Petice za prispevky vzata na vedomi

Ach ten Beat tak krasne hraje!!! Ja sednu k netu, pustim si radio a hned jede Poison od Alice Coopera, nadhera. Diky vsem, prevelice diky, hlavne tem nejvernejsim kteri me svymi peticemi motivuji k psani prispevku. Nemluve o segre, ktera me zbombardovala lakonickou zpravou KOUKEJ NECO NAPSAT! Je fakt ze jsem ted poradne dlouho nebyl na netu, mozna uz cele tri tydny... jezismajra to je hruza. Aspon jsem Uniho konecne motivoval k napsani nejakyho komentare :). Ale nebojte, material se za tu dobu nahromadil, takze az se do toho poradne opru, budete me za moji grafomanii proklinat. Konec titulku o krvi a bramboracich.

Krvi vykoupene bramboraky

Vcerejsi priprava bramboraku pro mne byla natolik destruktivni, ze si vyslouzila pozornost moji propisovaci tuzky a listu papiru. Bylo zajimave zas po letech psat tradicnim zpusobem. A dokonce to po me lidi (resp. Ingrid) precetli! Poreferuji i o par mene vyznamnych zazitcich a poznatcich, jako vzdy.

Nova prace? Ne.

Za posledni dva dny se toho stalo dost, ale mam sakra malo casu na psani. Snad to stihnu. Sehnal jsem novou praci, vzapeti ji vsak opustil. Taky jsem byl na velkem nakupu v Saintsbury (reknu vam, ze 12 Liber se sakra pronese, kdyz nemate bagl) a ze stare prace jsem si odnesl 600 Liber.
Vcera si tak v klidku zametam a v tom mi vola nejaka pani z nejake agentury, ze si precetli muj zivotopis na netu a meli by pro me praci. Lip placenou, v pohodli kancelare a v cestine. Samozrejme jsem to vzal, i kdyz jsem uz na zacatku mel spatny pocit, protoze na metarinu uz jsem si zvykl a hlavne jsem konecne sehnal dobry flek, kde zametam listi a nehrabu se v odpadcich, mam tam klid, nadru se tak akorat, nikdo me neprudi, mam to blizko domu a navic diky nekolika faktorum mam zkracenou pracovni dobu. Kazdopadne lip placena prace v teple kanclu se neodmita, navic je to dobra zkusenost. Ale cele se to posralo a zitra jdu opet zametat.

Rychlovka, ale tentokrat opravdu

Jsem na netu za Libru, posloucham skvelou muziku na Radiu Beat, mam malo casu, takze v rychlosti.

- Konecne jsem zda se nasel misto, kde chvili vydrzim. Uz tam chodim druhy tyden a zatim jsem ani jednou nechybel. Mam dlouhou ulici kde jsou hromady listi, nehrabu se v odpadcich, je tam klid a mam to pul hodiny autobusem domu.

- Mam prvniho anglickeho kamose. Minule jsem se zakecal s Garym, ridicem co me vozi rano z depa na beat, a zjistil ze je to docela pohodar. Je mu 26, mluvi velice srozumitelne a miluje videohry :)). Dneska jsem ho zasvetil do taju softwaroveho piratstvi, coz se mu ohromne libilo (naopak se mu nelibi utracet 40 Liber za nove hry na PS2). K vanocum pry dostane PSP, tak jsem mu popsal co vsechno s nim muze delat, kdyz flashne firmware, a ted shani kdo mu ho flashne. Ten kluk se mi ale zalibil hlavne tim ze taky parival na Super Nintendu, zna napr. Ninju Gaidena, samozrejme Maria atd.

- Spojeni her s mou aktualni praci prichazi i jinym, ponekud smutnejsim zazitkem. Spousta kolegu se chlubi tim, jak na chodnicich nachazi ruzne financni obnosy, nekdo pry nasel za jeden den dokonce 80 Liber. Inu, ja celkem pravidelne nachazim po jednom penny, a spocital jsem si, ze kdyz najdu kazdy den 1p, za sto dni budu mit libru! No neni to uzasne? Minule jsem vsak nasel americky cent, coz mi narusilo plany. Ale k tem hram - nasel jsem originalku GTA San Andreas pro PS2. Jen tak lezela na chodniku. Z pulky seskvarena.

- Jeste k novemu bydleni. Je to tam fajn, akorat je tam zima, majitel ma bohuzel pod palcem topeni a docela setri. Minuly tyden dokonce vypnul ohrivani vody, coz ale prehnal (doufam ze to udelal omylem). Uz abych tam mel komp a net.

- O vikendu jsem se valel doma, v nedeli jsme s Michalem a Ingrid poobedvali veprove masicko s hranolkama, docetl jsem posledni dil Temne Veze a zbytek casu prosedel u PS2. Dohral jsem Darkwatch a rozjel docela slusnou doomovku Urban Chaos Riot Response. Konecne jsem si po mesici zahral i ja, kdyz uz ta PS2 jede skoro nonstop. Mimochodem, v nedeli to byl mesic co jsem prijel do Anglie.

- Ten Beat dneska fakt dobre hraje. Po Judas Priest, Rolling Stones a Ozzym ted jede Monster Magnet.

-  Hm, jako obvykle jsem se rozepsal, musim uz ale koncit. Takze vsecky zdravim, predevsim vsak rodinne prislusniky, a snad se zas brzo dostanu na net, pokud mozno zadarmo.

Pozor sledovano prumyslovou kamerou

Ke dnesku pohoda, zametl jsem nejaky to listi a v pohode jsem si zamakal, akorat jsem se u toho malem trikrat pomocil, jelikoz dodrzuji pitny rezim, s nimz anglicka architektura jaksi nepocita. Baraky jsou nahnacany jeden na druhym a neni ani kouska volnyho (rozumej verejnyho) zakouti, kde by se mohl clovek v klidu vyprazdnit. Nastesti jsem nasel takovou ulicku vedouci k nejakejm garazim, kde sice byla cedule POZOR SLEDOVANO PRUMYSLOVOU KAMEROU, ale ty stromecky a klidne zakouti vypadalo fantasticky. Vymocil jsem se tam dneska dvakrat. Horsi to bylo na konci sichty. V pul treti jsem prisel na domluvene misto, kde si mel ridic vyzvednout vercajk a ja jet domu, ovsem jeste v 15:00, kdy jsem mel oficialne padla, tam nikdo nebyl. A to uz se mi zase chtelo brutalne na zachod. Nastrkal jsem tedy kostata za telefonni budku, odebral se smer autobus a silou vule a mocoveho mechyre to nejak vydrzel az domu. Uff, to byla slast pak na te male mistnustce...
Michal pari God of War. Dneska si ale PS2 snad konecne taky uzurpuji pro sebe a postoupim v Darkwatch.
PS - jeste jsem si vzpomel na lahudku pro Jakuba, napadlo me neco k tem Multiplam. Uzs nekdy videl Multiplu s volantem napravo? :))

Obsahle krouzeni Londynem

Dneska jsem si fakt pocestoval. Rano z Walthamstow na London Bridge, pak s Charliem projizdka centrem (i s odbornym vykladem, mel dobrou naladu. This is Victoria and Victoria Station, That's the back courtyard of Backingham Palace, that is the famous Park Lane, running from Marble Arch to Hyde Park corner (ja: "yeah I know this place very well... me and my broom. That hotel has it's own sweeper, and the Aston Martin salon is veeery nice"). Yes, and this is Edgaware road, all rich arabian people live here. This is the Paddington depo, two guys get off". No a pak jsme jeli asi hodinu nekam uplne do totalni periferie, udajne pres Wembley, ja si vsiml jen metra Hanger Lane, coz uz je totalne zapadni Londyn, abychom zakotvil v depu na Apertonu. Nikdo z nas nevedel kde jsme, jestli jsme vubec jeste v zone 3, a jeden Cech co s nami jel taky mi brutalne lezl na nervy, protoze neustale dokola opakoval "sakra to je hrozna dalka, jak ja se sem rano dostanu, nevis jak se sem rano dostanu? Ja sem zitra nepojedu, ja pojedu do agentury, vzdy se sem nemuzu na sestou dostat, sakra to je dalka, jak ja se sem dostanu? Nevis kde to jsme? Jak se to tady jmenuje? Wimbly? Wembley? Sakra ja pujdu do agentury,  sem to je hrozna dalka, nevis co je tady za nejblizsi metro? Ale metro jezdi az od sesti, to nestiham, sakra to je dalka, nevis jak ja se sem rano dostanu? Co to je za misto? Jak? Wimbley?..." Nastesti nas pak rozvezli a ja se ho zbavil. Makat jsem zacal az v 9:15, do te doby jsme sedeli na depu ci v aute, a obrovsky me potesilo, kdyz jsem ocheckoval cedule na zastavce autobusu. Jezdi tam 460ka, ta mi stavi skoro pred barakem! A jizda trva 13 minut! Tak to je bomba! Ty vole vzdyt ja jsem kousek od domova. No nic, dal jsem se do prace a zacal zametat dlouhatanskou ulici, ktera v zivote nevidela koste, zato kosatych listnacu je tam pozehnane. Udelal jsem ctvrtku rajno a byl jsem rad. Od rana se mi chtelo na zachod, a to velce i male, procez jsem uvital zjisteni, ze jednu zastavku autobusem je stanice metra (takze jsme porad v civilizaci, dokonce v zone 3) s verejnymi zachody. Jelikoz chybela cedule PANI, vlezl jsem do prostorne kabinky pro telesne postizene a mel fakt luxusni vysrani. Dokonce tepla voda tam tekla. V pul druhe mel ridic z firmy prijet pro naradi (tentokrat jsem vyfasoval jenom dve kostata a pytle, docela me nastvalo, ze mi nedali ani lopadu a musel jsem bordel (prevazne listi) sbirat rukama. Rekli mi "rukavice mas...". Ridic se nakonec ukazal ve 14:15 a ackoliv mam pracovni dobu do tri, v pul treti jsem uz sedel v autobusu smer domu.  Michal paril God of War. Ted jsem na Walthamstow, naposled na netu a za chvili vyrazim smer domu. Parit God of War.

Naposled na netu

Aspon na nejaky cas, protoze naposledy spim na stare adrese a na te nove neni zatim pocitac ani internet, a v kavarne to tam stoji 1ł na hodinu, coz je dost drahe (jinde je cena okolo 50p). Dneska jsem rozeslal asi deset zivotopisu na ruzna pracovni mista, pochybuju ze se nekdo ozve, ale zkouset se to musi. Pevne doufam, ze mi vyjde aspon jedna prace na kterou jsem narazil a kterou bych velice rad delal. Ucast na koncertech me bavila uz v Praze, a moct to delat v Londyne... Michal pari God of War, uz na nove adrese. Ingrid se diva a pry ji to bavi. Jdu spat.

Peugeot me nikdy nezklame

Pred par dny jsem videl Peugeota 206. Na odtahovce. Takze i v Anglii prodavaji tyhle sunty. Jo a taky jsem se svezl v Peugeotu Partneru s elektromotorem, ten jel docela dobre a tak potichu az to bylo divne. Mimochodem, v Londyne jezdi spousta peknych odtahovek s brylemi, skoda ze u nas nejsou povolene, resp. nejspou povolene pro vozy do 3,5t.

Prestehovan

Jsem prestehovan. V novem baraku to vypada fajn, ostatni lidi jsou v pohode, je tam jedna Slovenka a jeji spanelsky partner, jedna Izraelka a my. Playstationa uz jsme rozjeli, ale zatim tam dost akutne chybi internet (proto jsem jel jeste spat do stareho baraku) a pocitac. Ale uz stradam plan.

Mam spolubydliciho

Jmenuje se Bartek a je to Polak. No, nemam z toho uplne nejlepsi pocit, ale jevi se docela v pohode, najem zaplatil hned a bez kecu a umi dobre anglicky, takze se tak spolu bavime a polstina mi tedy neprijde na mysl. Zejtra se stehuju.

Dneska jsem zametal na jednom total halalackem trzisti, sama ninja, samy arab v kimonu, ale nejak jsem se pres ten den proflakal, nebylo to uplne nejhorsi. Mnohem horsi byla cesta domu. Jel jsem do noveho bytu, sesel se s Bartekem a pak se hodinu crcal autobusem, jenz ma jet jenom pul hodiny. Navic tam vlezly nejake dve pubertalni kravy, hlasite si poustely hip-hop a jecely do rytmu. Hruza. A ta jedna na me dokonce mluvila, jestli pry ji muzu podat Libru ktera ji spadla ke me pod sedacku. Chtel jsem rict at si ji poda sama, ale nejsem hulvat, tak jsem se pro minci sehnul. Jsem grogy, jdu spat.

Mapa londynskeho metra

Abyste si udelali lepsi predstavu o predmetu meho zajmu, o nemz se zminuji takrka v kazdem prispevku, tady je mapa londynskeho metra.

Prvni vyplata

Dostal jsem svou prvni vyplatu. 67,6ł cisteho (85 hrubeho) za dva dny prace, v presne ocekavane vysi, akorat mi nastesti nestrhli tech 18ł za monterky, jak jsem se domnival. Rovnou jsem naklusal do HSBC, sidlici hned naproti, a zalozil si ucet. Bohuzel mam narok jen na Basic account, protoze jsem v Anglii prilis kratce, a nemohu platit kartou v obchodech, jen si vybirat z bankomatu. Po pul roce se to pry da zmenit. Petr mi pozdeji poradil, ze u Barclay's mi ten lepsi ucet zaridi kdyz prinesu papir o National Insurance, takze za par tydnu jdu do toho. Kazdopadne je skvele, ze tu neexistuji poplatky za vyber hotovosti (ani z konkurencnich bankomatu), za vedeni uctu, za zruseni uctu ani za dalsi ptakoviny. Na druhou stranu, pri vyberu penez na sek pry chteji az 20% z castky, proto jsem si hned zalozil ucet a prachy si na nej nechal poslat.

Nechci tomu rikat doslova...

