Začínáme pěkně zvostra

Michale Michale, ty hlavo nenamazaná.
Právě sedím u kompu, to je asi všem jasné, a píšu svůj druhý příspěvek. Ještě jsem trochu pod parou, včera mi totiž volal můj nejlepší kamarád Michal, že je v Praze a že bysme se mohli sejít. Ne, že by byl mimopražský, ale ten parchant vloni v létě prachsprostě zdrhnul do Anglie a vesele si tam našel práci, holku, bydlení a já nevím co ještě. Mimo jiné mi oznámil, že už půl roku nekouří a nepije, protože v Londýně tyhle neřesti sakra lezou do peněz, a že toho v hospodě moc neustojí. Kdoví proč se mi při tom prohlášení zablesklo v očích...

Místo v 19:00 dorazil ve 23:32. To už jsem měl pořádnou žízeň a svinským krokem ho hnal do nonstopu tady za rohem. Dobře jsme pokecali, dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí, třeba že český (údajný) rasismus vůči cikánům je jen slabá šťávička oproti tomu co se děje v Londýně, nebo jak v amoku honil s baseballovou pálkou po ulici bandu afroangličanů a chtěl je zabít - nikoli kvůli rasové nesnášenlivosti, ale protože mu málem znásilnili holku. Kamarádovým postřehům se budu více věnovat později, teď zpátky k tématu. V hospodě jsme pobyli jen krátce, sotva na pár piv a jedno žrádlo (no dobře, já jich měl osm a Michal pět, holt si odvykl pít), načež jsme se odebrali ke mě domů, usedli k počítači, otevřeli si lahváče, zapojili mojí novou akvizici v sekci výpočetní techniky - skvělý gamepad od Logitechu - a jali se nostalgicky zavzpomínat na staré časy našeho dávno ztraceného mládí. Z Doom 64 byl Michal na větvi, při Killer Instinct si málem měnil trenky, ačkoliv si ani jeden z nás pořádně nepamatoval komba a superhmaty, při spuštění Ninja Ryukenden 3 už jsme měli oba na krajíčku, a když se na obrazovce objevil nesmrtelný nápis ZELDA a následně se spustil třetí díl této ságy, vydaný v roce 1991 na Super Nintendo, tak už jsme oba brečeli jak želvy. Ach ta nostalgie...

Ehm, trochu jsem ze rozpovídal a odbočil od původního tématu. Chtěl jsem pouze říct, že doma jsem ještě otevřel láhev vynikajícícho Chianti (13% alkoholu a téměř nedobytný špunt, mrška jedna), jež mi nedávno přivezl kamarád z Itálie, a téměř celý obsah prolil svým hrdlem. Ten proradný skunk Michal se furt vykrucoval že není zvyklý pít, a doslova mě svým odmítavým postojem k lahodnému produktu kvašení vinné révy ožral, načež v osm ráno usnul jako dřevo. Já taky.

A pointa? Ach Michale Michale, cos mi to udělal? Tak suprově se s tebou kalilo, a tys musel odjet do nějakýho přiblblýho Londýna. Jo a ještě mě nařknul, že jsem prase a dobytek, aspoň podle toho jak vulgárně, ačkoliv gramaticky správně, se v angličtině vyjadřuji.