Prokletá rýma - UPDATE

Nevím čím to je, ale za poslední rok jsem marodil víckrát, než za předchozích pět let. A už jsem zase nachcípanej! V pátek jsem přišel domů, vyspal se po noční a když jsme se vzbudil, pobolívalo mě v krku. Během víkendu se to trochu vystupňovalo, nicméně v ponděli jsem se rozhodl jít do práce. A to byla chyba, protože po pěti hodinách konstantního mluvení jsem začal chraptět a když ani Halls s příchutí černého rybízu nepomohly, uvědomil jsem si, že prostě chraptím. Do večera mi začal vynechávat hlas, a dneska po probuzení opět velice děkuji Velkému Pařanovi, že nás smrtelníky obdaroval vynálezem jménem ICQ. Zřejmě budu do konce týdne doma a s tím, jak štědré jsou nemocenské dávky, můžu jít tenhle měsíc klidně žebrat. No nic, jdu si uvařit čaj, dneska už asi osmý.

UPDATE: je večer a já zjišťuji, že při psaní tohoto příspěvku jsem byl očividně mimo (Panadol se mi ještě nedostal do krve). Zapomněl jsem totiž napsat tu nejpodstatnější věc, a sice že poslední dobou skoro nechodím do hospody, v čemž vidím hlavní příčinu častých nemocí. Posuďte sami - na silvestra jsem polonahý skákal do sněhu a vůbec nic mi pak nebylo.

Zaprášený nebo zaprasený?

Nepoužívání diakritiky může být někdy dost zavádějící. Třeba pod slovem "stara" si většina lidí vybaví svojí starou, pročež jsem měl kdysi problém pochopit větu "stara na diskarne" v souvislosti se zátahem softwarové policie. Až s diakritikou vyšlo najevo, že nešlo o staru ale šťáru. Takové slovo "zapraseny" má ale podobný smysl v obou možných tvarech, což v praxi předvedu na tomto obrázku (thx Garret).

Mega Byte, nebo Men in Black?

Poslední dobou (no dobře, rok už to bude) se místo klasického GB a MB pro označení giga a mega bajtu používá GiB a MiB. Proč? Co to znamená? GiB bych ještě pochopil, jako giga, ale MiB??? Men in Black?

Jak je to s českým ADSL

Na konci února 2005 jsem kvůli obrovské míře nespokojenosti změnil poskytovatele internetu. Mé poznatky o službě ADSL jsou více než peprné... Když si to dneska pročítám, musím se pousmát nad tím, jak jsem mohl tak neskutečně prožívat stažení prašivých pěti giga, ale tenkrát jsem se moc nesmál, bylo to fakt k uzoufání.

Dodatek na téma Jan Kraus: tenhle maník, resp. zábavné a velice humorné reklamy v nichž hraje, jsou na celé firmě Český Telekomunisti to jediné, co se mi líbí a dokáže pobavit. Kdyby aspoň nepropagovali takové šméčko jako ČTYŘIKRÁT RYCHLEJŠÍ!!! JEŽIŠMARJÁ, ZE 128kbit na ÚŽASNÝCH 512, to je vrchol technologie, kam se hrabe konkurence s 2mbitem za stejnou cenu!!! Prohledejte ho!

Sraz Trekkies, Sedm piv z devíti

Konec února 2005. Chlastali jsme s Karasem.

25.2.05
Odpoledne přijel Karasman, pokecali jsme, zašli na pivko a na Dva pořízky v bramboráku do mé oblíbené hospody na Praze 10, pak jsme chvilku blbli u kompu a šli zase na pivko. Zítra máme být ve 13:00 přítomni v hospodě, kde se koná sraz fanoušků Star Treku. Ne, že bych byl kdovíjak zapálený do tohoto žánru, ale na pivo rád zajdu.

26.2.05
Celý den jsem se věnoval konzumaci alkoholu.

27.2.05
Ještě k tomu včerejšímu trávení času v hospodě – skvěle jsem si pokecal o hrách: přestože to byl původně sraz trekkies, po společném obdivování vnad Sedmé z Devíti se řeč stočila na zcela jiná témata, kupříkladu na vnady sličné servírky (to byla fakt krásná holka, to vám povím, a nebylo to zdaleka jen o vnadách).

Nemusím na vojnu, rajóny mám doma

Konec února 2005 - přečtěte si, jak jsem doma uklízel.
24.2.05 – 20:06
Právě jsem usedl ke kompu. Dneska poprvé. Pařit asi nebudu. Abyste lépe pochopili proč, je potřeba uvést můj plán na dnešní den, který jsem poskládal včera před spaním.
1. Vstát a provést běžný zlidšťovací rituál (učesat se, opláchnout oteklý obličej, seškrábat ospalky atd.).
2. Kvůli očekávané návštěvě na zítřek je třeba uklidit, resp. umýt podlahu. To nemůže trvat víc jak hodinu, takže celý úklid i s rezervou řekněme dvě hodiny.
3. Pokračovat v psaní článku a tedy i pařit.
4. Oholit se a nechat se ostříhat (to jsem absolutně nestihl).
5. Jíst a pít.
Okolo 12:30 jsem vstal, usedl k počítači, zesílil hudbu a začal komunikovat po icq a tak podobně. Po chvíli jsem si uvědomil, že ICQ není součástí dnešního plánu. Hodil jsem se tedy do invisible a šel na to.

Počítač v posteli je horší než deset pytlů cementu

Únor 2005 - Sice už posedávám u počítače, vypodložení monitoru a klávesnice je pryč, nicméně stále to není ono a většinu času trávím v posteli s notebookem. V podstatě neustále přebíhám od jednoho kompu k druhému, na jednom pařím, na druhém projíždím internet.
A co na to moje záda? Z toho ležení na posteli s rukama nataženýma k myši a klávesnici se cítím, jako bych vynosil X palet pytlů cementu do desátého patra panelového domu s porouchaným výtahem. Jinými slovy, bolej mě záda jako svině! Hlavně kolem pravé lopatky. A taky za krkem. Už hledám sebemenší záminku abych od toho mohl vstát a trochu se protáhnout. Holt to není jako sedět na pohodlném sklopném křesle, s nohama na stole, klávesnicí na klíně a 17" LCD monitorem před sebou. Au moje záda, jdu si dát pivo.