...abstak, ale priznavam se, ze mi zacina cim dal vic chybet pareni. Touha po Gothicu 3 se zacina ozyvat cim dal silneji, taky bych rad zkusil nove NFS, a hlavne uz nikdy nesmim navstivit stranky o videohrach. www.hrej.cz a dalsi jsou mi z bezpecnostnich duvodu zapovezeny.

Spousta udalosti. Prvni fotky.

Nerozlučná dvojka: Nehyba a Nedvěd. Chyběl už jen Johny Walker.

Par dni jsem se vubec nedostal na net, proste nebyl cas. Furt makam a do toho resim stehovani. S tim jsem si opravdu uzil svoje. Vcera jsem se upsal na pulrocni najemni smlouve, takze konec srandy, ted uz jedu naostro a nemuzu couvnout. Za poslednich par dni se toho kazdopadne stalo dost, tak to v rychlosti sesumiruju. A konecne fotky. Sice jen to co jsem shledal uzitecne v Pavlove fotaku, ale lepsi nez dratem do ocni bulvy.

137 metrů vysoký kolotoč, skvělý výhled na Londýn.

Kolotoč. Byli jsme na London Eye, to je takove to obrovske ruske kolo s prumerem 137m. Zazitek paradni, jedna jizda trva docela dlouho a z vrchu je videt na cely Londyn, vcetne smogu nad nim. Nejvic me vsak dostalo, co pouhych 137 metru udela s letadly. Vzhledem k poctu letist v Londyne tu jsou stale k videni nizko letici pristroje, ale z vrcholu kolotoce... jedno nam letelo primo cumakem naproti, vypadalo to dost impozantne. Pokud se nekdy dostanete do Londyna, navstevu London Eye vrele doporucuji. Vstupne stoji 13ł a pokud mate Oysterku kterou jste ten den aspon jednou pouzili, ma druhy clovek vstupne zdarma, takze kdyz date kazdy polovinu, jste vysmati. Akorat vam nedoporucuji dat na navigacni schopnosti Michala Nedveda, jenz vas posle metrem na London Bridge s tim, ze ke kolotoci je to kousek pesky. Kdyz mu pak volate, kterym smerem se mate vydat, dostanete nasledujici instrukce: jdi proti proudu (je to po proudu), smerem k Tower Bridge, vlastne ne, od Tower Bridge, a je to tak 20 minut svizne chuze (s Ingrid to pry loudavym mileneckym tempem sli pul hodiny). Po hodine ostre chuze mozna dorazite na dohled kolotoce, nasrani jak halalak co oskubal zakaznika bez smlouvani, projdete pod asi sesti mosty a nakonec najdete Michala, jak vesele sedi na klandru a zere hamburgr. Kdyz pak z atrakce odchazite na nejblizsi metro, Michal vas dovede k asi 500m vzdalenemu Big Benu, kde je zastavka Westminster, pres niz jste puvodne jeli a v dobre vuli jeli o dve stanice dal.

The great tube adventure

Vcera i dneska jsem mel volno a oba dva dny nalezite vyuzil. Navsteva velkeho londynskeho kolotoce, shaneni noveho bydleni a velka, opravdu masivni projizdka metrem. Jakmile budu mit vyvolane fotky (tzn. az se Michal dokope prijit sem s USB kabelem), nahodim na web i vizualy.

Novy domov. No more Walthamstow. No more halal. No more Rozehnal. Tak by se dalo ve strucnosti charakterizovat nedelni dopoledne. Nasli jsme totiz s Michalem skvele bydleni na Golders Green, nedaleko West Hampstedu. V nedeli dopoledne jsme se tam jeli podivat a bez vahani ho vzali. Obrovske pokoje, kompletne zarizena kuchyn, dva samostatne zachody a sprchy, na pokoji umyvadlo, velka okna, krasna klidna ctvrt, pet minut od metra a pul hodiny autobusem do centra, v okoli rozlehle parky, proste nadhera. Uz se tesim na dlouhe projizdky na kole. Nas soused a zaroven vyberci najemneho je asi tricetilety Zid s jarmulkou na hlave a nutno podotknout, ze docela slusny obchodnik a naprosty pohodar. Cena byla predem dana, ale nevahal nam nabidnout provizi, pokud do bytu sezeneme dalsi najemniky (to jsme bohuzel nestihli), a kdyz jsme odchazeli, jeste se bez ostychu zeptal, jestli by pro nas byl nebo nebyl problem, kdyby sehnal spolunajemniky cerne pleti. Zaroven prislibil, ze se vynasnazi sehnat lidi z vychodni Evropy. Odpovedel jsem diplomaticky, ze cernosi nam nevadi (a mlade pohledne cernosky uz vubec ne), neposlouchaji-li hip hop, ale ze bychom nejradsi bydleli s Cechy nebo Slovaky (Polaky jsem z vyctu narodu vynechal). Jeste jsem chtel dodat, ze opravdu nechce zit s halalakama, jenze jsem si nemohl vzpomenout, jak se to rekne anglicky. V autobuse mi Michal pripomnel, ze stacilo rict muslimove, tak jsem mu tak jemne napsal sms ze s muslimama by se nam bydlet nechtelo, a dostalo se mi necekane reakce. "Jiri, do I look stupid? You saw that I'm a Jew, do you think that I'd let muslims live here?". Znel trochu nastavane ale nastesti se pak zasmal, takze to vzal s humorem. Opravdu pohodar. Takze se behem par dni stehujeme. Zbytek napisu jindy, je tu navsteva a za chvili jdu spat, rano me opet ceka prace od 6:00.

Sobotni sweeping

Nechci byt sprosty, ale po napsani celeho prispevku a kliknuti na odeslat to samozrejme hodilo chybu. Ale ja jsem se jiz poucil a pouzil klavesove zkratky. Prisel jsem jen o perex, v nemz bylo puvodne referovano o nove klavesnici, kterou nekdo prinesl a ktera stoji totalne za hovno. Je to takova ta ultra-slim bez vystouplych tlacitek, jako mela segra, navic ma nejmensi enter jaky jsem kdy videl, sipky namackle pod nim a DEL, INSERT, PGDN atd. nahazene vsude kolem. Proste hruza. Aspon ze mys mame novou, tu z pandaku za Libru, ktera nemela kolecko, zato byla kulickova a po dvou dnech prestala fungovat, jsem s chuti hodil do popelnice.

Vasek ma narozeniny

Vasek dneska slavi narozky, tak jsem mu poblahopral, coz evidentne necekal. Co se tyce prace, dnesni sichta byla jedna z tech rozporuplnych. Dostal jsem novy beat, celkem fajn, bylo pekne pocasi a v ceste jsem nemel zadnou prelidnenou zastavku posetou vajglama. Vajgly byly rovnomerne rozprostreny po celem rajonu. Kdyby me po poledni pauze nezacly ukrutne bolet chodidla a zada, bylo by mi fajn az do konce. Horsi je, ze jsem se cely den utesoval tim, jak si vezmu zitra volno a dneska pujdu do hospody, kde maji Plzen za necele tri Libry gulas za pet, ovsem na konci smeny mi foreman sdelil nikoli dotazovaci, nybrz oznamovaci, resp. rozkazovaci vetu: "Tomorrow six o'clock". Aspon budou prachy.

Tridenni resume

Jelikoz jsem vcera prisel o prispevek jako krava kvuli padajicimu serveru bloguje, vezmu to dneska hopem za uplynule tri dny.
Utery - volno. V utery jsem nesel do prace. Rano jsem nevychytal vstavani a jelikoz bych nestihl prvni metro, primyslel jsem si nekolik dobrych duvodu, proc zustat doma. Zaprve venku prselo, zadruhe se mi chtelo brutalne spat, zatreti jsem nemel jistotu ze pro me bude prace, zactvrte me kurevsky bolely chodidla, a za pate se mi proste nikam nechtelo. Dokopal jsem se k napsani SMS foremanovi ve zneni: Hi Lukas, I'm sorry but I cannot go to work today, I'll be there tomorrow", nacez jsem obdrzel rychlou odpoved: "OK, thanks for letting me informed". Tim to bylo vyreseno a ja zas usnul.

Proč jsem odjel do Anglie

Lidi se mě dokola ptají, proč jsem odjel do Anglie a nechal v ČR dobrou práci, psaní článků, kamarády, rodinu, celkové zázemí a kdesi cosi. Jelikož mě už nebaví to dokola vysvětlovat, tady si to můžou všichni přečíst.

- Chci zdokonalit svou angličtinu (až se usadím a najdu slušnou práci, začnu chodit do školy).
- Chci změnu.
- Chci poznat nové věci a lidi, podívat se na nová místa.
- Chci pryč z přelidněného města. Pravda, skok z Prahy do Londýna je v tomto případě jako skok ze septiku do ještě většího septiku, ale já pevně doufám, že jde jen o dočasný stav.
- Chci zhubnout.
- Chci po letech zase začít jezdit na kole, což souvisí s odstěhováním z velkoměsta.
- Chci vydělat peníze, když Velký Pařan dá.
- Chci změnit životní styl, o to mi jde především. Je mi 25 let, většinu dosavadního života jsem strávil u kompu, mam úplně zhuntovaný zrak, a od té doby co nedělám na koncertech, kde jsem měl postaráno o fyzičku, zážitky a živou komunikaci s lidmi, to se mnou jde opravdu z kopce. Posledních pět let, od té doby co jsem nastoupil na dispečink, můj život spočíval v chození do práce, dvanáctihodinovém sezení u kompu, dojetí metrem domů, trávení dalších hodin u kompu, ve dnech volna pak trávení veškerého času u kompu, případně v hospodě. Už delší dobu jsem byl totálně duševně vyčerpaný, nebavila mě práce, nebavilo mě psaní článků, psaní na blog a dokonce i paření jsem provozoval spíše ze setrvačnosti. Už několik let mě užíraly myšlenky na promrhané mládí, které už se mi nikdy nevrátí. Stále se rozšiřující seznam dopařených her bude ve stáří pramalou útěchou za proplýtvaná léta.
- Kámošů mám sice dost, s většinou se však znám přes net a přes net s nimi i komunikuji. S řadou lidí denně kecám po ICQ, osobně jsem je však neviděl ani nepamatuji. Nevidím tedy důvod, proč bych s nimi nemohl komunikovat z Anglie. Navíc mám kámoše i tady. Michala znám 18 let a přes rok jsem ho neviděl.
Už po dvou týdnech pobytu v Londýně jsem za své rozhodnutí rád. Sice dřu jak mezek a zatím z toho nic nekouká, duševně se však cítím daleko líp. Výše zmíněné myšlenky na promhrané mládí mi přišly na mysl až teďka, když jsem o nich psal. Nechybí mi vysedávání u kompu, kromě každodenního skoku na net, a blogování dostalo nový nádech. Poznal jsem tu spoustu nových skvělých lidí a konečně ze mě spadla půlroční nejistota, jaké to v tom Londýně vlastně bude. Pracuji v centru, takže to tam pomalu poznávám, přitom však bydlím v periférii, kde nejsou žádné posrané a pochcané chodníky jako ve smradlavých Vršovicích, a dá se tu i jezdit na kole. Splnil jsem si několik měnších snů, jako projet se v jiném metru než pražském, apod. Celkově se cítím osvěžený, je mi fajn a nic na tom nemění fakt, že každý den úpím v příšerné, doufám že co nejdočasnější práci.

Error, chyba spojeni

Dneska jsem napsal prispevek jako krava a po kliknuti na odeslat mi to hodilu chybu, na vine je server bloguje. Takze text v prdeli a ted uz to psat nebudu, tak snad zitra.

Chinatown sweeping

Nekdo si kvuli zametani musi za tezke penize kupovat Nintendo Wii, kde pry bude i takova vymozenost jako simulator kostete. Ja mam zametani kolik chci, a misto abych za nej neco platil, sam dostanu zaplaceno.

Dneska jsem zase naklusal na sestou, vyfasoval koste a jal se zametat v Chinatownu. Celkem pohodovy beat, jen par prehlednych ulic, ktere jsem v pohode stihnul zamest nez zacali chodit lidi, a pak se uz jen pul dne znudene loudal kolem dokola se bral tu vajgl, tam papirek. Potkal jsem i jednoho Cinana. Tedy, ono jich v Chinatownu bylo mnohem vic, ale tenhle byl taky sweeper. Horsi je, ze jsem nemel nic k jidlu ani k piti a od rana az do poledne trpel hlady, nez jsem si konecne mohl zajit do fast foodu Subway pro nejake zradlo. Nadiktoval jsem orientalne vypadajici anglicance nejaky sandwich, jenze ona na me vyvalila dalsi otazky, ktere jsem zcela nepochopil. Nakonec jsem rekl, at mi proste za dve nebo tri libry udela neco ceho se dost nazeru... Horsi je, ze nemam jistotu ohledne zitrejsi prace. Predak se sice zeptal jestli prijdu, na coz jsem promptne odvetil ze ano, ale on vyjadril pochybnosti o volnem miste pro me. Tedy, on doslova rekl "pokud zitra bude nejaka prace pro externisty, dam ji tobe, a kdyz ne, zavolam na okolni depa nebo do agentury", jenze to same rekl jinemu cloveku o pet minut pozdeji, akorat v polstine. A jak vime, Polaci drzi spolu. Takze doufam, ze nebudu zbytecne vstavat v pul pate. Jeste me napadla reakce na Sarumanovo doporuceni, at se radsi vykaslu na zametani a jdu psat clanky za prachy. Inu, za dva-tri dny zametani si vydelam vic nez za mesic psani, a navic vydelek neni moje priorita. Odpoutani se od kompu a zdokonaleni anglictiny ano. Ale to uz jsem rozebiral.
Taky jsem si konecne poradne nakoupil, nechal jsem v krame skoro 15 Liber, ale mam brambory, cibuli, mliko, olej, maso (je tu dost levne, za vic nez pul kila veproveho boku jsem dal neco malo pres dve Libry), vejce, sunku, chleba, a za 2Ł obrovsky malinovovanilkovy dort. No, mozna ze me Milan, jak svou krivku blahobytu duverne prezdivam, jen tak neopusti.
A David porad masti God of War.

