Vanocni vylet k zubari, aneb horor jmenem anglicke zdravotnictvi

Nabrezi mezi London Bridge a Westminster Bridge.

Utery 26.12.
Michala uz nejakou dobu boli zuby. Pry ma kaz tu a tamhle, vypadla mu plomba a navic roste moudrak vpravo dole. Jak uz to tak byva, to nejhorsi prislo na Vanoce a ani lahev anestetika z Tennessie nepomohla, procez jsme se v utery odpoledne vydali na zubni pohotovost do Guy's Hospital na London Bridge.

Ze vstupni haly vedly chodby do tri ruznych oddeleni, dle informacnich tabuli se v kazdem z nich nachazela Dental care Ambulance. Tabule nelhaly, jenom nam nerekly ze je vsude zavreno. Recepcni, v jejiz tvari se zracila vylozena radost ze slouzi na Vanoce, nas odkazala na St. Thomas Hospital, nachazejici se u Westminster Bridge, coz je jedna zastavka metrem. Jelikoz nam jedna zastavka nestoji za tri Libry, sli jsme pesky. Mozna si vzpomenete, ze pesituru mezi London Bridge a Westminster Bridge jsem uz jednou absolvoval, ackoliv byla trochu klikatejsi. Kazdopadne jsem to Michalovi pripomnel... V St. Thomas Hospital nam afroanglicky recepcni, jehoz nadseni zdaleka predcilo indickou kolegyni, s litosti oznamil, ze oni zadnou zubni ambulanci nemaji, jen klasickou pohotovost, kde bychom dostali nanejvys antibiotika. Aby se nas zbavil, dal nam letak s cislem na nejaky dalsi zubni blbinec, kde jsme se od vcelku nadseneho zaznamniku dozvedeli, ze maji otevreno sedm dni v tydnu, ale jak na potvoru ne dneska. Inu, neni lepsiho pocitu nez vedomi, ze penize za National Insurance jsou dobre investovane... Aby cesta do centra mesta nebyla zbytecna, vyuzili jsme prilezitosti k prochazce po centru mesta, coz ve finale vyslo dost draho, jelikoz jsem zase jednou spatril "vyhodnou nabidku". V Pizza Hut jsme si chteli dat vyhodne menu za 3,5 libery, nakonec jsme vsak odchazeli o 17 liber lehci. Ale dobre jsme se najedli, a to je hlavni.

Nakonec jsme skoncili u kolotoce.

Druhy den Michala doprovodila Ingrid, jejiz report znel asi takto: v cekarne sedelo asi sedesat lidi. Nejdriv je vsechny zrentgenovali, coz trvalo pres dve hodiny, a po dalsich ctyrech hodinach jsme se dostali na radu. Mezitim jsem byla svedkem neceho, o cem bych neverila ze nekdy uvidim - zelenou cernosku! Chudak zenska tam tri hodiny lezela, hubu jak fotbalovej mic a bylo ji tak blbe az zezelenala. Michal malem pokousal doktora, nastesti ho stacil jenom prastit (Michal se boji zubare). Diagnoza: osmicka vpravo dole se otaci (roste dovnitr), vytlacuje sedmicku (proto nemuze zkousnout), hrozi prasknuti celisti a je potreba to co nejdriv resit. Po tomto sdeleni se Michala zeptali, zda mu to vyhovuje za tyden. Konstatovani "ale me boli drzka jako svine, nemuzu zkousnout, je mi blbe a musim chodit do prace, udelejte mi to hned" v nich vyvolalo jen lakonicke "we're sorry". Pri vypisovani receptu na antibiotika se jeste zaludne zeptali "jste pracujici?" a pri kladne odpovedi si vyzadali sest a pul Libry. Je dobre platit National Insurance... Ted se Michal rozhoduje, zda to risknout a zajit k mistnimu felcarovi, nebo si koupit letenku do Prahy, skloubit prijemne s uzitecnym a jeste usetrit hafo penez (zpatecni letenka stoji 35Ł a za tenhle typ osetreni u nas neda vic nez 1500Kc, zatimco tady cloveka stahnou o 80Ł za konzultaci, jeste nez vubec zacnou uvazovat o tom, ze by se vam mohli podivat do pusy. Samozrejme je tu bezplatna varianta v podobe nemocnicni ambulance, ale to je prilis velky hazard s vlastnim zdravim. Je skvele zit v zemi, kde platite vysoke dane a modlite se za vlastni zdravi jen proto, abyste nemuseli projit mistnim zdravotnickym aparatem.