Teplo v holičství

Aneb zkrocení divoké kedlubny a vyvrcholení brazilské etudy s batohem.
Po třech měsících jsem si konečně našel čas zajít k holiči. Opravdu jsem to potřeboval. Dlouho jsem rozmýšlel, zda zvolit místní holičství s vyhlídkou nejistého výsledku, nebo porušit své předsevzetí a navštívit Harlesden. Jak jistě víte ze starších příspěvků, v Harlesdenu stříhají černoši a stříhají dobře. Inu, nakonec zvítězilo místní nejisté pánské holičství pod mostem a já z toho mám doteďka šok.
Už když mi ten postarší pán s pupkem, brýlemi a dechem hnijící žumpy tak jemně přejížděl po krku, trochu mě to udivilo. Naprosto jsem pak nepochopil nutnost mě při nandavání toho holičského ručníku sahat na hrudník a opět jemně hladit na krku. Tady cosi nehraje, pomyslel jsem si, nenechal se však vyvést z míry a sdělil hladiči, pardon holiči instrukce jak zkrotit mou tříměsíční kedlubnu. Tak zvláštně se mému vtipu zasmál...

Na dotaz proč jsem přišel tak pozdě jsem opáčil, že furt makám a nedostanu se sem v pracovní době. A to byla velká chyba. On se totiž hnedka chopil iniciativy a ochotně mi nabídl, že kdybych potřeboval ostříhat mimo pracovní dobu, rád to pro mě udělá, ehm, privátně. Ještě že nespecifikoval kde všude by mě chtěl stříhat. V tu chvíli už mi bylo jasné, že milý chlápek je teplý jak průmyslová žehlička a že jsem v nebezpečí. S rukama pevně sevřenýma v klíně (svém klíně, instinktivní ochrana) jsem přetrpěl ty hrozně teplé chvíle, snažíce se zachovat pokud možno co nejneutrálnější postoj... ježišmajrá postoj né! Prostě nemohl jsem ho poslat do prdele... ééé, k šípku, když měl v ruce nůžky a mou hlavu držel v šachu. Nezbylo mi než ty strašné chvíle přetrpět, přičemž nejtěžší bylo vyhnout se jistým slovním obratům, jako třeba aby mi na stranách ty vlasy víc zkrátil, nebo budou za čtrnáct dní zase stát/trčet nahoru (they ' ll stick up; stick znamená taky kolík). Když mi bral břitvou chlupy na krku a ptal se jestli má zajet trochu níž, s hrůzou v očích jsem potlačil poznámku, že vzhledem k chlupatosti mých zad by to musel vzít o dost níž, protože on na nic jiného nečekal!
Ve výsledku mě sice ostříhal dobře, ale za ty nervy to rozhodně nestálo. Při odchodu na mě ještě mrknul!!! ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!! Pomóc!!!!!

Jestli jsem měl někdy jasno ve své sexuální orientaci, tak to bylo včera! A taky mám naprosto jasno v tom, že než teplého holiče v pánském kadeřnictví, to už radši ty černochy co žijí v hromadě odpadků. Příště se nechám stříhat v Harlesdenu!

Brrrr! Ještě teď se při té vzpomínce oklepu. Musím závěr článku ulehčit nějakým příjemnějším tématem. Takže k brazilcovi co si včera nechal bágl v autobuse. Po ostříhání jsem jel rovnou za ním (zastávka je přímo před holičstvím, já se však prošel na tu další). Adresu jsem si našel na jednom z papírů zapadlých v kapse batohu a když jsem po půl hodině hledání správné ulice konečně zazvonil a týpek mi otevřel, čekal šok zase jeho. Chvíli nechápavě koukal (byl jsem v úplně jiném oblečení a sestřihu), pročež jsem poznamenal "dneska ráno v autobuse, pamatuješ si z toho něco? Tady máš bágl". V tu chvíli začal majitel ztracených-nalezených věcí sršet slova díku, pokud mohu hodnotit jeho výraz tak byl docela konsternován, pozval mě dovnitř (po zkušenosti s holičem jsem se nejdřív přesvědčil, že má doma přítelkyni. Měl), nabídl pizzu a pivko, což potěšilo můj prázdný žaludek, a ještě dvacku jako nálezné, což potěšilo zas mojí kapsu, zvlášť když jsem ten den nebyl v práci a neměl nic vyděláno. Pravda, ty hodinky a pár dalších věcí v batohu měly jistě větší cenu, ale to není můj styl.
Takže asi tak k mojí sobotě, to je zatím všechno. Rada na závěr: než vkročíte do pánského holičství, zjistěte si kam je personál orientován!