pátek 30. ledna 2015

Dopařené hry od července do konce roku 2014, část třetí

Jackie Chan Action Kung-fu, NES, 1991
Moje první dohraná hra v životě.
Třetí a poslední část výčtu dopařených her v roce 2014. Začalo to na PC, skončilo to na PC... teda vlastně na Youtube. Na silvestra jsem se totiž domluvil s podobně pařebně naladěným kamarádem, že zatímco ostatní půjdou chytat rachejtle do města, my si dáme pařební seanci. Dopadlo to ovšem jinak, než jsem čekal. Lukáš má doma PS3, PS4, někde určitě schovává PS5, a k tomu plnou skříň her. Když mi ukázal GTA5 v super-mega-giga-ultraHD edition, doslova mi spadla čelist. Nejenže jsem poprvé viděl PS4 v akci, ale poprvé jsem viděl TAKOVOUHLE grafiku! Jenže ouha, po chvilce blbnutí jsem se začal nudit, na GTA5 úplně zapomněl, a místo toho jsme začali kecat o starých hrách, vzpomínat na šlágry z dětství, nostalgicky se rozplývat nad tím, jak tehdejší hry byly zábavnější, "čistší" a všeobecně lepší. A víte co, oni to  nejsou jen nostalgické bláboly herních dědků, ona je to pravda, jak jsme se přesvědčili při několika hodinách fascinovaného civění na gameplay videa z Jackie Chan Action Kung-Fu, Total Recall, The Legend of Zelda, Blade of Darkness a spousty dalších srdcovek z dětství a mládí. A najednou tu byl rok 2015.

Nechvalně proslulý elektrikář poprvé...
INFAMOUS
· Dopařeno 2.12.14 ve 4:10 (PS3) na obt. HARD (3/3) se zlým koncem (Evil Finish). Splněny všechny vedlejší mise a nalezeny všechny nalezitelné předměty... samozřejmě kromě toho úplně posledního balíčku... takže Blast Shards found 349/350. O pár dní později jsem díky obrovskému štěstí našel i poslední balíček – pustil jsem si na Youtube video, kde frajer sbírá všechny balíčky, a ten chybějící byl hned na začátku! Tradá, platinová trofej. Infamous je docela dobrá hra, ačkoliv nechápu přehnaná hodnocení typu 9/10, která po světě posbírala. Pro mě to byla solidní akčňárna, která zdaleka nevyužila svůj sandboxovský potenciál. Pěkné město, kde kromě misí a hledání balíčků nebylo vůbec co dělat. Kde jsou ty časy, kdy sandboxová hra byla něco extra a herní svět byl napěchován spoustou druhů misí, vedlejších aktivit, všelijakých blbostí a serepetiček, a ne jen velký, otevřený, a prázdný svět. Třeba GTA3, to byl pan Sandbox. Mám dojem, že dneska si sandbox vytvoří kdejaký trumbera jen proto, že je to jednodušší než dělat pořádnou a dostatečně dlouhou lineární kampaň. Chcete levný a rychlý způsob, jak místo intenzivní singleplayer kampaně na patnáct hodin udělat hru na minimálně padesát hodin? Udělejte sandbox! A hlavně tam napěchujte balíčky! Balíčky jsou základ, každej stráví tejden jejich hledáním a vůbec si nevšimne, že v tom uchvatným otevřeným světě vlastně kromě hlavní kampaně a pár blbostí navíc stejně nic není. No nic, to ze mě mluví přesycenost dnešními sandboxy. Před chvíli jsem dohrál Far Cry 2...

středa 28. ledna 2015

Dopařené hry od července do konce roku 2014, část druhá

Ty fazole k večeři chutnaly nějak divně...
aneb úderná síla Just Cause 2.
Druhá část letošního výčtu dopařených her. Bez dlouhých okolků se rovnou vrhněte na zkopírovaný text. Mám totiž tak zmrzlé ruce, že nemůžu ani psát. Takový je zimní život na Maltě, kde se momentálně nacházím. Jde mi pára od úst a v místních domech je větší zima, než venku.

DEAD SPACE 3
· Dopařeno 9.8.14 ve 4:44 (PS3) na obt. NORMAL (2/4). Dobrá řežba, která dělá čest jménu Dead Space. Trojka se mi líbila víc než dvojka, ale jednička je stejně nejlepší. Překvapilo mě, jak moc akčně a míň plíživě je trojka pojatá, a musím konstatovat, že craftování zbraní si mohli klidně odpustit a nechat starý dobrý systém vylepšování arzenálu. Každopádně zábavných pár hodin pařby a další posun v příběhu. Bude-li i čtvrtý Dead Space, těším se.

JUST CAUSE 2
· Dopařeno 17.11.14 ve 21:54 (PS3) na obt. HARDCORE (4/4). Celkem splněno 57,19%, hrál jsem pak ještě den abych se dostal na 75% a získal platinovou trofej.