Dodatek ke dnesku

Jeste jsem si vzpomel na par veci co jsem chtel rict. Zaprve ze mytus o neexistenci hezkych anglicanek je naprosto nesmyslny, protoze jsem jich za posledni dny videl opravdu dost. Pravda, najdete je pouze v televizi nebo v centru Londyna, ale jsou. Aspon doufam ze to byly anglicanky. Ze vseho nejvic me dostal par krasnych hnedovlasych kocicek, ktere prede mnou kracely po namesti, drzely se za ruce, obcas se pohladily po dlouhych hnedych vlasek a v pekne padnoucich dzinach si nesly dva pary nadhernych pulek... jak jsem za nima hypnotizovane kracel, malem jsem naboural do sloupu. No a uz nevim o cem dalsim jsem to chtel jeste mluvit. Jo vlastne uz vim. Ze bydleni je tu celkem v pohode, lidi jsou fajn, akorat jedna holka je silene ujecena a kdyz se s nekym zacne hadat, mam vrazedne sklony. Tak cau ja du zas neco delat.

Destiva nedele

Dneska byla celkem pohoda, kvuli desti nechodilo tolik lidi, mel jsem o hodinu kratsi smenu a pokecal jsem si i italsky.
Nastup v 10:00, foreman prisel az v 11:00, do te doby jsme nemohli pracovat. Supr zacatek, posedeli jsme si v pohode satny. Lidi dnes chodilo min, takze bylo i min bordelu. Vcera pri usinani jsem mel docela vyrazne bolesti chodidel, ale kupodivu jsem je dnes pres den nijak zvlast nepocitoval. Urcite to bylo i tim ze jsem nemel takovou honku, ale snad si nohy zacinaji taky zvykat. V poledne zacalo prset fest. Sice jsem se schoval pod strechu a s radosti pozoroval liduprazdne namesti, ale nemohl jsem tam zustat vecne, takze jsem nakonec zmokl durch. Jeste ze pracovni ubor rychle schne. Opet jsem uzasl nad tim, co vsechno dokazou lidi vyhodit. Tentokrat zadny vysavac, ale TECH DESTNIKU! Novych, funkcnich, kdybych je posbiral a prodal tak je ze me bohac, lidi by je stejne za rohem zas vyhodili a ja bych je mohl neustale cyklovat.

Vyrizeno, totalne

Dneska to vemu hopem, prave sem prisel z prace a sem totalne vyrizenej. Shrnu to i za vcerejsek, beztak sou oba dny nemlich stejny. Jen pro informaci, uz dva dny jsem nezametal, delam ted neco lepsiho.

Nekolik predsevzeti, ktery jsem si dal v CR a kvuli kterejm sem odjel do Anglie uz se splnilo. Zaprve sem se skutecne odpoutal od kompu, krome vybrani mailu jednou denne a kdyz to jde tak zablogovani se nedotknu klavesnice a nekouknu na monitor. Nechybi mi ICQ, diskusni fora, na psani clanku nemam ani pomysleni a kupodivu mi je celkem lhostejny ze neparim Gothic 3 nebo ze vysly NFS Carbon (aspon sem to zaslech). PS2 je sice stale zapojeny, ale neustale na nem pari David (dojel Godfathera a ted na moje doporuceni smazi God of War), ja bych na to musel mit svuj klid a pohodli, coz tady neni. Ale jsem tu teprv tyden... Dalsi predsevzeti bylo travit mene casu u kompu a vice venku, na cerstvem vzduchu. Neda se rict ze primo na cerstvem, ale na vzduchu travim casu habadej. Soucasne pritom poznavam krasy Londyna, takze i nejaka ta turistika v tom je. Jako tresnicka na dortu je tu pak muj detsky sen - stat se popelarem... ale hezky poporade.

Oh my god I´m fucking exhausted!!!

Dneska jsem byl zase v centru, dokonce primo v Chinatownu, ale turistika nebyla predmetem me navstevy... Ted uz chapu, proc sweeperi (zametaci ulic) rikaji svym rajonum "beat". Po svoji prvni sichte jsem opravdu totally beaten.

Nastup na sichtu: v 6:00 jsem se prezentoval v agenture a byl rozvezen do prace s ostatnimi adepty. Tim ridi jednoduse receno jako prase a ja mel po divoke jizde rannim Londynem uplne omlacenou hlavu o ruzne prislusenstvi Land Roveru. Na stanovisti jsem vyfasoval o cislo mensi kombinezu, reflexni vestu, plastenku, rukavice a takovou pojizdnou popelnici s lopatou, parem kostat a skrabatkem na plevel. Muj predak je Polak, coz je stesti, protoze kdyz pry dostanete za sefa cernocha, zazijete peklo (ne, ze by vase prdel poznala stredovek, ale zjistite co je to rasismus). Lukas me dovedl na beat (neboli rajon), ukazal co a jak a ja zacinal poznavat, co obnasi prace metare. V prve rade jsem okamzite zlomil koste (Michal mi pozdeji prozradil, ze on zlomil tri :D) a ten vtipalek Lukas mi pak tvrdil, ze me to bude stat 20Ł, nastesti se zacal rychle smat.

Tower Bridge a tak podobne

Dneska jsem byl opet v agenture a konecne jsem taky provozoval trochu te turistiky. Videl jsem i Belfast!
Jelikoz jsem v agenture potreboval jen odevzdat vyplneny formular, do osmi jsem si prispal a pak se v klidu vydal do centra. S referencemi od Ingrid to musi klapnout, jsem prece pracovity, spolehlivy, pratelsky a ja nevim co jeste, a ona to musi vedet, kdyz uz se zname 18 let! A taky ze jo, sedovlasy kutil Tim mi rekl at si koupim pracovni obuv a zitra rano na sestou se u nej hlasim. Sice me pri pomysleni na vstavani ve 4:30 mrazi v zadech, ale lepsi nez dratem do voka. Boty jsem si bohuzel nestihl koupit (promrhane odpoledne nicnedelanim je svine), nastesti ma Michal jedny zalozni. Jedina nevyhoda je, ze jsou o dve cisla mensi nez moje noha, takze to zitra vidim na velmi, velmi bolestivy den...

První styk s byrokracií

Dneska jsem se vrátil do agentury a konečne se dopracoval nejakych vysledku, i kdyz zdaleka ne finalnich. Do cesty se mi totiz postavila britska byrokracie.
Vcera me v devet hodin odpalkovali, tak jsem to dnes zkusil o hodinu driv. Vsichni mi rikali, ze tam jezdili treba uz na sestou, ja byl trochu rozvaznejsi a pred agenturou stanul v 7:43, abych na dverich uzrel napis "opening hours 8:00 - 13:30". Skoro mi to vyslo, reknete si, ovsem v kanclu byla pritomna jen nejaka slecna, ktera mi oznamila ze Charlie a Tim, manici jenz maji na starosti nove adepty, prijdou az za hodinu. Se mnou tam byl jeste jeden Polak, tak jsem se s nim dal do reci v naivni predstave, ze si budeme rozumet. Spousta lidi mi tvrdi, ze Polakum v pohode rozumi, ale ja mezi ne rozhodne nepatrim. Konecne jsem si aspon pokecal anglicky. Po hodine jsme se vratili do agentury, dostali dotazniky a jelikoz ani jeden z nas nemel tuzku, zacli jsme nejdriv resit fotky. Hned vedle agentury je fotolab, kde jedno vyfoceni stoji 4,50Ł. Primo pod nim, ve vestibulu metra, je o mnoho levnejsi automat, samozrejme nefunkcni. Ve fotolabu nas vyblejskla postarsi pani, velmi sympaticka a ochotna, a abychom si utracene penize patricne uzili, vypujcili jsme si i propisku na vyplneni formularu s tim, ze pujdeme nekam kde je klid. Jedine takove misto bylo na eskalatorech metra, hned za rohem, kde jsme stravili nasledujici hodinu. Chudak pani ve fotolabu uz si asi myslela, ze jsme se zdejchli i s tuzkou, bez placeni a fotky ji tam nechali, takze byla vylozene rada ze nas zase vidi.

Pondeli

Michal mi prave hlasi prubeh sveho divokeho prujmu. Prirovnal svou prdel k brokovnici. A ted si jdeme dat pivko. Nejake povidani o dnesku v Londyne jsem nicmene stihnul, i kdyz mi stoji za zady a klepe svou brokovnici a nasilne svira muj krk. Ma zizen.

Metro

Odpoledne jsem zapomnel napsat jeste o sve prvni projizdce londynskym metrem, jemuz se tady rika "tube" a vyslovuje se to ťúb (nevim kde je na SK klavesnici krouzek, tak omluvte hrubku), coz mi bitelne leze na nervy. Proc nemuzou rikat subway nebo underground jako v Americe... no nic.
Kazdopadne me to tady fakt dostalo. Vcera jsme jeli s Michalem a Ingrid z konecne Victoria Lane (stanice Walthamstow Central), kde bydlime, za jednim kamaradem nekam bliz do centra. Metro tu maji rozdelene na 6 pasem, ktere se plati zvlast a jednicka, tedy centrum, je samozrejme nejvetsi a nejdrazsi. Jeste ze jsme jeli jen z trojky do dvojky. Koupil jsem si tedy Oyster Card (mistni permanentka) a vlezl do metra. Prvni poznatek - zastavky tu nemaji uhledne refize jako u nas, ale jsou klidne do zatacky. Metro je strasne male, pomalu jsem se musel hrbit, a je v nem silene vedro, coz se jiste v zime libi bezdomovcum, me vsak nikoliv. Bylo mi vysvetleno, ze Victoria Lane (nevim proc to neni Line) je nejstarsi trasa, jsou tu male tunely a proto i male vagony. Na Finsbury Park jsme prestupovali na Piccadilly Lane, a tady zacal mazec. Neni to jako u nas, ze na jednom nastupisti jezdi metro dvema smery a kdyz projdete prestupem, dostanete se na jinou linku a tam opet jezdi metro dvema smery. Tady je na jednom prestupu treba 5 tras, chodby jsou horsi nez katakomby v Rime, silene spletite a neprilis dobre znacene, a vzhledem k poctu tras (asi 13) to pripomina nasi povrchovou dopravu, kdy nekolik linek autobusu jede treba deset zastavek po stejne trase a pak se rozdeli. Proto se treba na peti zastavkach za sebou da prestoupit mezi dvema stejnymi linkami. Zapomente vsak na to, ze kdyz treba zapomenete vystoupit, ze se na dalsi zastavce proste otocite a z opacneho nastupiste dojedete zpet. Naopak musite jet treba dalsich pet zastavek, kde jezdi metro po vasi lince v opacnem smeru. A perlicka na dortu: je naprosto bezne, ze jedna trasa nevede z bodu A do bodu B, ale jeste se treba v ramci sebe rozdeluje. Napriklad Victoria line se asi 8 zastavek pred koncem rozdeluje do Y jako hadi jazyk a dojedete po ni budto na letiste Heathrow, nebo uplne nekam jinam. Musite sledovat, co je napsano na konci metra ktere prave prijelo, abyste vedeli kam smeruje. Beda kdyz ho dohanite na posledni chvili... Jo a taky nechapu, proc nemohli vychod oznacit slovem EXIT jako ve zbytku sveta a misto toho museli dat WAY OUT. No nic. Jeste ze Michal se tady vyzna, i kdyz i on po roce a pul v Londyne nechodi instinktivne ale kouka a obcas se zastavi, aby si precetl cedule (kdyz ma sebou vecne mluvici Ingrid, vetsinou to trva dvakrat tak dlouho). A jestli jste z meho prispevku vubec nic nepochopili, tak jste spravne pochopili podstatu londynskeho metra :D.

Den... asi ctvrty, uz to nesleduju

Prvni potize, zvykam si na Londyn, projizdka metrem. Dneska jen v rychlosti, jsem v kavarne kde to stoji 50p na hodinu (asi dvacka na nase penize), coz je sice supr cena, ale dokud nevydelavam, nechci si moc vyskakovat.
Proc jsem v kavarne? Protoze na baraku doslo k nekolika udalostem pro me neprilis priznivym. Ackoliv se o mem prijezdu vedelo vic jak mesic dopredu, mel jsem domluvene a slibene misto v baraku kde bydli i Michal, dva dny pred odjezdem mi bylo oznameno, ze do meho pokoje se ma nastehovat nejaky par a ja pujdu do jineho baraku, asi o 100 metru dal. Michal se ale ozval ze chce aby to bylo tak jak puvodne domluveno. Tak to i bylo, ja se ve ctvrtek vesele ubytoval, jenze druhy den, kdyz prijel onen par, se Vasek, to je clovek jenz to tu ma na starosti (vybira najem atd.) zase usmyslel, ze bych se mel premistit. Nejprve prisel se slovy, at se rozhodnu jestli se teda prestehuju nebo ne. Majitel, jenz je v CR, shani tam kuncofty a cely tenhle problem zpusobil, prehodil zodpovednost na Vaska, coz byla prvni vec ktera me nastvala. Nakonec jsem Vaskovi rekl, ze zustanu tady a on okamzite opacil vetou: "Tak to teda postavime jinak. Je tu nejakej vyssi zajem, takze se budto premistis, nebo ti vratim penize a muzes si hledat bydleni jinde." Prakticky me vyhodil z baraku. Kdyby to rekl rovnou, nemuseli jsme kolem toho delat takove tanecky. Prestehoval jsem se tedy, ani me to moc nestvalo protoze jsem aspon vyhovel tem novym lidem.