Punisher vs. SW: Kotor

Další část deníčku - tentokrát únor 2005

Všichni do mě heftujou, ať si zahraju SW: Kotor, že je to super, a po měsících jsem si na to konečně našel čas. Sice zrovna vychází dvojka, ale já začnu hezky od jedničky. Po půl hodině se v tom konečně začínám trochu orientovat, takovouhle hru s takovýmhle systémem soubojů jsem ještě nikdy neviděl, a jestli ano, rychle jsem od ní utekl. Je to dost nezvyk. Každopádně mě to začíná bavit, ale pěkně mě štve, že kvůli blbým konzolistům jsou obrovské ikony a ještě větší písmena, aby to joystickáři na televizi vůbec dokázali přečíst. K čertu s nimi!

Zatím jsem se dostal na nějakou planetu, hra mě docela bere, i když je to spíš tím, že ji teprve poznávám. Co mě ale nebaví ani trochu, je čtení těch tun textu. RPG s tématikou Star Wars asi není moje krevní skupina, protože u Morrowindu či Gothicu jsem hltal každý dialog.

19.2.05
Tak jsem si myslel, že budu dnes pařit SW: Kotor, ale místo toho od rána, tedy vlastně od dopoledne, pořád drtím Punishera. Moc jsem dneska nepostoupil, asi 70x dokola jsem dělal level Pier 74 Revisited, abych měl co nejvíc bodů, a furt mi to nešlo, vždycky mě nějaký idiot zranil. Nakonec jsem to vzdal a šel na další misi. Ve Stark Industries jsem si nepočínal o moc lépe, ale nakonec se to povedlo a udělal jsem přes 70 tisíc bodů a zlatá medaile je moje.

Hlášky z dispečinku č. 2

Na kontrolním úseku pracuje jistá paní, kterou všichni dispečeři doslova milují. Chováme k ní takovou úctu a obdiv, že ji láskyplně přezdíváme Černá smrt na osum (počet písmen v jejím příjmení). Následuje výtažek několika příhod s touto milou paní.

Odtaženo kam
Tato kolonka je úhlavní třecí plochou, na níž to mezi dispečery a Černou Smrtí skutečně vře. Paní je při kontrole provedených odtahů natolik akurátní, že když někdo uvede jako místo složení například Praha-Strašnice, Počernická 30, soukromý servis, vrátí se mu to zpátky s žádostí o upřesnění Praha-kolik (číslo městského obvodu). Několikrát jsme ji pro tuto buzeraci vytrestali:

- Vůz byl složen ve městě Aš, u klienta doma. Do kolonky "odtaženo kam" píšu: AŠ DOMŮ a čekám, zda mi to vrátí jako pravopisnou chybu...
- Odtaženo kam: Pičín vrzal (vysvětlivka: obec Pičín, autoservis Vrzal).

Cizokrajní motoristé
Jména některých klientů, zejména cizinců, se dost blbě píšou, což řešíme velice jednoduše: než z člověka tahat písmeno po písmenu, radši do kolonky "příjmení" napíšeme předpokládanou národnost a hotovo. Paní Na Osum, jež zpětně kontroluje spokojenost klientů, jsme tak připravili několik úsměvných zážitků, když oslovila dotyčného "Dobrý den, pane Skopčák... Dobrý den, pane Rusák... Dobrý den, pane Polák..." Na druhé straně se pochopitelně ozvalo "Was?" nebo "Što zkazal?!". Od té doby píšeme radši SSSR, NDR či mírnější Germán.

Kapitola sama pro sebe jsou Vietnamci. Žijí tu desítky let, ale nikdy se nenaučili česky, což jim většinou zcela zabrání v objednání služby. Když už se jim pak povede něco sesmolit, většinou do kolonky příjmení místo složité soustavy souhlásek a samohlásek píšeme:

- Rákosník
- Vietcong
- Kung Pao
- Čing Čong
- Ping Pong

...což i paní kontrolní pochopí. Většinou. Oslovený pan Vietcong jí stejně nerozuměl. Největší úlet se mi stal dneska, když se ozval pan Beng Beng (a nebyl to hit od Rammsteinů).

Úsměvná situace nastala, když jsem zapisoval celkem slušně mluvícího Vietnamce, jenž se představil jako Honza. Do kolonky příjmení jsem tedy vepsal pana Honzu, a zadal práci nic netušícímu mechanikovi. Ten mi při ukončování služby pobaveně oznámil, že to byl teda pěknej Honza, a ať prý si mezi HON a ZA napíšu mezeru.

Varování mužům co nakupují v Tescu

Vážení, nevím, zda nakupujete v obchodním domě Tesco, ale tohle vám může být užitečné. Chci vás varovat před něčím, co se mi stalo. Stal jsem se obětí chytrých podvodnic. Tohle se mi přihodilo v Tesco a mohlo by se to stát i vám.

Jak podvodnice pracují: Dvě hezké 18-leté dívky přijdou k vašemu autu, když dáváte nákup do kufru.

Začnou vám umývat sklo a jejich prsa doslova vypadávají z blůzky. Kdo by se nepodíval, že. Když jim poděkujete a nabídnete peníze za práci, řeknou "Ne" a požádají vás, zda byste je nezavezli k dalšímu Tesco. Když souhlasíte, obě se posadí na zadní sedadlo. V průběhu cesty se začnou navzájem sexuálně dráždit. Pak jedna z nich přeleze na přední sedadlo a udělá vám to pusou, zatímco druhá vám ukradne peněženku. Moje peněženka mi byla takto ukradena minulé úterý, ve středu, dvakrát ve čtvrtek, v sobotu a také včera!!

