The great tube adventure

Vcera i dneska jsem mel volno a oba dva dny nalezite vyuzil. Navsteva velkeho londynskeho kolotoce, shaneni noveho bydleni a velka, opravdu masivni projizdka metrem. Jakmile budu mit vyvolane fotky (tzn. az se Michal dokope prijit sem s USB kabelem), nahodim na web i vizualy.

Novy domov. No more Walthamstow. No more halal. No more Rozehnal. Tak by se dalo ve strucnosti charakterizovat nedelni dopoledne. Nasli jsme totiz s Michalem skvele bydleni na Golders Green, nedaleko West Hampstedu. V nedeli dopoledne jsme se tam jeli podivat a bez vahani ho vzali. Obrovske pokoje, kompletne zarizena kuchyn, dva samostatne zachody a sprchy, na pokoji umyvadlo, velka okna, krasna klidna ctvrt, pet minut od metra a pul hodiny autobusem do centra, v okoli rozlehle parky, proste nadhera. Uz se tesim na dlouhe projizdky na kole. Nas soused a zaroven vyberci najemneho je asi tricetilety Zid s jarmulkou na hlave a nutno podotknout, ze docela slusny obchodnik a naprosty pohodar. Cena byla predem dana, ale nevahal nam nabidnout provizi, pokud do bytu sezeneme dalsi najemniky (to jsme bohuzel nestihli), a kdyz jsme odchazeli, jeste se bez ostychu zeptal, jestli by pro nas byl nebo nebyl problem, kdyby sehnal spolunajemniky cerne pleti. Zaroven prislibil, ze se vynasnazi sehnat lidi z vychodni Evropy. Odpovedel jsem diplomaticky, ze cernosi nam nevadi (a mlade pohledne cernosky uz vubec ne), neposlouchaji-li hip hop, ale ze bychom nejradsi bydleli s Cechy nebo Slovaky (Polaky jsem z vyctu narodu vynechal). Jeste jsem chtel dodat, ze opravdu nechce zit s halalakama, jenze jsem si nemohl vzpomenout, jak se to rekne anglicky. V autobuse mi Michal pripomnel, ze stacilo rict muslimove, tak jsem mu tak jemne napsal sms ze s muslimama by se nam bydlet nechtelo, a dostalo se mi necekane reakce. "Jiri, do I look stupid? You saw that I'm a Jew, do you think that I'd let muslims live here?". Znel trochu nastavane ale nastesti se pak zasmal, takze to vzal s humorem. Opravdu pohodar. Takze se behem par dni stehujeme. Zbytek napisu jindy, je tu navsteva a za chvili jdu spat, rano me opet ceka prace od 6:00.

Sobotni sweeping

Nechci byt sprosty, ale po napsani celeho prispevku a kliknuti na odeslat to samozrejme hodilo chybu. Ale ja jsem se jiz poucil a pouzil klavesove zkratky. Prisel jsem jen o perex, v nemz bylo puvodne referovano o nove klavesnici, kterou nekdo prinesl a ktera stoji totalne za hovno. Je to takova ta ultra-slim bez vystouplych tlacitek, jako mela segra, navic ma nejmensi enter jaky jsem kdy videl, sipky namackle pod nim a DEL, INSERT, PGDN atd. nahazene vsude kolem. Proste hruza. Aspon ze mys mame novou, tu z pandaku za Libru, ktera nemela kolecko, zato byla kulickova a po dvou dnech prestala fungovat, jsem s chuti hodil do popelnice.

Vasek ma narozeniny

Vasek dneska slavi narozky, tak jsem mu poblahopral, coz evidentne necekal. Co se tyce prace, dnesni sichta byla jedna z tech rozporuplnych. Dostal jsem novy beat, celkem fajn, bylo pekne pocasi a v ceste jsem nemel zadnou prelidnenou zastavku posetou vajglama. Vajgly byly rovnomerne rozprostreny po celem rajonu. Kdyby me po poledni pauze nezacly ukrutne bolet chodidla a zada, bylo by mi fajn az do konce. Horsi je, ze jsem se cely den utesoval tim, jak si vezmu zitra volno a dneska pujdu do hospody, kde maji Plzen za necele tri Libry gulas za pet, ovsem na konci smeny mi foreman sdelil nikoli dotazovaci, nybrz oznamovaci, resp. rozkazovaci vetu: "Tomorrow six o'clock". Aspon budou prachy.

Tridenni resume

Jelikoz jsem vcera prisel o prispevek jako krava kvuli padajicimu serveru bloguje, vezmu to dneska hopem za uplynule tri dny.
Utery - volno. V utery jsem nesel do prace. Rano jsem nevychytal vstavani a jelikoz bych nestihl prvni metro, primyslel jsem si nekolik dobrych duvodu, proc zustat doma. Zaprve venku prselo, zadruhe se mi chtelo brutalne spat, zatreti jsem nemel jistotu ze pro me bude prace, zactvrte me kurevsky bolely chodidla, a za pate se mi proste nikam nechtelo. Dokopal jsem se k napsani SMS foremanovi ve zneni: Hi Lukas, I'm sorry but I cannot go to work today, I'll be there tomorrow", nacez jsem obdrzel rychlou odpoved: "OK, thanks for letting me informed". Tim to bylo vyreseno a ja zas usnul.