Den druhý

Včera jsem byl utahaný a bolela mě palice, takže jsem neměl moc náladu na psaní. Pěkně jsem si ale pospal a konečně se mi povedlo srovnat si režim. Včera jsem vytuhl v deset a vstával v devět. Už žádné usínání ve čtyři ráno a vstávání v jednu. Postel je dost hrozná, ale mohlo by to být mnohem horší. Plechová palanda s podivnou matrací při každém pohybu neskutečně vrže a skřípe (pokud si sem přivedu holku, radši hodím matračku na zem :). Asi v jednu v noci někdo zvonil a bouchal na dveře, já myslel že to jsou spolubydlící co se vrátili z hospody, ale hospody tady prý zavírají v jedenáct a oni navíc měli klíče, a jak jsem se později dozvěděl, všichni už byli tou dobou doma. Takže si někdo nejspíš spletl barák. Když už jsme této příhody, byl jsem poučen ať si dávám pozor, nenosit u sebe moc hotovosti atd. Jednomu klukovi tady přímo před barákem ukradli laptop (musím si zvykat neříkat notebook, tady to nepoužívají). Holky po setmění radši nevycházejí. O pár baráků dál prý bydlí lidi, kteří si na zahrádce kutili bombu a chystali se jí použít v metru.

První den

Ráno: Začlo to už ráno. Jak dopadla rozlučka s Unim a Hukusem už víte, takže nemusím vysvětlovat jak jsem ráno vypadal. Původně jsem chtěl decentně popít, dát doutník a kolem půlnoci to rozpustit, jenže moji hosté mě opouštěli kolem páté ráno (nebo šesté?). Ledva jsem se uložil ke spánku, zjistil jsem že je mi blbě, takže jsem si spořádaně přinesl k posteli kýbl, během pěti minut vydatně zvrátil vypité víno, zase vstal, došel to vylít do záchoda, vypláchl kýbl a šel zase spát. To bylo kolem půl sedmé... zbytek vypraveni v clanku.
Budíček: ve tři čtvrtě na osm, kdy otevírala přepážka na letišti, mě budila matka s tím, že musíme jet. Já byl stále těžce pod vlivem a bylo mi špatně. V tu chvíli jsem proklínal spontánní a naprosto nečekaný vývin rozlučkové akce.

Zdravím z Londýna

Tak tohle je můj první mezinárodní příspěvek. Jsem v Londýně. Tím i odpovídám na Uniho nebo čího komentář s pochybností, zda se mi povedlo ráno odletět. Povedlo. Ale byl to fičák. A v letadle jsem se nepogrcal, to jsem si odbyl doma :)

Rozlučka s Prahou

Sem solidne ožratý. Uni tiež. Celou středu sem intenzivně balil kufry, a na večer sem byl domluven s Unim a s Hukusem, že se sejdem a popijem. Inu, eště Havliš, ten se na to blbec vysral. Nakonec jsme si já, Uni a Hukus sedli do Murphysu, kde bylo brutálně zahulíno, ale to JIM nebránilo v dáni dvou žrádel. Já už jsem z prasečích dob vyrost a dal jsem si jen jedno jídlo, (i když, ještě před rokem...). Paxme zašli ke mně, vzali jsme důtniky, lahvinku sektu a šli se odebrat do parku. Dali jsme 4 piva v hospodě, paxme šli na čechovo náměstí, tam jsme odpálili jednoho Cohiba velice intenzivní raketu kubánskou, a k tomu jednu dominikánskou Balmoral. K tomu Honzu Procházku a když procházka dopochodoval, přišel na řadu itaslkej sekt, jméno si nikdo nepamatuje, ale byl supr. Kvůli vzrůstající zimě a snižující se teplotě vzduchu jsme se odebrali ke mně domu, na doutníky jsme se již vysrali ale zato jsme odpálili láhvě (plurál) červených různé kvality, bylo nám fakt fajn. Videa z dovolené v Itálii, labužnické popisky italského sýra (orgasmus!!!), Hukusův projev totál vyčerprání po dvou dnech Invexu, no ve finále jsme s Unim dožahovali Sicilia Principi di Buttera ročník 2004 (po toskánském archívu z r.2001 a 1999) jsme prostě byli na kaši. A já v 7 ráno fstávám na přepášku na letiště do vole Londýna.

TES IV: Oblivion pro PS3 - preview

Napsal jsem Preview na PS3 a PSP verzi Oblivionu , která by měla již brzy vyjít. Čtěte na Hrej.cz

Stephen King a poslední Temná Věž

Kingova sága Temná Věž, s pistolníkem Rolandem z Gileadu v hlavní roli, je u konce. Do knihkupectví se dostala česká verze posledního dílu a já si ho dnes koupil. Už se těším, je to nejtlustší bichle ze všech sedmi epizod. Uvažoval jsem i o koupi anglického originálu až budu v Británii, ale tak dobře anglicky ještě neumím a knihu bych si nevychutnal. Jak jsem tak stál u pultu ověšeném knihami, padlo mi oko na DOOM - Konec Hry, malý paperback za necelé dvě stovky, a já po něm samozřejmě hnedka šáhl. Bohužel jsem pak zjistil, že jde o čtvrtý, taktéž závěrečný díl, ale u tohohle to snad nevadí.

Alkoholové labužnictví

Už jsem se chystal zalehnout, ještě jsem však věnoval poslední pohled úhledně uspořádanému kumbálku, kam si ukládám všechny věci které se mnou nepoletí do Británie. Po xté jsem si pomyslel, jaká škoda nechávat tady tu mou krásnou sbírečku vína. Něco přes deset lahví červeného, od výroční Frankovky až po to nejušlechtilejší Nobile di Montepulciano (flaška za 40€, které jsem dostal darem na letošní dovolené v Itálii. Sice tu bude kdovíjak dlouho pěkně zrát, ale víno je od toho aby se pilo. A já si před odjezdem určitě jednu lahvinku dám, otázka je s kým a při jaké přiležitosti... ale co, dám si ho sám a dám si ho hned teď, právě jsem dostal hroznou chuť! Které ale otevřu? Na Nobile opravdu není vhodná příležitost, Frankovka je výroční tu nechám na pokoji, Rosso di Montepulciano tu leží už tři čtyři roky, toho by teď byla škoda... koštnu to co mi dali Havlis se Star Raderem letos k narozkám.
Bergerac, Merlot Cabernet Sauvignon, ročník 2004... kluci se mi přesně trefili do gusta, tak schválně.
..................
Hmmmmmmm je excelentní!!! Přesně ten typ suchého jaký mám rád, není ani trochu nakyslé, správně nahořklé a navíc velmi jemné, možná až moc (ani trochu po něm nezdrsní jazyk). I přes mírnou rýmu vychutnávám tradiční aroma tohoto typu vína, které se hodí zejména k sýrům... k sýrům... dneska jsem dostal čtvrt kila originál Grana Padano, je v lednici... nějak se mi najednou nechce spát. Přizdo, možná ti to preview napíšu ještě dneska.
UPDATE: sice si připadám jak barbar, když sýr v ceně 15€ za jeden kilogram ukusuju jako chleba a zapíjím drahým vínem, ale za ten pocit to stojí. CHUŤOVEJ ORGASMUS!!!

Poklad z dětství

Jelikož za tři dny odjíždím, vyklízím místnost a pečlivě se probírám svýma věcma. Před chvilkou jsem vykopal poklad z dětství, aniž bych tušil, že mi řadu let doslova ležel u nohou. Hned vedle stolu mám totiž hozenou brašnu z výtvarky, čehož jsem si sice byl vědom, netušil jsem však, že v najdu původní obsah ze šesté a sedmé třídy.

Jak já ten předmět nesnášel, a jaká při něm byla sranda. Učitelka, jejíž jméno jsem v italštině zkomolil na "vymočím se támhle" (stačilo z La Faccióli udělat La Facciolí) nás nutila ke všeličemu, například ke zdokumentování výroby sošky na vánoční betlém, nebo malovat všelijaké abstraktní obrazy a kdesi cosi, což byl opruz, ale běda jak došlo na volné téma... Jako vánoční dárek matce jsem z moduritu vytvořil popelník ve tvaru záchodové mísy a vyzdobil ho všelijakými hesly, v nichž kouření úzce souviselo s původním účelem záchodu. Jindy, to jsme zrovna brali perspektivu, jsem nakreslil krásnou kadibudku jak u nás na chatě, a s poetickou výzdobou si dal opět nejvíc práce. Škoda že hesla typu "neser nadarmo" se v četšině nerýmují, ale tenkrát bylo moudřejší použít italštinu (to víte, v italské škole by češtinu moc nedocenili).

Taky jsem našel flétnu... Hudebku jsem nesnášel ještě víc než výtvarku, jediné co mi ji pomáhalo přežít byla groteskní učitelka, kterou jsem s oblibou přezdíval paní Knírková. Byla to silnější blondýna kolem 35 let, s charismatickým černým chmířím nad pusou. Její muž zřejmě trpěl nějakou úchylkou.

Co mě ale z celého obsahu brašny dostalo úplně nejvíc, to je sbírka plakátů z bravíčka, jimiž jsem jako dítě (do 12 let) polepil úplně celý pokoj! Nemůžu uvěřit, jak nevkusně jsem si tenkrát svoje království vyzdoboval! Pravda, najde se tam Metallica, Queen a klaun z hororu TO, ale převažuje všechno ostatní od 2 Unlimited přes Davida Hajzlhoffa, Bryana Adamse, Roxette, Trekny Čtyři Sedum, Bon Joviho, Ace of Base (ta blondýna je ale kus), Pergnerovou (ta blondýna je ale kus) až po Vindama, Stallona a Arnieho (toho jsem měl vždycky rád, ještě před hodinou mi zdobil zeď Terminator 3).

Ty pravé skvosty ale přicházejí až s odvrácenou stranou Bravo plakátů: dopisy čtenářů do rubriky Láska, sex a něžnosti!!! Pár špeků si pamatuju dodnes, ale znova to číst, to je prostě maso! Konečně mám zas něco do rubriky Ftipy, takže se těšte :D

Úvaha o migraci pracovních sil

Je to všude a zřejmě je to úplně normální. Když někdo začne dělat práci, která ho baví a kterou dělá dobře, většinou u ní zůstane ať se děje cokoliv. I kdyby ho stokrát vyhodili nebo jeho zaměstnavatel zkrachoval, vždycky si najde místo ve stejném oboru. Automechanik se bude držet dílny, kuchař hrnce, vývojář vývojaření a politik koryta. Netřeba přemýšlet o příčinách, ty jsou celkem jasné (peníze, dobrý pocit, uspokojivá práce, zkušenosti v oboru), ale je zajímavé vystopovat osudy některých "migrantů".
Mám osobní zkušenosti ze dvou pracovních sfér: herní žurnalistiky a dispečerství. O tom prvním jsem dal dohromady jen pár zevrubných, o pracovní migraci však dost vypovídajících informací, ten druhý je svázaný s mnohem komplexnější tématikou, o níž chci již dlouho napsat, takže jí budu věnovat samostatný článek.
Znám desítky autorů, více či méně známých, zkušených a úspěšných, a většinu z nich spojuje jedno: za svou kariéru vystřídali několik pracovních míst. Tak třeba já. S profi psaním jsem začal teprve před dvěma lety ve SCORE, ačkoliv jsem dávno předtím udělal pár článků i pro Doupě, Bonusweb a Abeceduher (šlo převážně o návody). Po necelém roce ve SCORE jsem následoval Aliho na Gamecenter.cz, později do časopisu GameON a když skončil, na chvíli jsem se vrátil na GC. Letos v únoru jsem zakotvil na Hrej, kde zatím setrvávám. Není mi cizí ani italský Gamestar, kde mám jeden článek, což mi připomíná, že už v dávném roce 2000 jsem seděl s Lukášem Erbenem u piva a seznamoval se s povinnostmi stálého redaktora Gamestaru. Tehdy jsem couvnul, jelikož se mi nelíbila představa hrát hry z nutnosti. To je ostatně důvod, proč jsem se nikdy nestal fulltime redaktorem.

Střípek z nočního ICQ

2:22:10 HuKuS: keby ten linej uni nespal!
2:22:19 Storm: on SPI??? TED???
2:22:25 HuKuS: jo lama jedna
2:22:36 HuKuS: uz o jednej sa odhlasil z icq... pche
2:22:38 Storm: dyt je teprv pul treti rano no to mu neco povim az bude online :)
2:22:54 HuKuS: ako by si nemohol pospat v skole.. heh

Verešová má Peugeota

Podle novinky na Super.cz si Andrea Verešová pořídila Peugeota. Podle diskuse u článku to je 407. Ačkoliv do těhle bulvárních, zbytečných a jinak stupidních diskusí obvykle nepřispívám, tentokrát jsem si neodpustil komentář ohledně její volby. To víte že nějaký blbeček hned musel ukojit svou uraženou ješitnost snůškou nesmyslných žvástů. On prý má totiž taky 407. Dokonce Coupé! Chci se s vámi podělit o jeho ubohost a demenci, i když jsem musel nejdřív pořešit dilema, zda přepis diskuse hodit mezi vtipy nebo do pracovně tématické rubriky.

Rozdělování domácích prací

Máme malý byt, lednici jsme z prostorových důvodů museli umístit vedle sporáku. Je sice krásně po ruce, ale taky je terčem neustálých prskanců oleje a kousků jídla, které se při vaření uvolňují z pánve. Do úzké štěrbiny mezi sporákem a lednicí se nedá dostat, takže tam veškeré svinstvo zůstává. Před dvěma týdny jsme konečně uvolnili místo v předsíni a lapač prskanců přemístili. Respektive přemístil jsem, a to včetně odmrazení, vyčištění vnitřku a revize starých potravin. Ségra se svolila, že vyčistí vařením znečištěnou stranu, což obnáší savo, drátěnku, houbičku na začištění a silnou ruku (tedy nic co by ségra neměla, i když pro savo si musela dojít do krámu). To bylo před dvěma týdny. Ve stejnou dobu jsem objednal opraváře na špatné těsnění mrazáku. Opravář příjde v pondělí. Ségra odjela kamsi na víkend, vrátí se kdoví kdy a určitě se nebude říčně vrhat do čištění spotřebiče. Takže to zase zbylo na mě, jak jinak... Ještě že savo je takový zázrak, pred chvilkou jsem to dodělal a nezabralo to ani hodinu.

Dohrané hry do 30.9.06

Call of Juarez - jsem meč boží a přišel jsem vás všechny spasit!

