Výlet do světa Elder Scrolls

V rámci speciálu na téma TES IV: Oblivion jsem si pro Hrej.cz střihnul shrnující článek o historii série. Bohužel, ten kdo ho editoval musí být totální suchar, jelikož mezi odevzdáním článku a jeho vydáním na webu jaksi zmizely všechny vtípky a několik výrazů, které považuji za naprosto normální. Co je třeba divného na "profláknutý Terminator Future Shock", že ho muselo nahradit "všeobecně známý"? A co měl editor proti prohlášení, že kdo nezná Bethesdu, dostane od nás poukaz na terapii u dr. Chocholouška? Zmizela i úvaha o tom, že si Bethesda pro vydávání svých her vybírá zajímavé letopočty, související s nějakou jinou, velice významnou událostí. Tak třeba 1993 - vyšel první Doom, 1996 to byl Duke Nukem 3D, 1997 Quake 2. Krom toho se dvakrát, tedy pokaždé, a letos vlastně už potřetí, trefili do roku kdy jsme si v naší malé republice plně užívali povodní.

Pošta, spolehlivost jako svině.

Středa, je ho tam třeba. Přesně s touto myšlenkou jsem se dneska probudil, a při vidině dnešního večera si úvahu převedl do množného čísla. Ano, víc než jeden Staropramen 10° je třeba...
Do večera je ale daleko a ještě mě čeká nějaké vyřizování. V prvé řadě zajít na poštu se složenkami, které se mi tady válejí už od února a 31.3. propadnou. Býval bych je zaplatil už dávno, jenže v tom byl háček...

Call of Cthulhu: Dark Corners of The Earth

Po dlouhé době mi na Hrej.cz vyšel článek, tentokrát recenze na hororovou FPS s prvky adventury a stealth jménem Call of Cthulhu: Dark Corners of The Earth. Během několika dnů se objeví i návod. Tady je úryvek z recenze:

Jmenuji se Jack Walters a jsem soukromý detektiv. Jedné deštivé noci roku 1915 mě policie přizvala k případu fanatické sekty, jejíž členové byli ozbrojení, nebezpeční, a chtěli jednat jedině se mnou. Uvnitř zatuchlého brlohu jsem bohužel zjistil, že už není s kým jednat – hromadná sebevražda. V útrobách domu jsem našel něco hodně moc divného, vzápětí se mi zatemnělo před očima, a když jsem se probral, od světa mě dělily těžké mříže ústavu pro duševně choré. Od té noci uplynulo šest let, z blázince mě pustili, zřejmě abych se o druhou sebevraždu nepokoušel u nich na dvorečku, a já jsem právě nabral nový případ – zmizení osoby v nějakém zapadákově jménem Innsmouth. Čemu přijdu na kloub a jak to bude s mou nemocí souviset, to jsem věru netušil… Schizofrenie a Amnézie, jedeme na výlet.

Pokec o instalatérech

Léto 2005 - Období sucha, nebylo o čem psát, stejně jako teď. Právě pro takovouhle příležitost jsem si schovával zkopírovaný text z jednoho diskusního fóra, kde jsem popisoval své zážitky z povodní 2002. Pro zachování autenticity jsem text nijak neměnil, jen doplnil diakritiku.
Žaludečně slabší jedince upozorňuji, že druhá část příspěvku je značně fekální a neměli by ji číst, pokud zrovna jedí, dojedli nebo se chystají jíst.

...To ste měli vidět u nás doma loni v srpnu. Praha byla celá pod vodou, já bydlím na kopci ale měl sem doma soukromou povodeň. Byl sem 14 dní nonstop v práci právě kvůli povodním, a mezitím doma z prasklý stoupačky pomalu prosakovala voda. Po 14 dnech už byl zmáčenej komplet celej záchod a půlka zdi v kuchyni, začínala se na tom dělat plíseň a růst houbičky. Zavolal sem tedy instalatéry, který přijeli jedno odpoledne, zjistili že je to prasklý přímo ve stropě a musí se tam z vrchního bytu. Inu, vzali si 800 za výjezd a odjeli s tím, že druhej den příjedou znova a celý to udělaj. Přijeli, přestože slíbili neúčtovat znova výjezd, účtovali ho, ale těch 300Kč se v těch 6800 ztratilo... Vyměnili celou stoupačku a místo do 18h se s tím stali do půlnoci, ňáký komplikace, takže noční příplatky atd atd... A pak to vymáhej ze senilní správkyně, která je navíc právnička. No naštěstí mi asi po dvou měsících přišly peníze na účet, a už jenom zbejvalo opravit promáčenou plesnivějící zeď, ze který sem aspoň obouchal omítku aby to líp vyschlo a neplesnivělo. Ale to už je nová povídka...

Polední pauza

Tenhle víkend pařím, recenzuji a píšu návod na Call of Cthulhu: Dark Corners of The Earth. Od pondělka mě čeká zase práce, ve středu a čtvrtek mám sice volno, organizuji však důležitou kalbu. Víkend bude opět pracovní. Krom toho všeho, možná do práce ani nepůjdu, protože by mi měla konečně dorazit originálka Oblivionu (mám ho sice už pár dní na disku, ale zatím odolávám). Jinými slovy, nepočítejte, že bych v nejbližších dnech vydal nějaký obsáhlejší příspěvek.

Dohrané hry začínající 0-9

25 to Life (2006)

První díl ze série článků o hrách, které jsem dopařil. Jelikož jsou řazeny abecedně a titul začínající číslovkou mám na kontě jen jeden, bude to docela rychlé čtení.

25 TO LIFE
Dopařeno 11.3.06 ve 20:28 na obt. NORMAL (2/4). V půlce hry jsem si omylem smazal uloženou pozici, a jelikož se mi tuto nudu nechtělo hrát celou znova, stáhnul jsem si save z netu. V předposledním kole při zabíjení Mendozy je nějaký debilní bug – když jsem chcípnul a objevil se znova, Mendoza nikde, takže jsem několikrát opakoval posledních pár checkpointů. Bonusové kolo bylo sice odemčené, ale fakt se mi to už nechtělo hrát. 25 To Life je přesně ten typ hry, u které člověk rád uvítá ostudnou krátkost (cca 5 hodin). A za tohle chtějí 1600Kč... budgetových 300,- by bylo moc. Jo a naštěstí sla vypnout hudba, jinak by to letělo z disku hned.

