Životně finanční situace = špatná, dovětek

Všechno začalo říjnovým odchodem z firmy Veolia Enviromental Services. Druhá část mého včerejšího výlevu.
V mezičase jsem opět napsal na RAC, že o místo dispečera mám stále zájem, a byl jsem pozván do Manchesteru na 15. května. A teď přijde to zajímavé: čtrnáct dní předtím mi v Testronicu nabídli smlouvu na plný úvazek s platem 17000 ročně a postavili mě tak před další proklaté dilema. Kdyby to v RAC vyšlo, znamenalo by to zmizet z Londýna a vzít práci, po které jsem toužil už dva roky. Stál jsem však ještě o zmizení z hlavního města, když už nemusím zametat hnusný Harlesden, mám tu nové kamarády a navíc Michal zařídil nové, lepší bydlení? Nemluvě o horších platových podmínkách v RAC, leč s možností kariérního růstu. Taky mi začalo silně vrtat hlavou, zda opravdu chci vyměnit pokojnou práci za každodenní dohady s nevraživými osobami a jejich motoristickými problémy. Na pohovor jsem přesto jel a dopadlo to vskutku zajímavě.

Když jsem byl na RAC poprvé, v červnu 2007, netoužil jsem po ničem jiném než aby mě vzali. Byl jsem však nervózní, pořádně to nezvládl a nakonec neuspěl. Letos jsem si počínal mnohem lépe a myslím, že bych to místo získal, jenže už jsem jej pro změnu nechtěl. Krom výše uvedených důvodů mě naprosto odradilo bližší nahlédnutí do způsobu práce, vybavení firmy a pracovního prostředí, o tolik horšího než v Testronicu. Dilema za mě nakonec vyřešily samy okolnosti. Abych stihl autobus zpátky do Londýna, musel jsem odejít před absolvováním face-to-face pohovoru a s manažerkou se domluvil, že se mi druhý den ozve a vyřídíme to po telefonu. Skutečně mi zavolala, ovšem s omluvou že má moc práce a že to odložíme na další den. Uběhl týden, ticho po pěšině, a já s tichou úlevou přijal plný úvazek v Testronicu.
Jenže není všechno zlato co se třpytí a Testronic není zas taková výhra. Zní to divně, ale finančně jsem na tom teď hůř než když jsem smetákem šoural ulice Harlesdenu. Hodinová mzda je sice srovnatelná, jenže jakožto sweeper jsem mohl dělat takřka neomezeně přesčasů, zatímco v Testronicu jsem za tři měsíce nemakal ani jeden víkend. Ze začátku jsem chodil zametat do centra a něco málo si přivydělal, když mi však ze šesti dnů zaplatili čtyři a ještě mi vynadali, jaktože jsem si vůbec dovolil pracovat, zařekl jsem se, že pro to tlusté prase s malou hlavičkou co vede Cue Personnel už nehnu ani prstem. Ani smetáčkem.
Současná situace je taková, že ještě stále splácím dluhy, proklínám hypotéku, proklínám, proklínám sebe za promhrané čtyři měsíce, proklínám českou posilující a britskou slábnoucí měnu (kvůli nim mě teď měsíční splátka deset tisíc KČ stojí o 70 liber víc než vloni), o víkendech většinou doma hraju videohry, protože nemám dost peněz ani na výlet, moje plány na letní eurotrip jsou v tahu, všechno mě nehorázně sere a neustále mě frustruje pocit promrhaného času. Zkrátka pohodička jak má být... No, snad se to časem zlepší. Pomalu začínám dostávat jistý nápad...