Dohrané hry do 30.9.06

Call of Juarez - jsem meč boží a přišel jsem vás všechny spasit!

Flatout 2 - změna ze simulátoru v arkádu.

Hry které jsem dohrál až po vydání článku "dohrané hry od písmene XYZ" budu jednou za čas uvádět ve shrnujících reportech. Nebudou seřazeny abecedně, nýbrž podle data dopaření, od nejstaršího po nejnovější. Následující článek obsahuje tituly pokořené ke konci září 2006. Všimněte si množství konzolových pařeb. Konečně jsem zprovoznil svojí novou akvizici - Playstation 2.

Ninja Gaiden Sigma - preview

Ačkoliv jsem se zařekl, že si dám od psaní článků oraz, Přizda mě ukecal na preview nového Ninji Gaidena , chystaného pro PS3.

Zvláštní metody revizorů

Před chvílí jsem jel tramvají. Jel jsem pouze jednu zastávku (ze Slávie na Koh-i-noor) a samozřejmě tam byli revizoři. Ačkoliv s nimi mám bohaté zkušenosti, nikdy zcela nepochopím systém, jakým si vybírají oběti. Nastoupil jsem prostředními dveřmi, přímo přede mnou bylo volné místo, takže jsem se usadil a otevřel rozečtenou knihu. Ledva se souprava rozjela, uslyšel jsem o pár sedaček přede mnou klasickou hlášku "dobrý den, revize jízdenek". Jsa v klidu s roční legitkou v kapse jsem zvedl hlavu a mé oči se setkaly s jeho. Ano, byl to revizor. Odolal jsem pokušení vytáhnout hned šrajtofli a s myšlenkou, že si počkám na vyzvání, se vrátil ke své knize. Pán s plackou dokončil kontrolu předchozího klienta, mě naprosto ignoroval a šel obtěžovat o dvě sedačky dál. Než tramvaj zastavila a já mohl vystoupit, měl on i jeho kolega spoustu času mě zkontrolovat, ale nestalo se tak. Vyčetl snad z mého nezúčastněného až otráveného pohledu něco jako "lístek nemám, když budeš prudit tak máš smůlu," nebo naopak vydedukoval že lístek mám a proto jsem tak laxní? Fakt by mě to zajímalo, rád bych totiž pochopil revizorské myšlenkové pochody. Chtěl se snad vyhnout zbytečným problémům, ačkoliv by byl s kolegou v přesile, a šel radši prudit bezbranně vypadající starce a slečny? Nevím. Od té doby co MHD regulérně platím jsem potkal x revizorů, ale skoro vždycky jsem zůstal nepovšimnut, ať už to bylo ve voze či ve výstupu/přestupu metra. Jednou jsem dokonce prokličkoval mezi třemi těsně u sebe stojícími revizory a prošel okolo poblíž stojících policajtů, aniž by mě někdo zastavil. Kéž by to tak fungovalo i v dobách, kdy jsem jezdíval načerno. Tehdy jsem si mohl být naopak jistý, že když si budu chtít zkrátit cestu o jednu zastávku a ještě si spletu autobus (198 místo 189), chytně mě tam revík (stalo se). Když mě kámoš ukecá ať s ním jedu 205kou místo obvyklou 124kou, dostanu pokutu (stalo se). Když s jiným kámošem vyběhnu na Kačerově protože si u mě nechal učebnici, bude mě to stát pokutu (stalo se). Když mě půl roku vozí známí autem a já pak jedu jednou jedinkrát sockou, chytne mě revizor (stalo se). Když mám roční legitku a zapoměnu si na konci čtvrtletí vyměnit kupón či napsat rodné číslo, revizor si toho všimne (stalo se, obojí). Na druhou stranu, když jsem kdysi ztratil peněženku i s kupónem co platil ještě dva měsíce a rozhodl se nový nekupovat, byl jsem kontrolován čtyřikrát (tedy víckrát než za celý rok), vždycky jsem je však slušně odpálkoval a oni prostě odešli (pravda, jednou jsem kvůli tomu přišel pozdě do školy).

Sakra, já chtěl jen popsat jak mě dnes nekontrolovali a zas je z toho román. Já se ze sebe zblázním.