Flatout 2 - změna ze simulátoru v arkádu.

Hry které jsem dohrál až po vydání článku "dohrané hry od písmene XYZ" budu jednou za čas uvádět ve shrnujících reportech. Nebudou seřazeny abecedně, nýbrž podle data dopaření, od nejstaršího po nejnovější. Následující článek obsahuje tituly pokořené ke konci září 2006. Všimněte si množství konzolových pařeb. Konečně jsem zprovoznil svojí novou akvizici - Playstation 2.

Ninja Gaiden Sigma - preview

Ačkoliv jsem se zařekl, že si dám od psaní článků oraz, Přizda mě ukecal na preview nového Ninji Gaidena , chystaného pro PS3.

Zvláštní metody revizorů

Před chvílí jsem jel tramvají. Jel jsem pouze jednu zastávku (ze Slávie na Koh-i-noor) a samozřejmě tam byli revizoři. Ačkoliv s nimi mám bohaté zkušenosti, nikdy zcela nepochopím systém, jakým si vybírají oběti. Nastoupil jsem prostředními dveřmi, přímo přede mnou bylo volné místo, takže jsem se usadil a otevřel rozečtenou knihu. Ledva se souprava rozjela, uslyšel jsem o pár sedaček přede mnou klasickou hlášku "dobrý den, revize jízdenek". Jsa v klidu s roční legitkou v kapse jsem zvedl hlavu a mé oči se setkaly s jeho. Ano, byl to revizor. Odolal jsem pokušení vytáhnout hned šrajtofli a s myšlenkou, že si počkám na vyzvání, se vrátil ke své knize. Pán s plackou dokončil kontrolu předchozího klienta, mě naprosto ignoroval a šel obtěžovat o dvě sedačky dál. Než tramvaj zastavila a já mohl vystoupit, měl on i jeho kolega spoustu času mě zkontrolovat, ale nestalo se tak. Vyčetl snad z mého nezúčastněného až otráveného pohledu něco jako "lístek nemám, když budeš prudit tak máš smůlu," nebo naopak vydedukoval že lístek mám a proto jsem tak laxní? Fakt by mě to zajímalo, rád bych totiž pochopil revizorské myšlenkové pochody. Chtěl se snad vyhnout zbytečným problémům, ačkoliv by byl s kolegou v přesile, a šel radši prudit bezbranně vypadající starce a slečny? Nevím. Od té doby co MHD regulérně platím jsem potkal x revizorů, ale skoro vždycky jsem zůstal nepovšimnut, ať už to bylo ve voze či ve výstupu/přestupu metra. Jednou jsem dokonce prokličkoval mezi třemi těsně u sebe stojícími revizory a prošel okolo poblíž stojících policajtů, aniž by mě někdo zastavil. Kéž by to tak fungovalo i v dobách, kdy jsem jezdíval načerno. Tehdy jsem si mohl být naopak jistý, že když si budu chtít zkrátit cestu o jednu zastávku a ještě si spletu autobus (198 místo 189), chytně mě tam revík (stalo se). Když mě kámoš ukecá ať s ním jedu 205kou místo obvyklou 124kou, dostanu pokutu (stalo se). Když s jiným kámošem vyběhnu na Kačerově protože si u mě nechal učebnici, bude mě to stát pokutu (stalo se). Když mě půl roku vozí známí autem a já pak jedu jednou jedinkrát sockou, chytne mě revizor (stalo se). Když mám roční legitku a zapoměnu si na konci čtvrtletí vyměnit kupón či napsat rodné číslo, revizor si toho všimne (stalo se, obojí). Na druhou stranu, když jsem kdysi ztratil peněženku i s kupónem co platil ještě dva měsíce a rozhodl se nový nekupovat, byl jsem kontrolován čtyřikrát (tedy víckrát než za celý rok), vždycky jsem je však slušně odpálkoval a oni prostě odešli (pravda, jednou jsem kvůli tomu přišel pozdě do školy).

Sakra, já chtěl jen popsat jak mě dnes nekontrolovali a zas je z toho román. Já se ze sebe zblázním.

Poslední padla

Za pět minut mi končí směna. Poslední směna. Ve svém aktuálním zaměstnání totiž končím, a končím i v oboru jenž mě posledních pět let živil, tedy dispečerování. Od října mě čeká radikální životní změna. Někteří už vědí jaká, ostatním tímto sděluji, že 12.10. v 9:45 mi letí letadlo do Londýna, kde se míním nějakou dobu zdržet, najít si tam práci a tak vůbec. A teď už jdu, střídání je tu.

Zk*!x#ej zasranej bug!!!

Tak teď jsem se opravu, ale opravdu hodně nasral. Hodinu a čtvrt se seru s jedním extrémně dlouhým levelem v Lego SW 2 (epizoda 6 level 4), vyberu každičkej penízek, už mám skoro 300 tisíc, jsem těsně před koncem, postavil jsem průlez pro prcka, prolezl pro poslední chybějící minikit a když se chci vrátit, tak ta zasraná díra nefunguje!!! Stojím tam jak idiot, mačkám čudlík a ta dementní postavička tam stojí jak tvrdý Y a nic nedělá. Musím se hodně krotit abych vzteky nevybuchl v nekontrolovalnou lavinu vulgárních nadávek, už proto že to není zdaleka poprvé co jsem kvůli téhle idiotské chybě musel opakovat celý level, s nímž jsem se sral přes hodinu. Ani cheat na procházení zdí neexistuje, tak ať jdou do prdele s takovouhle prací. Kreténi! Seru na to jdu spát, úplně mi to zkazilo náladu.

RANNÍ UPDATE: v noci jsem se uklidnil, v pohodě se vyspal a ráno znovu zasedl ke kompu, že to kolo tedy projdu znova. Postupoval jsem tak, aby mě onen bug zase nepřekvapil: došel jsem k onomu místu, vyřešil ho a teprve pak se vrátil na začátek a vybral všechno ostatní. Co myslíte, že se stalo po hodině hraní? Vypnul jsem silové pole na konci kola, poskládal ty čtyři nálože za ním a... nic. Místo abych se objevil mezi souhrnnými tabulkami o právě dokončené misi tak tam pobíhám jak trotl a můžu celý to zkurvený kolo dělat znova!

Ranní procházka

Stejně jako v neděli, i dnes mi ráno skončila směna a jak jsem se tak ubíral směr tramvaj, míjejíce lidi spěchající do práce místo z práce (vůbec jsem jim nezáviděl), řekl jsem si že se trochu projdu. Po chvíli jsem se rozhodl, že to dojdu až domů, když už jsem to neudělal v neděli, kdy na to díky vylidněné Praze a minimálnímu provozu byly ideální podmínky. Čerstvý ranní vzduch a okolní zeleň způsobily takové okysličení mozku, že mikina rázem putovala do báglu a já si to štrádoval jen v tričku, ačkoliv není žádné teplo. Taktéž jsem začal více vnímat okolí, místo rozbitých popelnic a poblitých chodníků jsem se však zaměřil na vůni dřevěných pražců a spletité kolejiště u Depa Hostivař či na množství školáků putujících do škol, mezi nimiž jsem si se svým starým báglem připadal trochu divně. Úmyslně jsem si k procházce vybíral vedlejší ulice a zjistil, že bych mohl jezdit do práce na kole, pokud bych ovšem nějaké měl, což je v malém Vršovickém bytě nemožné, navíc bych ho jinak vůbec nevyužil. Teď už mě to ale nemusí trápit, jelikož ve čtvrtek stejně končím. Jediné co mi procházku znepříjemňovalo byla stále akutnější střevní potíž, kvůli které jsem se na Strašnické, po půlhodince chůze, rozhodl nasednout na tramvaj a těch pár zastávek už dojet (beztak tam končila klidná část cesty uprostřed zeleně a rodinné zástavby). V důsledku okysličeného organismu (možná za to může i to kafe a energy drink co jsem v noci vypil) jsem málem zapomněl vystoupit. A jaké mě doma čekalo příjemné překvapení! Ségra udělala vanilkový puding a posypala ho skořicí, mňam!

Call of Juarez - recenze

Zrecenzoval jsem Call of Juarez pro server Hrej.cz s hodnocením 8/10.

Dohrané hry od písmene X

XIII (2003)

Poslední část herního deníku, zápisy k hrám začínajícím na X, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006. Žádný titul začínající na Y ani Z jsem nedohrál (Zeldu najdete pod písmenem T - The Legend of Zelda). Odteď budu vydávat jen průběžné souhrny nově dohraných kousků.

X-MEN LEGENDS 2 – RISE OF APOCALYPSE
" Dopařeno 18.1.06 v 16:01 na obt. NORMAL (2/3). Použitá parta Magneto, Storm, Wolverine, Cyclops, na konci všichni level 50. Kromě jedné Tech station v Act 4 jsem našel všechno.
XIII
" Dopařeno 21.2.04 ve 20:23 na obt. NORMAL (2/3).

Dohrané hry od písmene W

Wolfenstein 3D (1992)

Zápisy k hrám začínajícím na W, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006

WAR OF THE GEMS
" Dopařeno 17.3.01 v 15:03 (SNESE). Dohráno skoro v kuse.
WARHAMMER 40.000 – DAWN OF WAR
" Dopařeno 12.11.04 ve 21:57 na obt. NORMAL (1/3). Skvělá hra, ale hrozně krátká a dost lehká. Nestalo se mi, že bych nějaké kolo neudělal napoprvé, i když je fakt, že jsem hrál na nejlehčí obtížnost, ale je to normal, ne easy. Poslední kolo bylo strašně lehké. Stačilo okamžitě vyrazit do útoku, zlikvidovat veškeré stopy nepřítele, které nebyly zrovna pevné v kramflecích, a pak zničit obrzmetka, který ani moc neotravoval, na základnu mi nezaútočil ani jednou. Vytvořil jsem si uprostřed mapy těžce opevněné místo s asi deseti věžičkami a nahnal tam snad milion jednotek, čekal až přijde zmetek, ale on nic. Zkusil jsem tedy vyslat dobrovolníka jako volavku, jenže ten debil nepřítel za ním vůbec nešel. Vyslanec ale začal sám od sebe střílet a maličko mu ubírat, tak jsem tam poslal ještě pár jednotek a ti ho během chvilky rozstříleli na sračku, ani se nebránil. Nic moc souboj teda...

Nedělní zamyšlení nad Murphyho zákony

Za poslední týdny jsem pro blog nehnul ani prstem, ačkoli mám hodně o čem povídat. Prostě na to nemám náladu a připadá mi to jako ztráta času. Vlastně nemám náladu psát vůbec nic. Včera jsem se po čtyřech dnech přemáhání konečně dokopal k recenzi na Call of Juarez, a po čtyřech hodinách plácání se v tom jak ryba v bahně zplodil jakýs takýs článek. Pořádně mě to štve, protože bych rád povyprávěl o své dovolené v Itálii a o týdenním výletu na Slovensko, kde jsem byl už více než před měsícem, ale zkrátka se k tomu nemůžu dokopat. Jednou jsem si k tomu sice sednul, ale po pěti minutách zírání na prázdnou stránku jsem toho radši nechal.

Ptám se vás pane Murphy, proč zrovna teď, v neděli ráno když se vracím ze šichty, unavený celonoční prací a připravený jít spát, se mi náhle zostří smysly, mozek začne makat na plné obrátky, napadne mě deset zajímavých témat o nichž bych chtěl napsat, v hlavě se mi samy od sebe sumírují hotové věty, a já stejně vím, že než usednu k počítači a napíšu z nich jedinou, na zbytek zapomenu. A taky že jo, napsal jsem o blitkách, rozkopaných popelnicích a pochcaných chodnících, které díky náhlému okysličení mozku velice dobře vnímal, a vůbec nevím co dalšího jsem chtěl probírat. Byla by (konečně!) chuť napsat něco o té Itálii, ale zívám tu až mi z toho slzí oči a praská držka, takže nezbývá než jít spát. Až vstanu, inspirace bude v tahu, já si tak akorát pustím Lego Star Wars 2 a večer zas pomažu do práce.

Proč nemůže inspirace a chuť psát přijít když si to přeju já?
Nesnáším Murphyho zákon schválnosti!

Nedělní cesta z práce

Tak si tak jedu v neděli ráno z práce a říkám si, že někdo si cestou z hospody musel připadat jako velkej frajer. Po celé Starostrašnické ulici se válí zporážené popelnice, jedna je opřená o předek auta, všude jsou rozsypané odpadky, a tam kde měl sobotní drsňák nejvíc kuráže, tam teď zeje velký škvarek, který ještě před pár hodinami býval popelnicí. To jiní kaliči byli mnohem spořádanější, při krášlení kohinorky čerstvými blitkami dělali pravidelné rozestupy. V ulici kde bydlím mě uvítal známý smrad pochcaného a posraného chodníku, a já si při odemykání rozviklaných, od věčného kopání a bouchání rozlámaných dveří s úlevou pomyslel: "jsem doma". Miluju Vršovice.

Dohrané hry od písmene V

Virtua Cop 2 (1997)

Vietcong 2 (2005)

Zápisy k hrám začínajícím na V, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006

VENDETTA
" Dopařeno 21.1.06 ve 3:26 (MAME32), stálo mě to asi 28 kreditů. Tuhle hru jsem hrál před dávnými lety v Itálii na automatech a utkvěla mi v paměti scéna s homosexuálními nepřáteli, jenž se vrhali na lampy veřejného osvětlení a sexuálně se na nich ukájeli, pokud jsem zrovna nebyl po ruce já (rozuměj herní postavička). Saverio tuhle hru dobře zná a pamatuje si i název, takže pak už stačila jen chvilka hledání na internetu, a bylo vymalováno.

