Vytunelovaná pomoc motoristům - část druhá

Vaníček je Bauer a Bauer je zlý člověk
V prvním díle seriálu jste se dozvěděli, proč Petr Bold opustil křeslo generálního ředitele společnosti ABA, proč založil Global Assistance a proč začala ABA přicházet o klienty. Dnes prozradím, že za to může pan Oldřich Vaníček, majitel firmy ÚAMK, a co je tenhle člověk zač.

Soudruh Vaníček, krycí jméno Bauer
ÚAMK je firma pana Oldřicha Vaníčka, prý bývalého agenta STB s krycím jménem Bauer. Tento prošedivělý muž malého vzrůstu v minulosti čelil podezření, že svůj majetek získal nelegálně, převedením bývalého Svazarmu do vlastních firem a firmiček (patří mu desítky všelijakých společností z různých sektorů, aby lépe zakryl své machinace). Vina se nikdy neprokázala a Bauer vesele podniká dál.

Jeho povahové rysy nejlépe vystihne vztah k zaměstnancům a obchodním partnerům. Podřízené považuje za ekvivalent zmoklého psího lejna a podle toho se k nim chová. Po nocích přemýšlí, proč ten póvl musí platit, místo aby si uvědomil, že tito lidé mu vydělávají peníze. Když už jsme u placení, ÚAMK je věhlasný tím, že zásadně neplatí faktury (už ani nemá z čeho, dluží stovky milionů kam jen se podívá a na mzdy zaměstnanců si půjčuje od banky). Obchodní strategie jiných firem zní: "Prodejme hodně asistenčních karet, ale snažme se mít málo zásahů, abychom vydělali". Vaníček razí heslo "Prodáme hodně asistenčních karet, budeme mít hodně zásahů, partnerům nasereme a na tom vyděláme". Když se někdo ozve, Oldřich má vždy smělou odpověď: "Buďte rád, že pro mě vůbec smíte pracovat". Úplně stejně jedná se svými chlebodárci (pojišťovny, značky, leasingovky, zahraniční autokluby). "Proč bych já jezdil na nějaká jednání. Oni chtějí abych pro ně pracoval, tak ať přijedou za mnou".
Komoušské poměry vládnoucí v jeho firmách popíšu několika příklady. Důležité je znát pravidlo, že má-li někdo něco proti vám, nesmíte se to v žádném případě dozvědět. Nepřítel vždy pracuje za vašimi zády, nikdy přímo a férově. Zároveň bych rád dodal, že i v ÚAMKu se najde řada normálních, možná i hodných a poctivých lidi, kteří prostě dělají svou práci a víc je nezajímá, nebo mají snahu pomoct ostatním a udělat pro firmu to nejlepší, ale estébácké vedení všechno překrývá.

- Německý ADAC má ve Vaníčkově budově pobočku, zaměstnanci jsou však na Oldřichově výplatní listině. Jednou se prý stalo, že jednomu dispečerovi z výplaty strhli částku za stravenky, aniž by nějaké obdržel. Obrátil se tedy na svou nadřízenou v Německu, starající se o pobočky, ta si obratem stěžovala u vedení ÚAMKu a hádejte, co následovalo. Milého dispečera si zavolal firemní právník, oznámil mu, že poškodil dobré jméno firmy a že mu za to strhnou veškeré pohyblivé složky platu (jinými slovy mu nechali minimální mzdu). Oznámil, že pokud to skutečně udělají, přestane chodit do práce. Když mu místo obvyklého obnosu přišlo na účet pár prašivých zlaťáků, už se neukázal. Takzvaná výpověď ze mzdy je běžný způsob, jak se Vaníček zbavuje lidí, aniž by musel platit odstupné.

- Ani ostatní zaměstnanci to nemají zrovna růžové. Jakmile si nějaký klient stěžuje, dojde špatná faktura nebo se prostě stane chyba, vždycky to odnese dispečer, jedno jestli za to může nebo ne. A když už jsme u dispečerů, nechtějte vědět v jakých podmínkách pracují (nebo pracovali v době psaní tohoto článku, dnes může být situace jiná, ale pochybuji o tom). Sedí na starých a páteři nevhodných židlích, kazí si oči na vypouklých monitorech, používají nedokonalý software (objednávky píšou v notepadu) a narozdíl od všech konkurenčních dispečinků, kde jsou samozřejmostí dva monitory (jeden na mapu a druhý na evidenci zásahů), mají na ÚAMKu jen jeden. Ani platové podmínky nejsou nijak oslnivé, o čemž může vyprávět služebně nejstarší dispečer. Po deseti letech věrné služby pro něj bývalý šéf navrhl různé finanční odměny (klasické věrnostní ÚAMKáci neznají). Vedení je zhodnotilo, seškrtalo a aby se neřeklo, zvedlo dotyčnému plat o celých 500 korun.

- Jeden odtahář sídlil hned vedle smluvního servisu ABA. Pan Růžička, prý taky bývalý agent STB a Vaníčkův nejbližší spolupracovník, se onoho odtaháře potřeboval zbavit, k čemuž využil to, co prý umí nejlépe - podlé intriky. Říká se, že vyfotil ceduli ABA tak, aby to vypadalo že patří odtaháři, předložil to vedení firmy a to se usneslo, že dotyčný partner u nich skončil. Pan Růžička už jen slízl smetanu a nešťastníkovi smutně oznámil, že ho to sice strašně mrzí, ale že na něho kdosi udělal podraz a on mu bohužel, i když strašně nerad, tu smlouvu prostě musí vypovědět.

- Jiný smluvní partner dostal nabídku ke koupi asistenčního vozidla, odmítl ji však s tím, že jich má ve firmě dost a pro další by neměl využití. To neměl dělat. Dispečeři dostali okamžitý zákaz dávat mu práci, měli jí místo toho přidělovat vzdálené konkurenci, i kdyby porouchaný motorista stál přímo před dílnou postiženého, přičemž ten se nesměl o komplotu dozvědět.

Jako bývalý závodník se Vaníček dobře zná jak s Petrem Boldem, tak s Antonínem Charouzem, taktéž závodníky. Jen oni sami vědí, jestli se milují nebo nenávidí, ale jedno je jisté: Vaníček nechtěl získat Abu proto, aby si odboural konkurenci, ale aby sebral a zničil něco co je Charouzovo. Přesně takhle on totiž přemýšlí. No a jelikož Charouz, mimochodem taky žádný svatoušek (čelil obvinění ze zpronevěry několika miliard od IPB banky) Abu spoluzaložil a zafinancoval, Bauer si jí nemohl nechat ujít.

To je prozatím vše. Příště se dozvíte, jak nás ÚAMK konečně schramstnul a jak pokračovala likvidace kdysi vážené a prosperující firmy. Další díl očekávejte zase v pondělí 10. září. Odkazy na první, třetí a čtvrtou část.