Mizerně vyspalý po extrémně větrné noci, kdy se mi stan každou chvíli sklápěl na stranu a plachta se hlasitě třepala ve větru, jsem od Refuge D'Arremoulit vyrazil směr Valle de Fache. A hezky zostra, brutálním stoupákem po balvanech, na které moje tělo nebylo po ránu připraveno. Pak strmý sestup a během hodiny jsem prošel kolem několika úchvatných jezer. Pyrenejská jezera jsou něco neuvěřitelného - tak průzračná, že mnohdy vidíte až na dno, a pokud vám nevadí poněkud studenější voda, je to skvělé koupání. Přestože byla dopoledne ještě trochu zima, neodolal jsem a na tomto zcela opuštěném místě si dal koupel. Po čtyřech dnech bez mytí to byla opravdová slast. Po koupeli, obědě a rutinních povinnostech v podobě praní prádla jsem se zvedl, byť s nechutí, a vydal se dál. Skrz krásné údolí, okolo přehrady a dalších jezer (jsou jich tu fakt mraky) a vstříc dnešní megapřekážce, horskému sedlu Col de la Fache (2664m).
Zatím můj nejvyšší a nejbrutálnější výškrab (ano, opravdu jsem se musel nahoru vyškrábat). Dobré tři hodiny jsem zdolával strmou stezku plnou sypkého kamení, balvanů a několika sněhových polí, které ani v půlce července nestihly úplně roztát (dost nepříjemné, když netušíte, jak tlustá je vrstva sněhu po které jdete a odkud přesně vytéká ten velký potok pod ní). Nakonec jsem stanul v sedle s naprosto parádním výhledem. Bylo vidět dokonce i dávno zdolaný Pic du Midi d'Ossau! Velice se mi ulevilo při pohledu na druhou stranu sedla. Hrozil jsem se stejně strmého a nebezpečného sestupu, ale na francouzské straně to bylo o mnoho mírnější a stačilo jít po cestičce. Za dvě hodiny už jsem rozbíjel tábor u Refuge Wallon, dal si ještě večerní koupel v řece (čtyři dny nic a pak dvakrát za jeden den, tomu říkám výkon) a teď už ležím ve spacáku, o 800 nadmořských metrů níž než včera, na pohodlném trávníku místo kamení, bez větru... dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat