Výlet na Stonehenge bez Stonehenge

V sobotu jsme s Hukusem, Surusem a jejich kámošem Sickem (přezdívku fakt nechápu, vypadal zcela zdravě) vyrazili na výlet. Chtěli jsme na vlastní oči spatřit slavné šutry, a ačkoliv jsme se nakonec obešli bez nich, výlet to byl bezesporu zajímavý.

Fable: The Lost Chapters - recenze

Tento článek původně vyšel v září 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog.

Máte rádi pohádky, báje a pověsti o hrdinech, zloduších a dracích v krásném fantasy světě? Pokud ano, jistě se vám bude líbit Fable, která k nám na počítače dorazila z planety XBOX, kde minulý rok oslavila obrovský úspěch. Dočká se stejného ohlasu i na PC?

Muslimská střeva na chodníku

Po pěti měsících v Harlesdenu jsem si myslel, že už mě žádná nechutnost místních špinavých obyvatel nepřekvapí. Mýlil jsem se.

Jako každé pondělí jsem dnes ráno vkročil do Conley Road, abych tam uklidil špínu a odpadky roztahané po ulici. Po pár metrech mě do nosu praštil neobvyklý smrad, jehož zdroj jsem objevil záhy. Na místě, kam místní Somálci a Afghánci obvykle vyhazují odpadky, dnes ležel kompletní set zvířecích vnitřností, vyklopených doprostřed chodníku tak, jak je vykuchali z nebohého černého kozla, jehož usekaná kopýtka se válela hned vedle.

Omlouvám se všem prasatům, které jsem urazil nazváním Harlesdenu chlívem.

Všechny cesty vedou k pivu

V pátek jsme s Hukusem, Surusem a jejich kámošem Tomášem zašli do Saintsbury, že si uděláme decentní večer s masem a budeme se zalívat pivem, abychom náhodou nevyschli. V krámu jsme se rozdělili. Já zašel k pečivu a co vám tam neslyším, slovenština. Dva slovensky hovořící týpci se po chvíli rázem odebrali k pivu, a kdo myslíte že tam  zrovna váhal mezi Carlingem a Fostersem? Rozťal jsem to hláškou že Fosters je sračka, čtyři Slováci a jeden Čech se dali do řeči a všechno vypadalo happy, když v tom přišel zaměstnanec Saintsbury, uprostřed našeho hloučku se zastavil, podíval se na nás a prohlásil "vy jste Slováci? No nazdar, já taky". Z tohoto setkání usuzuji věčnou pravdu, že všechny cesty vedou k pivu!

Delegace dorazila

A hned jsme šli na pivo. Pak jsme doma uvařili smaženici (pravda, z desetiminutové rychlovky na zaplácnutí žaludku nakonec vznikla tříhodinová operace a pekáč plný žrádla, ale to nevadí) a Hukus se Surusem by se rádi podívali na finále ligy mistrů, ale asi to neklapne - Hukus už spí a Surus si čte o nové kartě nVidia 8800ULTRA. Je vedro jako svině, mám žízeň.

Dungeon Siege 2 - recenze

Tento článek původně vyšel v srpnu 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog.

Po trýznivém herním suchu se na naše klávesnice sneslo vražedné krupobití: několik očekávaných titulů vyšlo téměř současně, a po proflákaném měsíci jsme si konečně pořádně zahráli. Ze srpnové trojice Bloodrayne 2, Sacred Underworld a Dungeon Siege 2 se dnes blíže podíváme na posledně jmenovaný.

Těším se na návštěvy

Ve středu odlétá můj spolubydlící na tři neděle do Španělska. Já využiji jeho absence k pozvání kamarádů Hukuse a Suruse. Aby toho nebylo málo, Michal si přesně na ten samý termín pozval velkou ségru a malého bráchu, takže tu bude skutečně veselo. A hned po nich ještě přijede kamarád Saverio z Itálie. Inu, bude veselo, už se moc těším, akorát nevím jak přežiju to vstávání ve čtyři ráno. Holt musí Hukus přivézt víc Hucikovice a Saverio bude místo mě vařit. To zas budou nálože těstovin, už teď se mi sbíhaj sliny.

Ehm, já chtěl mluvit o návštěvách a zase to skončilo u žrádla. No to je jedno, vždyť na tom není nic špatného (když ho miluješ, není co řešit). 