Dnešní Cheat

Dnešek je opravdu chaotický den. Začalo to tím, že po nočních směnách mám opět, samozřejmě a jako vždy přeházené spaní, ačkoliv jsem se to snažil udržet v normálu, ale ti kreténi mě o víkendu prostě nenechali vyspat. Dneska jsem vstal těsně před třetí, dal si sprchu, pokořil jeden opruzoidní závod v NFS Most Wanted, pokročil v Knights of The Temple 2 a chystal se vyrazit do rádia. Než jsem se vydal na cestu, chtěl jsem na blog hodit novinku o vysílání, jenže do toho mi na ICQ napsal Michal, že prý chce pokecat, načež jsem namítnul, že už jsme dneska přece jednou pokecali, a dokonce anglicky, on však prý dnes na netu ještě nebyl... tak to teda nevím s kým jsem si psal. No nic, na novinku jsem samozřejmě zapomněl, a těsně před odchodem mi ještě Avatar oznámil, že je nemocný a že nedorazí. Inu, paráda, a já nenám připravenou žádnou recenzi do nanocheatu... No nic, nakonec prý teda přijede, hurá.

Sotva jsem dorazil do studia a řekl první větu, přestal fungovat mikrofón, pročež jsme tam chvíli šachovali a technicky zdatný Štěpán pak v přímém přenosu rozebíral mixážní pult. Uprostřed první novinky mě vyrušily dvě sms a několik hovorů, které jsem v tu chvíli opravdu neměl čast číst, což byla bohužel škoda, protože Avatar mi vztekle psal, že už čtvrt hodiny stepuje před rádiem, že se nikdo neuráčil mu otevřít, že je mu špatně, že jede domů a že to bylo naposled co přišel. Avatar je taková naše histerka :-). Nakonec se vše vysvětlilo tím, že v baráku blbnou zvonky a že bohužel došlo k smutné shodě okolností, tj. že někdo zrovna zamknul, jinak se do baráku člověk z 90% dostane bez problému.

Čekají mě dva týdny bez hraní. Umřu!!!

Na začátku února 2005 jsem ze zdravotních důvodů musel opustit počítač... nebo mi to aspoň tvrdil doktor.
4.2.05
Ze zdravotních důvodů nebudu moct ode dneška několik týdnů pařit. Přežiju to, nebo zemřu ve strašlivých křečích a abstinenčních záchvatech? Řekl bych, že mě čeká pořádná zkouška vůle, kam se hrabe Aliho pokus o překonání rekordu v nehraní, kde nevydržel ani 100 hodin. Naštěstí jsem se patřičně vyzbrojil mnoha kilogramy knih, takže dlouhodobý pobyt v posteli snad zvládnu.
6.2.05
Po měsíci jsem se konečně vrátil k rozečtené knize Tommycknockeři od Stephena Kinga a dočetl jí.


8.2.05
Stephen King je můj oblíbený autor a díky němu zatím vůbec necítím abstinenční příznaky.
8.2.05 – 15:30
Ha! Vyzrál jsem na to! Jsem geniální!!! Hádejte na co jsem přišel. Doktor mi zakázal sedět u počítače... ale ne u něj stát! Tralalá, trnky brnky podložím monitor, klávesnici a myš krabicemi, abych se u toho nemusel ohýbat, a je to vyřešeno.
8.2.05 – 17:30
Au moje záda. Au moje nohy taky. Pařit vestoje není žádná legrace, už mě to ani nebaví radši si jdu číst. Tohle je tak na projetí emailu a něco málo stránek a víc nic. Pokud někdo uvažuje o otevření internetového bufetu či internetové bufeťárny, myslím že moc kšeftů nenadělá.

Kokoti

Tenhle obrázek přesně vystihuje, jak si náš zaměstnanecký kolektiv připadá poté, co nám vedení firmy přestalo přispívat na stravu, zrušilo věrnostní příplatek, ubralo týden dovolené a pravděpodobně ořezalo i příplatky za práci v noci a ve svátek, to všechno zčistajasna a naprosto bez varování. Nejde o žádné zanedbatelné částky, ale nejhorší na tom je, že se nám tyto škrty nikdo neuráčil předem oznámit. Kolegyně měla v lednové výplatě dostat 10 tisíc věrnostní, s čímž počítala do rodinného rozpočtu, ovšem při pohledu na výplatní pásku jí čekala rána pěstí. Původně slibovali hory doly, například nový nábytek místo toho polorozpadlého, rekonstrukci špinavých, hnusných a nehygienických záchodů, sprchu, nové židle místo těch špinavých, zaprděných a naprosto nevyhovujících dvanáctihodinovému sezení, šatnu a další věci, které jsme na starém pracovišti považovali za samozřejmé. Místo toho nám jen sebrali peníze a my se tak akorát nervujeme, co bude na výplatní pásce chybět příště. Zda mají tato opatření zlepšit ekonomickou situaci firmy, jak tvrdí "oni", se můžeme jen dohadovat, ovšem pověst, jež předchází našeho nového majitele, svědčí o něčem jiném... Máme sice nové počítače, za něž jsme vděční, ale bez nich bychom se klidně obešli, narozdíl od sprchy či stravenek. Krom toho mě z těch LCD od Hewletu neskutečně bolí oči (zlatý Acer se dvěma mrtvými body...) a z malinkaté myši dostávám křeče do dlaní, takže si budu nejspíš muset z vlastních peněz koupit větší, jelikož prý nemohou vrátit staré dobré Géniusky. Abych se vrátil k původnímu kontextu - připadáme si jak kokoti a pěkně nás to sere! Dost lidí už dalo výpověď a zcela jistě nejsou poslední...

Neobvyklá recenze na Perské princátko

Speed kill in azione.

Tedy, ne že by moje recka na Prince of Persia The Two Thrones byla nějak neobvyklá, ale jen tak cvičně jsem ji přeložil do italštiny, tak kdyby to náhodou někoho zajímalo... Originál článku v češtině najdete tady.

C'era una volta un principe... Un momento, questa frase l ' abbiamo giá sentita, e non solo una, ma due... tre... anzi, cinque volte! E adesso per la sesta. Il principe di Persia ha combinato un bel pasticcio giocando con le sabbie del tempo, ed é convinto che avendo ucciso Dahaka ha messo tutto a posto. Povero ingenuo.