Proč jsem odjel do Anglie

Lidi se mě dokola ptají, proč jsem odjel do Anglie a nechal v ČR dobrou práci, psaní článků, kamarády, rodinu, celkové zázemí a kdesi cosi. Jelikož mě už nebaví to dokola vysvětlovat, tady si to můžou všichni přečíst.

- Chci zdokonalit svou angličtinu (až se usadím a najdu slušnou práci, začnu chodit do školy).
- Chci změnu.
- Chci poznat nové věci a lidi, podívat se na nová místa.
- Chci pryč z přelidněného města. Pravda, skok z Prahy do Londýna je v tomto případě jako skok ze septiku do ještě většího septiku, ale já pevně doufám, že jde jen o dočasný stav.
- Chci zhubnout.
- Chci po letech zase začít jezdit na kole, což souvisí s odstěhováním z velkoměsta.
- Chci vydělat peníze, když Velký Pařan dá.
- Chci změnit životní styl, o to mi jde především. Je mi 25 let, většinu dosavadního života jsem strávil u kompu, mam úplně zhuntovaný zrak, a od té doby co nedělám na koncertech, kde jsem měl postaráno o fyzičku, zážitky a živou komunikaci s lidmi, to se mnou jde opravdu z kopce. Posledních pět let, od té doby co jsem nastoupil na dispečink, můj život spočíval v chození do práce, dvanáctihodinovém sezení u kompu, dojetí metrem domů, trávení dalších hodin u kompu, ve dnech volna pak trávení veškerého času u kompu, případně v hospodě. Už delší dobu jsem byl totálně duševně vyčerpaný, nebavila mě práce, nebavilo mě psaní článků, psaní na blog a dokonce i paření jsem provozoval spíše ze setrvačnosti. Už několik let mě užíraly myšlenky na promrhané mládí, které už se mi nikdy nevrátí. Stále se rozšiřující seznam dopařených her bude ve stáří pramalou útěchou za proplýtvaná léta.
- Kámošů mám sice dost, s většinou se však znám přes net a přes net s nimi i komunikuji. S řadou lidí denně kecám po ICQ, osobně jsem je však neviděl ani nepamatuji. Nevidím tedy důvod, proč bych s nimi nemohl komunikovat z Anglie. Navíc mám kámoše i tady. Michala znám 18 let a přes rok jsem ho neviděl.
Už po dvou týdnech pobytu v Londýně jsem za své rozhodnutí rád. Sice dřu jak mezek a zatím z toho nic nekouká, duševně se však cítím daleko líp. Výše zmíněné myšlenky na promhrané mládí mi přišly na mysl až teďka, když jsem o nich psal. Nechybí mi vysedávání u kompu, kromě každodenního skoku na net, a blogování dostalo nový nádech. Poznal jsem tu spoustu nových skvělých lidí a konečně ze mě spadla půlroční nejistota, jaké to v tom Londýně vlastně bude. Pracuji v centru, takže to tam pomalu poznávám, přitom však bydlím v periférii, kde nejsou žádné posrané a pochcané chodníky jako ve smradlavých Vršovicích, a dá se tu i jezdit na kole. Splnil jsem si několik měnších snů, jako projet se v jiném metru než pražském, apod. Celkově se cítím osvěžený, je mi fajn a nic na tom nemění fakt, že každý den úpím v příšerné, doufám že co nejdočasnější práci.

Error, chyba spojeni

Dneska jsem napsal prispevek jako krava a po kliknuti na odeslat mi to hodilu chybu, na vine je server bloguje. Takze text v prdeli a ted uz to psat nebudu, tak snad zitra.

Chinatown sweeping

Nekdo si kvuli zametani musi za tezke penize kupovat Nintendo Wii, kde pry bude i takova vymozenost jako simulator kostete. Ja mam zametani kolik chci, a misto abych za nej neco platil, sam dostanu zaplaceno.