Jebání do kamene

Paní učitelka přijde se třídou na exkurzi do kamenolomu. Ředitel kamenolomu ji odkáže na střelmistra, co se opírá opodál o lopatu, že prý tu dělá celý život a ví o tom úplně všecko. Střelmistr říká: "Děcka, divéte se. Tady do té skály se najebó díry. Do tech děr se najebe dynamit.... a ten to rozjebne. Na takový vélký jebance. Do tech jebanců se jebe a jebe, až se rozjebó na takový menší jebance. Ty jebance se jebnó do lisu. A ten lis do toho jebe a jebe, až se to rozjebe na prach. Ten prach se jebne do cihelně. V té cihelni se z toho najebó cihle. Ty cihle se jebnó na stavbu. A ti zedníci se s těma cihlama jebó a jebó, až najebajó baráky. A v těch barákách se jebe a jebe a jebe, až se najebajó takový zjebanci, jako ste vy, keří nevijó, jak se jebe do kameňa.

Celebrity v nesnázích

Slavný neslavný, televizní netelevizní, každý člověk se potřebuje nějak transportovat, přičemž nejvhodněji k tomuto účelu slouži automobil. V metru by dotyčný moc klidu neměl a s vrtulníkem by se zas nevešel do Letenského tunelu. Je tedy jasné, že i nejcelebritější celebrity se čas od času ocitnou v nesnázích a vyhledávají naší pomoc. Kdoví, třeba jsme pomohli i spoustě lidem, kteří se měli slavnými teprve stát (ne, Vladko nám opravdu nevolal).

Karel Gott
Tohoto milého, skromného a sympatického pána, jehož vzrůst okolo 175cm mě docela překvapil, jsem potkal osobně, ale to sem nepatří. Před pár lety špatně natankoval na benzínce v Plzni a potřeboval pomoct. Obsluha pumpy zřejmě nelenila, protože nám během několika minut volali z Blesku a dožadovali se informací. Kdybychom disponovali videotelefonem, viděli by na displeji hrdě vztyčený prostředník. Kdo by byl tušil, že to o pár let později rozmáznu na svém blogu.

Maxim Turbulenc
Nevím, který člen kapely to přesně byl, ale udělal životní chybu - koupil si auto u Tří Áček... Jednoho odpoledne mi zavolal pán, že prý stojí na D1 směr Brno a někde okolo 130. kilometru mu kiksl Chrysler. Až v průběhu jednání se svěřil, že je z Maxim Turbulenc a že jede na vystoupení, sdělil mi to však čistě z technických důvodů a nekladl na to žádný zvláštní důraz. Ačkoliv jsem nikdy nebyl fanoušek této skupiny a věděl o nich jen to, že hrají hlavně pro děti a postižené lidi, tento chlapík byl naprostý pohodář a přišel mi stejně sympatický, jako v pořadu Nikdo není dokonalý, kde jsem ho nedávno viděl sršet hláškami, u nichž se bavilo nejenom publikum divadla.

Cheat, Mariňák, kuře a Oblivion

Dnešek byl pro mě tak trochu nevšední, ačkoliv jsem nedělal vůbec nic nevšedního - pařil jsem, byl jsem v rádiu, v kině, na večeři u matinky a pokecal jsem po ICQ.

Už delší dobu nedělám nic jiného, než že pendluji mezi pracovním PC a svojí Pařimašinou, pročež nemám žádné zážitky hodné zapsání. Přečetl jsem Z Buicku 8, z klávesnice Stěpána Kinga trochu netradiční počin, momentálně jsem zažraný do Líhně od Miroslava Žambocha, a ano, mám kvalitní stolici, pravidelně se sprchuji, holím a stříhám si nehty, jenže tím bych čtenáře moc nezaujal. Mé hospodské místo zeje prázdnotou a i po pařební stránce vládne rutina. Využívám herního sucha k likvidaci starých restů, což se mi docela daří (od začátku roku jsem zlikvidoval patnáct titulů), a duševně se připravuji na příchod TES IV: Oblivion. Zkrátka a dobře, plácám se v totální šedi, z níž se jen tak nevyhrabu. A bude hůř. Bude Oblivion! Doufám, že až ho budu mít doma, nezapomenu jíst, pít a chodit do práce.

Něco o blogu, aneb vysvětlivky k rubrikám

Jelikož se chci vyhnout klasickému úvodu "je mi X let, vypadám XYZ, není mi 60 a v Rusku jsem nebyl," úplně tuto fázi přeskočím. O mých zájmech, práci a povaze se dozvíte z příspěvků, takže hybaj do ostatních rubrik :-). Co naopak rozeberu do detailu jsou právě rubriky, abyste se v nich mohli snáze orientovat. Jestli chcete vědět něco osobního, mrkněte do příspěvku Čtyři věci .

Proč jsem odjel do Británie: vysvětlení důvodů mého odjezdu, abych je nemusel pokaždé vysvětlovat.

Velká Británie: V říjnu 2006 jsem odjel zkusit štěstí do Anglie. V této rubrice vyprávím své každodenní zážitky a poznatky.

Dopařený hry: seznam všech dohraných her včetně pořadového čísla a platformy, na níž byl daný titul pokořen. Průběžně aktualizuji.

Herní deník: Abecedně seřazené poznámky k jednotlivým dopařeným titulům jsem chtěl původně zakomponovat do Pařanského Deníčku, ale pro pořádek jsem založil samostatnou rubriku.

Pařanskej Deníček: troufnu si říct, že toto je klíčová sekce, kvůli které blog vzniknul. Po malých soustech jsou zde zveřejněny moje herní zážitky z roku 2005, kdy jsem si vedl klasický pařanský deníček, jenž měl původně vyjít na www.gamecenter.cz, kde jsem byl stálým autorem, jenže se k tomu tak dlouho nikdo neměl, až jsem se naštval a založil blog. Dlouhá léta taky poctivě zapisuji poznámky o dohraných hrách (viz. rubrika Herní deník) a těch nejdelších a nejzajímavějších tavbách, kterých jsem se zúčastnil, včetně Pařby Století pořádanou SCORE v červnu 2004. Poslední zmíněné materiály na Gamecentru skutečně vyšly, pročež je přidávám až dodatečně.

Moje články: seznam mých článků napsaných pro různé weby a časopisy, plus všechny delší texty, které kdy má chorá mysl splodila a ještě splodí.

Vzpomínky na časy minulé: události z dávných dob mého dětství a adolescence, které mi zůstaly v paměti a které považuji za hodné zapsání. Průsery ve škole, první ožíračky, zážitky s kamarády, apod. Něco je z dob učňáku, něco z Itálie.