V Restaurantu Akropolis už mě nikdo neuvidí

Dneska jsme s Jakubem a Avatarem skočili do hospody pod Akráčem, že si dáme pivko a něco k jídlu. Pospíchal jsem do práce, doufal jsem tedy v rychlovku, a jak to tak bývá, zrovna dneska si nás obsluha všimla až po deseti minutách. Po Jakubově sdělení, že se včera změnil majitel a s ním i část personálu a jídelníčku, jsem usoudil, že by servírka moje zvolání "riziko!" zřejmě nepochopila a rizoto mi nepřinesla, pročež jsem si s Avatarem objednal ďábelské tousty a doufal, že aspoň ty zůstaly beze změny, tedy abondantní porce pálivých topinek za rozumnou cenu. Jaké to však překvapení, když nám po téměř dvaceti minutách přistály na stole dva umolousané kousky toustového chleba s chudým nátěrem pikantní směsi (té co koupíte v krámě pikslu za deset korun) a několika kapkami rozteklého sýra. Jednohubky zvané tousty jsme zhltli dřív než byste řekli popokatepetl a šli zaplatit k baru (nechtělo se mi čekat dalších deset minut na obsluhu s kasírkou, už takhle jsem měl zpoždění). Nebýt placení, tak bych z těch toustů měl aspoň dobrý pocit, když už ne plný žaludek, jenže oni za ně chtěli pětapadesát korun! Pětapadesát korun za dva umolousané kousky toustového chleba, na které jsme čekali dvacet minut! A když jsem svůj nesouhlas vyslovil nahlas (poté co jsem zaplatil), tak ta servírka co tam dělala teprve druhý den měla ještě tolik drzosti, že odpověděla větou: "co se divíte? Nevíte jak vypadají tousty? Že je to drahý? Tak máte chodit do bufetu".
Výsledek: po cestě na metro jsem si za 131Kč koupil celé grilované kuře, nemusel jsem na něj půl hodiny čekat, nechtělo se mi kvůli němu celou cestu močit a nemusel jsem poslouchat blbé kecy drzé servírky, která se neumí chovat ke štamgastům. Jinými slovy, v restauraci Akropolis (hospoda přidružená k Paláci Akropolis na Žižkově) jsem byl naposled.

Srpnové články na Hrej.cz

Jen pro pořádek, ačkoliv už to není nijak aktuální, uvádím své články ze srpna. Recenzi na Flatout 2 a Dungeon Siege 2: Broken World plus tipy triky pro Prey .

Lamerské trable s Ati GeForce

Nikdy nevěřte, že znáte největší lamu na světě. Vždycky se najde někdo, kdo jí trumfne! Na Gamestar.it jakýsi výtečník založil fórum "POMÓÓÓÓÓÓÓÓĆ!!!!!!!!HL2: Episode1!!!!!!!!!! ". Už počet vykřičníků o něčem vypovídá, a to ještě nevíte, na co se dotyčný ptal...

Lama: nazdar!!!! Potřebuju vaší pomoc!!! Když spustím HL2: Episode One, tak mi to napíše "video driver není aktualizovaný". Co mám dělat???
Storm (znechuceně): aktualizuj video driver.
Lama: no dík, to vím taky, ale jak to mám udělat?
Uživatel1: nejdřív si zjisti, co máš za grafickou kartu. Určitě to je ATI nebo Nvidia. Pak běž na stránky výrobce (www.ati.com nebo www.nvidia.com), najdi si "download driver" nebo tak něco, vyber si podle tvýho operačního systému, stáhni ovladač, dvojklikni na staženej soubor a pak budeš klikat na "další" (next) tak dlouho dokud se počítač nerestartuje.
Lama: nezlob se ale mně to hlásí RADEON x1300................
Uživatel1 (stále trpělivě a polopaticky): v pořádku, takže stáhni nejnovější ovladač z webu ATI, třeba tady (link), a pokud možno si vyber "display driver only".
Lama: sory ale můžeš mi vysvětlit na co mám kliknout? Omlouvám se..........
Lama: tak už mám staženo 2/3!!!!!!!!! mám stáhnout i 3/3?????????
Lama: opět potřebuju vaší pomoc!!!! Teď se hra spustí ale při nahrávání (po kliknutí na new game) se zasekne!!!!!!!! Co by to mohlo způsobovat?????? POMÓC!!!!!!
Uživatel2: Zkontroluj si verzi DirectX, dělá se to takhle: (polopaticky a jak pro debily vysvětleno jak spustit DXDIAG).
Lama: Já mám directx9.0!!!!!!!!!!!!!!! Co mám dělat? Dík za pomoc!!!!!!!!!!!!
Uživatel2 (jednička už to zřejmě vzdala): stáhni si z webu Microsoftu poslední verzi DirectX. Jestlis poslední dobou koupil nějakou hru, tak ten DX najdeš na CD. Občas je k nalezení i na CD přílohách časopisů.
Lama: a DirectX 9.0 není nejnovější??
Uživatel2: nejnovější je 9.0c...
Lama: tak ten mám!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Uživatel3: hele a nemáš třeba plnej disk?
Lama: to ne, mám volnejch 50gb.
Storm (to konečně rozlousknul): máš pirátskou verzi, když jseš připojenej k netu tak se to při loadu zasekne.
Lama: jakou pirátskou!!!!!!!!!! Mám originál a dokonce mě stál 14,90 Euro!!!!!!!!!
Storm (už otráveně): tak požádej o pomoc helpdesk Valve, když ti rady z týhle diskuse nepomohly. Koneckonců za 15 Euráčů na to máš nárok.

11. září 2006 - trojnásobné výročí

Sice s tím přicházím jako s křížkem po funuse, kvůli hraní Call of Juarez jsem v pondělí neměl čas blogovat, ale lepší pozdě než vůbec.

Chci se zmínit o jedenáctém září, dni který se před pěti lety zapsal do historie atentátem na Spojené Státy, při němž zahynulo skoro tři tisíce lidí a spadlo pár mrakodrapů. Málokdo už ví, že v tomto datu se slaví další významné události. Nevím, zda jde o náhodu, ale v pondělí tomu bylo přesně 35 let, co zemřel Ruský prezident Brežněv.

Tak a po historické vsuvce se konečně dostávám k tomu, co je nejvýznamnější pro mě. Ačkoliv mám pracovní smlouvu od pondělí desátého, tak právě 11. září 2001 jsem poprvé nastoupil do zaměstnání. Naprosto přesně si vzpomínám, jak to tenkrát probíhalo. Všichni makali jako obvykle, já hypnotizoval monitor, snažil jsem se zorientovat v mě naprosto neznámém softwaru a pochopit jak to v práci chodí. Jinými slovy, byl jsem rád že jsem rád a absolutně jsem nevnímal okolí. Proto jsem sotva postřehl, když všichni přestali pracovat a jali se zírat na televizi, kde snad hodinu visel nekomentovaný záběr na čoudící mrakodrap. Přešel jsem to myšlenkou "proč jsou všichni tak odvařený z pořáru mrakodrapu? To už tu snad jednou bylo, ve filmu Skleněné Peklo." A dál si hleděl svojí práce. Až za pár dnů jsem se dozvěděl, že proběhl nějaký atentát a že ty záběry na čoudící mrakodrap byly právě o něm...

Óda na reverenda Raye

Call of Juarez - Dopařeno 13.9.06 v 0:22 na obt. MEDIUM (2/3). Hodně dobrá doomovka, na které mě zaujal především silný příběh a ztvárnění postav. Každá NPC byla unikát, strach nahánějící ksichty zločinců v nádherném grafickém ztvárnění dodávají hře neskutečnou atmosféru. Na druhou stranu, hlavní postava Billy mě nijak zvlášť nezaujala, což se ovšem nedá říct o jeho protějšku, reverendu Rayovi. Musím uznat, že tak brutální postavu jsem snad ještě neviděl – kombinace drsného pistolníka a fanatického kněze, který drží v jedné ruce pistoli, ve druhé bibli a za zvuku výstřelů káže všem hříšníkům, že on je meč boží a přišel je spasit, to je něco neskutečného. A to nemluvím o jeho vzhledu, který je ještě tak desetkrát drsnější než všechny ostatní postavy: stařecký vrásčitý obličej zbrázděný jizvami, nepopsatelně odporný zamračený výraz (naštěstí mu díky klobouku není nikdy vidět do očí), špína za nehtama, sedřené a silně obnošené kožené boty a kabát, na hrudi brnění, fakt síla. Vzhled, povaha, charisma, to všechno je však nic oproti reverendovu hlasu. Člověk který ho daboval by si zasloužil mimořádnou cenu za umělecké dílo, protože Rayovým fanatickým řečem dokázal vtisknout punc naprosté šílenosti, vzteku, nepříčetnosti, ale i pokory a lítosti, přecházející až v pláč. Jinými slovy, reverend Ray je unikát! Kdybych měl Raye přirovnat k nějaké české osobnosti, asi by nejvíc seděl k Radoslavu Brzobohatému, a to jak hlasem, tak vzhledem (vzpomínáte na tu starou pohádku, kde Brzobohatý hrál nějakého zmetka s kloboukem, pršipláštěm a furt byl durch promočený?).

Dispečerské bleskovky, část druhá

V následujících příhodách se dozvíte, co dokáže natropit sníh, špatné počasí či banda feťáků nebohým motoristům, a taky že Praha je v podstatě maloměsto. Za dobu mého dispečerování jsem se utvrdil v názoru, že svět je malý a Praha je maloměsto. I když, možná je to tím, že pracuji v tak veliké a renomované firmě, ačkoliv její dny slávy jsou nenávratně pápá. Několikrát se mi dovolali moji známí, příbuzní či bývalí spolužáci, a to se pak nestačili divit.
Pojišťovna: dobrý den, mám pro vás klienta, je to pan Martin XYZ, je to Slovák...
Já: a vsadím se, že má červenou Fiestu s pražskou SPZ a jeho telefon je 777....
Pojišťovna: jak to víte?
Já: je to můj budoucí švagr.

Dostal jsem Chuť na pivo

dostal sem chut na pivo. uplne znenadani, obcas se mi to stava. du si pro pivo. tak mam pivo, ale nebylo to jednoduchy. sel sem do vecerky nahoru, segra chtela este dr peppera a nakou zmrzku. nemeli dr peppera, nemeli zmrzku, nemeli ani staropramen, dokonce zadny chlazeny pivo!!! taxem sel dolu do druhy vecerky, nez sem tam dosel taxem nasel novou vecerku (vietnamci) a rikam "mate chlazeny pivo?" a ona hned "jatne jatne, blanik, taloplamen..." to byla tlova plo moje uti... a doma sem to do sebe naklopil s takovou prudkosti ze sem to este nezazil. evidentne na rceni "ital nezna ten zazrak" neco bude, byl sem totiz 10 dni v italii.  PS - ani sem si to neuvedomil, ale tu chut sem dostal po vygruntovani pulky bytu a prestehovani lednice, takze to bylo doslova jako v ty reklame "po poradne praci poradna odmena".

Call of Juarez

Včera jsem rozjel tuhle fajn gamesu, takže jen letmo pár dojmů.

Kromě parádní grafiky (která není zas tak příšerně náročná jak se čekalo) a ponurý atmosféry mě dostal především silnej příběh a herní postavy. Zpracování NPC je parádní - jejich vzhled, především nepopsatelně gaunerský ksichty, dělají i z toho nejobyčejnějšího chlápka někoho, před kým je lepší se mít na pozoru. Procházet se uprostřed noci kaňonem plným zločinců čekajících na vlak, pozorovat je z křoví, slyšet jak si povídaj u ohně, jak se přitom tvářej, a doufat že mě neprozradí světlo blesku, je unikátní pocit. Na druhou stranu, Billy, první ze dvou hlavních postav, mě nijak zvlášť nezaujal, což se ovšem nedá říct o jeho protějšku, reverendu Rayovi. Jestli jsem z něčeho totálně odvařenej, pak je to právě on. Hrát za na jedničku s hvězdičkou nadabovanýho šílence s pořezaným ksichtem, špínou za nehtama (i takovejhle detail mě hodně zaujal), pistolí v jedný a biblí v druhý ruce, jak střílí hříšníky a pronáší přitom naprosto šílený a fanatický hlášky o tom, že je meč boží (jako ve filmu Frailty/Lovec démonů), to je prostě nářez. Samotný Ray zasluhuje minimálně 50% z celkového hodnocení hry, a chlápkovi co ho daboval bych udělil medaili.

Film Bloodrayne

Úve Ból, bol to gól. Co si myslím o dalším počinu oblíbeného herního režiséra?
Uwe Boll: Německý režisér prznící skvělé hry svými filmovými adaptacemi. Kvalita jeho děl (House of The Dead, Alone in The Dark) je srovnatelná s kvalitou uzenin v regálech potravinového řetězce Ahold (shnilé maso z Hypernovy už asi potkal každý). Dneska jsem konečně shlédnul Uweho poslední výtvor jménem Bloodrayne, a musím říct, že jsem se skvěle bavil, nikoli však kvalitou filmu.
Příběh: Rayne je dhampír, tedy mix upíra a člověka (to samé co Blade), který se živí krví (klidně i upírskou), je citlivý na vodu a na sluneční světlo, nevadí mu však náboženské symboly, apod. Poprvé se objevila v roce 2003, aby svými čepelemi rozkrájela a zkrotila každého nacistu, jenž si dělal zálusk na magické artefakty, které by pomohly říši k ještě větší moci. Němčour Boll se zřejmě nacismem nechtěl zaobírat, pročež se zaměřil na tradiční transylvánskou tématiku a z celé licence využil jen postavu hlavní hrdinky. Příběh není špatný, kdyby ho dostal do ruky někdo schopnější, možná by z něj udělal kvalitní film. Na druhou stranu, jestli lze Uwemu něco aspoň částečně pochválit, pak je to právě příběh. Celý ten nesmysl díky němu dává smysl a je vcelku nehappyendově zakončen.

Dohrané hry od písmene U

Unreal (1998)

Zápisy k hrám začínajícím na U, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006

UBERSOLDIER
" Dopařeno 13.6.06 v 0:02 na obt. MEDIUM (2/3).
" Kuriozita: moje první hra začínajícím písmenem U, která není Unreal (opominu-li, že jde o přehlasované U).
" Musím říct, že mě Ubersoldier velice mile překvapil. Navzdory slabšímu začátku a skeptickému postoji k tomuto titulu jsem se velice dobře bavil a je to fakt povedená doomovka. První kvalitní střílečka ruského původu kterou jsem hrál.

