The Last of Us - postapokalyptická úvaha o nelidském lidstvu

Dojmy bezprostředně po dohrání byly tak silné, že jsem nedokázal zplodit kloudnou myšlenku, jen ten nekoherentní blábol kterým je první odstavec. O pár dní později už jsem byl schopen objektivně napsat nějaké dojmy. Druhý odstavec je krátký seznam těch několika málo negativ, které jsem na hře zpozoroval, a následuje osobní úvaha o závěru a rozuzlení příběhu.

Pokud jste The Last of Us ještě nehráli a nechcete si zkazit zážitek,
tak ČLÁNEK NEČTĚTE, JE PLNÝ SPOILERŮ!

Neprodleně po dohrání nejsem schopen slov... Tak intenzivní, nekompromisní, drsný, brutální, silný a něžný zážitek zároveň, se dá nazvat jediným způsobem: emocionální bomba. Atomová. A ten konec, ten budu ještě hodně dlouho rozdejchávat. Tahle hra je extra třída, po všech stránkách - scénář, hratelnost, napětí, grafika, dialogy, prostě všechno. Kdyby hry dostávaly oskary, The Last of Us by jich měla celou skříň. Málokterý příběh ve mně dokázal vyvolat tak intenzivní pocity, tak silně mě vtáhnout, vycucnout a vyplivnout jak hroudu špatně sežvejkané parmské šunky. Podobný efekt mělo několik románů od Kinga, konkrétně si vybavuji To. Po dočtení jsem si musel dát od kingovek pauzu, a nedovedu si představit, že bych To četl ještě jednou, stejně jako mě děsí představa hrát podruhé The Last of Us (přestože platinová trofej vyžaduje nejmíň tři dohrání na vysokou obtížnost). Masakr. Mazec. Totál. Jsem hotovej. Příští hra musí být něco veselého.

Navzdory výše uvedenému jsem si to po dopsání toho příspěvku pustil znovu a pařil celý den nonstop. Býval bych to dojel na jeden zátah, jenže byl silvestr a já musel slavit... Nakonec jsem to dohrál na Survivor + a byla to nejenom moje poslední hra roku 2013, ale i první hra 2014.

The Elder Scrolls V: Skyrim, aneb krásná hra na zklamání

Na Skyrim jsem se dlouho, dlouho těšil, a nakonec se k němu dostal až dva roky po vydání. Když na podzim 2011 vyšel, já prožíval novozélandské jaro a videohry mi byly skoro tak daleké jako cesta na Mars. Krátkodobě jsem se k nim vrátil v létě 2012 při pobytu v Evropě, na Skyrim však nedošlo; po zkušenosti s Oblivionem, u kterého jsem se zasekl na celé dva měsíce, jsem si chtěl na nové Elder Scrolls udělat patřičný čas a klid. Jenže přišla osmiměsíční pařební abstinence a kýžené Skyrimování bylo opět v nedohlednu. Nakonec jsem si ho naplánoval na leden 2014, kdy jsem se měl vrátit ze sezónní práce v Dánsku s naditými kapsami a užívat si volno.

Omyl. Práce v Dánsku se nezdařila, místo sbírání jablek za pětset na hodinu jsem skončil u lopaty za sto na hodinu, a v říjnu mě čekal odjezd z ČR vstříc další dlouhé pařební abstinenci (tehdy jsem nevěděl, že skončím v Londýně). Jinými slovy, Skyrim jsem si mohl zahrát buď před odjezdem, nebo už nikdy. Volil jsem první možnost, praštil s prací a na pár týdnů se hermeticky uzavřel do fantasy světa Elder Scrolls. Dopadlo to přesně tak, jak jsem se obával - hru jsem dokončil na poslední chvíli, ve spěchu a stresu, a datadisky už vůbec nestihl.

Co se týče dojmů, mám plnou stránku komentářů. Předesílám, že se mi hra líbila, a to hodně, avšak negativ bylo tolik, že ve vzpomínkách budou převládat nad pozitivy, což asi pochopíte ze zbytku článku. Kupříkladu zaprvé, proč musím každou hru od Bethesdy dva dny modovat, aby byla použitelná? Nahrát takový interface, ze kterého se PCčkář nezblázní, použitelný inventář, malé fonty, lepší mapu, vychytat bugy, atd. atd. Zadruhé...

Hrátky s Larou

Při komentování dohraných Tomb Raider titulů jsem byl poněkud výřečnější, proto jim věnuji samostatný článek. Kdo by odolal dvěma Laram... takže tady je komentář k TR: Underworld a TR 2013.

TOMB RAIDER: UNDERWORLD
Dopařeno 10.7.08 na Nintendu DS
Dopařeno 9.8.13, kdy byl napsán tento příspěvek.

