Půl jedenácté večer, usínám uprostřed Star Treku. Michal šel někam kalit, vrátí se kdoví kdy, doma je klid. Najednou mám sen. Nevím už o čem, ale figuruje v něm velice nepříjemný, táhlý a konstantní zvuk, možná nějaký výkonný větrák spojený s řetězovou pilou. Jenže on to není sen, jak po chvíli zjišťuji, nýbrž z kalby se navrátivší a zhluboka chrápající Michal. To je teda nářez! Přitom jindy vůbec nechrápe. Nevědět že to je nemožné, tvrdil bych že troubí víc než Štojdlik na noční směně. Mlaskám na něj. Hlas strojní cirkulárky v plných obrátkách se mění na hlas strojní cirkulárky v polovičních obrátkách, ale spát se při tom stejně nedá. Opět mlaskám a dostávám protimlask. Chrápání pokračuje. Krom toho zjišťuji, že nejen sluchové, ale i čichové receptory jsou pod těžkým útokem. Michal si totiž v žaludku přinesl větší množství lihovin a pokoj je teď cítit stejně jako vnitřek lihovaru. To je fakt síla. Větrám, zapínám komp, nasazuji sluchátka a opět spokojeně usínám.
Už jsem zažil nebo slyšel vyprávět o spoustě druhů probuzení, například hladem, žízní, zimou, bolestí (Michalova sadistická ségra trhající chlupy z nohou), nutností defekovat, nutností vymočovat, smradem z cigára (ten je obzvlášť krutý, nikdy ho matce nezapomenu), přeleželým údem, ztuhlou končetinou, rámusem (chrápání mě často probere)... ale ještě nikdy jsem se neprobudil kvůli smradu z alkoholových výparů (nejspíš proto, že jsem je často sám produkoval)!
Žádné komentáře:
Okomentovat