Dispečerské bleskovky, část první

Pár příkladů...
Odtah ze záhrobí. Jednou mě praštil do očí obsah kolonky příjmení - MRTVÝ. Myslel jsem, že jde o smrtelnou nehodu a nechal to být. Za půl hodiny jsem však zvedl telefon a tam se ozvalo, poměrně naštvaně: "Tady Mrtvý, tak kde je ta odtahovka?!".
Stálým klientem pojišťovny je i mladík jménem Al Naser.
Dispečerka: pane, jakou má vaše auto barvu?
Vietnamec: zelí když není tma (vysvětlivka: světle zelená)

Klient: dobrý den, mám poruchu a chci odtah.
Dispečer: máte nějakou asistenční kartu?
Klient: ano, mám tady tuhletu.
Dispečer: ta se bohužel vztahuje jen na dopravní nehodu, ne na poruchu.
... Pískání kol, šílená rána, skřípání plechů, křik, KURVA DO PRDELE ZASRANĚ!!! ...
Klient: hm, tak už se mi to vztahuje...

Moje herní prohry

Ačkoliv jsem dopařil hromadu her, najde se i pár kousků, s nimiž jsem souboj prohrál, většinou dost nepříjemně, protože jsem s nimi strávil spoustu času a zasekl se na konci.

Contra (NES, 1988)
pamatujete si na videohry od Vietnamců, ke kterým se prodávaly cartridge avizující třeba 1000 her, ve skutečnosti tam však byly jen čtyři nebo pět v různých modifikacích (s nesmrtelností, nekonečnou municí apod.)? Tak přesně na tom jsem před mnoha lety pařil Contru, jednu z nejlepších stříleček všech dob. Vesele jsem jí dohrál v modifikaci s třiceti životy a superpuškou v základní výbavě. Tenkrát jse a jelikož jsem to tenkrát neřešil, udělal jsem zápis do deníčku. Po letech jsem si uvědomil, že to není správné, hru ze seznamu dopařených vymazal a až předloni se mi formou emulátoru dostala znovu do ruky. Bohužel, ač jsem se urputně snažil dohnat letitý rest, neuspěl jsem a pak mě to už ani nebavilo hrát, takže smůla, tady jsem zklamal.

Dohrané hry od písmene T

The Legend of Zelda: A Link to the Past (1991)

Terminator: Skynet (1996)

Zápisy k hrám začínajícím na T, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006

TEKWAR
" Dopařeno 5.7.98 v 10:40.
TERMINATOR: FUTURE SHOCK
" Dopařeno 12.12.98 ve 13:46 na obt. HARD (3/3).




TERMINATOR: SKYNET
" Dopařeno 20.8.98 v 18:20 na obt. HARD.
THE BARD ' S TALE
" Dopařeno 5.1.06, pořadí konců je Out of there (8:56), Caleigh (9:03), Fionnaoch (9:13).
" První hra roku 2006!!!
THE CHRONICLES OF RIDDICK: ESCAPE FROM BUTCHER BAY
" Dopařeno 18.1.05 v 17:11 na obt. NORMAL (2/4). Krabičky jsem nepočítal, ale většinu jsem jich našel.
" Nevím, co na téhle hře všichni vidí a proč to dostalo tak nehorázně vysoká hodnocení. Mě to nijak zvlášť nezaujalo. 4 gigabajty polochcíplé atmosféry komentované znuděným hlasem nafťáka, divný pocit nepřirozené střelby, krátkost (tu jsem vyjímečně uvítal), no prostě nic moc. I u filmu jsem sice v kině neustále usínal, ale to bylo spíš proto, že jsem předtím 40 hodin nespal. Každopádně i když videoprojekce nebyla taky žádná sláva, rozhodně mě to bavilo víc než hra. Ať žije Half-Life!
" Pár závěrečných tipů: 1. pokud nevíte jak zabít obrněného robota s kulometem v docích, všimněte si projíždějících vozíčků na stropě. Je potřeba do nich střílet aby spadly na zem a vybouchly co nejblíž zmetka, ale pozor, mají obrovský rozptyl. 2. Až zmíněného robota sejmete, ocitnete se na přistávací rampě. Čekají tam dva těžkooděnci, které bezpečně a bez jakékoli újmy na zdraví sejmete z vrchu obrovské krychle – neumějí totiž střílet nahoru. Každému stačí asi pět zásobníků z brokovnice.
" Mimochodem, v soutěži o hru s nejdelším názvem by se Riddick určitě ujal, i když na Star Wars: Knights of The Old Republic 2 – The Sith Lords fakt nemá...

Holiday

Odjíždím vychutnávat slunné pláže italského pobřeží, vonné lesy italského pohoří a chutné pokrmy italských restaurací. Dionýsus při nás, Saverio slíbil dodat patnáct litrů červené lahody z vlastní vinice, a Toskánské vinice jsou ty nejlepší! Jistě pochopíte, že z takto závažných důvodů nebudu něco přes týden odpovídat na komentáře, ICQ, maily atd. Příspěvky na blogu však budou vycházet podle programu, takže se ničeho nebojte. Mějte se dobře, ale ne líp než já, nazdar!

A Matter of Life and Death - nové album Iron Maiden

Žádná recenze, jen dojmy fanouška s totálním hudebním hluchem, jenž po tříleté pauze vítá nové, v pořadí již čtrnácté album své oblíbené skupiny Iron Maiden, nazvané A Matter of Life and Death, které nám přináší uctyhodnou stopáž 72 minut a deset nových songů , mezi nimiž najdeme tři devítiminutové mastodonty. Mimochodem, letos kapela slaví třicet let své existence, tak všechno nejlepší!
Název nového alba mě nijak zvlášť nezaujal, dokonce jsem si ho při psaní tohoto příspěvku musel přečíst, jelikož si ho z hlavy nepamatuji. Nejspíš je to tím, že není tak zvučný jako Dance of Death, jednoduchý jako X Factor ani tajuplný jako Seventh Son of a Seventh Son. Dal by se označit spíše za obyčejný až fádní. Album navíc přišlo nečekaně, o jeho existenci jsem se dozvěděl teprve nedávno, nijak zvlášť se o něj nezajímal a měl za to, že vyjde až v říjnu. Zatím jsem si ho poslechl asi desetkrát a mé dojmy jsou všelijaké, jen ne tak kladné jak bych si přál. Že se Ironi ubírají jiným směrem, to jsme zjistili už minule, tentokrát však zašli zase o kousek dál.
Při úplně prvním poslechu jsem měl chvíli pocit, že slyším Tyranny of Souls, poslední Brucovu sólovku, ale bylo to asi jen proto, že jsem si jí těsně předtím pouštěl. Přesto je skladba 06 - Out of The Shadows, až podezřele podobná staršímu Brucovu počinu Tears of The Dragon z alba Balls To Picasso, dokonce i název se rýmuje.

Spaní? Ale kdeže...

Tak jsem nakonec spát nešel. V půl čtvrté jsem rozehrál Ratcheta a kdyby mi nekončila směna, ještě dlouho bych pařil. Je to fakt výborna pařba, zatím nejlepší co jsem na PS2 hrál (z těch dvou co jsem hrál se vybírá poměrně snadno :D).

Nesnáším rozpolcenou náladu, a přitom jí mam docela často

Dnešní večer je jedním z těch, které nesnáším. Mám totiž chuť dělat spoustu věcí, nemůžu se rozhodnout které dám přednost a současně mě ubíjí únava, ačkoliv nemůžu spát.
Po docela hektickém odpoledni jsem dorazil do práce, na poslední směnu tohoto měsíce, a hnedka to začalo. Už už jsem chtěl vytáhnout Playstationa, abych se věnoval výborné hře Ratchet: Deadlocked, kterou jsem včera rozehrál, a současně mě to táhlo ke knížce Bez Slitování od Miroslava Žmbocha, jež jsem pro změnu rozečetl předevčírem, hned po dočtení Pavučiny Snů od Kinga (prvních sto stran šílená nuda, ale pak mě to chytlo a nepustilo). Než jsem se rozhodl které ze dvou zábav dám přednost, dostal jsem nutkání sepsat své dojmy z nového alba Iron Maiden, a z rychlého stručného zhodnocení se stala, jak je u mě zvykem, stránková záležitost, se kterou jsem se patlal skoro do půlnoci, načež mě pro změnu přepadla taková lehčí ospalost. Věděl jsem, že když zalehnu tak stejně neusnu, protože jsem po předchozí směně chrápal od osmi ráno do dvou odpoledne. Do toho všeho jsem ještě dostal chuť na kafe, což byl vrchol. Samozřejmě jsem si ho nedal.

Vojenský prostor Ralsko, část druhá - průzkum

Copak asi skrývá tenhle dungeon?

Minule jste se dočetli, jakou výpravu jsme se rozhodli podniknout začátkem srpna, a jaké obtíže nás po cestě provázely. Po kulinářské vsuvce a poděkování panu Michálkovi z Ostroměře teď konečně poreferuji o tom, co jsme viděli v bývalém vojenském prostoru Ralsko a jak se nám tam líbilo. Jako třešničku na dortu jsem si nechal popis Ruského válečného plánu pro případ konfliktu se západem, jenž byl promyšlený do nejmenšího detailu a rozhodně stojí za to si ho přečíst. Ještě že ho ti magoři nikdy neuskutečnili!

Ralsko podruhé – letiště rumiště
Až druhý den odpoledne jsme se, navzdory nepříznivému počasí, konečně vydali na samotný průzkum vojenského prostoru. Tankodromy, utajené a zasypané sklady jaderné munice a zbořené vesnice jsme odložili na jindy, a naplno se věnovali letišti. Ačkoliv před patnácti lety Rusáci předávali naprosto funkční zařízení s kompletní infrastrukturou, naše skvělá vláda se postarala o to, aby na tomto prostoru zavládla totální anarchie, odradila všechny investory, kteří měli zájem zde provozovat obchodní činnost, a o zbytek, tj. totální demolici, vyrabování, rozkradení a znehodnocení objektu se postarali podnikaví spoluobčané, kteří žádnou dohodu se státem nepotřebovali.

Dohrané hry od písmene S

Super Mario Bros (1985)

Serious Sam 2 (2005)

Zápisy k hrám začínajícím na S, dopařeným od začátku Deníčku až do srpna 2006

SACRED
" Dopařeno 19.5.04 ve 3:40 na obt. SILVER (2/3). Trvalo mi to asi 5 dní, čistá herní doba 50 hodin. Nejdelší kus pařený v kuse je 19,5 hodin. Dopařeno s Gladiátorem, na konci level 47.
SACRED UNDERWORLD
" Dopařeno 28.11.05 ve 21:25 na obt. BRONZE (pokud je to obtížnost). Trvalo mi to asi tři dny a musím říct, že původní Sacred mě bavil daleko víc a dokázal jsem u něj strívit mnohem víc času. Underworld je ukrutně přecpaný nepřáteli, někde se nedá ani projít, a nejhorší je, že se po pár minutách objevují znova i tam, kde už je to vykosené.

Playstation 2 - všechno je jednou poprvé

Dneska jsem poprvé v životě hrál na Playstation 2. Před rokem jsem se rozhodl, že si zkusím zahrát něco na konzoli. Začalo to nevinně, XBOXem, kde jsem zkusil Ninja Gaiden a byl z něj neskutečně zklamán, načež jsem si musel zpravit chuť výborným HALO 2. Pokračovalo další doomovkou, Far Cry Instincts, a zapůjčením Gamecube, kde jsem pro změnu pokořil Resident Evil 4 a následně Geist. Tato epizodka znamenala konec osmiletého období, kdy jsem se k žádné konzoli ani nepřiblížil. Někdy v zimě se mi naskytla výhodná koupě PS2 (za 1500 i s jedním dual shockem a 8MB paměťovkou), kterou jsem nyní dokonce vyčenžoval za PStwo, nebo jak se té zmenšené verzi říká. Jelikož nemám televizi, dal jsem si tu práci a přikoupil TV kartu, kterou jsem se po dvou měsících konečně donutil namontovat. I to byla výhodná koupě, za 800Kč rok starý exemplář, jenž by jinak stál přes dva tisíce. No a dneska, osm měsíců po pořízení vlastní konzole, jsem si na ní konečně něco zahrál, a tím překročil další významný milník ve svém pařanském životě - POPRVÉ JSEM HRÁL NA PLAYSTATION 2!!! Jelikož nemám moc velký výběr her (no chip, no swap magic, no hard disk, no originálky, aspoň zatím), vzal jsem zavděk pár plackami co mi půjčil Avatar (taktéž před osmi měsíci) a pustil se do Genjiho. A víte co? Mě to baví! Jen mě štve, že to načítání DVD je ukrutně opruzoidní, někdy dost zdlouhavé a dokud jsem konzoli nepostavil na bok, mechanika ne a ne něco načíst, mrcha jedna svislá!

Vojenský prostor Ralsko, část první - cesta

Začátkem srpna jsme s Jakubem z rádia Akropolis a jeho kámošem Filipem podnikli výpravu do Ralska, kde se nachází největší bývalý vojenský prostor v republice. V roce 1968 ho převzali naši východní bratři a když roku 1991 odtáhli zpátky do Ruska, zůstala po nich enormní a plně funkční infrastruktura, čítající obří letiště (přistávací dráha skoro čtyři kilometry), desítky muničních skladů, zcela soběstačné město s ubikacemi, školami, obchody i kulturními domy pro Ruské vojáky a jejich rodiny, a spekuluje se dokonce o chemických laboratořích a skladech jaderných zbraní, jejichž existence však nebyla nikdy oficiálně potvrzena. V první části dvoudílného vyprávění nakousnu i exkurzi, zaměřím se však na problémy spojené s cestou, a poradím kde se ve východních Čechách dobře najíst.