Haló, tady dispečink: Jména, resp. příjmení některých klientů jsou hlavním zdrojem zábavy nás dispečerů. V těsném závěsu se drží dvojsmyslné věty se sexuálním podtextem, ovšem nezřídka musí člověk potlačovat smích, když nějaký chytrák, co si myslí že snědl produkt Šalamounova trávícího traktu, vypustí z úst neuvěřitelný blábol. Dispečerování ale není jen zábava a smích. Pracovník je naopak denně vystavován velikému stresu, ocitá se v časové tísni a především musí komunikovat s neuvěritelným kvantem nepříjemných, arogantních, agresivních a kdovícoještě debilů, kteří dokážou pořádně zkazit náladu. Proto zde najdete nejen úsměvné historky, ale taky řadu těch neveselých. Občas si zde vylývám vztek po náročné směně (ne, že by to pomohlo, ale lepší než drátem do voka). Doufám, že tato rubrika pobaví nejen ty, kdož se auty zabývají, ale i motoristické laiky. Věřím, že se najde i někdo koho nebetyčně urazím. Stejně jako u vtipů příjde bohužel spousta hlášek vniveč, protože bez plnohodnotného odvyprávění ztratí své kouzlo a pointu.

Cestování a kalby na chatách: plnohodnotné a zfotodokumentované reporty z výletů, návštěv muzeí a jiných poznávacích cest, které nechci zařazovat mezi běžné příspěvky ani do rubriky Moje články, určené pouze pro redaktorskou činnost týkající se videoher. V Cestování a kalbách najdete jak info o výletech v rámci Anglie, tak třeba popis silvestrovské kalby na Uniho chatě.

Cizojazyčné příspěvky: články napsané v italštině, eseje a jiné výtvory ze školy angličtiny, případně cokoliv publikovaného jinak než česky.

Všeobecné: všechny běžné příspěvky, které nelze zařadit do žádné z ostatních rubrik.

Ftipy: před lety jsem si dal tu práci a začal sepisovat všechny vtipy co znám, jenže když už jich bylo několik stovek, všechna práce proletěla komínem, resp. skončila někde ve skladu porouchaných hard disků. Silně pochybuji, že se k něčemu takovému ještě nekdy odhodlám, zvlášť když stačí navštívit jeden ze šesti půlek webů, zabývajících se právě srandičkami. Do své rubriky házím jen to, co mi čas od času příjde pod ruku, tedy vtipy, sem tam nějaký obrázek a odkaz na zajímavé video.

Dala bych si chipsy (konverzace ženy a muže)

Ž: Dala bych si chipsy.
M: Nejez to, zase budeš brečet, jak vypadáš.
Ž: Jak vypadám?
M: No jak bys vypadala.
Ž: To se tě právě ptám. Ptal ses mě, jak vypadám.
M: Já že se tě ptal? Mně je to přece jedno.
Ž: Tobě je jedno, jak vypadám?
M: Ale není mi to jedno, co furt máš?
Ž: Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.
M: Cože jsem říkal?
Ž: No že blbě vypadám.
M: To jsem neříkal, vždyť víš, že se mi líbíš.
Ž: Jak moc?
M: Co jak moc?
Ž: Jak moc se ti líbím?
M: No normálně - moc.
Ž: Tak normálně nebo moc?
M: No moc, no.
Ž: A jak moc?
M: Šmarjá moc moc. Necháš mě dívat?
Ž: Já tě ruším? Tak já tě ruším a blbě vypadám, že jo. Já tady taky nemusím být.
M: mlčí (Nemusíš.)
Ž: Ty mlčíš? Takže tu nemusím být?
M: Cože? Ale jistě že tu musíš být.
Ž: Musím? Tak já musím? Jistěže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?
M: Ale přece víš, že tě miluju.
Ž: Nevím. Jak to mám vědět? Jak mě miluješ?
M: (Montoya se tlačí na Schumachera) Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu.
Ž: Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!
M: Počkej prosím tě chvíli. Jedou 49. kolo, ještě tři a budeme si povídat.
Ž: Musím ještě žehlit.
M: Tak běž žehlit.
Ž: Jistěže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.
M: (úpění) Tři kola, miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já.
Ž: Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udělal? C-O-K-O-L-I-V!
M: Nikdy.
Ž: No jistě, to jsi celej ty.
M: Dáš už pokoj, prosím tě? Za chvíli bude konec.
Ž: Ne za chvíli. Hned je konec. Mám toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někym, jako seš ty.
M: Cože nebudeš utrácet? Mohla bys, prosím tě, chvilku mlčet?
(Muž odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je ženě. Žena naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů.)
Ž: Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co?

Konec šichty, další zážitky

Do konce směny jsem vychytal ještě pár špeků. Sice se už neozval žádný vyložený kretén, ale v šest ráno mě probudil pán se zamrzlým Peugeotem 407 v Itálii, který to sice po půl hodině nastartoval, nicméně za tu dobu řekl spoustu slov pravdy, jako například, cituji: "Zkurvenej Peugeot zasranej ať jdou do píči s těma krámama vyjebanejma!". Naštěstí nenadával nám jako asistenci, naopak byl s naší snahou pomoct spokojen. Horší pro mě bylo vykecat se nešťastníkovi s porouchaným kamionem ve Finsku... a to ještě chybí deset minut do konce směny, může mě potkat cokoliv.

6:56 - hm a je to tady, vyhořelý autobus v Itálii. Naštěstí chtěla paní z cestovky jenom informaci, tel. číslo na pojišťovnu. Uff, už aby bylo padla!

Noc plná kreténů

Ach jo, ještě není ani půl třetí ráno a už mám na krku čtyři totální kretény. Sice je dneska relativně malý počet zásahů, zejména na páteční poměry, ale co hovor, to idiot a problém.

World of Warcraft podruhé

Na Zákysníku Gamestar.cz se objevil dotaz ohledně World of Warcraft, který jsme dotyčnému tazateli milerádi zodpověděli. Netuším, jestli a kdy pochopil, že si z něj děláme všichni prdel, ale byla to docela sranda :-). Největší zásluhu měl MEW2 se svými bryskními radami nešťastnému hráči. Tady je přepis celé diskuse.

Tenhle dotaz se objevil ve stejný den v jiné diskusi.
Montec: PROMIŇTE MÁM DOTAZ....JAK SE PŘIPOJÍM BEZ TOHO ABYCH MUSEL PLATIT TY EURA...ZATÍM DÍKES

Corly: prosím nemužu se připojit....a když se chi přez ty stránky zaregistrovat tak se to musí pltit v eurech...nejde to něják jinak jestly jo tak děkuji....
MEW2: stahni si crack ktery najdes na : http://www.blizzard.com

The Elder Scrolls 4: Oblivion - zn. LEVNĚ!