Dneska jsem zase naklusal na sestou, vyfasoval koste a jal se zametat v Chinatownu. Celkem pohodovy beat, jen par prehlednych ulic, ktere jsem v pohode stihnul zamest nez zacali chodit lidi, a pak se uz jen pul dne znudene loudal kolem dokola se bral tu vajgl, tam papirek. Potkal jsem i jednoho Cinana. Tedy, ono jich v Chinatownu bylo mnohem vic, ale tenhle byl taky sweeper. Horsi je, ze jsem nemel nic k jidlu ani k piti a od rana az do poledne trpel hlady, nez jsem si konecne mohl zajit do fast foodu Subway pro nejake zradlo. Nadiktoval jsem orientalne vypadajici anglicance nejaky sandwich, jenze ona na me vyvalila dalsi otazky, ktere jsem zcela nepochopil. Nakonec jsem rekl, at mi proste za dve nebo tri libry udela neco ceho se dost nazeru... Horsi je, ze nemam jistotu ohledne zitrejsi prace. Predak se sice zeptal jestli prijdu, na coz jsem promptne odvetil ze ano, ale on vyjadril pochybnosti o volnem miste pro me. Tedy, on doslova rekl "pokud zitra bude nejaka prace pro externisty, dam ji tobe, a kdyz ne, zavolam na okolni depa nebo do agentury", jenze to same rekl jinemu cloveku o pet minut pozdeji, akorat v polstine. A jak vime, Polaci drzi spolu. Takze doufam, ze nebudu zbytecne vstavat v pul pate. Jeste me napadla reakce na Sarumanovo doporuceni, at se radsi vykaslu na zametani a jdu psat clanky za prachy. Inu, za dva-tri dny zametani si vydelam vic nez za mesic psani, a navic vydelek neni moje priorita. Odpoutani se od kompu a zdokonaleni anglictiny ano. Ale to uz jsem rozebiral.
Taky jsem si konecne poradne nakoupil, nechal jsem v krame skoro 15 Liber, ale mam brambory, cibuli, mliko, olej, maso (je tu dost levne, za vic nez pul kila veproveho boku jsem dal neco malo pres dve Libry), vejce, sunku, chleba, a za 2Ł obrovsky malinovovanilkovy dort. No, mozna ze me Milan, jak svou krivku blahobytu duverne prezdivam, jen tak neopusti.
A David porad masti God of War.

Dodatek ke dnesku

Jeste jsem si vzpomel na par veci co jsem chtel rict. Zaprve ze mytus o neexistenci hezkych anglicanek je naprosto nesmyslny, protoze jsem jich za posledni dny videl opravdu dost. Pravda, najdete je pouze v televizi nebo v centru Londyna, ale jsou. Aspon doufam ze to byly anglicanky. Ze vseho nejvic me dostal par krasnych hnedovlasych kocicek, ktere prede mnou kracely po namesti, drzely se za ruce, obcas se pohladily po dlouhych hnedych vlasek a v pekne padnoucich dzinach si nesly dva pary nadhernych pulek... jak jsem za nima hypnotizovane kracel, malem jsem naboural do sloupu. No a uz nevim o cem dalsim jsem to chtel jeste mluvit. Jo vlastne uz vim. Ze bydleni je tu celkem v pohode, lidi jsou fajn, akorat jedna holka je silene ujecena a kdyz se s nekym zacne hadat, mam vrazedne sklony. Tak cau ja du zas neco delat.

Destiva nedele

Dneska byla celkem pohoda, kvuli desti nechodilo tolik lidi, mel jsem o hodinu kratsi smenu a pokecal jsem si i italsky.
Nastup v 10:00, foreman prisel az v 11:00, do te doby jsme nemohli pracovat. Supr zacatek, posedeli jsme si v pohode satny. Lidi dnes chodilo min, takze bylo i min bordelu. Vcera pri usinani jsem mel docela vyrazne bolesti chodidel, ale kupodivu jsem je dnes pres den nijak zvlast nepocitoval. Urcite to bylo i tim ze jsem nemel takovou honku, ale snad si nohy zacinaji taky zvykat. V poledne zacalo prset fest. Sice jsem se schoval pod strechu a s radosti pozoroval liduprazdne namesti, ale nemohl jsem tam zustat vecne, takze jsem nakonec zmokl durch. Jeste ze pracovni ubor rychle schne. Opet jsem uzasl nad tim, co vsechno dokazou lidi vyhodit. Tentokrat zadny vysavac, ale TECH DESTNIKU! Novych, funkcnich, kdybych je posbiral a prodal tak je ze me bohac, lidi by je stejne za rohem zas vyhodili a ja bych je mohl neustale cyklovat.

Vyrizeno, totalne

Dneska to vemu hopem, prave sem prisel z prace a sem totalne vyrizenej. Shrnu to i za vcerejsek, beztak sou oba dny nemlich stejny. Jen pro informaci, uz dva dny jsem nezametal, delam ted neco lepsiho.

Nekolik predsevzeti, ktery jsem si dal v CR a kvuli kterejm sem odjel do Anglie uz se splnilo. Zaprve sem se skutecne odpoutal od kompu, krome vybrani mailu jednou denne a kdyz to jde tak zablogovani se nedotknu klavesnice a nekouknu na monitor. Nechybi mi ICQ, diskusni fora, na psani clanku nemam ani pomysleni a kupodivu mi je celkem lhostejny ze neparim Gothic 3 nebo ze vysly NFS Carbon (aspon sem to zaslech). PS2 je sice stale zapojeny, ale neustale na nem pari David (dojel Godfathera a ted na moje doporuceni smazi God of War), ja bych na to musel mit svuj klid a pohodli, coz tady neni. Ale jsem tu teprv tyden... Dalsi predsevzeti bylo travit mene casu u kompu a vice venku, na cerstvem vzduchu. Neda se rict ze primo na cerstvem, ale na vzduchu travim casu habadej. Soucasne pritom poznavam krasy Londyna, takze i nejaka ta turistika v tom je. Jako tresnicka na dortu je tu pak muj detsky sen - stat se popelarem... ale hezky poporade.