Just Cause 2 jsem před pár lety rozjel na PC, ale po zjištění, že se jedná o brutální sandbox silně tíhnoucí ke sběratelství a plnění na 100%, jsem se rozhodl ho dohrát na PS3. Když už mám trávit dlouhé hodiny hledáním balíčků a plněním sběratelských úkolů, ať za to mám aspoň tu trofej jako memento toho, že jsem kdysi hře věnoval svůj čas. Na PC už dávno tyto ambice nemám. Jenže život šel dál a já se k Just Cause 2 znovu dostal až po pěti letech.
Netušil jsem, že jde o TAK velkou hru s TOLIK sbíráním, TAK MALÝM důrazem na kampaň TAK na jedno brdo (podotýkám, že první JC jsem nikdy nehrál). Coby bezmozká aktivita na pár dní to bylo fajn, ale čekal jsem něco různorodějšího, jako třeba GTA nebo Assassin’s Creed, kde se toho děje mnohem víc a člověka to daleko víc vtáhne, i když třeba jen hledá peří, co zbylo z rozstřílených holubů.

Dumbing down Thief, aneb hra na urážení
hráčovy inteligence postopadesáté druhé.
THIEF (2014)
· Dopařeno 24.11.14 ve 21:28 (PS3) na obt. ROGUE (1/3).
· Dopařeno 26.11.14 v 1:46 na obt. MASTER-CUSTOM (3/3, 725 bodů, no focus, no alerts, no upgrades, no damage).

Co o čtvrtém díle říct? Zaprvé to, že mi začíná lézt na nervy trend nečíslování nových dílů herních sérií. Chápu to u titulů jako Tomb Raider, což byl opravdový restart série, ale Thief 4 nemá s restartem nic společného a akorát to dělá zmatek v názvech, pojmech a vyhledávačích.
Přestože stealth akce nejsou můj preferovaný žánr, občas si je s chutí zahraji a série Thief patří mezi moje oblíbené. Jenže zatímco nostalgicky vzpomínám na skvělé první dva díly, ze čtyřky mám velmi vlažné pocity. Ačkoliv mě hra celkem bavila a nemám na ní vyloženě negativní názor, nad mnoha věcmi jsem skřípal zuby. Jako samostatný titul bez jakékoli návaznosti na značku Thief by to byl lepší průměr, ovšem jako Garretův nástupce, nedejbože restart série, zklamání.
Tak třeba příběh; na začátku se něco podělá, ať už větším či menším přičiněním hlavního hrdiny, a ten se to pak celou hru snaží napravit. Veškerá zápletka je o tom, kterak se řeší průser vzniklý na začátku, a závěrečnou animací se jen uzavře pomyslný kruh. Nuda. Přesně tenhle typ příběhu nesnáším a pamatuji si, jak mě rozhořčil v Kane and Lynch 2, kde to byla očividně nastavovaná kaše, uměle vymyšlený problém, aby ta hra vůbec měla o čem být, jinými slovy zbytečnost. Svědčí to o zoufalosti autorů, kteří nevědí o čem vyprávět. Ale zpět k Thiefovi: výprava je nezáživná, animace jsou nudné, děj postrádá hloubku, celé je to nemastné neslané a vůbec mě to nedokázalo zaujmout. Někdo za průmyslové revoluce objeví kouzelný šutr s vlastnostmi uranu (neomezená zásoba energie, lidem co ho nosí po kapsách začnou padat vlasy a zuby, zvrací a mutují). Ten někdo s ním chce napájet město a své fabriky, ale místo toho lidem způsobí akutní nevolnost, a když se je jakýsi dobrák pokusí vyléčit uranovou infuzí, kupodivu se z nich stanou mutanti. To vše je zaobalené v magických kulisách (prsten, tajemný amulet, kouzelná knížka a dědci v hábitech). Takhle řečeno to nezní zas tak hrozně, ale pozor! (SPOILER) Ten šutr v sobě uvěznil nějakou holku, která se přimotala přímo doprostřed šuterního rituálu, šutr jí vcucnul a ona svou přítomností kontaminuje jinak čistou a zdravotně nezávadnou uranovou energii (viz. počáteční průser, který vytváří ten zbytečný příběh). To všechno se hráč dozvídá prostřednictvím úžasných surrealistických pasáží, které nejenže do herního celku padnou jako pěst na oko, ale leckterému epileptikovi by přivodily parádní záchvat. Autory totiž nenapadlo nic lepšího, než temnou hru, kterou většina lidí bude hrát ve tmavé místnosti, prokládat dávkami ostrého bílého světla, které se valí z obrazovky jako blikající tsunami).

