Já a pařby po osmi měsících na Zélandu (dohrané hry od května do prosince 2011)

God of War na PSP v čínštině. Libůstka.

Co si budem povídat, hraní videoher nebylo v poslední době prioritou a i kdyby bylo, nebylo na čem hrát. To však neznamená, že bych přes půl roku žil v absolutní pařební abstinenci. Něco málo na svém pařebním notesu rozběhám a díky silné základně fanoušků starých šlágrů jako Quake či Duke Nukem 3D existují stovky modifikací a přídavných map, které vydají na hodiny hraní.
Povedlo se mi dostat do ruky i pár konzolovek; to když mi jeden týpek na hostelu půjčil PSP, a taky při nedávné návštěvě místního Electroworldu, kde měli k vyzkoušení PS3 s 3D brýlemi. Musím uznat, že to vůbec nevypadalo špatně, a to jsem hrál jen 15 minut nového Ratchet and Clank.

Vzhledem k okolnostem není divu, že svoje obvyklé herní resumé vydávám tři čtvrtě roku od toho posledního, a že vypadá tak, jak vypadá.

Unreal nostalgy

Už celé roky si toužím znovu zahrát starého dobrého Unreala z roku 1998, jednu z mých nejoblíbenějších her. Čas od času si vzpomenu na tu zvláštně melancholickou atmosféru, na psychedelickou hudbu a ozvučení, na ten krutý, potemnělý a současně krásně barevný svět plný majestátních hradů, kamenných paláců, jeskyní, ztroskotaných kosmických lodí a čtyřrukých domorodců, a popadne mě strašná touha si Unreala zase zažít. I přes tyto stavy jsem se k tomu však přes nával nových titulů či představě jak se na novém počítači pokouším rozjet třináct let starou hru nikdy nedostal. Až doteď.

Pokud jste na tom stejně, tenhle článek je určen právě vám.