Poslední padla

Za pět minut mi končí směna. Poslední směna. Ve svém aktuálním zaměstnání totiž končím, a končím i v oboru jenž mě posledních pět let živil, tedy dispečerování. Od října mě čeká radikální životní změna. Někteří už vědí jaká, ostatním tímto sděluji, že 12.10. v 9:45 mi letí letadlo do Londýna, kde se míním nějakou dobu zdržet, najít si tam práci a tak vůbec. A teď už jdu, střídání je tu.

Zk*!x#ej zasranej bug!!!

Tak teď jsem se opravu, ale opravdu hodně nasral. Hodinu a čtvrt se seru s jedním extrémně dlouhým levelem v Lego SW 2 (epizoda 6 level 4), vyberu každičkej penízek, už mám skoro 300 tisíc, jsem těsně před koncem, postavil jsem průlez pro prcka, prolezl pro poslední chybějící minikit a když se chci vrátit, tak ta zasraná díra nefunguje!!! Stojím tam jak idiot, mačkám čudlík a ta dementní postavička tam stojí jak tvrdý Y a nic nedělá. Musím se hodně krotit abych vzteky nevybuchl v nekontrolovalnou lavinu vulgárních nadávek, už proto že to není zdaleka poprvé co jsem kvůli téhle idiotské chybě musel opakovat celý level, s nímž jsem se sral přes hodinu. Ani cheat na procházení zdí neexistuje, tak ať jdou do prdele s takovouhle prací. Kreténi! Seru na to jdu spát, úplně mi to zkazilo náladu.

RANNÍ UPDATE: v noci jsem se uklidnil, v pohodě se vyspal a ráno znovu zasedl ke kompu, že to kolo tedy projdu znova. Postupoval jsem tak, aby mě onen bug zase nepřekvapil: došel jsem k onomu místu, vyřešil ho a teprve pak se vrátil na začátek a vybral všechno ostatní. Co myslíte, že se stalo po hodině hraní? Vypnul jsem silové pole na konci kola, poskládal ty čtyři nálože za ním a... nic. Místo abych se objevil mezi souhrnnými tabulkami o právě dokončené misi tak tam pobíhám jak trotl a můžu celý to zkurvený kolo dělat znova!

Ranní procházka

Stejně jako v neděli, i dnes mi ráno skončila směna a jak jsem se tak ubíral směr tramvaj, míjejíce lidi spěchající do práce místo z práce (vůbec jsem jim nezáviděl), řekl jsem si že se trochu projdu. Po chvíli jsem se rozhodl, že to dojdu až domů, když už jsem to neudělal v neděli, kdy na to díky vylidněné Praze a minimálnímu provozu byly ideální podmínky. Čerstvý ranní vzduch a okolní zeleň způsobily takové okysličení mozku, že mikina rázem putovala do báglu a já si to štrádoval jen v tričku, ačkoliv není žádné teplo. Taktéž jsem začal více vnímat okolí, místo rozbitých popelnic a poblitých chodníků jsem se však zaměřil na vůni dřevěných pražců a spletité kolejiště u Depa Hostivař či na množství školáků putujících do škol, mezi nimiž jsem si se svým starým báglem připadal trochu divně. Úmyslně jsem si k procházce vybíral vedlejší ulice a zjistil, že bych mohl jezdit do práce na kole, pokud bych ovšem nějaké měl, což je v malém Vršovickém bytě nemožné, navíc bych ho jinak vůbec nevyužil. Teď už mě to ale nemusí trápit, jelikož ve čtvrtek stejně končím. Jediné co mi procházku znepříjemňovalo byla stále akutnější střevní potíž, kvůli které jsem se na Strašnické, po půlhodince chůze, rozhodl nasednout na tramvaj a těch pár zastávek už dojet (beztak tam končila klidná část cesty uprostřed zeleně a rodinné zástavby). V důsledku okysličeného organismu (možná za to může i to kafe a energy drink co jsem v noci vypil) jsem málem zapomněl vystoupit. A jaké mě doma čekalo příjemné překvapení! Ségra udělala vanilkový puding a posypala ho skořicí, mňam!

Call of Juarez - recenze

Zrecenzoval jsem Call of Juarez pro server Hrej.cz s hodnocením 8/10.