Oh my god I´m fucking exhausted!!!

Dneska jsem byl zase v centru, dokonce primo v Chinatownu, ale turistika nebyla predmetem me navstevy... Ted uz chapu, proc sweeperi (zametaci ulic) rikaji svym rajonum "beat". Po svoji prvni sichte jsem opravdu totally beaten.

Nastup na sichtu: v 6:00 jsem se prezentoval v agenture a byl rozvezen do prace s ostatnimi adepty. Tim ridi jednoduse receno jako prase a ja mel po divoke jizde rannim Londynem uplne omlacenou hlavu o ruzne prislusenstvi Land Roveru. Na stanovisti jsem vyfasoval o cislo mensi kombinezu, reflexni vestu, plastenku, rukavice a takovou pojizdnou popelnici s lopatou, parem kostat a skrabatkem na plevel. Muj predak je Polak, coz je stesti, protoze kdyz pry dostanete za sefa cernocha, zazijete peklo (ne, ze by vase prdel poznala stredovek, ale zjistite co je to rasismus). Lukas me dovedl na beat (neboli rajon), ukazal co a jak a ja zacinal poznavat, co obnasi prace metare. V prve rade jsem okamzite zlomil koste (Michal mi pozdeji prozradil, ze on zlomil tri :D) a ten vtipalek Lukas mi pak tvrdil, ze me to bude stat 20Ł, nastesti se zacal rychle smat.

Tower Bridge a tak podobne

Dneska jsem byl opet v agenture a konecne jsem taky provozoval trochu te turistiky. Videl jsem i Belfast!
Jelikoz jsem v agenture potreboval jen odevzdat vyplneny formular, do osmi jsem si prispal a pak se v klidu vydal do centra. S referencemi od Ingrid to musi klapnout, jsem prece pracovity, spolehlivy, pratelsky a ja nevim co jeste, a ona to musi vedet, kdyz uz se zname 18 let! A taky ze jo, sedovlasy kutil Tim mi rekl at si koupim pracovni obuv a zitra rano na sestou se u nej hlasim. Sice me pri pomysleni na vstavani ve 4:30 mrazi v zadech, ale lepsi nez dratem do voka. Boty jsem si bohuzel nestihl koupit (promrhane odpoledne nicnedelanim je svine), nastesti ma Michal jedny zalozni. Jedina nevyhoda je, ze jsou o dve cisla mensi nez moje noha, takze to zitra vidim na velmi, velmi bolestivy den...

První styk s byrokracií

Dneska jsem se vrátil do agentury a konečne se dopracoval nejakych vysledku, i kdyz zdaleka ne finalnich. Do cesty se mi totiz postavila britska byrokracie.
Vcera me v devet hodin odpalkovali, tak jsem to dnes zkusil o hodinu driv. Vsichni mi rikali, ze tam jezdili treba uz na sestou, ja byl trochu rozvaznejsi a pred agenturou stanul v 7:43, abych na dverich uzrel napis "opening hours 8:00 - 13:30". Skoro mi to vyslo, reknete si, ovsem v kanclu byla pritomna jen nejaka slecna, ktera mi oznamila ze Charlie a Tim, manici jenz maji na starosti nove adepty, prijdou az za hodinu. Se mnou tam byl jeste jeden Polak, tak jsem se s nim dal do reci v naivni predstave, ze si budeme rozumet. Spousta lidi mi tvrdi, ze Polakum v pohode rozumi, ale ja mezi ne rozhodne nepatrim. Konecne jsem si aspon pokecal anglicky. Po hodine jsme se vratili do agentury, dostali dotazniky a jelikoz ani jeden z nas nemel tuzku, zacli jsme nejdriv resit fotky. Hned vedle agentury je fotolab, kde jedno vyfoceni stoji 4,50Ł. Primo pod nim, ve vestibulu metra, je o mnoho levnejsi automat, samozrejme nefunkcni. Ve fotolabu nas vyblejskla postarsi pani, velmi sympaticka a ochotna, a abychom si utracene penize patricne uzili, vypujcili jsme si i propisku na vyplneni formularu s tim, ze pujdeme nekam kde je klid. Jedine takove misto bylo na eskalatorech metra, hned za rohem, kde jsme stravili nasledujici hodinu. Chudak pani ve fotolabu uz si asi myslela, ze jsme se zdejchli i s tuzkou, bez placeni a fotky ji tam nechali, takze byla vylozene rada ze nas zase vidi.

Pondeli

Michal mi prave hlasi prubeh sveho divokeho prujmu. Prirovnal svou prdel k brokovnici. A ted si jdeme dat pivko. Nejake povidani o dnesku v Londyne jsem nicmene stihnul, i kdyz mi stoji za zady a klepe svou brokovnici a nasilne svira muj krk. Ma zizen.

