GameStorm 2.0 je druhá generace mého blogu. Od roku 2006 do roku 2010 jsem psal na storm.bloguje.cz, převážně česky, ale pak jsem se rozhodl přejít na Blogger.com, jehož modernější redakční systém mě neomezuje technickými nedostatky a navíc naprosto žeru možnosti, které skýtá integrace s mapami, Picasou a dalšími produkty od strýčka Googla. Starý blog pořád existuje, už tam ale nepíšu.
Další důvod pro změnu byl ten, že jsem začal psát anglicky a potřeboval stránky, kde by se i lidi co nerozumí česky mohli zorientovat a kde by byl jasně oddělen český a anglický obsah. Nakonec jsem stejně musel založit dva samostatné blogy, ale výsledek mi vyhovuje. Nepíšu články dvakrát (nebo jen výjimečně), spíš je to o tom, že se o některé věci chci podělit se všemi (cestování, život v zahraničí, poznávání lidí z různých zemí), zatímco jiné věci stačí jen "místním" (hlavně moje komentáře z herního světa).
O čem píšu?
V dobách nejnáruživějšího blogování jsem psal všechno možné - funny historky z práce když jsem dělal dispečera u žlutých andělů, osobní i odborné komentáře z videoherní branže, reporty z různých alkoholových akcí, a v neposlední řadě deníček života v Anglii. Od roku 2008 píšu minimálně, protože každodenní rutina už není zajímavá a hlavně při práci kde denně napíšu stovku mailů je blog to poslední, na co mám pomyšlení. V podstatě jediné co jsem nikdy nepřestal psát a co vychází se železnou pravidelností jsou čtvrtletní resumé dopařených her, přičemž většinu her doprovází taková minirecenze. Když už se dokopu k napsání něčeho navíc, je to zpravidla spojené s cestováním. To dnes píšu zpravidla anglicky, abych se o to mohl podělit s kamarády a kolegy z Londýna i se zbytkem světa.
Kdo je autor?
Člověk píšící tento text, tedy já, je Čech a to takový Čech, jehož věk se dá označit jako ideální - ani tak mladý, ani tak starý aby nosil plenky (no dobře, narozen v 80. letech). Přál by si, aby tato věta platila napořád. Teď přestane psát ve třetí osobě a začne psát v osobě první, protože to dává větší smysl, když píše o sobě.
Mám spoustu zálib, z nichž ty největší jsou cestování a hraní videoher. Normálně bych dal videohry na první místo, neboť má vášeň pro ně je nemalá a trvá už od útlého věku, avšak cestování se tomu přinejmenším vyrovná.
Cestovatel
Když mi bylo 25, něco se v mozku přeplo a od té doby nemůžu dostat z hlavy slova "procestovat celý svět". Nechci ale být jako běžný turista, který někam na týden přijede, užije si místních krás a zas jede domů. Já chci ta místa "zažít" - na čas se tam usadit a zapojit se do místního běžného života, nebo tam aspoň turistovat tak dlouho, abych mohl při odjezdu říct, že vím jaké je to místo doopravdy. Bohužel život je na to moc krátký, ale přesto se snažím. Rozhodně můžu po skoro pěti letech v Londýně říct, že vím jaké to je žít ve Velké Británii.
Možná ve mně tyhle myšlenky sídlily odjakživa, uložené kdesi v hloubi duše a čekajíce na ten správný podnět. Možná s tím má něco společného mé vytržení i s kořeny z rodné půdy a přesazení do úplně jiného prostředí. Na vysvětlenou, když mi bylo osm let, byl jsem vytržen z domoviny a zasazen do italského venkova, kde jsem žil osm let. Inu, kdoví.
Pařan
Druhá z mých největších zálib, jak již bylo zmíněno, je hraní videoher. Říct že "mám rád videohry" by bylo slabé slovo, jak možná pochopíte z mého Seznamu dopařenejch her. Přesto jsem schopen ve společnosti fungovat jako normální jedinec. Pokud tohle čte potencionální zaměstnavatel, nechť prosím vezme na vědomí, že nejsem závislý na World of Warcraft (dokonce jsem ho nikdy nehrál), ale že prostě trávím hodně volna mačkáním čudlíků na gamepadu. Na druhou stranu, když jsem pracoval jako herní žurnalista a později jako game tester, tak jsem v práci pařit musel. Co musel, oni mi za to platili!
Tolik k mé osobě. Nechci z krátkého článku dělat životopis, takže to teď utnu a pokud bych někoho zaujal natolik, že by chtěl vědět víc, nechť si přečte blogy, tam je toho o mně víc než dost.