Dohrané hry od písmene X

XIII (2003)

Poslední část herního deníku, zápisy k hrám začínajícím na X, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006. Žádný titul začínající na Y ani Z jsem nedohrál (Zeldu najdete pod písmenem T - The Legend of Zelda). Odteď budu vydávat jen průběžné souhrny nově dohraných kousků.

X-MEN LEGENDS 2 – RISE OF APOCALYPSE
" Dopařeno 18.1.06 v 16:01 na obt. NORMAL (2/3). Použitá parta Magneto, Storm, Wolverine, Cyclops, na konci všichni level 50. Kromě jedné Tech station v Act 4 jsem našel všechno.
XIII
" Dopařeno 21.2.04 ve 20:23 na obt. NORMAL (2/3).

Dohrané hry od písmene W

Wolfenstein 3D (1992)

Zápisy k hrám začínajícím na W, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006

WAR OF THE GEMS
" Dopařeno 17.3.01 v 15:03 (SNESE). Dohráno skoro v kuse.
WARHAMMER 40.000 – DAWN OF WAR
" Dopařeno 12.11.04 ve 21:57 na obt. NORMAL (1/3). Skvělá hra, ale hrozně krátká a dost lehká. Nestalo se mi, že bych nějaké kolo neudělal napoprvé, i když je fakt, že jsem hrál na nejlehčí obtížnost, ale je to normal, ne easy. Poslední kolo bylo strašně lehké. Stačilo okamžitě vyrazit do útoku, zlikvidovat veškeré stopy nepřítele, které nebyly zrovna pevné v kramflecích, a pak zničit obrzmetka, který ani moc neotravoval, na základnu mi nezaútočil ani jednou. Vytvořil jsem si uprostřed mapy těžce opevněné místo s asi deseti věžičkami a nahnal tam snad milion jednotek, čekal až přijde zmetek, ale on nic. Zkusil jsem tedy vyslat dobrovolníka jako volavku, jenže ten debil nepřítel za ním vůbec nešel. Vyslanec ale začal sám od sebe střílet a maličko mu ubírat, tak jsem tam poslal ještě pár jednotek a ti ho během chvilky rozstříleli na sračku, ani se nebránil. Nic moc souboj teda...

Nedělní zamyšlení nad Murphyho zákony

Za poslední týdny jsem pro blog nehnul ani prstem, ačkoli mám hodně o čem povídat. Prostě na to nemám náladu a připadá mi to jako ztráta času. Vlastně nemám náladu psát vůbec nic. Včera jsem se po čtyřech dnech přemáhání konečně dokopal k recenzi na Call of Juarez, a po čtyřech hodinách plácání se v tom jak ryba v bahně zplodil jakýs takýs článek. Pořádně mě to štve, protože bych rád povyprávěl o své dovolené v Itálii a o týdenním výletu na Slovensko, kde jsem byl už více než před měsícem, ale zkrátka se k tomu nemůžu dokopat. Jednou jsem si k tomu sice sednul, ale po pěti minutách zírání na prázdnou stránku jsem toho radši nechal.

Ptám se vás pane Murphy, proč zrovna teď, v neděli ráno když se vracím ze šichty, unavený celonoční prací a připravený jít spát, se mi náhle zostří smysly, mozek začne makat na plné obrátky, napadne mě deset zajímavých témat o nichž bych chtěl napsat, v hlavě se mi samy od sebe sumírují hotové věty, a já stejně vím, že než usednu k počítači a napíšu z nich jedinou, na zbytek zapomenu. A taky že jo, napsal jsem o blitkách, rozkopaných popelnicích a pochcaných chodnících, které díky náhlému okysličení mozku velice dobře vnímal, a vůbec nevím co dalšího jsem chtěl probírat. Byla by (konečně!) chuť napsat něco o té Itálii, ale zívám tu až mi z toho slzí oči a praská držka, takže nezbývá než jít spát. Až vstanu, inspirace bude v tahu, já si tak akorát pustím Lego Star Wars 2 a večer zas pomažu do práce.

Proč nemůže inspirace a chuť psát přijít když si to přeju já?
Nesnáším Murphyho zákon schválnosti!

