Dohrané hry od písmene D

DOOM (1993)

Dangerous Dave in The Haunted Mansion (1991)

Zápisy k hrám začínajícím na D, dopařeným od začátku Deníčku až do června 2006

DAIKATANA
" Dopařeno 15.3.01 v 17:42 na obt. SAMURAI (2/3). V recenzích psali, že první epizoda je naprosto příšerná a zbytek hry je celkem slušný. Mě ale přišly nejhorší jen první dvě-tři úrovně a pak mi právě první epizoda přišla nejzábavnější. Byla to pořádná střílečka s dvojhlavňovkou a dobrou hudbou. Další části byly hodně originální (antické Řecko, Vikingové, Alcatraz) a taky mě bavily, ale už to nebylo ono. Nejvíc mi vadil ten meč, člověk ho musel neustále používat aby ho vylepšil, jenže jak postupem času víc a víc modře svítil a rozpínal se přes celou obrazovku, nebylo vůbec vidět na cestu.

Jak rozpoznat mouchy samce a samičky

Přijde žena do kuchyně a vidí manžela s plácačkou na mouchy v ruce. Ptá se ho co dělá a on na to: "zabíjím mouchy". Ona na to: "a už jsi nějaké zabil?". "Ano, tři samce a dvě samičky". "Jak prosím tě poznáš rozdíl?". "No, tři seděly na sklenici od piva a dvě na telefonním sluchátku".

Hitman

Další shrnující článek o herní sérii. Tentokrát jde o Hitmana a přečíst si ho můžete jako vždy na Hrej.cz. Tady je malý úryvek:

Tehdy neznámá dánská firma překvapila svět neotřelým herním žánrem: simulátorem nájemného vraha. Po útěku z blázince za podivných okolností, jste začali pracovat jako nájemný vrah pro Agenturu. To je z příběhu bohužel všechno. 47 netušil, kdo vlastně je, jak se dostal na svět a proč dělá to co dělá

Hurá k urnám

Volby se blíží a poprvé v životě se týkají i mně. Díky změně trvalého bydliště mi tentokrát přišly volební lístky a já se již nemohu vymluvit na to, že mi prostě nepřišly či že se o politiku nezajímám, stejně jako o fotbal, a vím jen to málo co ke mě pronikne ve vzácných chvílích, kdy se dívám na televizi. I přede mnou tak stojí nelehké rozhodnutí, komu z té verbeže tam nahoře dát svůj hlas. Upřímně řečeno, radši bych se rozhodoval, zda sníst pytel švábů nebo vypít vodu z mísy. Záchodové. Samozřejmě je tu možnost k volbám vůbec nejít, a možná to tak dopadne, bude za to však moct jedině lenost, z níž se stane hlavní argument mého alibistického já.

Už několik let mi starší lidi říkají, že k volbám se musí, protože je to občanská povinnost, a hlavně proto, že každý hlas který nedám, ať už komukoliv, bude hlasem pro bolševiky, jejichž příznivci mají jasno a k urnám se dostaví bez výjimky. Na tom je hodně pravdy, otázkou však zůstává, jaké menší zlo zvolit?

Dnešní špek

Jedna rychlovka z ICQ od kolegyně z už bohužel ne konkurenčního dispečinku

...značkovému servisu XYZ zavolal jejich klient, že nemůže vyřadit a servisuje u nich. mechanik řekl, že je to na odtah a zavolal odtah. Ten zjistil, že jde o automat a on to nenatáhne, tak zavolal, ať seženu ruku. Já zavolala klienta a zjistila, že je v podzemních garážích a vrátila jim to. A oni na to, že mám chlapovi zavolat sama a vysvětlit, že bude tři hodiny čekat...

Vysvětlivky:
automat - vůz s autom. převodovkou. Pokud se zasekne, netočí se kola.
nenatáhne - nenaloží na plošinu (netočí-li se kola, jde to jedině po smyku čímž to auto může zničit).
ruka - hydraulická ruka, zvedne auto do vzduchu a naloží na plošinu.
podzemní garáže - nízké, nevejde se tam ani normální odtahovka, natož ruka.

