Tridenni resume

Jelikoz jsem vcera prisel o prispevek jako krava kvuli padajicimu serveru bloguje, vezmu to dneska hopem za uplynule tri dny.
Utery - volno. V utery jsem nesel do prace. Rano jsem nevychytal vstavani a jelikoz bych nestihl prvni metro, primyslel jsem si nekolik dobrych duvodu, proc zustat doma. Zaprve venku prselo, zadruhe se mi chtelo brutalne spat, zatreti jsem nemel jistotu ze pro me bude prace, zactvrte me kurevsky bolely chodidla, a za pate se mi proste nikam nechtelo. Dokopal jsem se k napsani SMS foremanovi ve zneni: Hi Lukas, I'm sorry but I cannot go to work today, I'll be there tomorrow", nacez jsem obdrzel rychlou odpoved: "OK, thanks for letting me informed". Tim to bylo vyreseno a ja zas usnul.

Vzbudil jsem se po desate a ackoliv bych den volna byval rad vyuzil nejak uzitecne, nebyl jsem schopny niceho, jen se line povalovat a cist knizku. S Pavlem jsme ctyri hodiny kecali o jidle, ja zatim snedl kilovy dort s malinami zalitymi do zele, piskotem oddelenych od vanilkoveho pudinku pokryteho slehackou. Vyborne to bylo, ale po chvili se zacaly ozivat divne zvuky z meho nitra, procez jsem radsi zrusil vylet na Arsenal a na Greenwich, kam jsme se chteli s Pavlem podivat.

Streda - nevolno. Ve stredu rano se mi vstavalo podstate lip nez v predchozich dnech. Byl jsem odpocaty a svezi, do prace jsem dosel skoro s radosti. V Newportskem depu pro me vsak nebyla prace, takze jsem byl presunut na Farm Street, kde mi byla pridelena asi dvoukilometrova Park Lane, hlavni trida tahnouci se od Oxford Street a Marble Arch az k Piccadilly, podel celeho Hyde Parku. Jestli to takhle pujde dal, brzo budu mit prozametane uplne cele centrum. O zametani uz jsem toho napovidal az az, takze se radsi zamerim na samotna mista, ktera poznala ostrost mych kostat a tupost me lopaty.

Park Lane, svet hotelu a luxusnich autosalonu. Na zminene ulice se docela uspesne prokladaji drahe hotely s prodejnami luxusnich vozu. Marriot, Hilton, Intercontinental... vsechny maji vlastniho sweepera, takze mi usetri hafo prace. Na monumentu postavenem na pocest zvirat vyuzitych ve valce je beztak listi dost. To je takove mistecko se sochami osla nesouciho munici, kone tahnouciho casti dela, slona nesouciho taky cosi, a tak podobne. Co me vsak zaujalo nejvic jsou autosalony. Vedle Aston Martin (bezna cena 185 tisic Liber), Lexus a beznejsiho Mini Cooperu me zaujala prehlidka luxusnich modelu BMW (M6, M3 cabrio atp.), kde jsou vystaveny i motorky. Zalibil se mi jeden ctyrvalec 1,2 litru, a ani neni moc drahy, stoji necelych 12 tisic. Mnohem vic me vsak zaujal personal autosalonu, respektive dve jeho clenkyne. Prvni den se tam producirovala nadherna mulatka, ktera po bile matce zdedila dokonalou postavu modelky. Stihly pas, prdelka tak akorat, dlouhe pekne tvarovane nohy, decentni dvojcicky viditelne pres decentni vystrih, spinave blond vlasy a kakaove hneda plet na libeznem obliceji s oriskovyma ocima, to vsechno zaobalene do elegantniho kostymku. Sice to neni muj typ, ale byla proste k nakousnuti. Popis jeji kolegyne, tentokrat evropskeho typu, je zhruba stejny, jen vlasy mela hnede a kostym nevypadal na Armaniho.

Opruz. Tak, to by bylo k te prijemnejsi casti pracovni naplne. Krom tisknuti cela na vylohu autosalonu jsem mel tradicne spoustu zametani, ktere mi privodilo bolesti zad, akutni krece chodidel a psychickou vydeptanost z faktu, ze mam fixni pracovni dobu, tedy nezalezi jak rychle svuj rajon zametu abych mohl jit driv domu, naopak to musim umele natahovat a co nejvic se loudat, abych to nemusel jet cele znova. Kdyz do toho prsi a fouka vitr, je zametani listi obzvlast chutovka. Jedine rozptyleni prinesly tradicni dotazy typu "nevite kde je americka ambasada? (5x), kde je nejblizsi metro? (2x), urcite neni nejaka stanice metra bliz? (1x), je tamhleto velke zelene naproti Hyde Park? (1x), do you know where Madonna lives? (na to jsem odpovedel, ze nejblizsi McDonald je na Marble Arch)".

