Nemusím na vojnu, rajóny mám doma

Konec února 2005 - přečtěte si, jak jsem doma uklízel.
24.2.05 – 20:06
Právě jsem usedl ke kompu. Dneska poprvé. Pařit asi nebudu. Abyste lépe pochopili proč, je potřeba uvést můj plán na dnešní den, který jsem poskládal včera před spaním.
1. Vstát a provést běžný zlidšťovací rituál (učesat se, opláchnout oteklý obličej, seškrábat ospalky atd.).
2. Kvůli očekávané návštěvě na zítřek je třeba uklidit, resp. umýt podlahu. To nemůže trvat víc jak hodinu, takže celý úklid i s rezervou řekněme dvě hodiny.
3. Pokračovat v psaní článku a tedy i pařit.
4. Oholit se a nechat se ostříhat (to jsem absolutně nestihl).
5. Jíst a pít.
Okolo 12:30 jsem vstal, usedl k počítači, zesílil hudbu a začal komunikovat po icq a tak podobně. Po chvíli jsem si uvědomil, že ICQ není součástí dnešního plánu. Hodil jsem se tedy do invisible a šel na to.

24.2.05 – 13:00
Problém: pod stolem se sestřiným kompem jsou dvě velké krabice, do kterých je potřeba naskládat mou sbírku pivních lahví a plechovek, která už přerostla únosné rozměry, a navíc kdo má furt utírat prach. Ty krabice je potřeba dát do kumbálu, přesněji na zem do kumbálu, který je totálně zaházený vším možným, takže se to trochu protáhne.
24.2.05 – 15:06
Selekce a uskladnění lahví a plechovek od piva trvala nějak dlouho, ale už to mám z krku. Teď musím vyházet z kumbálu všechny věci, dát tam krabice se sbírkou a všechno vrátit tak, aby to mělo trochu smysl (ty věci tam totiž nebyly jen tak uskladněné, ale narychlo naházené při přestavbě bytu, a už půl roku se odhodlávám je probrat.
24.2.05 – 18:45
Uff! Konečně je to hotovo. Na svou práci jsem pyšný, přestože jsem vůbec neměl v plánu vygruntovat celý byt. Ještě že jsem došel koupit hadr na podlahu hned odpoledne, jinak bych teď musel použít sestřin ručník. Hlady už se mi klepou kolena, kalorická hodnota dvou toustů mi opravdu nestačí, ale už se to konečně chýlí ke konci. Vytahuji vysavač. Pes šílí.
24.2.05 – 19:04
Kuchyň je hotová, ale s předsíní je to horší. Nevím koho tehdy napadlo koupit tak debilní pórovité linoleum, na němž se špína drží jako pomyslné hovno na košili, či jako víra na neznámém Židovi. Vůbec to nechce pustit.
24.2.05 – 19:10
Využívám nápovědu přítel na telefonu, v tomto případě matka na telefonu, a dozvídám se, že jeden z prostředků zejících pod umyvadlem docela dobře funguje právě na předsíň, ale pokud chci aby to bylo skutečně čisté, musím si vzít rejžák a celou podlahu kousek po kousku vydrhnout. Ještě že máme malou předsíň. Vyhlídky na pařbu už mě nadobro opustily a návštěvě bych nejradši zavolal, ať nikam nejezdí, že tu vypukla cholera.
24.2.05 – 19:55
Tak! Podlaha zeje čistotou jak dětská prdýlka těsně před nedobrovolným povolením řitního svěrače, já jsem upocený a sotva se držím na nohou. Ruce se mi třesou jako kuřákovi, který zrovna zjistil že mu poslední cigareta spadla do kanálu, a v břiše mi kručí jako při náletu stíhaček. Z kuchyně se line krásná vůně pečeného masíčka, musím rychle něco udělat než poslintám právě umytou podlahu. Nedočkavě odklápím víko remosky, nedbám popálených prstů a hltavě se pouštím do pečených vepřových kotlet se zelím a smetanou. Mlask.
24.2.05 – 20:06
Mňam slint mlask chro chro, žvanec jsem zazdil jogurtem, třas rukou skoro zmizel a žaludkem už mi neburácí nadzvukové letouny. Konečně sedím. U kompu!
24.2.05 – 20:38
Právě jsem dopsal předchozí řádky, a jsem totálně grogy. Na svou práci jsem náležitě pyšný, ale takovéhle stavy fakt nemám zapotřebí. Už ani Paradise Lost řvoucí z repráků nepomáhají. Jdu si dát sprchu, to mě snad probere.
Jo a málem bych zapomněl na vyvrcholení úklidového dne – při vylévání kýblu se špinavou vodou mi spadl rejžák do záchoda.
24.2.05 – 22:23
Jsem kaput. Pařit už dneska opravdu nebudu. Jdu spát.