Úterní hektika

Dneska jsem měl zajímavý den plný vzrušení, a to již od samého začátku. Dvě minuty po půlnoci jsem dopařil doomovku Ubersoldier, další dvě hodiny jsem u kompu dělal něco na co už si nevzpomenu (porno v tom ale nefigurovalo, to vím jistě), načež jsem se z nabídky "něco si zahrát/jít spát/pustit si film" rozhodl pro třetí možnost, z čehož pak vzešel noční komentář o Noční Hlídce a fakt, že jsem usnul až ve čtyři hodiny. Vstal jsem o deset hodin později a jak je mým zvykem, první pohyb po položení nohou na podlahu byl hluboký předklon s natažením levé ruky směrem k tlačítku POWER na mém počítači. Jak jednou poznamenal kámoš, já nejdřív počítač a pak dýchám. Pustil jsem si Flat-Out s úmyslem si zajet pár kol a v klidu se vypravit do rádia na pravidelné vysílání Cheatu. A tady začíná hektika. Samozřejmě jsem se do toho zažral a vyrazil pozdě z domova (za což taky může hromada vzkazů na ICQ a vadný odkaz v jednom příspěvku na blogu). Na Míráku jsem z tramvaje vší silou kmital na metro a málem se zabil na eskalátoru. Ne, že bych nezvládl charakteristický schodový kmitoběh s kličkováním mezi stojícími občany, ale když jsem byl asi na pátém schodu, eskalátor se bez varování zastavil a já málem skončil ksichtem v zádech statné padesátnice. Naštěstí mě madlo udrželo. Zbytek sestupu po nejdelším pražském eskalátoru byl dost chaotický, jelikož lidi se sami od sebe dali do pohybu a hláška z repráku začala varovat že se to zas rozjede, ať se všichni drží. Nikdo však netušil, že to bude říkat ještě ve třech jazycích, takže někdo zase rozeběhl, někdo zůstal stát, a když se to konečně rozjelo, tak to byl mazec. No nic, došel jsem do rádia přesně načas, odvysílal se Cheat a já mazal pryč. A teď bych si dal pivo, ale žádné nemám. Sakra.