Il principe ha usato le sabbie per proprio beneficio e per salvare la bella, ma un po ' stupida fanciulla Farah dalle grinfie del crudele visir. Facendo ció ha peró cambiato il flusso del tempo e il proprio destino, svegliando Dahaka, il demonio col compito di rimettere tutto a posto uccidendo il povero nobile. Grazie a un istinto di conservazione molto sviluppato é peró Dahaka che cade sotto i colpi della spada, mentre il principe ritorna a Babilonia con un ricco bottino – l ' imperatrice del tempo Kaileena, le cui proporzioni sono piú che attraenti. Quello che trova al suo ritorno peró non se l ' aspettava di certo. La cittá é in fiamme, il visir non é morto ma gode di ottima salute e i cittadini non riconoscono il loro legittimo regnante, semplecemente perché cambiando il tempo per la seconda volta... non é mai esistito. Kaileena ha il ruolo di narratrice, e credetemi, é molto interessante sentire qualcuno raccontare della propria morte. ...and this is how i died...

Kráva

Něco na rozloučenou pro našeho zemědělce Davídka. Teď už je lepším místě... Chovej se v nové práci slušně, nebo dostaneš za vybučenou!

The Punisher a problémy s proudem

Konec ledna 2005 - nějaké povídání o nejbrutálnější hře roku.

30.1.05 – 20:35
Konečně jsem dopsal ty bláboly nahoře a můžu začít pařit The Punisher. Jsem na to docela zvědavý, protože je to údajně jako Manhunt, i když ne tak dobré, a podle někoho je to zase nehorázná kravina. Uvidíme.

30.1.05 – 21:30
Ježišmajrá to je kravina! Další zhovadilost na světě, ovšem vzhledem ke "kvalitě" filmu to není nic překvapivého.

31.1.05 – 14:50
Volají servisáci kvůli počítači. Tak nakonec z avízovaného týdne složitých testů technik udělal okamžitou diagnózu – odešla deska. To mě fakt překvapil, a já si bláhově myslel že nám vypli proud... je vidět že si technici skvěle předávají informace. No nic, vysvětlil jsem mu jak se věci mají, že tohle je už třetí deska co odešla, takže další rychlý závěr: výměna zdroje. Není ale zrovna skladem, takže mi zatím nějaký půjčí.

Operation Matriarchy

Střihnul jsem si recenzi jednoho nepříliš kvalitního titulu... ale co to povídám, urážel bych nepříliš kvalitní tituly. Ostatně, tady je úryvek recenze z Hrej.cz

Na východ od Slovenska je Ukrajina. Ještě víc na východ a trochu na sever je Rusko. V Rusku znají počítače a vyrábějí na nich počítačové hry. To je celkem normální. Že však z ruských dílen dodnes nevyšel žádný alespoň průměrný titul, to už vyvolává otázky. Vědí Rusové, co to je počítačová hra? Pakliže ano, proč vyrábějí samé béčkoviny, respektive zetkoviny? Možná je omezuje vláda, možná mají jiná měřítka pro kvalitu, nebo to prostě neumějí. Faktem zůstává, že z východu k nám ještě nikdy nepřiplula dobrá hra (tetris s dovolením nepočítáme). Loňská střílečka Hellforces byla skutečným hororem, firmě Buka to však nestačilo, pročež nasadila mnohem tvrdší kalibr: Operation Matriarchy!

Dva drsňáci

Hlášky z dispečinku č. 1

První náklad úsměvných hlášek a situací, na které si vzpomínám. Další se postupně noří z hlubin paměti. Až jich bude dost, očekávejte druhou várku. Z pochopitelných důvodů neuvádím pravá jména a názvy společností, což některým hlodům bohužel ubírá na půvabu.

Moje články v časopisech

Tak jsem po článcích na netu sepsal i seznam článků co mi vyšly v časopisech.

Dva kousky od ftipu

• Přijde mažel domů a co nevidí: v jeho posteli cizí chlap, a aby toho nebylo málo, s jeho ženou. Neváhá tedy, chytne chlapíka a hybaj s ním do kůlny. Tam milému záletníkovi vytáhne tu jeho okrasu, načež nebožák ztuhne hrůzou, když mu ji začne zatahovat do svěráku. A prosí: "Člověče, nedělej to... Už to víckrát neudělám!" Manžel trochu dotáhne a říká: "Vždyť se neboj, já jen abys mi neutekl." Nato chlapík ztuhne podruhé - manžel se blíží s pilou na železo. Znovu prosí: "Proboha, neřež mi ho... Já se tu víckrát neukážu!" Manžel se zase jen pousměje a povídá: "Vždyť jdu jen upilovat ručku na svěráku, aby ses nemohl odmontovat." Ale jako by toho nebylo dost, začne manžel brousit velikánský nůž. To už chlapík ztratí nervy a zoufale prosí: "Prosím tě, neřež mi ho... Já už to víckrát neudělám, nikdy víc mě neuvidíš, fakt..." Manžel už to nevydrží a odpoví: "Co se tolik bojíš? Vůbec ti ho nechci uříznout, jen ti brousím nůž... Ty si ho totiž odřízneš sám až zapálím kůlnu."

• Sestry Wiliamsovy sedí v šatně před začátkem tenisového zápasu. "Myslím, že nám otec dává do jídla steroidy," zašeptala Serena. "Proč myslíš?" ptá se šokovaná Venus. "Víš, začíná mi růst ochlupení na místech, kde jsem je předtím nikdy neměla," odpověděla stydlivě Serena. "To je hrozné... Například kde?" "Například na koulích..."

Globální kix Mirandy IM

V neděli v odpoledních hodinách mi přestalo jít ICQ. Tedy ono šlo, byl jsem online a mohl jsem posílat zprávy, ale i kdybych zatančil kozáčka okolo počítače se zasunutým prstem do zadku a chodidlem do nosu, vzívajíce přitom Velkého Pařana, nepřijal bych ani vzkaz. Po přeinstalování Mirandy, zkontrolování firewallu a všemožných nastavení jsem v čirém zoufalství nainstaloval originální ICQ. Ještě že si na disku schovávám starou dobrou verzi 2003a, poslední použitelnou. Z ICQ 4, 5 a Lite mě totiž chytá psotník už při pouhém pomyšlení na tu tunu zbytečných, otravných a nervy drásajících funkcí a reklam, o zbytečném zatěžování počítače, přeplácaném a hnusném designu a vlezlých okýnkách nemluvě. Až večer jsem s velkou úlevou zjistil, že problém je globální. Na homepage Mirandy si můžete stáhnout buď novou verzi programu, nebo samotný icq.dll, jimž přepíšete stávající soubor v instalačním adresáři\plugins.