TOMB RAIDER (2013)
Dopařeno 14.8.13 na PC. A pak ještě jednou.
Dopařeno 23.11.13 na PS3. A pak ještě několikrát.

Opominu-li levobočka série s názvem Lara Croft and The Guardian of Light, Underworld je vůbec první Tomb Raider hra, kterou jsem kdy dohrál, a ještě k tomu na dvou platformách. TR mi nikdy nesedl a žádný z pokusů proniknout do Lary nedopadl na úrodnou půdu. Kdysi dávno jsem flirtoval s prvním dílem, chvíli se kochal Lařinými jehlany, ale nedostal jsem se ani na třetí metu. Dvakrát jsem to zkoušel na dvojku (s trojkami), ale od první chvíle mě to nebavilo a nedostal jsem se ani za bílého tygra co na hráče vybafne těsně po startu. Pak přišly filmy; ty jsem sice viděl celé, ale můj názor na ně se nedá vyjádřit slušně. Jednou jsem spustil herní Angel of Darkness... abych zjistil jestli daná kopie funguje.

Největší naději jsem dával sedmému dílu Legends, když už mělo jít o ten next-gen. Vydržel jsem ho hrát několik hodin a dokonce se dostal z úvodní úrovně do nějakého podzemí a vyřešil pár hádanek. Tím to ale skončilo - hrozně mě to nebavilo, souboje byly trapné a poskakování po plošinkách frustrující (nic proti plošinkám, ale ne v TR). Zlom přišel až v roce 2008, kdy mi byl TR: Underworld přiřazen povinně v rámci tehdejšího zaměstnání game testera. Nejdřív jsem se prokousal velmi jednoduchou verzí pro Nintendo DS, což byl můj vůbec první dohraný Tomb Raider. Pak přišel na řadu Xbox360 a i když šlo tehdy jen o alfa verzi, motivovalo mě to dát Laře další šanci. Pak mi na disku pět let ležela plná verze, než jsem se k ni konečně v roce 2013 dostal. Musím uznat, že jsem byl příjemně potěšen. Čekal jsem stejný opruz jako Legends, leč po chvíli oťukávání jsem do Lary konečně, po letech marných pokusů, vnikl.

Bylo velmi osvěžující si po desítkách zběsilých koridorových akcí, kdy se jen ženete dopředu za rachotu zbraní, zahrát něco, u čeho je potřeba se co chvíli zastavit, prohlédnout si okolí a promyslet co dál. Možná zkusím i nového Tomb Raidera. A hle...uvnitř článku čeká pokračování.

Dopařené hry od října do konce roku 2013, aneb návrat do Anglie

Ano, čtete dobře, návrat do Anglie. Jiří Storm Nehyba porušil heslo "dvakrát do stejné řeky nevstoupíš" a vrátil se do jámy lvové, do Londýna. Ale jen dočasně! Jelikož mi nevyšla sezónní práce v Dánsku a jelikož jsem měl na říjen stejně domluvené krátkodobé zaměstnání na jihu Anglie, řekl jsem si, proč nepřezimovat v Londýně, kde už to znám a práci bych měl sehnat bez větších problémů, a na jaře zase vypadnout? A přesně to činím - přezimovávám, pařím a makám. Někdy všechno současně. Poslední herní resumé čítá kousky dopařené po návratu za kanál; kromě dvou výjimek jsou to všechno PS3 tituly. Zatímco svět dostal pod stromeček Playstation 4, já se vrátil ke své milované třetí generaci.

Dopařené hry za srpen a září 2013

Druhá polovina roku 2013 byla významná ze dvou, vlastně ze tří důvodů. Zaprvé, po skoro třech letech jsem si opět zahrál na PS3. Zadruhé, po dvou letech jsem se konečně dostal k tomu si zahrát Skyrim, a za třetí, svět Tomb Raider už mi není cizí. Při komentování posledních přírůstků do série Elder Scrolls a Tomb Raider jsem byl výřečnější než obvykle, proto těmto hrám budu věnovat samostatné články. Tady prozatím obvyklé resumé.

BIOSHOCK INFINITE
• Dopařeno 5.8.13 ve 2:37 na obt. HARD (3/4, čtvrtá se otvírá po dohrání).
• Dost mě to zklamalo, čekal jsem stejný nářez jako v prvních dvou dílech, leč s nástupem nebeského města zmizela tajemná atmosféra Rapture, plasmidy zmutované lidi nahradili lidé nezmutovaní, tentam je big daddy a o zábavném RPG prvku a minihrách ani nemluvě; nový Bioshock je ryzí akce kladoucí maximální důraz na akci. Jen to otravné vybírání popelnic zůstalo. Abych ale jenom nehanil, celý příběh motající se okolo Elisabeth je zajímavý a neotřelý, Elisabeth samotná je sympatická a příjemně se na ní kouká, a závěr hry, to někdo v angličtině trefně nazval "mindfuck".