Nedělní cesta z práce

Tak si tak jedu v neděli ráno z práce a říkám si, že někdo si cestou z hospody musel připadat jako velkej frajer. Po celé Starostrašnické ulici se válí zporážené popelnice, jedna je opřená o předek auta, všude jsou rozsypané odpadky, a tam kde měl sobotní drsňák nejvíc kuráže, tam teď zeje velký škvarek, který ještě před pár hodinami býval popelnicí. To jiní kaliči byli mnohem spořádanější, při krášlení kohinorky čerstvými blitkami dělali pravidelné rozestupy. V ulici kde bydlím mě uvítal známý smrad pochcaného a posraného chodníku, a já si při odemykání rozviklaných, od věčného kopání a bouchání rozlámaných dveří s úlevou pomyslel: "jsem doma". Miluju Vršovice.

Dohrané hry od písmene V

Virtua Cop 2 (1997)

Vietcong 2 (2005)

Zápisy k hrám začínajícím na V, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006

VENDETTA
" Dopařeno 21.1.06 ve 3:26 (MAME32), stálo mě to asi 28 kreditů. Tuhle hru jsem hrál před dávnými lety v Itálii na automatech a utkvěla mi v paměti scéna s homosexuálními nepřáteli, jenž se vrhali na lampy veřejného osvětlení a sexuálně se na nich ukájeli, pokud jsem zrovna nebyl po ruce já (rozuměj herní postavička). Saverio tuhle hru dobře zná a pamatuje si i název, takže pak už stačila jen chvilka hledání na internetu, a bylo vymalováno.

V Restaurantu Akropolis už mě nikdo neuvidí

Dneska jsme s Jakubem a Avatarem skočili do hospody pod Akráčem, že si dáme pivko a něco k jídlu. Pospíchal jsem do práce, doufal jsem tedy v rychlovku, a jak to tak bývá, zrovna dneska si nás obsluha všimla až po deseti minutách. Po Jakubově sdělení, že se včera změnil majitel a s ním i část personálu a jídelníčku, jsem usoudil, že by servírka moje zvolání "riziko!" zřejmě nepochopila a rizoto mi nepřinesla, pročež jsem si s Avatarem objednal ďábelské tousty a doufal, že aspoň ty zůstaly beze změny, tedy abondantní porce pálivých topinek za rozumnou cenu. Jaké to však překvapení, když nám po téměř dvaceti minutách přistály na stole dva umolousané kousky toustového chleba s chudým nátěrem pikantní směsi (té co koupíte v krámě pikslu za deset korun) a několika kapkami rozteklého sýra. Jednohubky zvané tousty jsme zhltli dřív než byste řekli popokatepetl a šli zaplatit k baru (nechtělo se mi čekat dalších deset minut na obsluhu s kasírkou, už takhle jsem měl zpoždění). Nebýt placení, tak bych z těch toustů měl aspoň dobrý pocit, když už ne plný žaludek, jenže oni za ně chtěli pětapadesát korun! Pětapadesát korun za dva umolousané kousky toustového chleba, na které jsme čekali dvacet minut! A když jsem svůj nesouhlas vyslovil nahlas (poté co jsem zaplatil), tak ta servírka co tam dělala teprve druhý den měla ještě tolik drzosti, že odpověděla větou: "co se divíte? Nevíte jak vypadají tousty? Že je to drahý? Tak máte chodit do bufetu".
Výsledek: po cestě na metro jsem si za 131Kč koupil celé grilované kuře, nemusel jsem na něj půl hodiny čekat, nechtělo se mi kvůli němu celou cestu močit a nemusel jsem poslouchat blbé kecy drzé servírky, která se neumí chovat ke štamgastům. Jinými slovy, v restauraci Akropolis (hospoda přidružená k Paláci Akropolis na Žižkově) jsem byl naposled.

Srpnové články na Hrej.cz

Jen pro pořádek, ačkoliv už to není nijak aktuální, uvádím své články ze srpna. Recenzi na Flatout 2 a Dungeon Siege 2: Broken World plus tipy triky pro Prey .