Metro

Odpoledne jsem zapomnel napsat jeste o sve prvni projizdce londynskym metrem, jemuz se tady rika "tube" a vyslovuje se to ťúb (nevim kde je na SK klavesnici krouzek, tak omluvte hrubku), coz mi bitelne leze na nervy. Proc nemuzou rikat subway nebo underground jako v Americe... no nic.
Kazdopadne me to tady fakt dostalo. Vcera jsme jeli s Michalem a Ingrid z konecne Victoria Lane (stanice Walthamstow Central), kde bydlime, za jednim kamaradem nekam bliz do centra. Metro tu maji rozdelene na 6 pasem, ktere se plati zvlast a jednicka, tedy centrum, je samozrejme nejvetsi a nejdrazsi. Jeste ze jsme jeli jen z trojky do dvojky. Koupil jsem si tedy Oyster Card (mistni permanentka) a vlezl do metra. Prvni poznatek - zastavky tu nemaji uhledne refize jako u nas, ale jsou klidne do zatacky. Metro je strasne male, pomalu jsem se musel hrbit, a je v nem silene vedro, coz se jiste v zime libi bezdomovcum, me vsak nikoliv. Bylo mi vysvetleno, ze Victoria Lane (nevim proc to neni Line) je nejstarsi trasa, jsou tu male tunely a proto i male vagony. Na Finsbury Park jsme prestupovali na Piccadilly Lane, a tady zacal mazec. Neni to jako u nas, ze na jednom nastupisti jezdi metro dvema smery a kdyz projdete prestupem, dostanete se na jinou linku a tam opet jezdi metro dvema smery. Tady je na jednom prestupu treba 5 tras, chodby jsou horsi nez katakomby v Rime, silene spletite a neprilis dobre znacene, a vzhledem k poctu tras (asi 13) to pripomina nasi povrchovou dopravu, kdy nekolik linek autobusu jede treba deset zastavek po stejne trase a pak se rozdeli. Proto se treba na peti zastavkach za sebou da prestoupit mezi dvema stejnymi linkami. Zapomente vsak na to, ze kdyz treba zapomenete vystoupit, ze se na dalsi zastavce proste otocite a z opacneho nastupiste dojedete zpet. Naopak musite jet treba dalsich pet zastavek, kde jezdi metro po vasi lince v opacnem smeru. A perlicka na dortu: je naprosto bezne, ze jedna trasa nevede z bodu A do bodu B, ale jeste se treba v ramci sebe rozdeluje. Napriklad Victoria line se asi 8 zastavek pred koncem rozdeluje do Y jako hadi jazyk a dojedete po ni budto na letiste Heathrow, nebo uplne nekam jinam. Musite sledovat, co je napsano na konci metra ktere prave prijelo, abyste vedeli kam smeruje. Beda kdyz ho dohanite na posledni chvili... Jo a taky nechapu, proc nemohli vychod oznacit slovem EXIT jako ve zbytku sveta a misto toho museli dat WAY OUT. No nic. Jeste ze Michal se tady vyzna, i kdyz i on po roce a pul v Londyne nechodi instinktivne ale kouka a obcas se zastavi, aby si precetl cedule (kdyz ma sebou vecne mluvici Ingrid, vetsinou to trva dvakrat tak dlouho). A jestli jste z meho prispevku vubec nic nepochopili, tak jste spravne pochopili podstatu londynskeho metra :D.

Den... asi ctvrty, uz to nesleduju

Prvni potize, zvykam si na Londyn, projizdka metrem. Dneska jen v rychlosti, jsem v kavarne kde to stoji 50p na hodinu (asi dvacka na nase penize), coz je sice supr cena, ale dokud nevydelavam, nechci si moc vyskakovat.
Proc jsem v kavarne? Protoze na baraku doslo k nekolika udalostem pro me neprilis priznivym. Ackoliv se o mem prijezdu vedelo vic jak mesic dopredu, mel jsem domluvene a slibene misto v baraku kde bydli i Michal, dva dny pred odjezdem mi bylo oznameno, ze do meho pokoje se ma nastehovat nejaky par a ja pujdu do jineho baraku, asi o 100 metru dal. Michal se ale ozval ze chce aby to bylo tak jak puvodne domluveno. Tak to i bylo, ja se ve ctvrtek vesele ubytoval, jenze druhy den, kdyz prijel onen par, se Vasek, to je clovek jenz to tu ma na starosti (vybira najem atd.) zase usmyslel, ze bych se mel premistit. Nejprve prisel se slovy, at se rozhodnu jestli se teda prestehuju nebo ne. Majitel, jenz je v CR, shani tam kuncofty a cely tenhle problem zpusobil, prehodil zodpovednost na Vaska, coz byla prvni vec ktera me nastvala. Nakonec jsem Vaskovi rekl, ze zustanu tady a on okamzite opacil vetou: "Tak to teda postavime jinak. Je tu nejakej vyssi zajem, takze se budto premistis, nebo ti vratim penize a muzes si hledat bydleni jinde." Prakticky me vyhodil z baraku. Kdyby to rekl rovnou, nemuseli jsme kolem toho delat takove tanecky. Prestehoval jsem se tedy, ani me to moc nestvalo protoze jsem aspon vyhovel tem novym lidem.