Několikadenní pauza

Konec ledna 2005 - Věřili byste tomu? Zas mi odešla deska!
26.1.05 – 1:55
Chvilku po napsání předchozího zápisu, jsem vypnul počítač a šel spát. Po zhruba pěti minutách jsem si na něco vzpomněl a šel si ještě na chvilku sednout k mašině. Zmačknu čudlík a nic. Zmačknu čudlík a nic. Zmačknu čudlík a nic. Začnu hystericky mačkat čudlík, přepínat vypínač na zdroji, zkoušet kabely a nic. Ten komp už zase nejde! A zase ty samé příznaky co minule! To je zlej sen, to bych lidi nepřál nikomu z vás (kromě toho šmejda co dal do éteru onen inzerát). No co, jdu spát a zítra to vyreklamuji. Vlastně zítra jsem v práci, sakra. Tak až v pátek no.
28.1.05 – 15:12
Vyreklamoval jsem počítač. Tentokrát už jsem jim tam odvezl celou bednu, ať si s tím hoši pohrajou. Všechny komponenty jsou od nich, takže by neměl být problém, a pokud desku ničí nějaký boot vir co se nahrává do biosu, nebo něco podobného co by neuznali jako záruční závadu, můžu prý být klidný – protože jsem jejich klientem, nebudou nic účtovat za neoprávněnou reklamaci, tak teď budu určitě spát klidněji.

Pár dobrých vět o kuřácích

Na konzumenty tabákových produktů nadávám neustále, málokdy se však povede tak hezky spontánně to ze sebe všechno dostat na ICQ. Byla by škoda nepředat svůj vzkaz všem kuřákům i na blogu, jenž má vyjadřovat osobnost autora. Nebuďte tedy zaskočeni nějakým tím ostřejším slovem...

Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme už jsme tu

Reportáž z Mnichova.
S dobrým pocitem, že neprosedím celý den u počítače, jsem se v půl šesté ráno vyprostil ze spárů zahřáté postele, oblékl se a sedl do zahřátého auta. Fiatem Stilo jsme naštěstí jeli jen na kraj Prahy, kde jsme přesedlali na Renault Laguna 1,9TDI, podstatně lepší posezeníčko. Cesta nebyla nikterak zajímavá, jen úsek Praha - Plzeň mě překvapil tím, jak snadno jsme ho zakecali pomlouváním politiků. Před Rozvadovem jsme si dali výživnou snídani, ostatní jeden, já megalomansky dva talíře drštkovky, načež jsme slušnou rychlostí uháněli směr München.

Z časopisu ABC - rok 1960

Tak jsem nostalgicky zalistoval v ABC...
Až bude tobě, pionýre, čtenáři, třicet, petatřicet let, vzbudíš se do světa, který už v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu v Sovětském svazu i u nás budou mít k disposici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce průmyslovým způsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajů vesmíru. To všechno se promítne do každodenního života: 250 milionů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd. To není začátek fantastické povídky našeho časopisu, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, o kterém píše, mluví a přemýšlí celý svět. Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. Vždyť za deset let předstihne SSSR Spojené státy americké dvaapůlkrát a v roce 1980 bude jeho náskok sedminásobný. Je krásné žít v takovém světě!
Všichni se musíme přičinit! Učit se a pracovat. I mimo školu ve svých pionýrských oddílech, kroužcích i ve speciálních kolektivech. Komunismus potřebuje lidi odvážné, čestné, muže a ženy, kteří umějí žít v kolektivu a pro kolektiv.
Kurva, že bych něco zaspal?!!!!!!!!

Spát či hrát? Toť otázka

22.1.05 – 09:17
To je dilema, to je dilema! Mám jít spát, nebo zůstat celý den vzhůru a hrát? Na noční jsem se vůbec nevyspal, pořád někdo otravoval, hrůza.
22.1.05 – 09:32
Ten spánek je tak lákavá věc... silně převažuje nad Princem z Persie (nekamenujte mě prosím).
22.1.05 – 09:45
Kašlu na nějakého aristokrata z blízkého východu, postel je mi v tuto chvíli lepším společníkem.
26.1.05 – 1:05
Princ z Persie pokořen. Párkrát jsem během hraní použil návod, a vždy po přečtení dané části jsem se tloukl do hlavy pro svou blbost (přehlédnutí nějaké maličkosti). Finální zmetek byl dost primitivní, udělal jsem ho napodruhé. Jediná škoda je, že si to v outru princ a princezna pořádně nerozdají... sami v ložnici, s mrtvým kouzelníkem na terase, ach ta romantika.
Škoda, že ráno vstávám do práce, večer musím být čilý do hospody a ve čtvrtek ráno zase do práce. Na víkend jedu pryč a k hraní se tudíž dostanu až příští týden, a já se hrozně těším na Warrior Within.
26.1.05 – 1:45
Intro PoP: WW bylo úchvatné, a hra je těžká jak prase. Jdu spát.
Update z listopadu 2005 – nakonec to nebylo vůbec těžké, šlo jen o to seznámit se s novým stylem boje.

Lidi jsou svině

Koncem ledna 2005 mi někdo provedl nepříliš zábavný žert...
21.1.05
Nějaká krysa dala do Annonce inzerát ohledně prodeje her s mým jménem a telefonem. Jestli zjistím kdo to je, tak ten dotyčný stráví zbytek života v kotrmelcích! Ještě ke všemu je pátek a po telefonu mi sdělili, že inzerát můžu zablokovat až v pondělí a musím tam jít osobně. To je fakt paráda... Jediný zajímavý poznatek je ten, že už vím jak "jdou kšefty" hlupákům, co si dávají inzeráty ohledně pálení her a myslí si, že na tom zbohatnou. Je to úplně o ničem, za celý den se ozvali dva lidi, z toho jeden zcela jistě policajt (podle textu poznáš švestku). Jediné, co jsem z nich pod výhrůžkou použití rektální sondy vymámil bylo, kde na mě vzali číslo, a zjistil že z Annonce.

