Doom jako film

Moje dojmy z filmového Dooma.

14.11.05 – 15:00
Konečně! Před pár dny dorazil Doom do kin a já se na něj běžím podívat. První reakce nejsou zrovna pozitivní, takže neočekávám žádný velkofilm, ale fanoušky hry prý potěší, takže se nemám čeho bát. Beru na vědomí i skutečnost, že takový snímek je nutno vidět v kině a ne doma na monitoru. V kinosále totiž i taková konina jako Alien versus Predator působí docela koukatelně.
14.11.05 – 20:36
Vycházím z kina. Nebylo to tak hrozné.
15.11.05
Jak o tom tak přemýšlím, byla to dost slabota.
16.11.05
Získávám čím dál tím větší dojem, že ten film byl naprostý výplod hovězího trávícího traktu po konzumaci špatně vysušeného krmiva...
Nejen že scénárista celou pekelnou tématiku zdrcnul do ubohé zápletky s nějakým genetickým experimentem, ale po celou dobu filmu nedošlo k žádné pořádné akci, pokud odmyslím závěrečnou pasáž z pohledu první osoby, která měla být hlavním pojítkem mezi hrou a filmem. Místo drsné řežby z ní však udělali komediální břečku ve stylu House of The Dead, a ještě k tomu vůbec nepoužili brokovnici! O ubohých a naprosto neprofesionálních výkonech některých herců se radši nebudu zmiňovat.
Těch pár věcí, jež byly na filmu skutečně povedené, se dají spočítat na prstech jedné ruky nešikovného truhláře. V prvé řadě Pinky, to je bez debat. V řadě druhé jsou to některé scény, jako když se Imp zasekne v nanodveřích, nebo jak se ten krám jmenuje, a když se ten mutující chlápek rozhodne udělat si z mozku salát četnými nárazy do zdi. Ještě bych zmínil skutečnost, že je to snad první snímek, kde The Rock dostal zápornou roli zvráceného šílence. To je asi tak všechno, co jsem chtěl o filmu Doom říct. Vlastně ne, uzavřu to úvahou, proč všichni tak strašně nenávidí Uwe Bolla, když je to de facto umělec. Na to, co někteří režiséři dokáži zprznit se stamilionovými rozpočty, jemu stačí několik desítek.