Karnevalove pocasi. Kdyz uz jsme u pocasi, dneska se zas to londynske vyznamenalo. Rano bylo mokro ale ne zima, behem dopoledne se vycasilo a dokonce vylezlo slunicko, aby pekne hralo me praci zpocene, monterkami a vestou zakryte telo. Ctvrt hodiny pred padla se behem nekolika minut brutalne zatahlo, oblohu pokryla cerna oblaka (z nichz vsak stale vykukovalo a oslnovalo slunce), a nez jsem stihnul zdrhnout pred destem do depa, spadly na me presne tri kapky, nacez se opet vyjasnilo.

Ja (ne)chci dalsi praci! Jako obvykle, kdyz mi foreman oznamil at dorazim zitra na sestou, nevedel jsem zda brecet radosti ze mam praci, ci zoufalstvim ze budu zas muset stravit x hodin v tech prisernych botach a delat tu idiotskou praci. O vikendu si musim vzit volno.

Luxusni vecere ala bufet. Vcera jsem varil. V Asde jsem koupil brambory a maso a pohostil Michala s Ingrid. Sice jsem varil hodinu a dalsi hodinu myl nadobi, ale pochutnavka byla vyrazna. Pravda, ani pul kila alpske soli neudelalo bramborovou kasi slanou, ale stacilo ji dochutit nakrajenou cibuli. A neni tu slehatko na brambory, takze jsem si luxusne zaslehal obraceckou na maso. Kupodivu to docela slo. Bohuzel mi dojem z dobre vecere zkazil doutnik Monte Christo, ktery jsem si s Michalem dal po jidle a zpusobil mi mirnou motolici a nevolnost.

Pocitac. Taky uz mam lepsi pristup na net. Pavel tady vyhrabal nejakeho stareho Celerona 400MHz, koupil wifi kartu a uz ficime. Trochu nervu jsem si prozil pri zapojovani sveho 200GB HDD. Jednak jsem netusil, jestli ho vezme BIOS (kdysi jsem mel problem do nej zapojit i 40GB Quantum), druhak jsem po nabootovani woken s hruzou dospel k poznani, ze neni nainstalovany zadny service pack, coz znamena, ze WinXP si neporadi s diskem vetsim nez 127GB. Kdyz jsem tu dvoustovku kupoval, prisel jsem kvuli tehle chybce o spoustu dat. Nastesti jsem si vzpomnel, ze staci udelat drobnou upravu registru, trochu zagoogloval a hluboce si oddechl, kdyz se vsechna data nacetla spravne. Jeste se zminim o mysi. Pavel koupil nejakou shitku za jednu Libru, je to stara kulickovka, nema kolecko a kazdou chvili zacne delat naproste nesmysly, jako ze se mackaji vsechny tlacitk a kurzor divoce rejduje po obrazovce. Nekdy pomuze divoke triskani o stul, jindy odpojeni. Ale nervy to jsou, kdyz se vam chce sam zavrit Firefox a vy mate rozepsany clanek...

Par vseobecnych poznatku. Ve meste si vsimam spousty ruznych drobnosti, o nichz bych se rad zminil, jenze kdyz prijde na blogovani, nikdy si na ne nevzpomenu. Tak zkusim aspon neco.
- Pro Jakuba: hadej co byla prvni vec, na jakou mi v Londyne padl muj nebohy zrak? Na zlutou Multiplu! A je jich vic!
- Porad me bavi hlasky v metru, ktere hlas ne nepodobny tomu z tranzitniho sytemu v Half-Life neustale hazi do placu. Par prikladu "Always keep your luggage with you", "Remember that smoking is forbidden in any Underground station and on the trains", "Check your route before travelling with the Underground, especially on weekends, when the transit is limited by various engineering works".
- Pro Karase: pamatujes jak ses rozplival nad stupiditou americkejch ceduli typu "attention, men working overhead" nebo "danger, wet floor"? Tady je taky pouzivaj.
- Starbucks Cafe: docela jsem si ho oblibil, maji tam dobre kafe v takovych tech kelimkach, skvele se z toho pije. Akorat dneska jsem to trochu nevychytal, objednal si malou cokoladu v domneni, ze stoji jen 1.20ł, ovsem svata slepoto, ono to bylo 1.99.
- Prestal mi plesnivet chleba, asi jsem fakt chytil nejakou blbou zasilku.
No a to je pro dnesek vse pratele. Urcite jsem na spoustu veci zapomnel, ale chce se mi s(p-r)at, rano zase vstavam v pul pate, jeste si musem udelat na zitra jidlo a uz me nebavi sedet tady na te nepohodlne zidli, bolesti zad si dost uziju v praci. Takze CTRL-A, CTRL-C...