Shadowgrounds

Moje premiérová recenze na Hrej.cz - Shadowgrounds

Silvestrovská pařba 2005-2006

Mezi 30. prosincem a 1. lednem jsem se zúčastnil parádního multiplayerového klání. Dojmy z této unikátní pařby si nemohu nechat pro sebe, pročež přináším exkluzivní recenzi. DISKUSE - diskutujte v komentářích Jak si představujete ideálního silvestra? a) Prokalit celou noc a ráno nevědět co to vedle vás leží za ženskou b) Zavřít se doma s počítačem a masturbovat až do rána, s mezifází na přípitek. c) Trčet v práci.

HODNOCENÍ - Hratelnost: 95% / Zvuk: 100% / Grafika: 100% / Celkem: 98%
Žánr: chlastací / Výrobce: HuKus Interactive, P.I.V. Piju Imr Vére / Vydavatel: Univerz Productions, V.M.P. – Věrný Milovník Piva / Multiplayer: ano, až 7 hráčů.

KLADY: solidní hratelnost, rozvětvené dialogy, implementace RPG prvků, vynikající soundtrack a grafika, vedlejší questy. ZÁPORY: krátká herní doba, hardwarová náročnost, zdlouhavý úvod, úmorné závěrečné titulky, dlouhé loadování.

Dokonalá grafika. Vidíte ten bumpmapping?

Intro
O akci jsem se dozvěděl pár dní před jejím konáním od kolegy Hukuse, jenž se jí každoročně účastní coby čestný host. Jedna z věcí, které mě velmi pozitivně ovlivnily, byl fakt, že všichni účastníci do jednoho jsou nekuřáci, takže nám žádný chudák se smradlavou tuberáckou tyčinkou v ústech nebude otravovat vzduch, nebudeme obtěžováni jeho smradem, naše oblečení nebude páchnout kouřem jako kdybychom vylezli z hospody, a pokud se někomu udělá špatně, tak to rozhodně nebude z kouře. Netrvalo tedy dlouho, a byl jsem na seznamu obětí. Menší problém skýtalo místo konání - Žilina, Slovensko - kam cesta vlakem bez sněhové kalamity trvá šest a půl hodiny, přičemž já to měl i s kalamitou. V cílové stanici na mě čekal Hukus s nerozlučným Surusem, jehož Seat Toledo se zimními pneumatikami s radiálním vzorkem nás měl dopravit do 30 Km vzdáleného Martina, kam se přestěhovala firma prodávající sudy s pivem. Kvůli spadlé lavině jsme si postáli na silnici u Strečna, načež nás čekaly dvě hodiny bloudění po Martině, než jsme našli onu firmu, důmyslně schovanou v té nejzapadlejší čtvrti. Sklad byl sice po strop plný piva, ale kvůli mrazu jsme nemohli jít po čichu, a nikdo z místních ono místo neznal, zřejmě kvůli Žilinské SPZ na našem vozidle. Když jsme se tam konečně dobelhali, přemístili jeden budějovický soudek do kufru Seatu a svorně prokleli distributora za volbu nového sídla, čekala nás cesta zpět přes stále ne zcela průjezdné Strečno. Táhlý, nezáživný a stereotypní úvod skončil až ve večerních hodinách, kdy jsme se konečně ocitli v blízkosti místa konání pařby. Podle hesla "to nejtěžší na začátek" nás však to nejtěžší teprve čekalo...

Pořad Cheat na rádiu Akropolis

Každé druhé úterý v 18 hodin si mě můžete poslechnout v pořadu Cheat na Rádio Akropolis, kde s Jakubem Boučkem a kolegou Jirkou Škrampalem alias Avatarem rozebíráme události ze světa počítačových a konzolových her. Tentokrát probereme tradiční novinky a střihneme si recenzi akční arkády Shadowgrounds. Cheat je vysílán každé druhé úterý v 18 hodin, repríza pak ve středu od 12:00. Starší díly si můžete stáhnout z archívu rádia Akropolis, nebo vám je na požádání zašlu (ty hodně staré).

UPDATE září 2012: rádio Akropolis už řadu let neexistuje a spolu s ním skončil v pohřebišti dějin i pořad Cheat.

Normální polopařební den

20.1.05 – 15:30
Zase mě vzbudili, parchanti! Musím do města něco vyřídit.
20.1.05 – 16:45
Já bych pařil!
20.1.05 – 17:45
Já bych pařil!
20.1.05 – 18:20
Já pařím!!!
20.1.05 – 19:30
Tak jsem zase pokročil ve zkompletování NFSU2, už jsem měl 98% a pak jsem si to zapomněl uložit, takže jedu posledních deset závodů zase znova. Tip: ukládejte hru než z ní vylezete.
21.1.05 – 05:50
Někdy okolo desáté večer jsem nainstaloval Prince of Persia Sands of Time. Už jsem to zkoušel hrát dřív, ale pak jsem přeinstalovával wokna a smazal savy. Stejně jsem nebyl nijak zvlášť daleko, vlastně skoro na začátku. Zakysl jsem v nějaké ohromné podzemní hale, kde se musí vyskákat po rameni obrovské sochy a sebrat dýku času. Vůbec mi nešlo odrážet se od stěny a vyskákat až nahoru. Tentokrát jsem po určitých peripetiích zjistil jak na to, a konečně hru rozehrál.
Teď jsem v jakýchsi kasárnách či co (kousek za lázněmi) a jsem vzteky bez sebe. Je tam obrovské množství modrých vojáků a neskutečně mě serou! Nejde přes ně přeskakovat, je to v úzkém prostoru a je jich tam strašně moc! Navíc ta kráva v červeném obleku je úplně neschopná se ubránit, natož mi pomoct. A do toho ten příšerný český dabing, za ten bych střílel! Kašlu na to jdu spát, nebo to skončí zničenou klávesnicí.