Jako mnoho dalších pařanů, i já se na toto očekávané RPG těším víc nežli žíznivý zedník na dvacáté pivo, a několikrát denně sleduji situaci na internetu, jestli se tam náhodou neobjeví. Z diskusí na Tiscali Games jsem se dozvěděl o anglickém elektrošopu www.sendit.com, kde je k mání sběratelská edice za necelých 1200 korun včetně poštovného, přičemž naše milá Cenega ji prodává za krásných 1999,- a tu obyčejnou za 1299,-. Mezi námi, na tom shopu mají levnější všechno, včetně loňského hitu F.E.A.R., který sice CD Projekt nabízí za solidních 999 korun, nicméně anglická verze vychází ještě levněji a není zmršená českými titulky. Neváhal jsem ani minutu a bryskně objednal ne jednoho, ale rovnou dva Obliviony, zvyklal jsem totiž i jinak neoblomného Sarumana, odpůrce ždímalů peněz, zvaných distributoři. Přesvědčil ho hlavně argument, že zkazí kšeft společnosti Cenega, jež se drží hesla "prodej co nejdráž, vyrejžuj co nejvíc". Já sám ji přezdívám "převtělení Telecomu do herní branže". Ne, že by si od nich chtěl hru koupit, ale znáte to. Další důvod je ten, že milý Oblivionek by měl zaručeně dorazit o pár dní dřív, než se u nás začne oficiálně prodávat (tzn. 27.3. sběratelská edice a 30.3. ta normální).
Chcete-li i vy mít doma svojí sběratelskou edici za téměř poloviční cenu, objednávejte ihned na www... sakra, co to píšu? Jsem snad nějaký Horst Moula z teleshoppingu? Tak jinak - pokud toužíte po originálce Oblivionu a nechce se vám za ní dávat nekřesťanské dva tisíce, zkuste www.sendit.com a pořídíte sběratelskou edici levněji, než byste u nás koupili tu obyčejnou. PS - ještě se prý dá sehnat obyč. verze z Polska za 899, což taky nezní špatně.

Duke Nukem 3D po letech

21.7.05 – 16:22
Dneska jsem zažil mimořádně šťastné chvíle, když jsem v rámci příprav na nadcházející víkendovou LAN pařbu po letech rozbalil Duka. Po chvilce testování a zkoušení Jonof portu pro podporu WinXP jsem do instalačního adresáře nahrál staré mapy, které jsem kdysi dávno vyráběl a při jejich tvorbě strávil stovky hodin v Buildu. Ani jsem nečekal, že to bude fungovat, jelikož ten XP port nevypadal, že by se mu chtělo spolupracovat. Pustil jsem to z hlavy, dal si oběd a pak hru spustil, že si zahraju starého dobrého Duka. Sotva jsem vlezl do new game, něco se mi nezdálo. První epizoda se přece nejmenuje Nuke York, ale... jak to sakra bylo? Jo, jasně! LA Meltdown! Tak co je sakra ten Nuke Y... TY VOLE!!! DYŤ TO SOU TY MOJE STARÝ MAPY!!! VONO TO FUNGUJE! Co se dělo dál je asi každému jasné – nádherná hodina nefalšovaného štěstí, když jsem si po letech pustil svoje vlastní výtvory, úplně nečekaně, což mi dalo mimo jiné zpětný pohled na svou rannou tvorbu. První mapa dost humpolácká, ale detailní, protože jsem se na ní učil s Buildem a nespočetněkrát ji předělával. Další mapy, až na tu poslední nedodělanou, byly stále lepší, jak jsem čím dál tím líp ovládal editor. I vlastní textury jsem si tam nahrál (vykuchal jsem je z Redneck Rampage). Horší je, že multiplayer jsem jaksi nerozchodil. Ale já chci a chci a chci! Chci pařit Hollywood Holocaust a Stadion, moje nejoblíbenější mapy pro deathmatch! Chci!

Minirecenze Psi-Ops

Na Zákysníku se někdo ptal, o čem je hra Psi-Ops, a kdosi mu odpověděl že o psech, načež vyzval mě, zkušeného pařana s rozsáhlými herními vědomostmi, abych se k tomu vyjádřil. Inu, tak tedy dobrá, řekl jsem a vyjádřil se. Zde je originální neupravený text (jen doplněná diakritika).

Jakožto majitel čínský restaurace sháníš psi po městě, což zní možná primitivně, ale není to tak. Je tam spousta různorodejch úkolů, třeba si ňákej labužník objedná speciálního psa kterýho má jen ňákej boháč ve městě, tak ho musíš ukrást, nebo musíš v časovým limitu sehnat strašně moc psů na obrovskou hostinu, to pak jen lítáš po městě a sbíráš i špinavý vořechy, atd. Je to zajímavá hra, i rpg prvky sou v tom zakomponovaný, za kradení psů získáváš zkušenosti, a pak třeba rychlejc běháš (což se hodí při chytání chrtů), máš taky speciální schopnost čichu - čím lepší tím líp rozeznáš na dálku kde pes je a co je to za rasu, prostě paráda. Samozřejmě že ti hosti za jídla platěj, takže restaurace musí vydělávat, a za prachy si pak můžeš třeba koupit větší dodávku aby se tam vešlo víc psů, atd. To je ta akční část hry, ale ještě je tady působení přímo v restauraci. To je kapitola sama o sobě a vnáší do hry zcela novej rozměr.

Ukradený psi musíš samozřejmě umejt, zabít, stáhnout z kůže, naporcovat atd., postupem času se učíš nebo kupuješ speciální recepty, a čím líp to všecko děláš tím víc hostů k tobě chodí, získáváš větší prestiž. Začínáš jako obyčejnej ambulantní stánkař, ale pak si kupuješ čím dál větší místa, a nakonec můžeš získat celej hotel Intercontinental. Je to fakt bomba, a zaměstnance samozrějmě přibíráš atd. Hustý sou i nepřátelé. Krom toho že AI je naprosto dokonalá, psi uměj perfektně uhejbat, krejt se za překážkama, spolupracovat, třeba když jeden zaštěká o pomoc, hned přiběhnou jeho kámoši z ostatních ulic. Ale daleko horší nepřátelé čekaj v restauraci: pravidelně tam chodí na kontrolu hygiena, a ty pak musíš buď podplatit nebo umlčet, a ochránci zvířat jsou eště horší. Takže se to někdy v kuchyni zvrhne v pořádnou doomovku. No aspoň pak nemusíš ňákou dobu jezdit hledat psi, akorát to maso trochu víc osolíš...

