Jak jsem pařil Cold Fear

Duben 2005 - Kluci nadávali, že tahle gamesa má naprosto debilní systém ovládáni. Já si na něj po slabé půlhodince zvykl, a i když má k dokonalosti na světelné míle daleko, dá se úplně v pohodě použít. Stačí mít všechno nadefinováno jako u klasické doomovky, a malíčkem na klávesnici držet pořád čudlík pro 2nd person view, čímž se kamera hodí do téměř vlastního pohledu, a hráč může normálně chodit jako ve 3D střílečce. Bohužel přitom nejde běhat, což je obzvlášť nepraktické při soubojích s tužšími zrůdami. Prsty na šipkách už člověk má, takže se nemusí nijak přehmatávat.

25.4.05 – 5:50
Zvoní mi budík, sakra. Za chvíli budu muset přestat hrát, abych mohl jít do práce. Samozřejmě zcela nevyspalý, ale to je jedno. Večer už budu tak gumový, že padnu do postele hned a konečně si srovnám přeházený spací režim.
25.4.05 – 19:15
První půlka směny byla v pohodě. Kupodivu jsem překypoval energií, mimo jiné proto, abych se udržel stále aktivní a nepřepadla mě ospalost. V odpoledních hodinách už to na mě ale začalo doléhat. Teď si jedu do redakce SCORE pro nové číslo a hurá domů.

25.4.05 – 21:00
Po příchodu jsem se kupodivu docela probral, a měl i chuť si pustit Cold Fear, ale začal jsem psát deníček, teď koukám, že ho píšu už hodinu a téměř u toho spím. Po třiceti hodinách bdění už jsou útvary, obrysy a světélka před mým zrakem pěkně rozdivočelí. Písmenka se vlní jako při břišním tanci, a to jsem dnes nic nepil! Možná ten vajíčkový salát z jídelny... Všechno je obestřeno takovým nazelenalým oparem, připomíná to použití Síly v Lego SW. Jdu si lehnout, beztak už spííííím........
26.4.05
Devět hodin spánku mi po třicetihodinovém bdění evidentně nestačilo, protože v práci jsem celý den padal na hubu, klížily se mi oči a večer jsem byl stejně gumózní jako včera. Domů jsem dorazil ve 20 hodin a nekompromisně upadl do hlubokého limba. Bohužel jsem se ale vzbudil v půl druhé v noci, a až do pěti neusnul. Snažil jsem se využít čas k pařbě, ale na to jsem byl zase moc ospalý, tak jsem si přečetl kus Temné Věže, a do osmi ráno pak nerušeně spal. Jakmile jsem se vzbudil, začal jsem okamžitě pařit.
27.4.05 – 12:53
Cold Fear pokořen na obt. NORMAL (2/4).
Začal jsem hrát v neděli 24.4.05 krátce před půlnocí, a býval bych to zvládnul na jeden zátah, kdybych nemusel v pondělí v 6 ráno odejít do práce. Dost mě to naštvalo, protože už chyběl jen kousek. Druhý zátah se uskutečnil dneska a trval necelé čtyři hodiny (chvilku trvalo, než jsem se zase aklimatizoval). Hra nebyla nijak zvlášť těžká, většinu pasáží jsem prošel napoprvé, a jediné o čem se dá říct, že bylo docela těžké, je finální boss, pokud nevíte jak na něj. Já jsem si zbaběle pomohl informací z gamefaqs.com, ale už jsem prostě moc stár na to, abych se pachtil s taktikou na nějakého bosse. Snad poprvé v životě jsem přetrpěl úplně celé závěrečné titulky, abych se přesvědčil, že ta skvělá znělka při nich je opravdu od Marylina Mansona. Nemýlil jsem se.