Písnička s kouzelnou mocí

Znáte ten pocit, když slyšíte novou písničku a tak vás dostane, že se jí nemůžete nabažit a úplně vám při jejím poslechu běhá mráz po zádech? To se stává celkem běžně a jistě může každý vyprávět. Co ale když nějaký song znáte roky, líbí se vám, ale nepřipadá vám nijak výjimečný, dokud tento pocit nějaká životní událost úplně nezmění?

Už párkrát na Rockzonu hráli Aces High od Iron Maiden a vždy když jsem zaslechl tu začáteční instrumentálku, vzpomněl jsem si na otvírák jejich koncertů 2008 a 2009, na ten úžasný pocit když konečně skončilo dlouhé čekání a oni mě doslova nastartovali. Jak v rádiu zazněla tahle písnička, jako kouzlem jsem se přenesl na Kostariku, pár metrů před pódium, abyl zase tam. Od hlavy až k patě mi naskákala husina a opravdu to bylo, jako bych ten úžasný koncert prožíval znova, byl zmítán návalem pařících metaláků sem a tam a neskutečně si užíval. Takhle se asi cítí feťák, když je zničehonic v rauši.

Ach jo, šel bych zase na Mejdny.

Dopařené hry za druhé čtvrtletí 2009

Resident Evil 5 - dokonalá akce z černé Afriky, jen ten horor se nějak vytratil.

Ve druhém čtvrtletí 2009 došlo hned ke dvěma závratným událostem. Tak zaprvé mi v květnu odešla mechanika na PS3, pouhé dvě kola před koncem Resident Evil 5, a než jsem vyřešil opravu musel jsem exhumovat PS2, kde jsem alespoň dohnal nějaké resty (takže to bylo k něčemu dobré). No a za druhé jsem si koupil nový počítač a bez otálení se vrhl na tu frontu PC her, které se mi na starém kompu za poslední dva roky nahromadily, čekajíce na vhodný hardware. Jak můžete vidět ze seznamu dohraných her, přesně to odpovídá popsaným událostem - nejdřív pár PS3 her, pak měsíc a půl hraní na PS2, rychlý návrat k PS3 a hurá na PC. Jistě si všimnete, že Crysis Warhead jsem dohrál až v červenci a technicky do tohoto reportu nepatří, ale bylo to jen chvíli po půlnoci a chtěl jsem to mít hezky pohromadě s Crysis.

Rapget přestal fungovat, ale já jsem za to rád!

Když před pár týdny přestal fungovat Rapget pro stahování z Rapidshare, moc mě to nepotěšilo. Všechno zlé je ale k něčemu dobré, i tohle. Po týdnu používání sice funkčního, leč nepříliš inteligentního Rapidshare Manager jsem objevil jDownloader a jen žasnu nad genialitou této utility, jak postupně objevuji její úžasné funkce. První šok přišel při zmáčknutí CTRL-C na asi padesátce linků, když vyskočila hláška od LinkGrabberu a já pochopil, že CTRL-V už není potřeba. Další překvápko přišlo záhy, když si jDownloader všechny linky sám ocheckoval a zařadil do fronty rozdělené podle rarů. No a maximálka přišla ve chvíli, kdy jsem v cílovém adresáři našel nejen rozbalené stažené soubory, ale i původní rary v nich! A to jsem ještě ani nevěděl, že pro zaheslované věci existuje seznam hesel a že mohu nastavit automatické smazání hotových rarů. O rozšifrování CAPTCHA a tahání z free účtů už ani nemluvím... ještě tak kdyby to umělo generovat IP adresy pro tahání bez premium účtů... Vlastně by mě ani nepřekvapilo, kdyby to ten prográmek fakt uměl. Ačkoliv jsem měl Rapget rád pro jeho přehlednost a jednoduchost, fakt jsem rád, že přestal fungovat a já díky tomu objevil geniální jDownloader!

Já a můj miláček, aneb noční hicování

Před pár dny jsem se zmínil, že mám nového miláčka a slíbil blíže poreferovat, tak tady to je. Jsem sice trochu unaven po tom nočním řádění, ale stálo to za to! V sedm večer jsme se zavřeli v pokoji a až ve čtyři ráno, zalitý potem po té divoké jízdě (nedokážete si představit to hicování, když jede na plný výkon), jsem blaženě usnul.

Seznámili jsme se na dálku přes internet, jak už to v dnešní době bývá. V Anglii ne a ne najít vhodný objekt zájmu, tak jsem trochu rozšířil obzory a v dubnu, po návratu z Kostariky, našel. Nejdřív to bylo jen takové to oťukávání, znáte to, ale v květnu bylo rozhodnuto. Byl to docela šílený plán, miláček je totiž z Ameriky, takže to byl trochu risk, prý ale není problém dlouhodobě přiletět do Londýna. Chvíli trvalo dojednat podrobnosti, já se z jednopokoje přestěhoval do dvojpokoje abychom měli víc místa a soukromí, no a před pár týdny, po dlouhém a napjatém čekání, se miláček vylodil na Heathrow a chvíli na to už jsme se důvěrně poznávali... uff, až se mi z té vzpomínky potí ruce.

Pravda, občas máme neshody, třeba mě děsně irituje jaký vydává zvuk při probuzení nebo občasné problémy v komunikaci. Taky jsou věci, na které jsem z dřívějška zvyklý a miláček je kategoricky odmítá dělat. Ale co bych zacházel do podrobností, jistě si to každý dovede představit sám. Ale zase mě nechává dělat co chci já - můžu pít kdy chci, nechává mě hrát videohry a když to miláčkovi moc kecá, stačí ladný pohyb rukou a hned sklapne.

Zvláštní je, že s tím jak strašně žere (nevydrží pomalu hodinu bez přísunu energie) si zachovává nádherně štíhlé a elegantní tvary. No, nebudu to zbytečně napínat a ty tvary vám ukážu. Určitě vás zajímá, jak můj nový miláček vypadá, takže tady jsou nějaké ty fotky.