Pán Prstenů vs. Harry Potter

Při příležitosti vydání druhého dílu jsem se konečně odhodlal vyzkoušet původní LOTR - Battle for Middle-Earth. Krom toho, že mě hra totálně nebavila a rychle jsem ji smazal, mě zaujal obrázek v instalátoru. V EA asi ten den moc chlastali...

Když už je řeč o Harry Potterovi, který se neznámo proč vetřel do Pána Prstenů, vyhlašuji diskusi o nejlepší zkomoleninu kouzelníkova jména. Sám začnu několika kousky: Hery Fotr, Hery Potrat, Hadr Potěr, Herák.

Hlody hodné zapsání

Gamestar Zákysník, Battlefield 2 forum

Lemplator: nevíte jestli se daj v lanovej hře zapnout boti?
Storm: lanová hra? To jako loutkový divadlo?

Sklouzla mi šprcka, teď máme prcka.

Garret 19:26: no já ve Fable asi hodinu kopal, slepice do prdelí.

Univerz 19:48: vidim to na take dva tyzdne permanentneho spojenia s Hukusom cez Civ4

Necenzurovaný report z metalového fesťáku

Léto 2005 - Kamarád mi po ICQ napsal své dojmy z červencového fesťáku ve Vizovicích, tady je úryvek. Upozorňuji, že je to velice nechutný příspěvek a fekálně slabší jedinci by ho vůbec neměli číst.

Několik překladatelských perliček

Aby řeč nestála, hodil jsem sem pár perel, s nimiž jsem se setkal v titulcích k hrám a filmům.

Come closer – Pojď zavírači.

We're running out of beer – Běžíme pryč od piva.

Z policejní vysílačky: Copy that – Okopíruj to.

Who was that chick that threw up? That was a real mess!

Kdo to byl po kom jsi hodil to kuře? To byl fakt skvělej hod! Pak po tom ještě uklouzl ředitel...

Můj odchod ze SCORE - DRUHÁ VERZE

Tento článek jsem publikoval 4.3.06 v rámci Deníčku, a věci v něm obsažené považoval za dávno vyřešenou věc. Dnes jsem se však dozvěděl, jak to prý bylo doopravdy, což si v rámci objektivity nemohu nechat jen pro sebe. Na konci původního příspěvku tedy najdete dnešní dodatek.

PŮVODNÍ PEREX
V dubnu 2005 jsem odešel ze SCORE kvůli neshodám se šéfredaktorem Honzou Modrákem. Ačkoliv je to sympaťák a máme společnou vášeň pro doomovky, plošinovky ze staré školy a videohry všeobecně, neshodl jsem se s ním po pracovní stránce. Pořád se spolu normálně bavíme, s odstupem času jsem i pochopil důvod jeho tehdejšího postoje. Neznamená to však, že bych s ním souhlasil, a nic to nemění na faktu, že mě tehdy naštval, urazil a dělal ze mě blbce. Tak jak jsem tehdy popsal okolnosti ohledně mého odchodu, se dočtete v tomto článku.

Jak se dělá dítě

Manželé Smithovi nemohli mít spolu děťátko, a tak se rozhodli využít služeb náhradního otce, s nímž by počali potomka. Toho dne, kdy měl zastupující otec dorazit, políbil pan Smith svou ženu a pravil: "Odcházím. Ten člověk by tu měl být každou chvíli."
Po půlhodině náhodou zazvonil u dveří podomní dětský fotograf, který doufal, že se mu podaří udělat nějaký obchod. "Dobrý den, paní, já jsem přišel, abych..." "Ne, ne, nic  nevysvětlujte. Už jsem vás očekávala," přerušila ho paní Smithová. "Opravdu?" podivil se fotograf. "Výborně! Dělám překrásné dětičky." "To je přesně to, v co s manželem doufáme. Pojďte prosím dál posaďte se."
Po chvíli se s uzarděním zeptala: "Tak čím začneme?" "Všechno nechejte na mně. Obvykle to zkusím dvakrát ve vaně, třikrát na pohovce a párkrát v posteli. Někdy je to docela zábavné i na podlaze v obýváku... můžete se tam více roztáhnout!"
"Vana? Podlaha v  obýváku? Není divu, že nám to s Harrym nefungovalo." "No, víte, paninko, nikdo vám nemůže zaručit, že se to povede pokaždé. Ale pokud vyzkoušíme  několik různých poloh a já to vezmu ze šesti nebo sedmi úhlů, jsem si jist,  že budete s výsledkem spokojena." "To, to, to je snad trochu moc..." zalapala  paní Smithová po dechu.
"Paninko, při takovéhle práci je třeba si dát na  čas. To víte, že bych to nejraději sfouknul za pět minut, ale jsem si jist, že byste s tím nebyla spokojena." "To tedy asi ne," zamumlala paní Smithová.
Fotograf otevřel kufřík a vytáhl album s obrázky dětiček. "Tohle se dělalo na střeše autobusu." "Prokristapána!" vykřikla paní Smithová, mačkajíc v ruce kapesníček. "A tahle dvojčata vyšla výborně, ale s jejich matkou byla potíž." "Byla s ní potíž?" otázala se paní Smithová. "Hrozná. Nakonec jsem ji musel vzít do parku, abych mohl odvést svou práci pořádně. Lidé se tam kolem nás shlukli ve čtyřech nebo pěti řadách, jen aby pořádně viděli." "Ve čtyřech nebo  pěti řadách?" zeptala se paní Smithová, oči doširoka otevřené v údivu.
"Ano," řekl fotograf, "však to také trvalo více než tři hodiny. Matka pořád ječela a vřískala - vůbec jsem se nemohl soustředit! Pak se začalo stmívat a já jsem s tím začal pospíchat. A když mi pak veverky začaly ohryzávat to moje nádobíčko, tak jsem to všechno zabalil." "Vaše...ehm... nádobíčko?" "No ano. Tak, paninko, pokud jste připravena, tak já si postavím trojnožku, abychom se mohli dát do  díla." "Trojnožku?" "No jistě, musím používat trojnožku a položit si na ni ten svůj Canon. Je příliš velký na to, abych ho udržel dlouho v ruce. Paní? Paní! Proboha, ona omdlela!"

Storm a konzolista? Sodoma gomora!