Až tě chytím, tak tě... klepnu.
No, možná jsem ten příběh podal černěji než to bylo nutné (je tam opravdu hodně bílých pasáží...), vždyť to ani není na Thiefovi to nejhorší. Mnohem horší je neduh všech dnešních her, a to urážení hráčovy inteligence. Ano, mluvím o „užitečných“ radách při loadingu, kdy si člověk říká „Fakt? To by mě nenapadlo...“, nebo o tom když si hlavní postava sama pro sebe mrmlá nenápadné nápovědy (Hele, možná že když vezmu za kliku, tak se otevřou... Hele nepřítel, možná že když ho střelím brokovnicí do hlavy, tak umře... Hele žebřík, možná že když dám jednu nohu na špricli, rukou se chytnu druhé špricle a přitáhnu se... Hele okno, možná že když ho otevřu tak bude otevřené...). Všichni to dobře známe, dnešní hry nás vodí za ručičku, dělají z nás debily a nedávají nám sebemenší možnost si hru sami v klidu prozkoumat, zjistit jak co funguje, mít radost z nově objevených prvků, rozluštěných hádanek, atd. Proč to ale říkám, protože Thief je jedna z těch her, které tohle zlo dnešní doby zavádí do extrému. Proč jsou všechny puzzly tak uboze primitivní, hledání cesty tak trapně snadné, a pro jistotu u všeho ještě nápověda?! Copak jsou hráči dementi, že je k cíli musí navádět GPSka, na interaktivních předmětech, kterých by si všiml i slepý trotl bliká ikona tlačítka (kdyby náhodou Focus mode nestačil), a Garrett si musí mrmlat „hm, sejf, kombinace bude asi v tom dopisu co jsem před půl vteřinou sebral ze šuplíku vedle sejfu...“. Naštěstí se dá aspoň něco z toho vypnout a hra nepůsobí jak interaktivní pomůcka pro zvláštní školy, ale stejně mě to dovádělo k šílenství. Proboha, vždyť je to stealth akce a ne Call of Duty! Kde je nějaká výzva? Kde je prostor pro hráčovu vlastní invenci, zvědavost, inteligenci? A když už jsme u inteligence, o té umělé se velmi výstižně vyjádřil jeden Anglán na Youtube https://www.youtube.com/watch?v=0PZbrYVlzzk . Abych to nějak zakončil – kdybych měl zmínit jednu věc, která se mi na Thiefovi 4 fakt líbila, byla by to pátá kapitola, mise v blázinci. Strašně mě bavilo se plížit ponurým sanatoriem a nervózně se co chvíli ohlížet přes rameno, jestli Skvělá Jo a taky mi vadí čím dál častější zlozvyk nedávat k novým dílům herních sérií číslovku nebo podtitul. Akorát to dělá zmatky v názvech, pojmech a vyhledavačích. Opravdové restarty jako Tomb Raider na to mají plné právo, ale Thief není žádný restart, nanejvýš retard...

pondělí 26. ledna 2015

Dopařené hry od července do konce roku 2014, část první

MSI GS60, nový kůň ve stáji Storm Co.
i7 3500 GHz, 8GB RAM, Geforce 970 GTX 3GB, FullHD 15,6"
Z názvu posledních dvou článků je patrné, že od března do července 2014 jsem nic nedopařil. Opět jsem byl na toulkách po světě a nebýt červnového fiaska na Islandu, kde se mi rozbilo kolo, dostal jsem angínu a depresi z nejhnusnějšího léta jaké pamatuji, moje herní abstinence by trvala ještě déle. Osud tomu ale chtěl, abych se předčasně vrátil do Prahy a po zbytek roku se intenzivně věnoval videohrám.

Jak je zřejmé ze seznamu dopařených her, důkladně jsem vyluxoval repertoár Playstation 3 a když už opravdu, ale opravdu nebylo z čeho ve zlevněných bazarovkách vybírat, nezbylo než učinit rozhodnutí.

Koupit si nový počítač.

Po dvou letech váhání a odkládání jsem se z minuty na minutu rozhodl, noc ležel v recenzích a ráno byl připravený vykročit z domu s úmyslem nakupovat. A pak jsem se zeptal Hukuse. Kamarád Hukus, můj dlouholetý výpočetní poradce, mi jedinou větou "kup si radší Geforce 970 místo 870" totálně rozhodil program; výsledky celonočního bádání šly do koše a já si ještě ten den přinesl domů MSI GS60 Ghost Pro za skoro dvojnásobek toho, co jsem plánoval utratit.

Dík Hukus, dobřes poradil! Ještě teď jsem v šoku z toho, jak za těch pár let mohla technologie tak pokročit. To co dřív táhla šestikilová bedna, to dneska zvládne krabička o hmotnosti 1,9 kilogramů a tloušťce 1,9 centimetrů. Při Shadow of Mordor na ultra detaily se ani nezapotí... i když zní jak fén na vlasy (sluchátka výhodou).

Tímto vzdávám hold a vzpomínku také své cestovní Toshibě, která skoro čtyři roky věrně sloužila, a herní bestii Asus W90 (nejrychlejší herní notebook na světě v roce 2008, opět na Hukusovo doporučení). Po prodeji Asuse jsem skoro rok fungoval jen na dýchavičné Toshibě, kde se sekal i Blood a na low-endovém displeji nešlo pracovat s fotkami. Teď už s fotkami pracovat můžu a snad se konečně dočkáte vizuálních dojmů z mých cest. Ale teď už k těm dopařeným hrám.

Úvodem si neodpustím poznámku na adresu moderních her. Hádejte, co mě letos bavilo nejvíc: DOOM 2!

P.S. rád si nechám poradit kvalitní PS3 tituly, které ušly mé pozornosti. A teď už opravdu ten výčet.