Víkend intenzivního oblivionování je bohužel za mnou. Večer jdu na šichtu (ještě že tak, mít denní tak nevstanu) a zítra se k hraní vůbec nedostanu, takže snad ve středu. Ve čtvrtek chce přijet kamarád z mimoprahy na pivo a na guláš (tak ne, na dva pořízky v bramboráku), bohužel jsem ho nemohl odmítnout. No a o víkendu zase noční, takže Oblivionu udělám na týden prakticky pápá.
Dneska jsem si vařil krupicovou kaši. Proč to říkám? Protože jsem to dělal poprvé v životě, a ještě ve spěchu abych mohl jít pařit. Asi si umíte představit jak to dopadlo, když jsem postupoval za A podle instrukcí na obalu, kde bylo napsáno dávkování pro dítě nad jeden rok, přičemž asi měli na mysli týdenní porci (litr mléka je fakt hodně), a současně mě po ICQ navigovala sestra, která si krupicovou premiéru střihla před nedávnem a nijak slavně to nedopadlo. No nic, sice jsem trefil správnou dávku mléka na jednu porci, ale stejně mám v břiše sladký a hrudkovitý cement. Já totiž pomalu přisypával, jenže když už se mléko chytalo stěn hrnce a pořád to bylo jaksi řídké, došla mi trpělivost a přisypal jsem trochu víc... No a během deseti vteřin z toho byla bublavá kaše, která ne a ne se pustit hrnce. Teď si připadám, jako bych měl v žaludku Ring of Burden (viz. jeden ze vtupních questů pro Mages guild, jenž by se dal pojmenovat taky Studna).
No nic, jdu pařit Oblíka dokud mám tu možnost. Večer snad začnu editovat ty tuny textu co mám připravené pro rubriku o dispečinku, tak se těšte.
Žádné komentáře:
Okomentovat