Pár dní se na blogu neobjevil žádný konstruktivní příspěvek, za což může několik faktorů: byl jsem celý týden doma, to už víte z příspěvku "zasraná chřipka". Celý týden jsem pařil, v neposlední řadě to bylo UT2004, pročež nebyl čas na blog. Včera (úterý) jsem lítal po Praze a nic nestíhal (a to mi ještě pár obchůzek odpadlo, i když z toho fůbec nemám radost). Odpoledne před odchodem do rádia jsem zakotvil u sestřenice a konečně taky naživo spatřil svého nového synovce (pokud pětiměsíční mimino považujete za nové). Po Cheatu jsme se zdrželi v hospodě, odkud nás po třech pivech a podezřelým směrem se ubírající konverzaci vypudil extrémní hluk a hlavně zahulenost (čistá mikina zase smrděla jako schnilý kanál). Dneska jsem byl po týdnu zase v práci, naštěstí byl docela klid, jen pan Pinďák se vztekal že mu v Hnojníku u Olomouce klekl úplně nový Citroen. Proč to ale všechno píšu... jo už vím. Protože jsem přes Avatara sehnal ojetou PS2 za solidní prachy a s heslem "no nekup to, když je to tak levný" jí koupil. Nemám sice televizi a už vůbec ne čas hrát na konzoli, když nestíhám ani PC hry, ale to se nějak vyřeší. TV karta už je na cestě a spíš mě deprimují všelijaké redukce a konektory, které budu potřebovat. Jsem z toho tak na prášky, že už teď se rozhoduji, zda radši nepřekonám svou lenost a nebudu jezdit pařit k matce na 100Hz bednu s Trinitronovou obrazovkou. Ona by mi jí i nechala, že prý ty plasmy už nejsou tak drahé... Ovšem plasmy pořád drahé jsou, a to hodně, ale především bych tu padesátikilovou krávu neměl v bytě o rozměrech maringotky kam dát. No nic, zase jsem se rozepsal o nesmyslech a pointa, tedy že PCČKÁŘ STORM MÁ PLAYSTATIONA, je odsunuta do pozadí. A čí pozadí to neřeknu! Lepší zůstanou...
Takže umýt, vyčistit zuby a spát, už je dávno po večerníčku.

Telekomunistický svině a Doom

Květen 2005 - další srdceryvný zážitek s telebuzeranty. Kdybych měl vyjmenovat tři věci, které úplně nejvíc nenávidím, byli by to kuřáci, telekomunisti a jisté odvětví spoluobčanů.

19.5.05
S účtem za telefon od českých telekomunistů přišlo info, že budou zdražovat paušály za pevnou linku, kterou bohužel potřebuji kvůli ADSL. Ačkoliv jsem klientem společnosti, jež využívá síť Telenor a s tím monopolním póvlem nemá nic společného, od ústředny až do bytu je linka stále majetkem telesviní, takže každý měsíc těm hajzlům vyzvracím téměř 400Kč do chřtánu prakticky za nic, místo abych si za ně pořídil rychlejší tarif. Konkrétně tu samou službu bych od UPC měl za 550kc vč. DPH, zatímco teď za ní platím 1200,-. Po zjištění, že budu muset zase platit víc, jsem se tak ukrutně nasral, že jsem si musel dát partičku Dooma, abych něco vzteky nerozmlátil. Jako vždy se potvrdilo pravidlo, že Doom je ten nejlepší uklidňovák na světě! Naprosto brutálně a nekompromisně jsem vykosil celou první epizodu, šíleně se přitom vyřádil, a v tajném kole mě chytla taková euforie, že jsem řval z plných plic jako v opravdovém berserkeru. Při vraždění desítek nepřátel jsem se verbálně vyjadřoval na adresu telekomunistických sviní, což uvolnění stresu jen napomohlo. Mimo to jsem se za celý den fakt dobře pobavil, protože zrovna recenzovaná 3D akce Hellforces je nehorázná sračka, kterou jsem navzdory svým zvyklostem nekompromisně odinstaloval ještě před dohráním.

Sobota mě nenechá spát

Ne, že bych první část víkendu probděl, spíš naopak, zato z neděle na pondělí jsem se moc nevyspal. Konečně jsem se totiž dokopal trochu uklidit, v rámci čehož proběhla i čístka 6GB mp3, které mi už přes půl roku okupují místo na disku. Našel jsem dva adresáře plné Šimka-Krampola-Soboty a udělal tu chybu, že jsem si je pustil na noc ke spaní. Ani ne hodinu po zalehnutí, tedy okolo 3:30, jsem se probudil v záchvatech smíchu, už ani nevím ze které povídky, a teď ráno zase. Luděk Sobota coby ředitel televizních přestávek s vadou řeči byl naprosto dokonalý budíček. Ačkoliv jsem si při zadávání nočního playlistu do Winampu říkal, že to takhle určitě dopadne, stejně mě to zaskočilo. Podobná příhoda se mi stala před pár lety v práci, kdy jsem na noční zalehl krátce po půlnoci a kolegyně, jež šla spát později, pustila Rádio Kiss 98. Naprosto nečekaně jsem tak byl probuzen křečovitými záchtavy smíchu, akorát už si nepamatuji, jestli za to tenkrát mohl Šimek nebo Holzmann...