Problémoví klienti, část první

Aneb zachraň motoristu v nouzi a on tě za to pošle do prdele. Přesně tímhle heslem se řídí někteří lidé, kteří v nouzi škemrají ať určitě pošleme pomoc, že jim nevadí nulová pravděpodobnost úspěchu výjezdu, že to určitě zaplatí i když to nespravíme, že dají i něco navíc... zkrátka naslibují hory doly a když dostanou do ruky účet, začnou se velice důrazně ošívat. To pak zjistíte, že lidi pro úsporu několika prašivých zlaťáků otevřeně lžou, obviňují vás že se je snažíte okrást, a vůbec se chovají hezky k těm, kdo se jim snaží pomoct. Ve své nevděčnosti si neuvědomují, že jsou sami proti sobě, protože jednou se člověk nechá kopnout, ale podruhé už si dá pozor. Do této skupiny osob patří zejména velcí páni podnikatelé s drahými vozy, taxikáři, čeští a polští emigranti žijící v Rakousku, Francii či východním Německu, občané Polska, Vietnamci a nepřizpůsobiví spoluobčané (aspoň ti, co umějí řídit). Na druhou stranu, kluci z východu jsou většinou v pohodě, ať už jde o mafiány se sedmičkovým Bavorákem nebo zaměstnance ve služební dodávce.

Konečně mám televizi!!!

Teda, to není úplně přesná formulace. Spíš jsem se konečně po dvou měsících od koupi TV karty dokopal k její instalaci. Byla to čistě pudová záležitost - z těch deseti giga hudby co mám na disku už mám všechno absolutně oposlouchané, pět giga novinek od kámoše se mi nechce třídit, takže zbývá jen rádio. Vytáhl jsem tedy kartu, vypl komp (to bylo nejbolestnější), přes tradiční komplikace v podobě šroubku zapadnuvšího kamsi do hlubin kejsu (to se mi stává snad pokaždé) a šachování s místem uvnitř bedny se nakonec zadařilo. Trochu podivný až defektní instalátor ovladačů mě trochu zdržel, ale už to mám! A na City zrovna hrajou moje oblíbený 80. léta, paráda! Jen ten Beat nechytám úplně čistě, co mě dost štve, ale to se ještě podá. Horší je, že nemám audio kabel na interní propojení se zvukovkou. Za ta léta jsem jich nastřádal snad tucet (dávali ho ke každé CD-ROMce), a teď nemám ani jeden. Kam se asi ty mršky poděly? Přehazovat furt dráty od repráků je dost opruz. Až mi Avatar dodá kabel od PS2, vybalím a konečně začnu používat i tu PS2 co mám doma od ledna...

Recenze SiN Episodes: Emergence

Již dlouho se mluví o počítačových hrách na epizody, a konečně je to tady. Ritual Entertainment před pár dny vydali první část ze svého osmidílného seriálu SiN Episodes, distribuovaného přes Steam. Moje dojmy bezprostředně po dohrání nejsou tak pozitivní jak bych si přál, ale nemohu říct, že bych byl vyloženě zklamán.

Před spuštěním hry jsem si přečetl velice negativistickou recenzi na webu, kde hodnotili pouhými šedesáti procenty a dost to zdrbali, narozdíl od jiného serveru, kde naopak udělili, dle mého naprosto přehnaných, 9/10. Kvůli první recenzi jsem na SiN Emergence předem nahlížel s despektem a druhý článek mě ve skepsi jen utvrdil.

Ať tak či tak, tady je můj osobní názor po dohrání. P.S. - Na konci článku se můžete pokochat rozsáhlou galerií screenshotů.

2005 - absolutní triumf na poli dohraných her!

Před neuvěřitelnými deseti lety jsem poprvé dosáhl rekordního počtu osmi dohraných titulů za jeden měsíc. Od té doby jsem podobná čísla nesledoval a nevedl ani žádnou statistiku. Až v listopadu 2005 jsem si uvědomil, že jsem dohrál docela dost her, a že možná bych mohl tehdejší rekord překonat. Nakonec jsem skončil s pouhými osmi tituly, nicméně mne tato událost přiměla poohlédnout se zpět a s velkým potěšením jsem zjistil, že rekordní bylo září 2005, kdy bylo dopařených titulů celkem devět. Nedalo mi to, a sepsal jsem výsledky jednotlivých měsíců za uplynulé dva roky.
Jen pro zajímavost přikládám prozatimní statistiku letošního roku. Musím říct, že první čtvrtletí bylo mimořádně úspěšné - počátkem dubna jsem pokořil sedmnáctou hru. Pak se bohužel čísla zastavila a už měsíc a půl stojí, protože přišlo co? Protože přišel Oblivion!