Half-Life 2 na jeden zátah

Leden 2005 - Pár hodin po dopsání návodu na HL2 jsem dostal strašnou chuť si ho zahrát znovu, přestože jsem to během měsíce dopařil již dvakrát, což znamená, že hra je natolik kvalitní, že je mi jedno kolikrát jí hraju. Jako za časů starejch dobrejch plošinovek. Nutkání znova si tenhle skvost zapařit bylo silnější než povinnosti v podobě dodělání Medal of Honor Pacific Assault, NFSU2 a ještě něčeho, co mám rozehrané. Bohužel tento týden mám noční, pročež jsem velmi skeptický vůči vymezení času na pařbu. Na noční se totiž vyspím maximálně pár hodin, přijdu domů polotuhý a i když nejdu spát hned, stejně to na mě pak padne a prochrápu celé odpoledne. Dneska jsem měl okolo poledne pracovní povinnosti, takže jsem zůstal vzhůru, a když jsem se ve 14 hodin vrátil domů, pustil jsem se do toho. Taky jsem si řekl, že bych to měl zkusit dohrát na jeden zátah a dokonce mě napadla taková šílenost, udělat si Half-Life párty, tzn. Dohrát bez přestávek celou sérii v chronologickém pořadí, tedy HL1, Opposing Force, Blue Shift, HL2. Ale spíš si počkám až bude i trojka či datadisk, aby to bylo komplet.

Konečně mám z krku Riddicka

The Chronicles of Riddick - Escape from Buther Bay
Dopařeno 18.1.05 v 17:11 na obt. NORMAL (2/4). Krabičky od cigaret jsem nepočítal, ale většinu jsem jich našel. Nevím, co na téhle hře všichni vidí a proč to dostalo tak nehorázně vysoká hodnocení. Mě pobavil tak akorát zkomolený název Espace from Buchter Bay, ale jinak nic. 4 gigabajty polochcíplé atmosféry komentované znuděným hlasem Vin "nafťáka" Diesela, divný pocit nepřirozené střelby, krátkost (tu jsem výjimečně uvítal), no prostě nic moc. I v kině jsem při filmu usnul, a ne jednou, i když to bylo spíš proto, že jsem předtím 40 hodin nespal. Každopádně i když videoprojekce nebyla taky žádná sláva, rozhodně mě to bavilo víc než hra. Ať žije Half-Life!

Mimochodem, v soutěži o nejdelší název by se Riddick určitě ujal, ačkoliv na Star Wars: Knights of The Old Republic 2 - The Sith Lords fakt nemá...

Pár závěrečných tipů:
1. pokud nevíte jak zabít obrněného robota s kulometem v docích, všimněte si projíždějících vozíčků na stropě. Je potřeba do nich střílet aby spadly na zem a vybouchly co nejblíž zmetka, ale pozor, mají obrovský rozptyl.
2. Až zmíněného robota sejmete, ocitnete se na přistávací rampě. Čekají tam dva těžkooděnci, které bezpečně a bez jakékoli újmy na zdraví sejmete z vrchu obrovské krychle – neumějí totiž střílet nahoru. Každému stačí asi pět zásobníků z brokovnice.

První velký sraz motorkářů v Praze

Jak jsem poznal Aliho

Ne, nejsem magor a opravdu nepatřím do fanouškovské základny Aliho Amiriho. Modří už jistě vědí, že ten o kom mluvím se jmenuje Tomáš Zvelebil a Ali je jeho přezdívka.

Proud, elektrický proud... střídavý... mi zničil desku!

Zhruba v půlce listopadu 2004 jsem se rozhodl upgradovat, protože výkon sestavy, do níž jsem o půl roku dřív vrazil bezmála dvacet tisíc, mne hluboce zklamal. Deska s nForce2 chipsetem podávala při kopírování souborů, práci s DVD apod. o dost horší výsledky, než skvost jménem MSI KT333-ultra aru s VIA chipsetem, počítači na němž jsem dlouho a velice spokojeně pracoval. K upgrade mě vlastně donutila jen technická zaostalost jinak jedné z nejlepších karet v historii, MSI GeForce 4ti 4200, která ještě pořád stíhala výkonově, ale chyběla mi podpora DX9. Nemyslete si však, že jsem se jí zbavil, to ne. Můj milovaný komp dodneška trůní u nás doma, jenom byl přesunut do pokoje mé sestry, kde věrně slouží dál. Proč to všechno ale říkám? Krátce po zmíněném listopadovém upgradu mi odešla deska, jak na potvoru 25. prosince, takže jsem na novou čekal hezky dlouho. Než techniky z reklamačního oddělení napadlo vyměnit mi zdroj, odnesly to další dva výrobky od MSI...

Jááá jsem noční ptááááák... tralaláááá

První výlev ze zaměstnání je spíš taková kuriozita k mojí pracovní době. Včera, v pátek 3.2.06, jsem měl po DVOU MĚSÍCÍCH konečně denní směnu! Ne že by byl šéf takový tyran a dával mě jen na noc, došlo k tomu spíš zajímavou souhrou několika okolností. Po 14 dnech svých regulérních nočních dle rozpisu jsem musel vrátit několik směn, které jsem dlužil kolegům, a samozřejmě to vyšlo na noční. Pak jsem si pár šichet přeházel, protože nemělo smysl jít dvakrát třikrát na den, když mě pak opět čekalo 14 dní nočních. Na přelomu roku došlo k organizačním změnám na dispečinku, kvůli čemuž mě čekaly další noci v práci, a když už se pomalu ale jistě schylovalo k návštěvě pracoviště v denní době, vzal jsem si dovolenou, abych se mohl věnovat kamarádovi z Itálie. Ihned poté přišla další organizační změna, a až včera jsem se KONEČNĚ dostal do práce za bílého dne. Nejen, že to byla moje první denní po dvou měsících, ale byla to i první denní na novém pracovišti, kam jsme se začátkem prosince přestěhovali.

Jak jsem se dostal k psaní článků...

Tady si můžete přečíst, jak jsem se dostal k "herní novinařině" a jak se to vyvíjelo od raných počátků až dodnes. Pokud byste se náhodou nudili, na konci příspěvku najdete odkazy na všechny moje články zveřejněné na netu.

