Dohrané hry za čtvrtý kvartál 2009

Call of Duty 5: World at War - pokolikáté už obsazujeme Reichstag...?

V posledních několika měsících mé videoherní výsledky nebyly nijak oslnivé. Proč? Protože mrtě přesčasů v práci, listopad strávený v Austrálii a dvě časově náročné hry, které mi dohromady zabraly asi měsíc. Až teď ke konci roku se mi povedlo trochu zvýšit kvótu několika rychlovkami
Mohlo být ještě o titul víc, to by mě ale při hraní Riddick Assault on the Dark Athena nesměl potkat ten ohavný technický problém. Bez sebemenších trablí a nic zlého netuše jsem se propařil až do dvou třetin, kde mi to při nahrávání nového levelu spadlo. Bohužel to spadlo i po restartu hry, a pak znova, a znova, a znova. Následovalo několik hodin googlování, přeinstalovávání, klení a různých jiných pokusů jak hru přimět aby fungovala, až jsem nakonec zjistil, že ta konkrétní mapa se prostě ne a ne spustit. Ty další sice šly, ale nemohu přece dohrát hru když přeskočím několik levelů (všechny na jedné mapě). V domnění že je poškozený přímo soubor té mapy jsem si nechal od kámoše poslat nový, jenže ouha, tím to nebylo. Dokonce celé iso, patch i medicína sedí na bajt přesně s funkčními verzemi, takže záhada zůstává nevyřešena. Řeším to objednáním PS3 verze, kde žádné technikálie neočekávám, ale budu to muset hrát celé od začátku a na gamepadu. Mám z toho radost? Modří už vědí... NE!!!

Film Postal

Našel jsem odvahu a skouknul další výtvor z dílny Uwe Bolla. Byl jsem mile překvapen.
U Postala jsem znuděně nevzdychal a nečuměl na hodinky kroutíce očima a doufajíce ať už to skončí. Naopak, zíral jsem s ústy dokořán co pár vteřin si říkal "wtf???"... což přesně odpovídá mým dojmům ze hry. Film zůstal celkem věrný své předloze a opomineme-li některé vyložené nechutnosti a fekálnosti, najde se i několik skutečně zábavných pasáží. Konkrétně dialog teroristů v pilotní kabině, manželka hlavního hrdiny či Usama na přednášce o lepším jednání se zaměstnanci mě vskutku pobavila. Po zbytek filmu jsem pak zíral s ústy dokořán a nevěřícně vejral očima. Stejně jako při hraní hry. Rozhodně oceňuji, že si pan Boll v Postalu dokázal udělat srandu sám ze sebe.
Ačkoliv jsem uprostřed sledování Postala usnul a musel ho dokoukat druhý den, nemohl za to Uwe, nýbrž moje nefalšovaná únava. Naopak, Postal mě docela bavil. Ne že by šlo o kdovíjaké veledílo, ale zdá se, že Boll konečně našel svojí parketu. Pokud se konečně přestane brát vážně a bude se držet úchylných herních předloh, možná konečně natočí koukatelný film. Hlavně ať už nechá na pokoji Bloodrayne!
Mimochodem, jak si tak čtu recenze na pár jeho dalších filmů, asi to risknu a zkusím je.