Smutná realizace idealizace, aneb Morrowind po pěti letech

Michal si nainstaloval Morrowind a vyvolal ve mě silné nutkání udělat totéž. Při pomyšlení na zážitky s pixel shadery, o nichž tak často a tak rád mluvím, a na to jak lidi při hraní Oblivionu nostalgicky hořekují nad Morrowindem, při vzpomínce na tu nádhernou, bezkonkurenční hudbu v hlavním menu, při tom všem jsem neodolal a okamžitě si starého dobrého Morrowinda nainstaloval. Mile překvapen rychlostí nahrávání (2GB ram jsou přeci jen znát oproti tehdejším 512MB) činím první kroky, a už tady mě čeká nemilé rozčarování. Proč chodím tak pomalu? Vždyť mám běhání nastaveno správně... No nic. Trochu se podivuji nad kvalitou textur a celkovým vzhledem NPC postav, takhle omšelé si je nepamatuji. Sakra, rychle do kuchyně ať nepřipálím brambory. Kde jsem to přestal? Jo, postavy vypadají mnohem hůře než jsem čekal. Holt nezvyk, konec konců je to pět let stará hra. Jde se dál. Voda - ach ty krásná vodo Morrowindská, pixel shadery 1.1 potažená, co jsem se na tebe navzpomínal a ód na tebe napěl, každému na potkání v hospodě o tobě navyprávěl, obzvlášť pak o mém zážitku s hladinou Vltavy, která se ti tak podobala! Co jsem se nahalekal při pohledu na olejovitou hladinu Oblivionu, nesahající ti ani po kolena. Proč ty vodo nádherná, v mých vzpomínkách tak idealizovaná, už mi nebereš dech, ba co víc, téměř se mi ani nelíbíš? Zhýčkaný moderní grafikou jsem? Šokován pohledem na pět let starou věc jsem? Ty levné brambory už nekoupím, půlka se úplně rozvařila a zbytek je zas nedovařený. A proč mě to hraní Morrowindu, na které jsem se tak těšil, teď už ani nebaví? Možná je to mým momentálním rozpoložením, možná jsem přiliš líný číst dialogy a klikat na správné odkazy, když postup hrou znám prakticky nazpaměť, faktem však je, že mě chození tou omšelou krajinou vůbec nebaví. Voda už se mi nelíbí, když aktivuji NPC tak jen hrubě naskočí dialogové okno, žádné zobrazení vysoce detailního ksichtu, i s viditelností na maximum je kousek přede mnou šedivá mlha... zkrátka, nepříjemné rozčarování. S nepříjemným pocitem, že mne moderní doba zhýčkala a stal se ze mě obyčejný konzument, jemuž jde jen o hezkou grafiku, odinstalovávám Morrowind a rozhoduji se zůstat u idealizovaných vzpomínek. Nezbavuji se však každodenní touhy nainstalovat znova Unreal, Blood 2, Duke Nukem 3D, Half-Life a SiN. Jak já to jen udělám? Těší mě jediná myšlenka - Doom se mi líbil vždycky a nikdy, říkám nikdy, jsem neopovrhl prapůvodní praverzí v rozlišení 320x200, která mě pokaždé uspokojila víc, než různé 3Dfx patche, high-res mody a kdesi cosi.

Tři Sestry in London, aneb dobrý večer

Bylo to jedné středy na konci dubna, kdy jsme se s Michalem vypravili na koncert Františka Moravce a jeho skupiny Tři Sestry. Sranda byla už při výstupu z metra. Na rohu u večerky stál hlouček asi padesáti lidí a jejich provenience byla nezpochybnitelná. Už z dálky nás vítala skupinka kamarádů z Walthamstow a se slovy "jdete pozdě, pivo došlo" ukazovala na Čechy obklíčenou večerku. Pobavil mě týpek, jenž stál u kasy se dvěma plechovkami a když mu nechápající prodavač sdělil, že minimální útrata je pět Liber, pohotově řekl že si tedy vezme ještě čtyři kousky.

Pivo je tu hnusný, ale ženský různý, mají mindráky
Po vlezu do klubu nás čekala zhruba hodina čekání, kterou jsme využili různě. Petr šteloval svojí 3Mpx kameru s trojnožkou, aby byl záznam Fanánkova řádění co nejlepší, zatímco já se začal žíznivě sápat k baru. Bar, to byla (bohužel) stinná stránka celé věci. Teplé hnusné zvětralé něco za dvě Libry padesát jsem dokázal pozřít jen dvakrát. Napotřetí jsem ho radši, v zájmu zachování večeře, ponechal na stole (podlaha byla už tak dost kluzká). co bych v tu chvíli dal za božsky dobrého lahváče z Českých Budějovic...

Bobřík odvahy, aneb večerní procházka po Elephant and Castle

Michal si přes net koupil počítač. V pondělí večer jsme ho jeli vyzvednout do jižního Londýna. Ten týpek co ho prodával i vyhledavač MHD spojení nám poradili, abysme jeli metrem na Elephant & Castle a pak autobusem. Jen pro informaci, Elephant & Castle je jedna z nejnebezpečnějších částí Londýna, kde lidi s pudem sebezáchovy nevycházejí po setmění z domu...