Dopařené hry za červenec 2013

ALIEN TRILOGY
• Dopařeno 6.7.13 v 7:07 na obt. RAGING TERROR (2/3). První hra roku 2013 a první hra hraná a dohraná po osmiměsíční abstinenci. Od října 2012, kdy jsem se vydal zpět na Nový Zéland, jsem se žádné videohry ani nedotkl. Osm měsíců jsem byl úplně čistý! Během cestování po Austrálii a Novém Zélandu nebyl na hraní čas, pomyšlení (to je jen poloviční pravda) ani prostředky (ačkoliv jsem Alien Trilogy dohrál právě na svém hardwarově omezeném cestovním notebooku). Až 18. června se mi konečně dostalo potřebného klidu a volna a nenapadlo mě nic lepšího, než se podívat na zoubek jedné výborné doomovce, kterou jsem kdysi dávno rozehrál a pak to kvůli zákysu vzdal. Roky mi tahle vetřelčí akce ležela v hlavě a nenapadlo mě nic lepšího, než zagooglit „alien trilogy abandonware“ a hle, hned první odkaz byl úspěšný. Pak už stačilo jen stáhnout Dosbox a začít kosit starodávné rozpixelované vetřelce. Jaká slast!

O mé herní abstinenci, aneb rok nepařana

Rok se s rokem sešel a já s hrůzou zjišťuji, že je to přesně dvanáct měsíců od mého posledního příspěvku. Blogování mě holt pustilo. Pořád mám cukání napsat něco o svých cestách, ale asi to bude muset počkat. Do důchodu.Vždyť nejsem schopný ani uspořádat fotky z posledních dvou let, natož něco psát...

Rok 2013 pro mě představuje nejdelší herní abstinenci v životě, tedy aspoň od mých osmi let, kdy jsem poprvé překročil práh světa videoher a od té doby z něj nevystoupil. Celých osm měsíců, od října 2012 do června 2013, jsem byl čistý! Po říjnovém dopaření remaku Black Mesa jsem se hry ani nedotkl, ba ani na žádnou nepomyslel. Můj nejbližší kontakt byla návštěva obchodu s hrami, kde byl jeden známý koupit dárek pro synovce. Musím uznat, že když na mě z plakátů a krabiček vybafly všechny ty barevné obrázky Far Cry, Crysis, Skyrim či Aliens, docela to se mnou cukalo, ale stačilo se z obchodu vzdálit a cukání jakoby zázrakem ustalo, obrázky zapadly kamsi do lhostejna podvědomí a byl klid.

Sbíječka Storm. Proč pařit když mám tohle,
aneb brigáda na jižní polokouli.

Osmiměšíční abstinování přišlo tak nějak samo, nebylo plánované ani úmyslné. Prostě byly jiné věci na práci. V říjnu jsem odjel z Prahy, všechna herní zařízení nechal ve skříni a vezl si jen svůj cestovní low-end laptop. Na jižní polokouli jsem měl úplně jiné myšlenky, a to až do chvíle, kdy koncem června přišel zlom. Pár týdnů před odjezdem z Nového Zélandu jsem na svém nevýkonném notesu rozjel, pomyslete, Alien Trilogy z roku 1996! Tuhle starou pecku jsem už kdysi pařil a nakonec to vzdal kvůli zákysu, celá léta mi však ležela v hlavě a nahlodávala mě jako bolavý zub, který ne a ne se utišit. Ve vzácné chvíli volna jsem kliknul na první vygooglený abandonware a za chvíli už vzduchem létaly rozpixelované kusy vetřelců. Jak já si to užíval! Poté co se mnou nehla ani ta nejpovedenější moderní gamesa, to dokázala sedmnáct let stará vykopávka. Brzy poté už jsem si v Praze užíval krátké, zato však intenzivní pařební znovuzrození. Čekala mě cesta do Dánska za sezónní prací, o pár týdnů jsem ji však odložil...

Dánsko nedopadlo podle představ, což mi však dalo možnost si konečně, po dvou letech těšení, zahrát Skyrim (víc v samostatném článku). Podzimní návrat do Anglie pak přinesl další významný posun - návrat ke konzoli. Po skoro třech letech nepaření či krátkých zapářek na PC jsem konečně exhumoval svou milovanou PS3 a vzal si ji do Londýna, kde bylo v plánu (a momentálně probíhá) přezimování. Část první výplaty padla za televizi.

Přestože jsem za celý rok nenapařil víc než dva měsíce, docela se mi povedlo proškrtat svůj obsáhlý "to play list". Byla by škoda všechen materiál napchat do jednoho obsáhlého článku, proto bude herní resumé za rok 2013 rozděleno na několik částí. Aspoň to bude vypadat, že sem píšu víc než jednou ročně. První část herního resumé čekejte za pár dní.