Jak jsem poznal Aliho

Ne, nejsem magor a opravdu nepatřím do fanouškovské základny Aliho Amiriho. Modří už jistě vědí, že ten o kom mluvím se jmenuje Tomáš Zvelebil a Ali je jeho přezdívka.
14.1.05 - 20:00
Setkávám se na Vltavský s Alim a podávám si ruku s jedním z dlouholetých předáků redakce SCORE a zároveň současným šéfredaktorem Gamecenter. Ach ta čest, málem jsem z toho defekoval... ale to samozřejmě kecám, vždyť je to normální kluk co paří a dělá ve sdělovacím prostředku, a já taky nejsem žádný vořezávátko, nýbrž Storm, a to přece něco znamená!
14.1.05 - 20:10
Pohoda jazz, čekáme ještě na jednoho kluka přes web design a vyrážíme do hospody. Nejdřív ale musím něco udělat s kručením v žaludku. V hospodě prý nevaří (Maňas, jak je toto možné?!), takže jediná spása je smažené kuře z Kentucky na "štrosmajráku".
14.1.05 - 20:20
Já ho zabiju! Prej dvě zastávky tramvají, že z drůbežího fast foodu půjdeme pěšky, že je to jen kousek. Za tu cestu bych stihnul sníst aspoň šest twistrů... a taky mi nikdo neřekl že to bude do kopce! Mé ubohé staré pařanské kosti...
14.1.05 - 20:30
Konečně mám před sebou pivo. Seznamuji se s Koudym a Koenem. Dreba už znám, ovšem takhle jsem ho ještě neviděl. Kdyby měl v ruce luk a šíp, těžko bych ho rozeznal od boha lásky (teď nemyslím Rocca Sifrediho, ale Amorka). Své bohatě načechrané blonďaté kadeře si prý nechal narůst kvůli holce... já pořád říkám že nás ty ženský jednou zničej.
14.1.05 - 21:30
Pijeme, kecáme, Dreb dělá že píše SMS, ale nikoho z nás neošálí svými výkřiky "a máš to ty parchante," za doprodovu zvuků střelby z jeho "telefonu" N-Gage. Později se pod výhružkou zabavení piva přiznává, že nepsal zamilovanou zprávu svojí holce, ale dával si večerní dávku Pathway to Glory – něco jako Jagged Alliance.
15.1.05 - 03:30 (přibližně)
Všichni už odpadli, zůstal jsem jen já, Ali a nějaký holky, se kterýma se Tomáš družil už ve večerních hodinách. Já radši odcházím, jelikož z jejich vzhledu (konkrétně jedné z nich) dostávám silný záchvat smíchu. Na rčení "po pár pivech je každá hezká" bude něco pravdy, chce se mi z nich totiž hrozně smát.
15.1.05 - 03:40
Až venku zjišťuji, že jsem víc než jen v náladě. Jsem pořádně našrot. Nevím jak jsem trefil, ale jsem na zastávce poblíž Výstaviště. Tramvaj nejede, což je divné, vždyť není tolik hodin... Ještě že znám nočního taxikáře, mám rychlý odvoz zadarmo. Jen najít číslo v telefonu, je to volajaké rozmazané...
Krušná rána opilcova
15.1.05 – 13:30
Au moje hlava...
15.1.05 – 14:00
Ježiši mě je blbě, kde je něco k pití? Lednice, otevírám, fuj lahváč mě je blbě!
15.1.05 – 15:00
Už je to lepší, čaj bez cukru to spravil, můžu se dívat na monitor a nezvracet u toho.
15.1.05 – 15:15
Přijaté zprávy - Dreb: Storme, pošli mi znova tu zprávu z noci, to vůbec nejde přečíst.
Zprávu? Já jsem někomu psal? Hm hm, no jo, vypadá to tak.
Odeslané zprávy - Dreb: Kurua ani takovou 54 by dag lombardi vo le nepoddlech magor vole.
Odeslané zprávy – Dreb: Ehm, sory Drebe, netuším co to má bejt, ale asi to souvisí s pokecem o tvojí návštěvě u Valve, když jsi recenzoval Half-Life 2.
Koho dalšího jsem obšťastnil svou abstraktní tvorbou v nočních hodinách? Á, kamaráda z Itálie: Ty vole torno mbriacho come na lepre da casa che merda di rerata vomito cazzo pero era ganzmo da rachontare dopo vole ico.
Překládat to radši nebudu.
15.1.05 – 15:30
Tak zase do práce. Sice nevím jak budu v tomhle stavu pařit HL2 aniž bych se poblil, a ještě k tomu psát návod, ale když už jsem zplodil text ohledně včerejška...
16.1.05 – 03:36
Konečně to mám dopsaný! Nikdy bych nevěřil, že se budu tak těšit na konec Half-Life.
16.1.05 – 05:27
Okomentovat 80 screenshotů a pak jich vybrat 20, to taky chvilku trvá... zííív, chrrrr.
Update k návštěvě Stromoffky: v oné putyce jsem byl ještě několikrát, a každá návštěva mě přesvědčila o tom, že pivo tam mají fakt hnusné. Při druhé vizitě mi stačilo pět kousků Staropramenu 12°, abych se vydatně pozvracel, a napotřetí jsem pití raději vzdal už po třetím kousku. Musel jsem si spravit chuť ve svém oblíbeném Murphysu, kde čepují taktéž Staráče, jenže chutná jako pivo, nemá žádné vedlejší účinky a je výrazně levnější. Když vezmu v potaz ještě skutečnost, že ten hnus nemohu ve Stromoffce ani zajíst dobrým jídlem, jelikož nemají kuchyň, je jasné, že do téhle hospody zavítám jen v nejkrajnější nouzi. Jo a málem bych zapomněl, že plahočit se takovou dálku temnými holešovickými ulicemi, navíc do kopce, to fakt není můj ideál. Zkušení pivaři ze Slovenska Hukus a Univerz se mnou jednoznačně souhlasí.