Nesnáším noční směny! Po pracném přemáhání jsem konečně začal zabírat, dokonce už byl i náběh na sen, když v tom CRRRRR!!!! a ten zk***ej telefon mě vzbudil. Samozřejmě že teď už neusnu, ani kdybych se na hlavu postavil, budu tady do rána bulíkovat a zítra prochrápu celý den. No nic.
Tak tohle jsem psal předminulý týden v noci, kdy jsem hodil "na papír" i následující příspěvek. Rozdělil jsem ho vedví, jináč by to bylo strašně dlouhé.
Finančák
Minulou středu jsem šel podat daňové přiznání. Finanční úřad pro Prahu 4 sídlí u metra Pankrác, v bývalé budově Motokovu, dnes pojmenované Empiria building (žeby narážka na Empire State?). Uvnitř se mi naskytl pohled na dvě věci: recepční pult se dvěma blonďatými securiťačkami, a řadu turniketů dělících vstupní halu od výtahů. Z obou stran turniketů stálo několik lidí a marně se snažilo projít na jednu či druhou stranu, předvádějíce podobné představení jako když se moucha pokouší dostat skrz zavřené okno. Jelikož bezpečnost budovy zajišťuje firma Group4, bylo mi jasné, že budou problémy. Tato agentura je totiž proslulá několika věcmi: za A je příšerně drahá, za B si hraje na děsnou profesionalitu, za C každý securiťák je důležitý jak Zafod Bíblbrox, prezident Vesmíru.
Poté, co mi byla proti občance vydaná jakási návštěvní kartička, připojil jsem se k hloučku zoufalců u turniketů. Kartička nebyla čipová, šlo jen o jakousi plastovou navštívenku, stejně mi to však nedalo a párkrát jsem jí zkusil protáhnout kolem senzoru, samozřejmě bez výsledku. Po půl minutě na mě slečna Group4 houkla, že mi otevře vrátka. Hurá, cesta k výtahům je volná! Podle hesla "neříkej hop dokud nepřeskočíš" však byla druhá fáze ještě horší. V chodbě bylo celkem osm výtahů, na každé straně čtyři. Vlezl jsem do prvního co se otevřel a na ovládacím panelu začal marně hledat šesté patro. Nebylo tam. Vlastně chyběla celá půlka pater. Než jsem stihl vystoupit, dveře se zavřely a turbovýtah se dal do pohybu. Asi deset minut jsem bezmocně pendloval mezi zemí a pětadvacátým poschodím, dumajíce přitom, proč si ve Star Treku ještě nikdo nepozvracel uniformu. No nic, když jsem se konečně dostal do toho správného výtahu, spatřil jsem spásné číslo šest a okamžitě ho zmáčkl. Konečně! Jestli někdy potkám toho kreténa, co to celé navrhoval, vrazím mu do řiti zábradlí, spletu si ho s praporem a budu přitom zpívat nacionálu! Kdyby byla v každém výtahu půlka pater, tak budiž, jenže ono tam bylo přízemí, první dvě poschodí, pak nic, pak 15 a 16, pak zase nic a pak od 19 do 25, navíc to člověk zjistil až uvnitř. Když jsem se konečně dopotácel do kanceláře 765, úřednice mi pomohla s vypsáním přiznání a dorazila mě požadavkem, abych jí pořídil kopie předložených dokladů. Nejenom že nemají na finančáku kopírku, ale ještě mi to řekla až po podstoupení té příšerné výtahové procedury! Zpět do přízemí jsem dorazil bez komplikací, opět se připojil k hloučku cvičených opic u turniketů, a KONEČNĚ z toho baráku vypadl. Hrůza!
Žádné komentáře:
Okomentovat