Scotland's Census 2011, aneb ščítání lidu po skotsku

Autor tohoto blogu je teď oficiálně sečten jako František Omáčka, nar. 1931, důchodce, děda svých spolubydlících, nikdy nebyl ženatý, před týdnem pracoval, nikdy nebyl zaměstnaný, pracuje víc než 49 hodin týdně, převážně z domova a do práce jezdí taxíkem. Národnost má českou, mateřský jazyk italštinu a jako náboženství se řadí k řádu Rytířů Jedi, neboli Jediismu. Jediismus je podle posledního sčítání početnější skupina, než Judaismus a letos se díky fanstránkám na Facebooku nejspíš ještě rozroste (viz. tuhle a tuhle). A teď se v tom sčítací komise vyznej.

Anglické sčítání ale není nic proti tomu skotskému. Nevěděl jsem, že národnost může být zároveň etnická skupina. Být ve Skotsku, těžko si budu vybírat mezi Skot, Ir, Polák, Cikán/Kočovník nebo Jiné.

IT Crowds a Eggs Box 3.60

Právě jsem se dodíval na další díl IT Crowds a musím konstatovat, že mám nový oblíbený komediální seriál (z těch nekomediálních u mě stále vede Battlestar Galactica, ta nová). U každého dílu IT Crowds jsem se málem pochcal smíchy, což se mi nestalo od seriálových Černých baronů, a to jsem prosím pěkně střízlivý.

Abych této ódě na britský humor přidal na důrazu, posílám tenhle skeč. Nemá sice s IT Crowds nic společného, ale málem jsem se u něj pochcal taky.

Tak mi zase odložili Duka. Nečekaně...

O nejdéle vyvíjené hře v historii, Duke Nukem Never, slyšel asi každý. Hodně lidí za ty roky přestalo věřit že vůbec kdy vyjde a když studio 3D Realms konečně ohlásilo bankrot a že jde skoro hotová hra k ledu, leckterý skeptik to jen s úšklebkem okomentoval slovy "vidíš? Já ti to říkal".

Já ale čestně prohlašuji, že jsem nikdy nepochyboval že Duke Nukem Never vyjde, ať už to bude před nebo po důchodové reformě, a když se konečně objevilo oficiální datum vydání 5. května 2011, zajásal jsem. Vidíš? Já ti to říkal.

Krásně jsem si uspořádal pařební harmonogram tak, aby Duke byl moje jubilejní šestistá dopařená hra a zároveň poslední hra předtím, než uskutečním své velké plány na tento rok. Naplánoval jsem si které hry budu hrát abych se dostal přesně na šestistovku až uhodí začátek května, a zmíněné plány kvůli tomu lehce odložil.

A co že se stalo? Oni ho o měsíc odložili!

Normálně by mi to bylo putna a po třinácti letech čekání by mě ten měsíc už nerozdhodil, jenže kdoví, kdy si ho teď zahraju, a hlavně až dosáhnu 599 dopařených her, nebudu jak ten jouda čekat na pana Duka, až se uráčí vyjít o měsíc později. Jestli vůbec...

Perlička z fóra, aneb na blbou otázku blbá odpověď

RAZOTR
cau ..nevíte jestli se dá v anglii kourit trava??
STORM2
neda. protoze je anglie hodne travnata zeme a hrozej pozary, vlada zavedla opatreni aby k pozarum nedochazelo. do vzduchu se vypousti takova aktivni latka ktera znemoznuje chemickou reakci vedouci ke vzniceni travy. kdyz skrtnes zapalovacem v blizkosti travy, vzduch okolo zdroje tepla zvlhne, zacne prskat a penit (bacha, hrozne to spini pradlo a nejde to vyprat) a proste tu travu nezapalis. ale dobry je ze na mori, kdyz ses aspon 10 metru od brehu, uz to nepusobi, takze hodne lidi jezdi zapalovat travu k mori, na clunech. pro zemedelce a zahradkare je to sice blby ze nemuzou spalovat starou travu z poli a zahrad (jezdit s tim az k mori by se jim dost prodrazilo), ale aspon nehrozej pozary.

Tuhle doomovku chci!