Vydatná večeře

Právě jsem se královsky nažral. Bartek i Ingrid si můj kulinářský výtvor taky pochvalovali. Spořádali jsme dohromady šest talířů a pořád je toho tolik, že mi to vydrží tak na dva dny. A co že jsem to ukuchtil dobrého? Těstoviny s kuřecím masem a omáčkou Bolognese. A nebylo to vůbec drahé, za 1Kg těstovin, půl kila kuřecích prsou, půl litru rajčatové omáčky a obligátní cibule, česneku a koření jsem dal celkem šest Liber. Na kolik by to tak vyšlo u nás?

A na zítra už je v lednici připraven půlkilový rump steak, v Saintsbury je zlevnili ze šesti na tři Libry. Už se těším, po grilovačce z minulého víkendu mi začínalo vyhládat.

Náhodné setkání krajanů

To se tak už třetí hodinu zašívám v parku na lavičce, když v tom mě ze šlofíčku probouzí hysterický psí štěkot. Okamžitě se ve mě probouzejí vražedné choutky vyvolané vzpomínkou na traumatický pobyt ve Vršovicích, se ségry hysterickou a stáleštěkající fenou Beny. Sedám si tedy, beru si pláštěnku protože to vypadá na vodu, a najednou slyším, jak kolemjdoucí muž povídá své malé dcerušce "to ale dneska fouká vítr, viď Amálko?". Ledabyle prohodím "no jo, to ale fouká už od rána", načež se pán překvapeně otočí, a v tu ránu jsme zakecaní až mě to málem stojí pozdní odchod z práce. Tomáš je z Olomouce a povyprávěl mi o Novém Zélandu, kde prý strávil se ženou osm měsíců, a prý je to tam skvělé. Ujistil mě, že na Zélandu skutečně nežije ta samá fauna co v Austrálii (obří skákaví pavouci, jedovatí hadi, klokani...), takže už vím že se tam jednoho dne budu moct bez obav vydat. Do Austrálie by mě totiž nedostalo ani národní družstvo nymfomanek pod záminkou neomezeného množství piva.

Vyfotografovaný vtip

To si tak tlačím barrow vedle vysoké hřbitovní zdi, když v tom uslyším z druhé strany podivné zvuky. Foťák nelenil a já mám perfektní dokumentaci k jednomu starému vtipu.

Sejdou se večer po šichtě chlapi v hospodě a jeden povídá: "teda já jsem úplně vyřízenej, to byste nevěřili jaká je to makačka mít pod sebou dvacet lidí". Ostatní se ptají, co dělá za práci a on že mistra na stavbě. Nato se ozve další chlap se slovy: "jestli ty seš vyřízenej kvůli dvaceti lidem, co mám pak říkat já? Víš jaká je dřina mít pod sebou pětset lidí?!". "A co děláš prosímtě? Manažera v nějaký obrovský korporaci nebo co?", ptají se ostatní. "Ne, sekám trávu na hřbitově".

Lékařský

V sanitce jede řidič, doktor, sestra a medik. Najednou se řidič chytí za krk, začne sebou hrozně škubat a chroptět. Sestra pohotově popadne lékárničku, praští řidiče přes hlavu a ten je rázem zase v pořádku. Medik jen zírá, ale nic neříká. Po chvíli stejné příznaky přepadnou doktora - drží se za krk, valí oči, animálně u toho chroptí a škube nohama. Sestra opět pohotově praští doktora lékárničkou a ten se vrátí do normálu. Medikovi to nedá a zeptá se: "prosímvás, co mělo tohle znamenat? Za tři roky jsem se naučil spoustu teorie, ale tyhle příznaky, a obzvlášť ten způsob léčby, jsem jaktěživ neviděl". Řidič v klidu odpoví: "ále, sestře se včera oběsil manžel tak si z ní s doktorem děláme prdel".

Prasknul mi půlitr

Bude to dobrých osm let, co jsem od jedné barmanky dostal Krušovický půlitr s uchem. Hrozně jsem si na něj zvyknul, pil jsem z něj všechno a vzal si ho sebou i do Anglie. A dneska ráno, když jsem zalíval čaj, tak rupnul (samozřejmě až když byl plný, abych měl co uklízet) a odloupnul se tak, že ho kus doslova uletěl. A já ho měl tak rád. Z čeho teď budu pít?! To si mám zas dělat kafe a čaje do hrnku, abych po dvou lokách mohl vařit další?

Životní dráha mopse

Jak příjemná může být návštěva banky

Když jsem si před půl rokem zřizoval v Anglii účet, bylo mi řečeno že mohu mít pouze Basic Account (tj. bez kreditky, jen výběry z bankomatu) a po šesti měsících si ho upgradovat. Inu, šest měsíců uplynulo a já se vypravil na nejbližší pobočku HSBC.