Na konci léta 2005 jsem si uvědomil, že se mi povedlo překonat roční průměr dohraných her, který se pohybuje okolo pětatřiceti. Projel jsem staré záznamy a zjistil, že nejvýživnějším rokem byl 2003 s počtem 41 pokořených titulů. Vzhledem k příznivé herní konfiguraci jsem se rozhodl stávající rekord překonat a stanovil jsem si hranici 45 kousků, v případě zázraku 50. I přes neúspěchy jako zabugovaný Shade Wrath of Angels, s nímž jsem se piplal několik dní defacto zbytečně, jsem se na kýženou padesátku dostal celkem rychle, na čemž se nemalou mírou podílela podzimní smršť dlouho očekávaných doomovek, jež se na nás po letech vyčkávání sesypaly všechny v jednom týdnu, doslova. Ne, že bych si chtěl stěžovat, ale ten stres a nutkání pustit si všechno najednou byly strašné. Nakonec jsem to zvládl a postupně zdolal Call of Duty 2, F.E.A.R., Quake 4, Starship Troopers, Serious Sam 2, atd., a aniž bych si to uvědomil, stanovená hranice padesát kousků byla překonaná. Konec roku byl v nedohlednu, pročež jsem se rozhodl navýšit limit na 55, ovšem ani to nestačilo a ročník 2005 jsem uzavřel s krásnými sedmapadesáti dohranými tituly, včetně Boiling Pointu, k němuž jsem se po půl roce vrátil. Ještě jsem rozjel The Bard ' s Tale a nebýt silvestrovské chatovice v Žilině, možná bych ho ještě zvládl. Nakonec se z něj stala první hra roku 2006.

Kačer Donald a kalhoty

Dohrané hry od písmene C

Carmageddon (1997)

Zápisy k hrám začínajícím na C, dopařeným od začátku Deníčku až do července 2006

CABAL
" Dopařeno 25.3.01 v 19:36 (RAINE) na 7 kreditů.

CALL OF CTHULHU: DARK CORNERS OF THE EARTH
" Dopařeno 3.4.06 v 16:11 na obt. PRIVATE DETECTIVE (2/5). Velice zajímavá a zábavná hra, jejíž konec mi bohužel totálně zkazily hned dva debilní bugy. Nejdřív to byla změna oproti XBOXové verzi, že na konci úprku z hroutící se jeskyně mě vždycky zabil balvan a nešlo s tím nic dělat, dokud jsem si na oficiálním fóru nepřečel řešení (tj. musí se vyskočit, protože se propadne podlaha, jenže to vůbec není poznat). Druhá věc byla nějaká chyba, kvůli které se zaseklo finální outro ve chvíli, kdy Jackovi spadl na zem deník při oběšení.

Auta z BBB

UPDATE 22.4.2008: byl jsem kontaktován zaměstnancem inkriminované firmy s tím, že tento článek tvoří pomluvu a hlásá nepravdivé (prý dokonce vymyšlené) informace, které by mohly firmu poškodit. To sice vůbec není pravda a za případy zde uvedenými si stojím, protože jsem s lidmi v nich zmíněnými osobně hovořil, leč nemohu to v danou chvíli dokázat a proto jednoduše měním jméno subjektu z reálného na smyšlené. Netvrdím ani, že firma tak jak jsem jí znal v době svého působen coby dispečer se ke dnešku nezlepšila a tyto případy mohou být jen odrazem její minulosti.
Tento nechvalně proslulý bazar se chvástá tím, že prodá přes třicet tisíc prověřených aut ročně. Spokojení zákazníci k nám pochopitelně nevolají, ovšem ti nespokojení...

Oficiálně: BBB Auto Hlavní město, ulice Dopraváků.
Já říkám: BBB Auto Hlavní město, ulice Doleváků.
-----------------
Dobrý den, před půl hodinou jsme si v Béčkách koupili Felicii, teď stojíme na dálnici a auto nám shořelo.
-----------------
Klt: Dobrý den, koupila jsem si auto v Béčkách a nejede to, strašně se čoudí z motoru, potřebuju odtah.
Dis: A kde stojíte?
Klt: Dva metry za bránou BBB.
-----------------
Odtahář: Ten osumnácitiletej mlaďas si našetřil padesát tisíc na Pontiac, aby mu jeho mladá konečně dala. Auto vypadá fakt nádherně, naleštěný až to člověka oslňuje, jenže zespoda je totálně shnilý, nedrží tam šroub na šroubu, všechny trubky a hadice jsou úplně rozežraný, proto mu to nebrzdilo.
-----------------
Že si někdo koupí starý vůz za pár šupů, to je celkem běžná záležitost. Aby si ale někdo koupil v Béčkách Forda Sierru z roku 1991, to už je případ pro Chocholouška.