Kolik her máš rozehráno, tolikrát jsi pařanem... nebo jak je staročeské rčení

Vždycky jsem byl člověk spořádaný a měl věci dobře zorganizované. Nikdy jsem nezačal číst knížku dokud jsem nedokončil tu předchozí, nikdy jsem nechodil se dvěma holkama najednou, a nikdy jsem nezačal pařit novou hru dokud nebyla pokořena ta stará. Tak proč mám teď takové zvláštní období, kdy dělám pravý opak?

Na kompu mám rozehráno Sniper: Ghost Warrior a Battlefield Bad Company 2, dneska jsem zrovna dohrál Painkiller Redemption, na PS3 zas jedu Dead Space 2 a Dead Space Extraction, a k tomu na PC řadu věcí které jsem nainstaloval, zkusil ale nebyl jimi osloven, nicméně neměl to srdce je smazat, s tím že se k nim jednou vrátím. Pokaždé když trávím čas doma u her, mám zapnutou jak konzoli tak počítač a hraní střídám - pár misí z Battlefieldu, chvilku Dead Space, pak překousnuvše tu nudu pokročím ve Sniperovi (ten mě fakt nebaví, ale do počtu se hodí), a do toho ještě hrozí, že si zapnu Xbox. Zcela běžné je, že zatímco v jedné hře probíhá nahrávání nebo animace kterou nelze zkrátit, hraju zatím to druhé. Do toho všeho mám ještě cukání nainstalovat Magicku a pár dalších kousků, na které jsem fakt zvědav.

Čím to asi je? Asi tím, že žádná z vyjmenovaných her mě doopravdy nebaví. Každá má něco do sebe, ale žádná mě nedokáže natolik vtáhnout, abych zapomněl na všechno ostatní, včetně jídla, pití a hygieny. Naposledy to dokázal Assassin's Creed Brotherhood a taky DeathSpank.

No nic, informační hodnota tohoto příspěvku je nulová (krom toho že víte, co teď zrovna hraju), jde jen o takový výkřik, který jsem napsal po pár hodinách Dead Space Extraction, kdy mě to přestalo bavit, potřeboval jsem pauzu a nechtělo se mi pouštět žádnou z alternativ (a taky jsem potřeboval hlasitou metalovou hudbou přehlušit francouzský rap, linoucí se přes papírovou zeď z vedlejšího pokoje...)

Konec sbírky herních savů

Řadu let jsem si ukládal savy z konce her. Původně to mělo čistě praktický záměr: co kdyby vyšel datadisk a vyžadoval původní savy, nebo co kdyby nějaký nevěřící Tomáš, či Petr (Kárník), nevěřil, že jsem fakt dohrál Doom 2 na Nightmare? Časem se z toho stal zvyk a díky rutině "nainstalovat, dohrát, uložit save, odinstalovat" moje sbírka savů dnes čítá úctyhodných 251 titulů a má přes 2 GB.

Má to ale nadále nějaký smysl? Nemá. Nejenže už dávno nehraji výlučně na PC, ale především nejsem promovaný archeolog, což je bohužel značný handicap od vynalezení složky Documents and Settings. Dnešní PC hry nevědí, co to znamená nainstalovat se do jednoho adresáře (prý to ale znají hry na Mac). Místo toho jsou rozházené po celém počítači a hledat v útrobách souborového systému jeden herní profil je fakt práce pro archeologa. Kde jsou ty časy, kdy stačilo otevřít C:\Parby\Doom\savegame1.sav...

Dopařené hry za leden a únor 2011

Black Ops - překvapivě dobré Call of Duty.

První herní resumé na mém novém blogu a hned změna. Místo čtvrtletně jsem se ho rozhodl dát po dvou měsících, protože se mi nechtělo čekat a už teď je to dost výživné čtení. Nevím jak to bude do budoucna, možná budu hry přidávat ad-hoc rovnou po dohrání, nebo jednou za měsíc, nebo každých 16 a půl dne, ale každopádně tady je žrádlo za leden a únor 2011, úctyhodných 18 kousků. Jak vidíte, na začátku roku jsem se ještě pořád věnoval dohrávání starých sérií (Ratchet, Silent Hill), pak si dal slavné PS2 kabrňáky TimeSplitters a až pak se pustil do novějších kousků.