UPDATE září 2012: Gamecenter.cz už neexistuje, rubrika návodů na Bonuweb.cz taky ne. Nefunkční linky odstraněny, zmíněné články časem vydám přímo na blogu.

Je to už hodně dávno, co jsem se rozhodl napsat svůj první návod. Tehdy jsem si řekl, že by někdo měl pořádně sepsat všechny tajné lokace v největších hitech doby, sérii Doom, Dukovi, apod. Během několika let jsem stvořil přes dvacet návodů, problém byl jen v tom, že jsem nevěděl co s nimi. Jednoho dne se ozval, ani nevím kde mě našel, Zach z Abecedaher, že prý zakládá nový web a jestli prý může použít moje články. To se ví že mohl, ba co víc, dokonce mi za ně zaplatil, a to z vlastní iniciativy. Po půl roce provozu se ozval, ať mu dám adresu že mi pošle peníze. Ačkoliv nešlo o žádné horentní částky, stejně to potěšilo, obzvlášť v chudých dobách studií.

Čtyři věci

Ségra mi dala na vědomí, že mezi blogařema teď frčí řetězovka jménem čtyři věci, kde dotyčný napíše svoje čtyři nejoblíbenější věci k danému tématu. Tak ať netrhám partu... 
UPDATE září 2012: když tohle po letech čtu, musím se opravdu smát. Tolik se toho změnilo...

Preview na příště

No nic, za dvě hodiny budu muset vyrazit do práce a ještě mě čekají nějaké povinnosti. Sakra, proč je tak těžké se odpoutat od kompu? Za ten týden co jsem byl bez něj (opět mi odešla deska) jsem udělal tolik práce, byt se jen blyští, a teď mi zas dělá problémy i tak triviální věc jako návštěva toalety. Kdo říká že počítač není závislost, pěkně kecá!

Každopádně vás chci připravit na to, co by vás mělo na mém blogu čekat v blízké budoucnosti.
- V prvé řadě vylepším vzhled, současná podoba je jen taková rychlovka.
- Budu postupně vydávat Pařanskej deníček, čítající víc než sto tisíc znaků textu.
- Jak se mi budou vybavovat památné hlášky z práce, budu je zapisovat do sekce Hlášky z dispečinku. Věřte že i nezasvěcení se pobaví.
- Časem začnu přidávat fotky a screenshoty z her, hlavně k Deníčku.
- No a samozřejmě budu průběžně psát tradiční deník.

Teď mě už omluvte, opravdu musím... proč je ten záchod tak daleko.......

Hlášky z filmu

Právě poslouchám poslední Tři Sestry, a přestože jsem je slyšel už nejmíň stokrát, dostal jsem záchvat smíchu z použitých hlášek. Fanánek je bůh!

Abych to upřesnil, rozesmál mě úryvek z filmu Žhavé Výstřely 2.

- Proradný imperialistický skunku!
- Teď vás budu zabíjet tak dlouho až zemřete!
- Rozdáme si to hezky po námořnicku - první kdo umře, prohrál!

Začínáme pěkně zvostra

Michale Michale, ty hlavo nenamazaná.
Právě sedím u kompu, to je asi všem jasné, a píšu svůj druhý příspěvek. Ještě jsem trochu pod parou, včera mi totiž volal můj nejlepší kamarád Michal, že je v Praze a že bysme se mohli sejít. Ne, že by byl mimopražský, ale ten parchant vloni v létě prachsprostě zdrhnul do Anglie a vesele si tam našel práci, holku, bydlení a já nevím co ještě. Mimo jiné mi oznámil, že už půl roku nekouří a nepije, protože v Londýně tyhle neřesti sakra lezou do peněz, a že toho v hospodě moc neustojí. Kdoví proč se mi při tom prohlášení zablesklo v očích...

Místo v 19:00 dorazil ve 23:32. To už jsem měl pořádnou žízeň a svinským krokem ho hnal do nonstopu tady za rohem. Dobře jsme pokecali, dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí, třeba že český (údajný) rasismus vůči cikánům je jen slabá šťávička oproti tomu co se děje v Londýně, nebo jak v amoku honil s baseballovou pálkou po ulici bandu afroangličanů a chtěl je zabít - nikoli kvůli rasové nesnášenlivosti, ale protože mu málem znásilnili holku. Kamarádovým postřehům se budu více věnovat později, teď zpátky k tématu. V hospodě jsme pobyli jen krátce, sotva na pár piv a jedno žrádlo (no dobře, já jich měl osm a Michal pět, holt si odvykl pít), načež jsme se odebrali ke mě domů, usedli k počítači, otevřeli si lahváče, zapojili mojí novou akvizici v sekci výpočetní techniky - skvělý gamepad od Logitechu - a jali se nostalgicky zavzpomínat na staré časy našeho dávno ztraceného mládí. Z Doom 64 byl Michal na větvi, při Killer Instinct si málem měnil trenky, ačkoliv si ani jeden z nás pořádně nepamatoval komba a superhmaty, při spuštění Ninja Ryukenden 3 už jsme měli oba na krajíčku, a když se na obrazovce objevil nesmrtelný nápis ZELDA a následně se spustil třetí díl této ságy, vydaný v roce 1991 na Super Nintendo, tak už jsme oba brečeli jak želvy. Ach ta nostalgie...

Ehm, trochu jsem ze rozpovídal a odbočil od původního tématu. Chtěl jsem pouze říct, že doma jsem ještě otevřel láhev vynikajícícho Chianti (13% alkoholu a téměř nedobytný špunt, mrška jedna), jež mi nedávno přivezl kamarád z Itálie, a téměř celý obsah prolil svým hrdlem. Ten proradný skunk Michal se furt vykrucoval že není zvyklý pít, a doslova mě svým odmítavým postojem k lahodnému produktu kvašení vinné révy ožral, načež v osm ráno usnul jako dřevo. Já taky.

A pointa? Ach Michale Michale, cos mi to udělal? Tak suprově se s tebou kalilo, a tys musel odjet do nějakýho přiblblýho Londýna. Jo a ještě mě nařknul, že jsem prase a dobytek, aspoň podle toho jak vulgárně, ačkoliv gramaticky správně, se v angličtině vyjadřuji.