Tower Bridge a tak podobne

Dneska jsem byl opet v agenture a konecne jsem taky provozoval trochu te turistiky. Videl jsem i Belfast!
Jelikoz jsem v agenture potreboval jen odevzdat vyplneny formular, do osmi jsem si prispal a pak se v klidu vydal do centra. S referencemi od Ingrid to musi klapnout, jsem prece pracovity, spolehlivy, pratelsky a ja nevim co jeste, a ona to musi vedet, kdyz uz se zname 18 let! A taky ze jo, sedovlasy kutil Tim mi rekl at si koupim pracovni obuv a zitra rano na sestou se u nej hlasim. Sice me pri pomysleni na vstavani ve 4:30 mrazi v zadech, ale lepsi nez dratem do voka. Boty jsem si bohuzel nestihl koupit (promrhane odpoledne nicnedelanim je svine), nastesti ma Michal jedny zalozni. Jedina nevyhoda je, ze jsou o dve cisla mensi nez moje noha, takze to zitra vidim na velmi, velmi bolestivy den...

Ale abych se dostal k te turistice. Z agentury jsem se vydal smerem k Tower Brigde, jenz je od London Bridge vzdaleny asi kilometr a vede k nemu nadherna cesta zvana Queen´s walkway nebo tak nejak. Po leve strane mate reku, po prave moderni business budovy, nobl italske restaurace a podobne, misto proudu uspechanych kravataku mijite poklidne turisty, zejmena pak ty japonske, a predevsim vychutnavate ten nadherny klid, naprostou oazu ticha uprostred obrovske metropole, jelikoz na stovky metru daleko neni jedine auto. Kousek od brehu kotvi Belfast, valecna lod z druhe svetove, ktera se zrejme necim proslavila a proto ji sem umistili. Prohlidku za 10Ł jsem si odpustil, nicmene i z nekolika desitek metru byl pohled na palubu posetou kanony a kulomety vskutku pusobivy.
Cim vice jsem se blizil k Tower Bridge, tim vice jsem si uvedomoval, jak impozantni stavba to je. Vysel jsem po schodech nahoru, opet si odpustil placenou prohlidku a jednoduse presel na druhy breh. Kdyz jsem se ocitl primo pod parem rozlozitych vezi, spojenych dvema velkymi ochozy, poprve v zivote me opravdu sralo ze nemam fotak. Narozdil od dovolene v Italii, kde byli na ctyri vyletniky tri fotografove, jsem byl tentokrat sam. Zajimave byly i ruzne detaily, jako peticentimetrova mezera mezi obema konci zvedaciho mostu, skrz niz bylo videt na hladinu reky, ci obrovske ocelove nyty tluste jak moje stehno. Docela me prekvapilo, ze most neni tak stary jak jsem se domnival, otevreli ho totiz az v roce 1894.
Na druhem brehu byl jakysi park a nejaka mala pevnost, u ktere se japonsti turiste stridali se zastupy Nemcu, Holandanu a Britu zijicich mimo hlavni mesto. Na konci parku jsem nasel neco, po cem me telo, resp. muj mocovy mechyr, touzil uz od vychodu z agentury - toaletu! Krasne ciste, a hlavne bezplatne! Nikdy bych neveril ze v centru Londyna bude tak tezke se vymocit. Snazil jsem se o to jeste pred cestou k Tower Bridge, za tim ucelem jsem pul hodiny krouzil po vestibulu metra a nadrazni hale na London Bridge, ale hajzly proste nikde! Az po case jsem si vsiml cedule TOILET, vydal se po smeru sipky, jenze po chvili jsem se opet ocitl v hale, akorat z druhe strany. Tam jsem spatril dalsi ceduli, vedouci na druhou stranu. Nakonec jsem nasel nejakou zelenou budku co vypadala jak trafika a byla genialne schovana mezi kvetinarstvim a servisnim vchodem pro zamestnance. Vsiml jsem si ji jen diky mocovemu smradu, ovsem pohled na zarizeni se znakem 1Ł a napisem OUT OF ORDER me jaksi odradil... Jeste ze ananasojablecny Syrup od halalaka, jenz se absolutne neda pit (ten sirup, ne halalak), nezpusobuje takovou mocopudnost jako pivo.
Ted se chystam jit spat, brzo rano totiz vstavam. Jeste dodam, ze muj spolubydlici David se uz tri dny neodlepil od televize, ke ktere je pripojen muj Playstation 2. Dokonce zavrhnul Tekkena a intenzivne pari Godfathera, coz mi nadmiru vyhovuje, jelikoz ja nemam na hry ani pomysleni a pocitac s internetem je mi k disposici.