Čtyři sexuální. Samozřejmě vtipy

Co je to rodeo sex? To je kdyz je vaše slečna na všech čtyřech, vy v ní pěkně zezadu, v každé ruce jedno prso, a řeknete jí: "Takhle to má nejradši tvoje ségra." No a musíte zůstat deset vteřin v sedle.
-----------------
Přijde chlap k doktorce, ukazuje kartičku zdravotní pojišťovny a ptá se: "Berete tyto kartičky?" Doktorka: "Samozřejmě, co Vás trápí?" Pacient: "Ale, mám problémy s erekcí, prostě se nepostaví a nepostaví". Doktorka mu ho vezme do ruky a najednou mu stojí jak kláda. Doktorka povídá: "Vždyť Vám stojí pěkně". Pacient: "No, já jsem se asi špatně vyjádřil, já mám vlastně jiný problém, já se prostě neudělám". Doktorka tedy začne, předvede úplně úžasnou práci rukama a chlap je najednou hotový až zafláká celou ordinaci. Doktorka: "Vždyť vy jste úplně zdravý, vy byste moh obskočit všechny šlapky v Perlovce!" Pacient: "No jo, ale tam neberou tyhle kartičky.
-----------------
Přijde sedmdesátiletý děda k doktorovi k testu plodnosti. Doktor mu dá lahvičku a řekne mu, ať ji přinese zítra alespoň z poloviny plnou. Děda přijde druhý den, ale lahvička je úplně prázdná. Doktor se ho ptá proč."Inu," řekne děda, "asi takto. Zkoušel jsem to pravou rukou, nic. Pak levou, nic. Pak oběma, nic. Poprosil jsem o pomoc manželku. Zkoušela to pravou rukou, nic. Zkoušela to levou rukou, nic. Zkoušela to oběma, nic. Pak to zkusila pusou. Se zubama, bez zubů, nic. Tak jsme zavolali sousedku, a ta to taky zkoušela rukama i pusou, a nic". "Cože, vy jste volali sousedku?" Zajímal se doktor. "Jo," odpověděl starý pán, "zkoušeli jsme to všichni ze všech sil, ale to zkurvený víčko jsme zkrátka neodšroubovali."
-----------------
Manželský pár cestoval na víkend k jezeru, kde bylo možné lovit ryby. Manžel miloval rybaření za úsvitu a jeho žena zase velmi ráda četla. Jedno ráno se manžel po několika hodinách rybaření vrátil a chtěl si na pár hodin oddechnout. I když se jeho žena v tomto okolí nevyznala, rozhodla se vyplout s loďkou na jezero. Kousek veslovala, zakotvila a vzala si knihu na čtení. Za chvilku se na motorovém člunu objevil porybný a oslovil ji: "Dobré ráno, milostivá paní. Co tu děláte?" "Čtu," odpověděla a pomyslela si pro sebe: není to snad vidět? "Nacházíte se ale v zóně, kde je zakázáno lovit ryby". "Ale já přece ryby nelovím, to snad vidíte". "Hmmm, ale máte sebou kompletní výstroj. Musím Vás odvést a dát Vám pokutu!". "Když to uděláte, obviním Vás ze znásilnění!", odpověděla rozzlobená žena. "Ale já jsem se Vás ani nedotknul!". "Hmmm, ale máte sebou kompletní výstroj!".

Mistrovství republiky v motokrosu

Určitě se vám někdy stalo, že jste vešli do místnosti a místo pozdravu jste zůstali strnule zírat, nejlépe s ústy dokořán, na nějaký fascinující předmět. V mém případě to byl hrudník. Tedy, ona jeho majitelka byla celá fascinující, ale nadměrný náklad vepředu byl prostě dech beroucí. Tolik k mému výletu do Lokte u Sokolova, kde se odehrálo mistrovství republiky v motokrosu. Ještě dodám, že počasí se vskutku vydařilo, a že řev motorů, gejzíry hlíny za zadními koly, rozoraná dráha, pach spáleného benzínu a neuvěřitelné akrobatické kousky vytvořily parádní atmosféru, jakou jsem na prvního máje ještě nezažil. A ta svlečna... Fotky exkluzivně pro mě pořídil Petr Hájek, šéfredaktor ČMN - www.motocyklovenoviny.cz. A taky mě seznámil s paní Hrudníkovou :-)

Jak jsem pařil Cold Fear

Duben 2005 - Kluci nadávali, že tahle gamesa má naprosto debilní systém ovládáni. Já si na něj po slabé půlhodince zvykl, a i když má k dokonalosti na světelné míle daleko, dá se úplně v pohodě použít. Stačí mít všechno nadefinováno jako u klasické doomovky, a malíčkem na klávesnici držet pořád čudlík pro 2nd person view, čímž se kamera hodí do téměř vlastního pohledu, a hráč může normálně chodit jako ve 3D střílečce. Bohužel přitom nejde běhat, což je obzvlášť nepraktické při soubojích s tužšími zrůdami. Prsty na šipkách už člověk má, takže se nemusí nijak přehmatávat.

25.4.05 – 5:50
Zvoní mi budík, sakra. Za chvíli budu muset přestat hrát, abych mohl jít do práce. Samozřejmě zcela nevyspalý, ale to je jedno. Večer už budu tak gumový, že padnu do postele hned a konečně si srovnám přeházený spací režim.
25.4.05 – 19:15
První půlka směny byla v pohodě. Kupodivu jsem překypoval energií, mimo jiné proto, abych se udržel stále aktivní a nepřepadla mě ospalost. V odpoledních hodinách už to na mě ale začalo doléhat. Teď si jedu do redakce SCORE pro nové číslo a hurá domů.

Vůbec nejsem Star Wars maniak

Duben 2005 - Pokud z následujících řádků usoudíte, že jsem se rozhodl převtělit do světa Hvězdných Válek, vězte že jde jen o shodu náhod, okolností a herního sortimentu. Dopařil jsem tři tituly se Star Wars tématikou a ještě bych se mohl pustit do Republic Commando a Battlefront, jenže Cold Fear mě láká mnohem víc, takže smůla.

STAR WARS: KNIGHTS OF THE OLD REPUBLIC
Dopařeno 15.4.05 v 0:58, samozřejmě za světlou stranu.
Tahle hra mě ze začátku moc nebavila, ale když jsem jakštakš pochytil "šistém" a dostal se na Dantooine, dost mě to chytlo. Nejhorší bylo věčné dilema: Temná či světlá strana? Jelikož nejsem žádný sadista, a hra sama tak nějak popostrkuje hráče k dobru, byl jsem vždy za kladňáka (nezaměnit s kladeňákem). Při každé příležitosti jsem ale chtěl vyzkoušet, co se stane pokud se zachovám jako správný Dark Jedi, jenže to nemá cenu, to je lepší si dát celou hru od začátku, na což bohužel nemám čas. V kritickém setkání s Dark Bastillou v archaickém chrámu jsem testnul obě možnosti, ale zabít Žolíka (Jolieho) a Juhani bylo docela nepříjemné, a donutit pak chlupáče, aby zastřelil Mission, to už bylo fakt silné kafe.

Kulhánek na hrad!

Duben 2005 - další část Deníčku
21.4.05 – 2:44 místního času
Jelikož se v uplynulých dnech nic zvláštního nedělo, neměl jsem ani co psát do deníčku. Kromě běžné pařby jsem vyřizoval soukromé záležitosti a nestíhal zajít ani do hospody. Navíc jsem měl rozečtenou čtyřdílnou ságu Divocí a zlí od Jiřího Kulhánka, která mě na pár chvil doslova pohltila. Nejhorší to bylo o víkendu, když jsem byl v práci na noční a od půlnoci byl plánovaný výpadek proudu. Já si naivně myslel, že se pár hodin v klidu vyspím, jenže místo pochrupování v pracovní době jsem ležel a mobilem si svítil na stránky krvavého paperbacku. Byl to docela opruz, muset neustále mačkat čudlíky aby displej nezhasnul, ale číst jsem prostě musel. Když jsem louskal poslední, z hlediska vysvětlení zápletky nejdůležitější díl, tak už jsem byl doma, po noční, nevyspalý, seděl u kompu, a místo abych pařil SW: Knights of The Old Republic 1 a 2, kteří mě v současné době taky totálně pohltili, tak jsem s nohama na stole hltal stránky. Po Kulhánkovi jsem ihned rozečetl knihu od mého nejoblíbenějšího autora, Stephena Kinga. Konečně totiž vyšel nový díl Temné Věže. Kdybyste v metru potkali člověka s obrovskou bichlí, jak zarytě čte a dělá že nevidí tu babku co mává holí ve vzduchu a haleká aby ji pustili sednout, tak to budu já.