Dvacet hodin bodu varu, aneb jak jsem pařil Boiling Point

Prosinec 2005 byl pro mě velmi vyčerpávající měsíc. Dlužil jsem kolegům z práce čtyři směny a všichni si je vybrali na konci roku. Když k tomu přičtu svých obvyklých patnáct šicht, byl jsem v práci celkem devatenáctkrát a pokaždé na noční. V lednu mě čekaly další dvě a pak už konečně denní! K tomu se firma stěhovala, no prostě hrůza. Paření za těchto okolností bylo dost obtížné, ale naštěstí jsem to zvládl.
Zhruba v půlce měsíce jsem si konečně našel čas na dávno rozehraný Boiling Point, pevně rozhodnut ho konečně pokořit. Jednoho dne, už nevím přesné datum, jsem se totálně nevyspalý vrátil z práce, na chvíli si sedl ke kompu, a když jsem se po té chvíli rozhodl přestat, zjistil jsem, že uběhlo dvacet hodin a já zas musím do práce...

ASUS chce seriózní zaměstnance!

Právě jsem se vrátil z chaty, je mi fajn a kdybych nemusel za pár hodin do práce, bylo by mi ještě fajněji. V mailu se mi přes víkend objevil tenhle skvost (thx to Karasman), po jehož přečtení jsem usoudil, že firma ASUS má opravdu HODNĚ naivní představy o mravouce v Moravskoslezském kraji...

Konečně divočina!

Ačkoliv je teprv pátek, můžu s klidem říct, že tento týden je vydařený. V pondělí přijel Hukus, můj slovenský kolega, s partičkou dalších lidí jsme vypili část hospodských pivních zásob, v úterý jsme zašli na oběd, pokecali, pojedli a popili, prošli se prosluněnou Prahou, šokoval jsem Honzu Modráka když jsem bez varování vtrhl do redakce a dožadoval se několika výtisků SCORE pro sebe a pro Hukuse, večer jsem pak absolvoval celkem zábavný Oblivion speciál v rádiu Akropolis, přičemž dokonce Avatar přišel tentokrát včas, a večer jsem zakončil bohatou večeří v hospodě. Středu a čtvrtek jsem sice strávil v práci, nicméně byla naprostá pohoda, žádná čarodejnice s Fordem se nekonala, dokonce ani nedošlo k hádce s kolegyní, s níž se furt hádám a neskutečně mě sere, a středeční večer jsme ještě museli zužitkovat konzumací dalšího piva. Teď je pátek, chystám se odjet na chatu, kde si s partou kámošů tradičně odpočinu od civilizace, vypijeme něco piva, opečeme si slaninu na česneku (mňam slint sakra už se mi sbíhaj sliny), a když počasí dá (nechci to zakřiknout, ale zatím dává), možná i zajedeme někam smočit naše špekaté tělesné zásobníky piva. Prostě pohoda! Jen pro upřesnění - všichni členové výpravy jsou nekuřáci, a narozdíl od jiných partiček si míníme odpočinout, tzn. v klidu idylicky posedět u ohniště, lemtat lahvovou desítku z Plzně, utápět se v sladkém nicnedělání a s Unim vyřešit problematiku dvojkové soustavy a kvantové fyziky, téma k čemuž právě ohniště plné žhavých a zdánlivě náhodně rozprostřených uhlíků perfektně poslouží. Škoda, že s námi nebude i Metal, ale jeho alibi zvané břízová alergie je bohužel neprůstřelné.

Rozjímání o pixel shaderech

Tak trochu neobvyklý, tématicky založený článek, jenž vzniknul coby úvaha na blog, když se z něj však vyklubal třístránkový moloch, zužitkoval jsem ho jinak. Přečtením dvoudílného tématu si můžete udělat obrázek, jaký vliv na mě mělo hraní Splinter Cell 3. První část článku a Druhá část článku.