Lamerské trable s Ati GeForce

Nikdy nevěřte, že znáte největší lamu na světě. Vždycky se najde někdo, kdo jí trumfne! Na Gamestar.it jakýsi výtečník založil fórum "POMÓÓÓÓÓÓÓÓĆ!!!!!!!!HL2: Episode1!!!!!!!!!! ". Už počet vykřičníků o něčem vypovídá, a to ještě nevíte, na co se dotyčný ptal...

Lama: nazdar!!!! Potřebuju vaší pomoc!!! Když spustím HL2: Episode One, tak mi to napíše "video driver není aktualizovaný". Co mám dělat???
Storm (znechuceně): aktualizuj video driver.
Lama: no dík, to vím taky, ale jak to mám udělat?
Uživatel1: nejdřív si zjisti, co máš za grafickou kartu. Určitě to je ATI nebo Nvidia. Pak běž na stránky výrobce (www.ati.com nebo www.nvidia.com), najdi si "download driver" nebo tak něco, vyber si podle tvýho operačního systému, stáhni ovladač, dvojklikni na staženej soubor a pak budeš klikat na "další" (next) tak dlouho dokud se počítač nerestartuje.
Lama: nezlob se ale mně to hlásí RADEON x1300................
Uživatel1 (stále trpělivě a polopaticky): v pořádku, takže stáhni nejnovější ovladač z webu ATI, třeba tady (link), a pokud možno si vyber "display driver only".
Lama: sory ale můžeš mi vysvětlit na co mám kliknout? Omlouvám se..........
Lama: tak už mám staženo 2/3!!!!!!!!! mám stáhnout i 3/3?????????
Lama: opět potřebuju vaší pomoc!!!! Teď se hra spustí ale při nahrávání (po kliknutí na new game) se zasekne!!!!!!!! Co by to mohlo způsobovat?????? POMÓC!!!!!!
Uživatel2: Zkontroluj si verzi DirectX, dělá se to takhle: (polopaticky a jak pro debily vysvětleno jak spustit DXDIAG).
Lama: Já mám directx9.0!!!!!!!!!!!!!!! Co mám dělat? Dík za pomoc!!!!!!!!!!!!
Uživatel2 (jednička už to zřejmě vzdala): stáhni si z webu Microsoftu poslední verzi DirectX. Jestlis poslední dobou koupil nějakou hru, tak ten DX najdeš na CD. Občas je k nalezení i na CD přílohách časopisů.
Lama: a DirectX 9.0 není nejnovější??
Uživatel2: nejnovější je 9.0c...
Lama: tak ten mám!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Uživatel3: hele a nemáš třeba plnej disk?
Lama: to ne, mám volnejch 50gb.
Storm (to konečně rozlousknul): máš pirátskou verzi, když jseš připojenej k netu tak se to při loadu zasekne.
Lama: jakou pirátskou!!!!!!!!!! Mám originál a dokonce mě stál 14,90 Euro!!!!!!!!!
Storm (už otráveně): tak požádej o pomoc helpdesk Valve, když ti rady z týhle diskuse nepomohly. Koneckonců za 15 Euráčů na to máš nárok.

11. září 2006 - trojnásobné výročí

Sice s tím přicházím jako s křížkem po funuse, kvůli hraní Call of Juarez jsem v pondělí neměl čas blogovat, ale lepší pozdě než vůbec.

Chci se zmínit o jedenáctém září, dni který se před pěti lety zapsal do historie atentátem na Spojené Státy, při němž zahynulo skoro tři tisíce lidí a spadlo pár mrakodrapů. Málokdo už ví, že v tomto datu se slaví další významné události. Nevím, zda jde o náhodu, ale v pondělí tomu bylo přesně 35 let, co zemřel Ruský prezident Brežněv.

Tak a po historické vsuvce se konečně dostávám k tomu, co je nejvýznamnější pro mě. Ačkoliv mám pracovní smlouvu od pondělí desátého, tak právě 11. září 2001 jsem poprvé nastoupil do zaměstnání. Naprosto přesně si vzpomínám, jak to tenkrát probíhalo. Všichni makali jako obvykle, já hypnotizoval monitor, snažil jsem se zorientovat v mě naprosto neznámém softwaru a pochopit jak to v práci chodí. Jinými slovy, byl jsem rád že jsem rád a absolutně jsem nevnímal okolí. Proto jsem sotva postřehl, když všichni přestali pracovat a jali se zírat na televizi, kde snad hodinu visel nekomentovaný záběr na čoudící mrakodrap. Přešel jsem to myšlenkou "proč jsou všichni tak odvařený z pořáru mrakodrapu? To už tu snad jednou bylo, ve filmu Skleněné Peklo." A dál si hleděl svojí práce. Až za pár dnů jsem se dozvěděl, že proběhl nějaký atentát a že ty záběry na čoudící mrakodrap byly právě o něm...