Den druhý

Včera jsem byl utahaný a bolela mě palice, takže jsem neměl moc náladu na psaní. Pěkně jsem si ale pospal a konečně se mi povedlo srovnat si režim. Včera jsem vytuhl v deset a vstával v devět. Už žádné usínání ve čtyři ráno a vstávání v jednu. Postel je dost hrozná, ale mohlo by to být mnohem horší. Plechová palanda s podivnou matrací při každém pohybu neskutečně vrže a skřípe (pokud si sem přivedu holku, radši hodím matračku na zem :). Asi v jednu v noci někdo zvonil a bouchal na dveře, já myslel že to jsou spolubydlící co se vrátili z hospody, ale hospody tady prý zavírají v jedenáct a oni navíc měli klíče, a jak jsem se později dozvěděl, všichni už byli tou dobou doma. Takže si někdo nejspíš spletl barák. Když už jsme této příhody, byl jsem poučen ať si dávám pozor, nenosit u sebe moc hotovosti atd. Jednomu klukovi tady přímo před barákem ukradli laptop (musím si zvykat neříkat notebook, tady to nepoužívají). Holky po setmění radši nevycházejí. O pár baráků dál prý bydlí lidi, kteří si na zahrádce kutili bombu a chystali se jí použít v metru.

První den

Ráno: Začlo to už ráno. Jak dopadla rozlučka s Unim a Hukusem už víte, takže nemusím vysvětlovat jak jsem ráno vypadal. Původně jsem chtěl decentně popít, dát doutník a kolem půlnoci to rozpustit, jenže moji hosté mě opouštěli kolem páté ráno (nebo šesté?). Ledva jsem se uložil ke spánku, zjistil jsem že je mi blbě, takže jsem si spořádaně přinesl k posteli kýbl, během pěti minut vydatně zvrátil vypité víno, zase vstal, došel to vylít do záchoda, vypláchl kýbl a šel zase spát. To bylo kolem půl sedmé... zbytek vypraveni v clanku.
Budíček: ve tři čtvrtě na osm, kdy otevírala přepážka na letišti, mě budila matka s tím, že musíme jet. Já byl stále těžce pod vlivem a bylo mi špatně. V tu chvíli jsem proklínal spontánní a naprosto nečekaný vývin rozlučkové akce.

Zdravím z Londýna

Tak tohle je můj první mezinárodní příspěvek. Jsem v Londýně. Tím i odpovídám na Uniho nebo čího komentář s pochybností, zda se mi povedlo ráno odletět. Povedlo. Ale byl to fičák. A v letadle jsem se nepogrcal, to jsem si odbyl doma :)

Rozlučka s Prahou

Sem solidne ožratý. Uni tiež. Celou středu sem intenzivně balil kufry, a na večer sem byl domluven s Unim a s Hukusem, že se sejdem a popijem. Inu, eště Havliš, ten se na to blbec vysral. Nakonec jsme si já, Uni a Hukus sedli do Murphysu, kde bylo brutálně zahulíno, ale to JIM nebránilo v dáni dvou žrádel. Já už jsem z prasečích dob vyrost a dal jsem si jen jedno jídlo, (i když, ještě před rokem...). Paxme zašli ke mně, vzali jsme důtniky, lahvinku sektu a šli se odebrat do parku. Dali jsme 4 piva v hospodě, paxme šli na čechovo náměstí, tam jsme odpálili jednoho Cohiba velice intenzivní raketu kubánskou, a k tomu jednu dominikánskou Balmoral. K tomu Honzu Procházku a když procházka dopochodoval, přišel na řadu itaslkej sekt, jméno si nikdo nepamatuje, ale byl supr. Kvůli vzrůstající zimě a snižující se teplotě vzduchu jsme se odebrali ke mně domu, na doutníky jsme se již vysrali ale zato jsme odpálili láhvě (plurál) červených různé kvality, bylo nám fakt fajn. Videa z dovolené v Itálii, labužnické popisky italského sýra (orgasmus!!!), Hukusův projev totál vyčerprání po dvou dnech Invexu, no ve finále jsme s Unim dožahovali Sicilia Principi di Buttera ročník 2004 (po toskánském archívu z r.2001 a 1999) jsme prostě byli na kaši. A já v 7 ráno fstávám na přepášku na letiště do vole Londýna.

