Dva z nejúspěšnějších českých spisovatelů, Jiří Kulhánek a Miroslav Žamboch, koncem roku 2011 vydali v krátkém sledu dvě nové knihy - jako první vyšla Kulhánkova Vyhlídka na věčnost, se Žambochovým upirským příběhem Visio in extremis v těsném sledu.
VERSUS
Upozornění: článek NEobsahuje spoilery.
Věčné vyhlížení
Vydání Vyhlídky trvalo sakra dlouho a mám z ní pocit, jako by ji autor vypotil jen s největším úsilím a silnými porodními bolestmi, které se podepsaly na kvalitě.
Děj na mě působil jako soubor všelijakých útržků z vzájemně nesouvisejících událostí, jež autor poslepoval v jakýs takýs celek, který však postrádá přirozenou kontinuitu a drží pohromadě spíš silou autorovy vůle. V první třetině knihy jsem vůbec netušil která bije a ani když věci začaly dávat konečně smysl, nedalo se zrovna hovořit o dobře plynoucím příběhu, jenž do sebe zapadá. Spíš to připomínalo ruský film, kde si s přechody z jedné scény/situace do druhé vůbec nelámou hlavu a prostě to střihnou. Co víc, Kulhánek se až moc často uchyloval k přehnaně velkolepým akčním pasážím - přehnaným i na Kulhánka - a používal je jako levné řešení zdánlivě bezvýchodných situací, z nichž se hrdina prostě vysekal, ať byla přesila sebevětší.
Ať to ale není jen kritika, vzpomeňme i na nějaké to pozitivum. Jestli se mi něco hodně líbilo, byl to originální námět a neotřelé hlavní téma. Škoda jen, že kvůli řadě neduhů tyto aspekty tolik nevynikly. Neduhy myslím například to, jak zabil skvělý nápad zakomponovat do příběhu známé postavy z jiných knih. Přeci jenom, vzít jednu z nejmocnějších postav Nočního klubu, na níž čtenáři vzpomínají jako na poloboha, a udělat z ní nicku co během jedné půlstránky trapně zhyne, to mi přijde dost nevhodné. Stejně tak mě mrzí, že vůbec nerozvinul minulost pana Mluvčího před událostmi Vyhlídky. Práce pro Distribuovanou banku mi přišla jako velmi zajímavé téma a rád bych se o něm býval dozvěděl víc.
Dalším negativem byl odlehčený humor a nadsázka, respektive jejich absence. Hlášky jsou jednou z věcí, které jsem měl na Kulhánkovinách vždycky rád a které dřív zvládal na jedničku. Při čtení Vyhlídky jsem se cítil spíš trapně a podle ohlasů některých mladších čtenářů to nebylo jen proto, že bych byl na tento typ humoru už moc starý.
Jediné, co se mi tak na knize opravdu líbilo, byl až úplný závěr. Ten mě pobavil. Lež sladká slupka nesmaže pachuť zkaženého jablka. Jinými slovy, Vyhlídka na věčnost není úplně špatná, ale rozhodně s ní u mě Kulhánek nezabodoval. Podle mnoha lidí se už spisovatelsky vyčerpal a to se podepsalo na jeho posledních dílech
Žambouch
Je zvláštní, že právě za takových okolností se jak blesk z čistého nebe přiřítil pan Žamboch se svým Visio in extremis, upírským to příběhem jenž má hlavu a patu, bere se vážně a přesto nepůsobí trapně nebo suše, a hlavně se čte jedním dechem. Po zklamání z Vyhlídky jsem si Visiem docela spravil chuť.
Shrnu to tedy takto: rád čtu Kulhánka, hodně se mi líbilo obecně zatracované Stroncium, leč bohužel se zdá, že mistr se literárně vyčerpal a skvosty typu Cesta krve či Vládci strachu jsou minulostí. Naštěstí existuje konkurence v podobě Žambocha, jenž s dvojnásobným počtem knih a povídek nepůsobí vyčerpaně, ba naopak je literárně plodný a s každou novou knihou se zlepšuje.
pro mě byla Vyhlídka první Kulhánkova kniha, a taky mě to úplně nenadchlo, ale četla jsem i mnohem horší knihy :) četla jsem papírovou verzi a nejvíc mi na tý knize vadilo že se 500stránkový paperback blbě drží.
OdpovědětVymazatu mě bude asi problém v tom, že to není můj žánr, a čtu to hlavně kvůli tý srandě. a žánr jsem započala knihama Zabíjení a Asfalt od Štěpána Kopřivy, a to bylo akcí a humorem asi milionkrát nabitější. akorát jemu zas trochu chybívá příběh :) a i Kopřiva napsal jednu velmi slabou knihu - tu poslední, Holomráz. to byla vyloženě nuda, kde se snažil o příběh, a ty srandičky byly hodně nucený. čistý vraždění hlava nehlava noha nenoha mu jde mnohem líp.
hmm já bych tak úplně nesouhlasil. Vyhlídka se mi líbila v její absurditě, byť o něco raději mám z tohoto hlediska Stroncium. Zmatenost začátku a retrospektivní styl mi nijak nevadily, i když jako první mi to připomělo Cimrmana a Českého tarzana :)
OdpovědětVymazatJediné co může být problém a zvlášť pro ty, kteří drželi v ruce jako první Kulhánkovy knihu právě vyhlídku, je její silná provázanost s předchozí tvorbou. Takový prvokulhánkovec pak nemůže pochopit některé pasáže a nepochybně si připadá jako v klubu do něhož nebyl pozván.
Ale rozhodně bych nezatracoval Kulhánka pro jednu knihu, i kdybych z ní měl velmi rozporuplnné pocity. Fakt, že se snaží o vývoj je jedině v pořádku. Nejhorší je usnout na vavřínech.
Jo a jinak tě zdravím :) Jakub