Óda na reverenda Raye

Call of Juarez - Dopařeno 13.9.06 v 0:22 na obt. MEDIUM (2/3). Hodně dobrá doomovka, na které mě zaujal především silný příběh a ztvárnění postav. Každá NPC byla unikát, strach nahánějící ksichty zločinců v nádherném grafickém ztvárnění dodávají hře neskutečnou atmosféru. Na druhou stranu, hlavní postava Billy mě nijak zvlášť nezaujala, což se ovšem nedá říct o jeho protějšku, reverendu Rayovi. Musím uznat, že tak brutální postavu jsem snad ještě neviděl – kombinace drsného pistolníka a fanatického kněze, který drží v jedné ruce pistoli, ve druhé bibli a za zvuku výstřelů káže všem hříšníkům, že on je meč boží a přišel je spasit, to je něco neskutečného. A to nemluvím o jeho vzhledu, který je ještě tak desetkrát drsnější než všechny ostatní postavy: stařecký vrásčitý obličej zbrázděný jizvami, nepopsatelně odporný zamračený výraz (naštěstí mu díky klobouku není nikdy vidět do očí), špína za nehtama, sedřené a silně obnošené kožené boty a kabát, na hrudi brnění, fakt síla. Vzhled, povaha, charisma, to všechno je však nic oproti reverendovu hlasu. Člověk který ho daboval by si zasloužil mimořádnou cenu za umělecké dílo, protože Rayovým fanatickým řečem dokázal vtisknout punc naprosté šílenosti, vzteku, nepříčetnosti, ale i pokory a lítosti, přecházející až v pláč. Jinými slovy, reverend Ray je unikát! Kdybych měl Raye přirovnat k nějaké české osobnosti, asi by nejvíc seděl k Radoslavu Brzobohatému, a to jak hlasem, tak vzhledem (vzpomínáte na tu starou pohádku, kde Brzobohatý hrál nějakého zmetka s kloboukem, pršipláštěm a furt byl durch promočený?).

Dispečerské bleskovky, část druhá

V následujících příhodách se dozvíte, co dokáže natropit sníh, špatné počasí či banda feťáků nebohým motoristům, a taky že Praha je v podstatě maloměsto. Za dobu mého dispečerování jsem se utvrdil v názoru, že svět je malý a Praha je maloměsto. I když, možná je to tím, že pracuji v tak veliké a renomované firmě, ačkoliv její dny slávy jsou nenávratně pápá. Několikrát se mi dovolali moji známí, příbuzní či bývalí spolužáci, a to se pak nestačili divit.
Pojišťovna: dobrý den, mám pro vás klienta, je to pan Martin XYZ, je to Slovák...
Já: a vsadím se, že má červenou Fiestu s pražskou SPZ a jeho telefon je 777....
Pojišťovna: jak to víte?
Já: je to můj budoucí švagr.

Dostal jsem Chuť na pivo

dostal sem chut na pivo. uplne znenadani, obcas se mi to stava. du si pro pivo. tak mam pivo, ale nebylo to jednoduchy. sel sem do vecerky nahoru, segra chtela este dr peppera a nakou zmrzku. nemeli dr peppera, nemeli zmrzku, nemeli ani staropramen, dokonce zadny chlazeny pivo!!! taxem sel dolu do druhy vecerky, nez sem tam dosel taxem nasel novou vecerku (vietnamci) a rikam "mate chlazeny pivo?" a ona hned "jatne jatne, blanik, taloplamen..." to byla tlova plo moje uti... a doma sem to do sebe naklopil s takovou prudkosti ze sem to este nezazil. evidentne na rceni "ital nezna ten zazrak" neco bude, byl sem totiz 10 dni v italii.  PS - ani sem si to neuvedomil, ale tu chut sem dostal po vygruntovani pulky bytu a prestehovani lednice, takze to bylo doslova jako v ty reklame "po poradne praci poradna odmena".