TES IV: Oblivion pro PS3 - preview

Napsal jsem Preview na PS3 a PSP verzi Oblivionu , která by měla již brzy vyjít. Čtěte na Hrej.cz

Stephen King a poslední Temná Věž

Kingova sága Temná Věž, s pistolníkem Rolandem z Gileadu v hlavní roli, je u konce. Do knihkupectví se dostala česká verze posledního dílu a já si ho dnes koupil. Už se těším, je to nejtlustší bichle ze všech sedmi epizod. Uvažoval jsem i o koupi anglického originálu až budu v Británii, ale tak dobře anglicky ještě neumím a knihu bych si nevychutnal. Jak jsem tak stál u pultu ověšeném knihami, padlo mi oko na DOOM - Konec Hry, malý paperback za necelé dvě stovky, a já po něm samozřejmě hnedka šáhl. Bohužel jsem pak zjistil, že jde o čtvrtý, taktéž závěrečný díl, ale u tohohle to snad nevadí.

Alkoholové labužnictví

Už jsem se chystal zalehnout, ještě jsem však věnoval poslední pohled úhledně uspořádanému kumbálku, kam si ukládám všechny věci které se mnou nepoletí do Británie. Po xté jsem si pomyslel, jaká škoda nechávat tady tu mou krásnou sbírečku vína. Něco přes deset lahví červeného, od výroční Frankovky až po to nejušlechtilejší Nobile di Montepulciano (flaška za 40€, které jsem dostal darem na letošní dovolené v Itálii. Sice tu bude kdovíjak dlouho pěkně zrát, ale víno je od toho aby se pilo. A já si před odjezdem určitě jednu lahvinku dám, otázka je s kým a při jaké přiležitosti... ale co, dám si ho sám a dám si ho hned teď, právě jsem dostal hroznou chuť! Které ale otevřu? Na Nobile opravdu není vhodná příležitost, Frankovka je výroční tu nechám na pokoji, Rosso di Montepulciano tu leží už tři čtyři roky, toho by teď byla škoda... koštnu to co mi dali Havlis se Star Raderem letos k narozkám.
Bergerac, Merlot Cabernet Sauvignon, ročník 2004... kluci se mi přesně trefili do gusta, tak schválně.
..................
Hmmmmmmm je excelentní!!! Přesně ten typ suchého jaký mám rád, není ani trochu nakyslé, správně nahořklé a navíc velmi jemné, možná až moc (ani trochu po něm nezdrsní jazyk). I přes mírnou rýmu vychutnávám tradiční aroma tohoto typu vína, které se hodí zejména k sýrům... k sýrům... dneska jsem dostal čtvrt kila originál Grana Padano, je v lednici... nějak se mi najednou nechce spát. Přizdo, možná ti to preview napíšu ještě dneska.
UPDATE: sice si připadám jak barbar, když sýr v ceně 15€ za jeden kilogram ukusuju jako chleba a zapíjím drahým vínem, ale za ten pocit to stojí. CHUŤOVEJ ORGASMUS!!!

Poklad z dětství

Jelikož za tři dny odjíždím, vyklízím místnost a pečlivě se probírám svýma věcma. Před chvilkou jsem vykopal poklad z dětství, aniž bych tušil, že mi řadu let doslova ležel u nohou. Hned vedle stolu mám totiž hozenou brašnu z výtvarky, čehož jsem si sice byl vědom, netušil jsem však, že v najdu původní obsah ze šesté a sedmé třídy.

Jak já ten předmět nesnášel, a jaká při něm byla sranda. Učitelka, jejíž jméno jsem v italštině zkomolil na "vymočím se támhle" (stačilo z La Faccióli udělat La Facciolí) nás nutila ke všeličemu, například ke zdokumentování výroby sošky na vánoční betlém, nebo malovat všelijaké abstraktní obrazy a kdesi cosi, což byl opruz, ale běda jak došlo na volné téma... Jako vánoční dárek matce jsem z moduritu vytvořil popelník ve tvaru záchodové mísy a vyzdobil ho všelijakými hesly, v nichž kouření úzce souviselo s původním účelem záchodu. Jindy, to jsme zrovna brali perspektivu, jsem nakreslil krásnou kadibudku jak u nás na chatě, a s poetickou výzdobou si dal opět nejvíc práce. Škoda že hesla typu "neser nadarmo" se v četšině nerýmují, ale tenkrát bylo moudřejší použít italštinu (to víte, v italské škole by češtinu moc nedocenili).

Taky jsem našel flétnu... Hudebku jsem nesnášel ještě víc než výtvarku, jediné co mi ji pomáhalo přežít byla groteskní učitelka, kterou jsem s oblibou přezdíval paní Knírková. Byla to silnější blondýna kolem 35 let, s charismatickým černým chmířím nad pusou. Její muž zřejmě trpěl nějakou úchylkou.

Co mě ale z celého obsahu brašny dostalo úplně nejvíc, to je sbírka plakátů z bravíčka, jimiž jsem jako dítě (do 12 let) polepil úplně celý pokoj! Nemůžu uvěřit, jak nevkusně jsem si tenkrát svoje království vyzdoboval! Pravda, najde se tam Metallica, Queen a klaun z hororu TO, ale převažuje všechno ostatní od 2 Unlimited přes Davida Hajzlhoffa, Bryana Adamse, Roxette, Trekny Čtyři Sedum, Bon Joviho, Ace of Base (ta blondýna je ale kus), Pergnerovou (ta blondýna je ale kus) až po Vindama, Stallona a Arnieho (toho jsem měl vždycky rád, ještě před hodinou mi zdobil zeď Terminator 3).