Neshody se smluvními partnery

Absyste si nemysleli, že dispečer se potýká jenom s debilními kliety, předkládám tři teplé bonzy, jak někdo říká neshodám se smluvními partnery. Je to přepis mailu kontrolnímu oddělení.

Příhoda číslo jedna
Dobrý den,
Pan XYZ mi odmítl vyjet na zásah, což by nebylo nejhorší, ale poslal mě během telefonátu prakticky do prdele a položil to. Tento člověk to asi nemá v hlavě zcela v pořádku, protože každou chvíli volá na dispečink a břečí že není práce. Občas mívá i takové stavy, že volá několikrát denně. Když mu pak chceme zadat práci, často má námitky, blbé připomínky, dožaduje se konferenčních hovorů s klienty i v případě, kdy je všechno úplně jasné a dostal od dispečera veškeré informace, a pokud mu vyhovíme, ptá se zákazníka na všechno znova, takže pak všichni vypadáme jako hlupáci.
Konkrétně u zásahu 8888888 to bylo takhle: dovolal jsem se bez problémů na třetí zazvonění, požádal jsem p. XYZ o výjezd asistenčky na výměnu kola, on však začal nejprve namítat, že ve čtyři ráno nebude nikde nic zvedat, a když jsem mu vysvětlil, že auto jejiž na heveru, má povolené šrouby a jedná se jen o to oddělit kolo od vozu, k čemuž stačí rána palicí kterou klient nemá, zřejmě usoudil že se z toho nevykecá, pročež přešel na svůj oblíbený argument, cituji: "vy po mě chcete asistenci, doteďka jste mi nic nedali tak nashle." A položil to.

Studená a ledová sprcha, v tom je rozdíl!

Proč jsem se rozhodl pro studené sprchy, a proč se mi nelíbí ledové sprchy.
Poslední dobou bývám často nemocný, letos jsem se nachladil už třikrát a loni toho taky nebylo málo, ačkoliv dřív jsem skoro nemarodil. Teď mi stačí na chvilku vystrčit hlavu z okýnka vlaku, a druhý den mám mandle jak vlašské ořechy, přitom kdysivá jsem byl schopný za deště a při deseti stupních celsia čumět ven celou cestu z Hradce Králové až do Prahy a schytal nanejvýš lehkou rýmu. A to nemluvím o zlatých časech základky, kdy jsem chodil celou zimu v krátkém tričku a bylo to super.
Zašel jsem tedy za doktorkou s tím, že mám asi oslabenou imunitu, a víte co mi poradila? Ať se sprchuji studenou vodou! Inu, lidová moudrost je nekonečná a jistě má paní doktorka pravdu, ale kvůli takovéto radě jsem nemusel hodinu sedět v čekárně...
I bez odborných konzultací jsem dávno přišel na to, že studená sprcha skýtá obrovské výhody: v létě osvěží, narozdíl od horké vody nejste znovu zpocení ještě než vyjdete z koupelny, ušetříte energii za ohřev vody i vodu samotnou, protože se nikdy nevydržíte ráchat tak dlouho, jako když vás obklopují oblaka páry.

Filmový Silent Hill

Taxem to skouknul a zas tak špatný mi to nepřipadalo. Co se týče připodobnění s filmem, dost se mi to libilo - opuštěný ulice potopený v mlze, všude kolem ploty, prázdný výlohy a další charakteristický kulisy, interiéry budov typu škola či hotel přesně jako ve hře, i ta část v temnotě byla celkem věrohodná, a navrch dobrá práce kamery. Jak tam ta ženská pobíhala a střídaly se statický obrazovky, to bylo přesně jako ve hře. Dost se mi líbil ten nápad s druhým rozměrem, kde byla ona i ty lidi uvezněný, čímž vysvětlili, že je město tak opuštěný. Do toho nepřátelé, hudba, prostě pohodová atmosféra.

Co se týče postav, úryvků příběhu a různejch prvků, který byli vzatý ze všech dílů a zmixovaný dohromady, tak to mě spíš pobavilo než co jinýho.

Jestli je na filmu neco špatnýho, tak jedině příběh. <<--SPOILER-->> Ze začátku, když člověk neví proč se co děje, tak je to v pohode, ale jakmile vyjde najevo, že příčina všeho netkví v ničem nadpřirozeným, nýbrž v naprosto vysvětlitelnejch faktech, ackoliv maj za následek zjeveni démona a všechno to následující zlo, tak je to dost zklamání. Přiběh je celkově pod úroveň Silent Hillovskejch zašmodrchanejch a někdy naprosto nepochopitelnejch zápletek, jinými slovy dosti fádní. Na jednu stranu jsem rád, že aspoň pro jednou je všechno vysvětleno a po skouknuti nezůstavaj žádný otazníky, ale k Silentu se to prostě nehodí.

Kdybych měl film hodnotit od nuly do deseti, viděl bych to na takovejch 7/10 - slušná podívaná, věrný připodobnění hře, ale slabej příběh a v celkovým obraze žádný veledílo. Co myslíte, jak by to zvládnul Uwe Boll?

Dohrané hry od písmene R

Red Faction (2001)

Zápisy k hrám začínajícím na R, dopařeným od začátku Deníčku až do srpna 2006

RAPTOR: CALL OF THE SHADOWS
" Dopařeno 3.3.99 v 10:27 na obt. VETERAN (2/3).
RED FACTION
" Dopařeno 13.10.01 v 18:13.
RED FACTION 2
" Dopařeno 5.5.03 v 0:02 na obt. MEDIUM (2/3). Už bych to měl dávno dopařené, ale finální zmetek mi dal docela zabrat a silně mě nebavilo ho dělat furt dokola.
" Jak na finálního zmetka: nejlepší zbraň je Anti-personnel. Granáty se zde respawnují, takže jich je dostatek a je to nejrychlejší likvidace zmetka. Nejdřív obíhat kolem zdi a jakmile zmetek rozstřílí beton, tak stačí být skrčený u středového sloupu a uhýbat pořád doprava a doleva, tak aby šel zmetek vždycky na druhou stranu. Takhle furt dokola a je spousta času na doléčení (lékárničkami neplýtvat) a respawn granátů. Až bude mít robot na kahánku, tak pozor. Ihned po jeho destrukci se objeví zmetek sám o sobě a vystřelí z Railgunu. Zde je již použitá zbraň podle uvážení. Nejdůležitější je pořád úkrokovat, aby zmetek neměl šanci se trefit Railgunem. Jakmile padne k zemi, je konec hry.

Farewell Gamecenter...

Je to smutné, ale již je tomu tak: nezávislý herní server Gamecenter.cz ukončil svou činnost. Nebudu rozebírat příčiny, jen si povzdechnu při pomyšlení na potenciál, jaký tento web měl, a na tuny článků, které přišly vniveč když byl server definitivně deaktivován. Zůstal sice Gamecenter shop, ale to je nám, autorům a čtenářům, platné jak mrtvému zimník. Tato událost je o to smutnější, že jsem před pár týdny vzpomínal na zaniklý časopis GameON. Abych zachránil aspoň svoje články, budu je postupně zveřejňovat na blogu, s čímž jsem vlastně už začal - Pařanskej Deníček původně vyšel na gécéčku. Tady je předběžný seznam.

Bloodrayne 2 - recenze
Boiling Point - recenze
Cold Fear - recenze
Doom 3: Resurrection of Evil – recenze, tipy triky
Dungeon Siege 2 - recenze
F.E.A.R. - recenze
Fable: The Lost Chapters - recenze
Geist (Gamecube) - recenze (moje první a doposud jediná konzolová)
GTA San Andreas – návod na 100%
Half-Life 2 – návod
Prince of Persia: The Two Thrones - recenze
Quake 4 - recenze
The Punisher – recenze, návod

Střípky z dispečinku

Klientovi to dva dny stálo, nemůže to teď natočit, mechanika jsem nesehnal, snad mu to udělá aspoň odtahář.
Nejede Daewoo Matiz - Matýsek se posral!
Ornitologický den na dispečinku: po panu Ptáčkovi se nám postupně ozvali pánové Strnad, Vrána, Vrabec, Špaček a trochu mimo téma to uzavřel pan Hroch. Jediní, kdo měli ten den motoristické štěstí, byli Sokol a Sýkora.
Pan Ištvánek.
Pan Pitomoc.
- Dispečink, dobrý den.
- Dobrý den, já jsem Volná.
- A co potřebujete?
- Můj manžel píchl.
- Tak mi na něj dejte číslo, zkusíme mu zavolat.
- Dobrý den, tady Volný...
Na dispečinku pracují bratři Vyskočilové.
Dis: Vyskočil, dobrý den.
Klt: Dobrý den, tady Klokánek, potřebuji tohle a tohle, už jsem k vám jednou volal.
Dis: Tak počkejte, dám vám kolegu.
Dis: Vyskočil, dobrý den.
Klt: Jakej Vyskočil, tady Klokánek!!! Vy si ze mě děláte srandu ne???
Hello, I have a problem with my car, I am from Romania and my name is Adriana Posraldescu...
Ing. Josef Šourek má vadné plus (spálené pojistky).
Smluvní partner vypráví:
- Nejmenovaná česká miss si ve Škodě Felicii skřípla vlasy pod prední sedačkou (sedí na místě spolujezdce).

Nejdelší pařby - díl pátý

V posledním díle svého seriálu o nejdelších pařbách pokračuji v popisu průběhu nejdrsnější pařanské akce, Pařby století, která se zakončila ve velkém stylu doma v posteli... na 24 hodin.
Den třetí – velká krize a malý spánek
Další krize přišla v neděli večer, a to už šlo opravdu do tuhého, protože mikrospánků jsem měl kvanta (naštěstí si toho nikdo nevšiml), i když nevím jak to přesně bylo. V Painkillerovi jsem loadnul pozici a pak si pamatuju jen nápis game over na monitoru, a takhle to šlo dokola několikrát. I když moment, tohle se vlastně stalo o den dřív, při jiné krizi. Ta o které teď mluvím byla taky při Painkillerovi, ale to už jsem byl skoro na konci, v nějaké rozbourané katedrále, a pamatuju si, že jsem čuměl jak sůva z nudlí na nějaké dveře a říkal si, co to sakra má znamenat, vždyť o těch se mi zdálo, tak on to nebyl sen... a když jsem jimi prošel, našel jsem místnost plnou krve a vnitřností, takže jsem se evidentně i během mikrospánku pěkně činil, což mě možná zachránilo před vyloučením ze soutěže. Když byla krize zažehnána kofeinem a energy drinky, pokračovalo se dál. Tady časové údaje možná nejsou přesné, protože po pár dnech už nám to všem tak splývalo, že jsme pomalu ani nevěděli co je za roční období, natož jestli je den nebo noc. Up to date byli akorát kuřáci, kteří si na denním/nočním světle dávali cigárko. My ostatní jsme v místnosti bez oken věděli kulové.
Úplně nejhorší část pařby byla mezi půlnocí a pátou ráno z neděle na pondělí, kdy mělo dojít k překonání stávajícího rekordu. Po dohrání Painkillera jsem nevěděl co dál, byl jsem velice unaven a nic už mě nebavilo. Vybral jsem si hodinu spánku, ze kterého jsem byl přesně za hodinu probuzen nárazy do mých nohou a slyšel jsem komentáře ostatních: "takys o něj zakop? Smí vůbec spát? Sakra co to tady je za nohy uprostřed uličky" apod. Vstal jsem, nadopoval se kofeinem a energy drinky a pomalu se začal připravovat na zlomení rekordu (ještě že jsem ho neprospal).
Zkusil jsem si dát Half-Life na čas a pokořit ho v co nejkratší době (vlastně ne, to bylo předtím, ještě když tam byl Zdeněk a zrovna byl někde ve vesmíru, tuším že zrovna vraždil monstrum Gonarch). Řekl jsem si, že ho zkusím dohnat a dopařit to dřív něž on. Jenže po čtyřech hodinách jsem byl sotva v půlce hry a uvědomil jsem si, že by mi to stejně těch šest hodin trvalo, takže jsem nechal být Halfa Halfem a šel píchat americké kabátníky šavlí a bajonetem.

Nejdelší pařby - díl čtvrtý

Ve čtvrtém díle Nejdelších pařeb se můžete dočíst o průběhu nejtvrdší pařanské akce, jakou jsem kdy zažil - 70 hodin nonstop! Přežil jsem velkou krizi, útoky kabátníků i šílenství v Half-Life, tak si to nenechte ujít.
Den druhý – první krize, druhé močení a Half-Life madness
V 5 hodin ráno přišla první krize, první energy dring a první kofeinová tableta. Po dvou hodinách silného nutkání se s ostatními rozloučit a jít si domů vychutnat tu úžasnou věc jménem spánek jsem byl zase fit a vesele pařil dál, akorát oči silně protestovaly a ani oční kapky nepomohly proti pálení. To mě velice demoralizovalo, ale taktéž jen dočasně. Během dne se pak nic zvláštního nedělo, Zdeňkovi jsem pomohl s pár zákysama, pařil jsem Painkillera a poprvé taky okusil kouzlo Counter Striku.
Nevím kdy to bylo, ale kdosi navrhl šílenost spočívající v hromadném Half-Life deathmatchi, a to byla teda skutečně řežba s velkým Ř. Takový maso to jsem ještě nežral. V mapě určené asi tak pro deset lidí nás běhalo třicet a vydržet naživu aspoň minutu, to už byl výkon. Člověk se nestihl ani respawnovat a už byl skoro mrtvý, pokud bleskurychle nesebral raketomet nebo mikrovlnku. Hernou se ozýval smích a ryk jak ze středověké krčmy a k dokonalosti už chyběly jen šermíři skákající po stolech mezi monitory. Veselice byla veliká a vůbec netuším, kdo měl kolik fragů, protože o to tam vůbec nešlo, hlavně že se pařilo. Po chvilce umírání jsem přestal hledat zbraně a začal pobíhat s páčidlem, což bylo v tom mumraji daleko efektivnější než střelba.
Následující události jsou možná chronologicky přeházené, ale po tolika hodinách v uzavřeném prostoru fakt nejsem schopen si vzpomenout na jejich pořadí.