Call of Juarez

Včera jsem rozjel tuhle fajn gamesu, takže jen letmo pár dojmů.

Kromě parádní grafiky (která není zas tak příšerně náročná jak se čekalo) a ponurý atmosféry mě dostal především silnej příběh a herní postavy. Zpracování NPC je parádní - jejich vzhled, především nepopsatelně gaunerský ksichty, dělají i z toho nejobyčejnějšího chlápka někoho, před kým je lepší se mít na pozoru. Procházet se uprostřed noci kaňonem plným zločinců čekajících na vlak, pozorovat je z křoví, slyšet jak si povídaj u ohně, jak se přitom tvářej, a doufat že mě neprozradí světlo blesku, je unikátní pocit. Na druhou stranu, Billy, první ze dvou hlavních postav, mě nijak zvlášť nezaujal, což se ovšem nedá říct o jeho protějšku, reverendu Rayovi. Jestli jsem z něčeho totálně odvařenej, pak je to právě on. Hrát za na jedničku s hvězdičkou nadabovanýho šílence s pořezaným ksichtem, špínou za nehtama (i takovejhle detail mě hodně zaujal), pistolí v jedný a biblí v druhý ruce, jak střílí hříšníky a pronáší přitom naprosto šílený a fanatický hlášky o tom, že je meč boží (jako ve filmu Frailty/Lovec démonů), to je prostě nářez. Samotný Ray zasluhuje minimálně 50% z celkového hodnocení hry, a chlápkovi co ho daboval bych udělil medaili.

Film Bloodrayne

Úve Ból, bol to gól. Co si myslím o dalším počinu oblíbeného herního režiséra?
Uwe Boll: Německý režisér prznící skvělé hry svými filmovými adaptacemi. Kvalita jeho děl (House of The Dead, Alone in The Dark) je srovnatelná s kvalitou uzenin v regálech potravinového řetězce Ahold (shnilé maso z Hypernovy už asi potkal každý). Dneska jsem konečně shlédnul Uweho poslední výtvor jménem Bloodrayne, a musím říct, že jsem se skvěle bavil, nikoli však kvalitou filmu.
Příběh: Rayne je dhampír, tedy mix upíra a člověka (to samé co Blade), který se živí krví (klidně i upírskou), je citlivý na vodu a na sluneční světlo, nevadí mu však náboženské symboly, apod. Poprvé se objevila v roce 2003, aby svými čepelemi rozkrájela a zkrotila každého nacistu, jenž si dělal zálusk na magické artefakty, které by pomohly říši k ještě větší moci. Němčour Boll se zřejmě nacismem nechtěl zaobírat, pročež se zaměřil na tradiční transylvánskou tématiku a z celé licence využil jen postavu hlavní hrdinky. Příběh není špatný, kdyby ho dostal do ruky někdo schopnější, možná by z něj udělal kvalitní film. Na druhou stranu, jestli lze Uwemu něco aspoň částečně pochválit, pak je to právě příběh. Celý ten nesmysl díky němu dává smysl a je vcelku nehappyendově zakončen.

Dohrané hry od písmene U

Unreal (1998)

Zápisy k hrám začínajícím na U, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006

UBERSOLDIER
" Dopařeno 13.6.06 v 0:02 na obt. MEDIUM (2/3).
" Kuriozita: moje první hra začínajícím písmenem U, která není Unreal (opominu-li, že jde o přehlasované U).
" Musím říct, že mě Ubersoldier velice mile překvapil. Navzdory slabšímu začátku a skeptickému postoji k tomuto titulu jsem se velice dobře bavil a je to fakt povedená doomovka. První kvalitní střílečka ruského původu kterou jsem hrál.