Ty pravé skvosty ale přicházejí až s odvrácenou stranou Bravo plakátů: dopisy čtenářů do rubriky Láska, sex a něžnosti!!! Pár špeků si pamatuju dodnes, ale znova to číst, to je prostě maso! Konečně mám zas něco do rubriky Ftipy, takže se těšte :D

Úvaha o migraci pracovních sil

Je to všude a zřejmě je to úplně normální. Když někdo začne dělat práci, která ho baví a kterou dělá dobře, většinou u ní zůstane ať se děje cokoliv. I kdyby ho stokrát vyhodili nebo jeho zaměstnavatel zkrachoval, vždycky si najde místo ve stejném oboru. Automechanik se bude držet dílny, kuchař hrnce, vývojář vývojaření a politik koryta. Netřeba přemýšlet o příčinách, ty jsou celkem jasné (peníze, dobrý pocit, uspokojivá práce, zkušenosti v oboru), ale je zajímavé vystopovat osudy některých "migrantů".
Mám osobní zkušenosti ze dvou pracovních sfér: herní žurnalistiky a dispečerství. O tom prvním jsem dal dohromady jen pár zevrubných, o pracovní migraci však dost vypovídajících informací, ten druhý je svázaný s mnohem komplexnější tématikou, o níž chci již dlouho napsat, takže jí budu věnovat samostatný článek.
Znám desítky autorů, více či méně známých, zkušených a úspěšných, a většinu z nich spojuje jedno: za svou kariéru vystřídali několik pracovních míst. Tak třeba já. S profi psaním jsem začal teprve před dvěma lety ve SCORE, ačkoliv jsem dávno předtím udělal pár článků i pro Doupě, Bonusweb a Abeceduher (šlo převážně o návody). Po necelém roce ve SCORE jsem následoval Aliho na Gamecenter.cz, později do časopisu GameON a když skončil, na chvíli jsem se vrátil na GC. Letos v únoru jsem zakotvil na Hrej, kde zatím setrvávám. Není mi cizí ani italský Gamestar, kde mám jeden článek, což mi připomíná, že už v dávném roce 2000 jsem seděl s Lukášem Erbenem u piva a seznamoval se s povinnostmi stálého redaktora Gamestaru. Tehdy jsem couvnul, jelikož se mi nelíbila představa hrát hry z nutnosti. To je ostatně důvod, proč jsem se nikdy nestal fulltime redaktorem.

Střípek z nočního ICQ

2:22:10 HuKuS: keby ten linej uni nespal!
2:22:19 Storm: on SPI??? TED???
2:22:25 HuKuS: jo lama jedna
2:22:36 HuKuS: uz o jednej sa odhlasil z icq... pche
2:22:38 Storm: dyt je teprv pul treti rano no to mu neco povim az bude online :)
2:22:54 HuKuS: ako by si nemohol pospat v skole.. heh

Verešová má Peugeota

Podle novinky na Super.cz si Andrea Verešová pořídila Peugeota. Podle diskuse u článku to je 407. Ačkoliv do těhle bulvárních, zbytečných a jinak stupidních diskusí obvykle nepřispívám, tentokrát jsem si neodpustil komentář ohledně její volby. To víte že nějaký blbeček hned musel ukojit svou uraženou ješitnost snůškou nesmyslných žvástů. On prý má totiž taky 407. Dokonce Coupé! Chci se s vámi podělit o jeho ubohost a demenci, i když jsem musel nejdřív pořešit dilema, zda přepis diskuse hodit mezi vtipy nebo do pracovně tématické rubriky.

Rozdělování domácích prací

Máme malý byt, lednici jsme z prostorových důvodů museli umístit vedle sporáku. Je sice krásně po ruce, ale taky je terčem neustálých prskanců oleje a kousků jídla, které se při vaření uvolňují z pánve. Do úzké štěrbiny mezi sporákem a lednicí se nedá dostat, takže tam veškeré svinstvo zůstává. Před dvěma týdny jsme konečně uvolnili místo v předsíni a lapač prskanců přemístili. Respektive přemístil jsem, a to včetně odmrazení, vyčištění vnitřku a revize starých potravin. Ségra se svolila, že vyčistí vařením znečištěnou stranu, což obnáší savo, drátěnku, houbičku na začištění a silnou ruku (tedy nic co by ségra neměla, i když pro savo si musela dojít do krámu). To bylo před dvěma týdny. Ve stejnou dobu jsem objednal opraváře na špatné těsnění mrazáku. Opravář příjde v pondělí. Ségra odjela kamsi na víkend, vrátí se kdoví kdy a určitě se nebude říčně vrhat do čištění spotřebiče. Takže to zase zbylo na mě, jak jinak... Ještě že savo je takový zázrak, pred chvilkou jsem to dodělal a nezabralo to ani hodinu.