Dala bych si chipsy (konverzace ženy a muže)

Ž: Dala bych si chipsy.
M: Nejez to, zase budeš brečet, jak vypadáš.
Ž: Jak vypadám?
M: No jak bys vypadala.
Ž: To se tě právě ptám. Ptal ses mě, jak vypadám.
M: Já že se tě ptal? Mně je to přece jedno.
Ž: Tobě je jedno, jak vypadám?
M: Ale není mi to jedno, co furt máš?
Ž: Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.
M: Cože jsem říkal?
Ž: No že blbě vypadám.
M: To jsem neříkal, vždyť víš, že se mi líbíš.
Ž: Jak moc?
M: Co jak moc?
Ž: Jak moc se ti líbím?
M: No normálně - moc.
Ž: Tak normálně nebo moc?
M: No moc, no.
Ž: A jak moc?
M: Šmarjá moc moc. Necháš mě dívat?
Ž: Já tě ruším? Tak já tě ruším a blbě vypadám, že jo. Já tady taky nemusím být.
M: mlčí (Nemusíš.)
Ž: Ty mlčíš? Takže tu nemusím být?
M: Cože? Ale jistě že tu musíš být.
Ž: Musím? Tak já musím? Jistěže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?
M: Ale přece víš, že tě miluju.
Ž: Nevím. Jak to mám vědět? Jak mě miluješ?
M: (Montoya se tlačí na Schumachera) Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu.
Ž: Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!
M: Počkej prosím tě chvíli. Jedou 49. kolo, ještě tři a budeme si povídat.
Ž: Musím ještě žehlit.
M: Tak běž žehlit.
Ž: Jistěže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.
M: (úpění) Tři kola, miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já.
Ž: Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udělal? C-O-K-O-L-I-V!
M: Nikdy.
Ž: No jistě, to jsi celej ty.
M: Dáš už pokoj, prosím tě? Za chvíli bude konec.
Ž: Ne za chvíli. Hned je konec. Mám toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někym, jako seš ty.
M: Cože nebudeš utrácet? Mohla bys, prosím tě, chvilku mlčet?
(Muž odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je ženě. Žena naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů.)
Ž: Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co?