Znovuzrození Pekla, aneb datadisk na Dooma je tu

Začátek dubna 2005 - vyšel datadisk na Doom 3, tak jsem to trochu okomentoval.
2.4.05 – deset ráno
Probouzím se.
2.4.05 – půl jedenácté
Vstávám a zapínám komp. Na ICQ mám vzkaz: datadisk na Doom 3 je venku! Úplně jak na zavolanou.
2.4.05 – 12:20
Po dobrém obědě spouštím Doom 3: Resurrection of Evil, ale jen na zkoušku, přece si nebudu kazit požitek z hraní poledním sluncem, negativně působícím především na ovzduší ve skleníku, pardon pokoji, jež není vybaven vymožeností jménem žaluzie. Jsem nicméně docela perplex, nová zbraň Grabber je okopírovaný Gravity Gun z HL2, a spolu s artefaktem na zpomalení času naprosto zbytečně komplikuje hru a dělá z Dooma něco, čím by být neměl: něčím jiným než prostoduchou střílečkou. S tou prostoduchostí to myslím jako kompliment, to je doufám jasné.

5.4.05 – 22:01
Čas pokoření Doom 3: Resurrection of Evil je 5.4.05, 22:01 hodin, obt. VETERAN (3/4). Navzdory počátečnímu skepticismu jsem přehodnotil svůj názor na datadisk o 100%. Je to naprostá bomba!!! Lepší než původní hra, a to jako vopravdu. Na začátku jsem se dost nudil, ale brzy to začalo být mnohem lepší a pak to absolutně nemělo chybu. Vstupem do Delta Labs pořádně přitvrdilo na atmosféře, a chvilku poté už se člověk producíroval po dlážděných cestách samotného Pekla. To bylo bohužel pekelně krátké... Více v recenzi.

Je libo infarkt hned po ránu?
9.4.05 – 20.22
Tak teďka jsem si málem pustil do trenek. Trochu experimentuji s nastavením Dooma a poslouchám přitom Zdenka Izera s ohulenými repráky, abych slyšel co ten mamlas imitátorská povídá. Nějak jsem nedával pozor, a když se dokončil loading náhodného savu, z beden vytryskl hukot teleportu a mručení zombíka... Ještě že jsem na záchodě už byl.

Lidstvo na sebe upletlo nejkrutější bič - byrokracii

18.3.05 – 1.4.05
V uplynulých dnech se nic zvláštního nedělo, v podstatě jsem neměl na paření skoro čas. Rozehrál jsem SW: Kotor a docela zabředl do příběhu, ale jak říkám, není moc času. Místo toho trávím své volno na katastrálním úřadu, a to tři dny po sobě, i když by tam stačilo zajít jednou, nebýt inteligentní finanční poradkyně a ještě inteligentnější pracovnice bankovního ústavu... Jsem jim velice vděčný mimo jiné za promeškání skvělého výletu do Reichu. Ale to sem nepatří.
Stihnul jsem udělat jednu krátkou recenzi pro SCORE na hru Gotcha!, teď pracuji na nějaké béčkovině Kao the Kangaroo 2 a očekávám příchod něčeho zajímavějšího.

Doom 3 je vážně horor!

13.3.05 – 16:59
Uff! Teď jsem si po mnoha měsících pustil Doom 3, jenž mám rozehraný na nightmare. Quick save mě vrhl neznámo kam doprostřed hry, a sotva jsem udělal krok temnotou, na rameno mi zaťukal Imp. Řeknu vám, že takhle stažený svěrač jsem neměl ani když... vlastně ani nevím kdy. Fakt hukot to takhle po dlouhé době zkusit.

Z nemoci do nemoci

Tento příspěvek je sice rok starý, ke dnešku však více než vhodný. Je to snad shoda náhod, že už zase marodím?

9.3.05
Tomu říkám zákon schválnosti! Ve čtvrtek 3.3. mi skončila neschopenka, druhý den dopoledne, když jsem vstával, mi bylo trochu divně a pokašlával jsem, večer jsem šel do práce, tam se to zhoršilo a po půlnoci jsem se až do rána klepal zimnicí jak ratlík na větru. V sobotu ráno jsem se dobelhal domů, změřil si 39°C teplotu, nacpal se prášky a ležel. Ačkoliv jsem vypil od večera přes dva litry džusu a vody, nevypotil jsem ani kapku, jak by se při chřipce mělo, a nepomohl ani malý panáček slivovice doporučený mou moravskou kolegyní (a hlavně byla doma jen tequila, což je móóóc nebezpečná věc). Na zbytek víkendu jsem se z práce samozřejmě uvolnil. V noci už jsem se necítil jako ratlík na větru, nýbrž jako rychlovarná konvice na rušné křižovatce uprostřed Sahary, a to v pravé poledne - přes 40°C. Během následujících nocí však začalo pocení přicházet velmi zřetelně. Musím říct, že moje představa mokrého snu je trochu jiná, než že se uprostřed noci vzbudím se zjištěním, že postel je durch promočená, respektive propocená, člověk by mohl vlastním tělem úspěšně zavlažovat vyschlou savanu a ačkoli je mu vedro, všechno hrozně studí. To pak pomůže jedině rychle se utřít, převléci, vyhodit prostěradlo a otočit deku. Dnes už jsem skoro v pohodě, ale ten příšerný suchý kašel je hnus. Na komp jsem samozřejmě za celou dobu nešáhl, ale konečně skoro dočetl všechny díly Pána Prstenů.

Když už jsme u zmíněné trilogie, Tolkien to vymyslel sice krásně, ale neřekl skoro nic o Sauronovi: co je to za týpka, odkud přišel, jestli má děti, jaké má hobby (kromě ničení a trýznění světa), atd. Člověk kvůli tomu musí číst Silmarillion, který už tak zábavný není. V knížce se neustále řeší věci okolo prstenu a války, ale o Mordoru se čtenář nedozví skoro nic, a přitom je to tak obrovská a jistě zajímavá země!