Dispečerské bleskovky, část první

Pár příkladů...
Odtah ze záhrobí. Jednou mě praštil do očí obsah kolonky příjmení - MRTVÝ. Myslel jsem, že jde o smrtelnou nehodu a nechal to být. Za půl hodiny jsem však zvedl telefon a tam se ozvalo, poměrně naštvaně: "Tady Mrtvý, tak kde je ta odtahovka?!".
Stálým klientem pojišťovny je i mladík jménem Al Naser.
Dispečerka: pane, jakou má vaše auto barvu?
Vietnamec: zelí když není tma (vysvětlivka: světle zelená)

Klient: dobrý den, mám poruchu a chci odtah.
Dispečer: máte nějakou asistenční kartu?
Klient: ano, mám tady tuhletu.
Dispečer: ta se bohužel vztahuje jen na dopravní nehodu, ne na poruchu.
... Pískání kol, šílená rána, skřípání plechů, křik, KURVA DO PRDELE ZASRANĚ!!! ...
Klient: hm, tak už se mi to vztahuje...

Moje herní prohry

Ačkoliv jsem dopařil hromadu her, najde se i pár kousků, s nimiž jsem souboj prohrál, většinou dost nepříjemně, protože jsem s nimi strávil spoustu času a zasekl se na konci.

Contra (NES, 1988)
pamatujete si na videohry od Vietnamců, ke kterým se prodávaly cartridge avizující třeba 1000 her, ve skutečnosti tam však byly jen čtyři nebo pět v různých modifikacích (s nesmrtelností, nekonečnou municí apod.)? Tak přesně na tom jsem před mnoha lety pařil Contru, jednu z nejlepších stříleček všech dob. Vesele jsem jí dohrál v modifikaci s třiceti životy a superpuškou v základní výbavě. Tenkrát jse a jelikož jsem to tenkrát neřešil, udělal jsem zápis do deníčku. Po letech jsem si uvědomil, že to není správné, hru ze seznamu dopařených vymazal a až předloni se mi formou emulátoru dostala znovu do ruky. Bohužel, ač jsem se urputně snažil dohnat letitý rest, neuspěl jsem a pak mě to už ani nebavilo hrát, takže smůla, tady jsem zklamal.

Dohrané hry od písmene T

The Legend of Zelda: A Link to the Past (1991)

Terminator: Skynet (1996)

Zápisy k hrám začínajícím na T, dopařeným od začátku Deníčku až do září 2006

TEKWAR
" Dopařeno 5.7.98 v 10:40.
TERMINATOR: FUTURE SHOCK
" Dopařeno 12.12.98 ve 13:46 na obt. HARD (3/3).




TERMINATOR: SKYNET
" Dopařeno 20.8.98 v 18:20 na obt. HARD.
THE BARD ' S TALE
" Dopařeno 5.1.06, pořadí konců je Out of there (8:56), Caleigh (9:03), Fionnaoch (9:13).
" První hra roku 2006!!!
THE CHRONICLES OF RIDDICK: ESCAPE FROM BUTCHER BAY
" Dopařeno 18.1.05 v 17:11 na obt. NORMAL (2/4). Krabičky jsem nepočítal, ale většinu jsem jich našel.
" Nevím, co na téhle hře všichni vidí a proč to dostalo tak nehorázně vysoká hodnocení. Mě to nijak zvlášť nezaujalo. 4 gigabajty polochcíplé atmosféry komentované znuděným hlasem nafťáka, divný pocit nepřirozené střelby, krátkost (tu jsem vyjímečně uvítal), no prostě nic moc. I u filmu jsem sice v kině neustále usínal, ale to bylo spíš proto, že jsem předtím 40 hodin nespal. Každopádně i když videoprojekce nebyla taky žádná sláva, rozhodně mě to bavilo víc než hra. Ať žije Half-Life!
" Pár závěrečných tipů: 1. pokud nevíte jak zabít obrněného robota s kulometem v docích, všimněte si projíždějících vozíčků na stropě. Je potřeba do nich střílet aby spadly na zem a vybouchly co nejblíž zmetka, ale pozor, mají obrovský rozptyl. 2. Až zmíněného robota sejmete, ocitnete se na přistávací rampě. Čekají tam dva těžkooděnci, které bezpečně a bez jakékoli újmy na zdraví sejmete z vrchu obrovské krychle – neumějí totiž střílet nahoru. Každému stačí asi pět zásobníků z brokovnice.
" Mimochodem, v soutěži o hru s nejdelším názvem by se Riddick určitě ujal, i když na Star Wars: Knights of The Old Republic 2 – The Sith Lords fakt nemá...