V našem návodu najdete tipy na vyladění výkonu, detailní popis zbraní a nových nepřátel, taktiku na bossy, a v neposlední řadě komplexní resumé celého příběhu.
středa 28. února 2007
Doom 3: Resurrection of Evil - tipy triky
V našem návodu najdete tipy na vyladění výkonu, detailní popis zbraní a nových nepřátel, taktiku na bossy, a v neposlední řadě komplexní resumé celého příběhu.
pondělí 26. února 2007
10cm sněhu = kalamita
Kterak v Londýně napadla trocha sněhu, kterak v Londýně zkolabovala doprava, kterak byli Londýňané perplex z trochy sněhu, kterak měli londýnští školáci druhé vánoce. Poprvé ilustruji příspěvek vlastníma fotkama.
sobota 24. února 2007
Teplý, slunečný jarní den: 1. únor
Příjemný den v práci. Utopie?
Čtvrtek 1.2.
Lavička
Po čtyřech dnech si na nový beat začínám zvykat a pomalu si ho vychytávám. Dneska jsem například zjistil, že několik ulic vůbec nemusím uklízet, jelikož se o ně stará soukromá firma obhospodařující místní domy. Taky jsem konečně objevil parádní zašívací místečko, kde můžu nerušeně sedět, kochat se pohledem na okolí (bohužel ne na Wembley, člověk nemůže mít všechno) a číst si knížku. Je to v takovém parčíku za školou, s výhledem na depo metra, je tam klid, skoro nikdo tamtudy nechodí a ačkoliv je to pár kroků od hlavní silnice, mezi ní a mou oblíbenou lavičkou stojí vysoké baráky. Jedinou nevýhodu skýtá fakt, že když si sednu a přestanu makat, za dvacet minut mi začne být zima, takže to s tím zašíváním není zas tak horké.
Čtvrtek 1.2.
Lavička
Po čtyřech dnech si na nový beat začínám zvykat a pomalu si ho vychytávám. Dneska jsem například zjistil, že několik ulic vůbec nemusím uklízet, jelikož se o ně stará soukromá firma obhospodařující místní domy. Taky jsem konečně objevil parádní zašívací místečko, kde můžu nerušeně sedět, kochat se pohledem na okolí (bohužel ne na Wembley, člověk nemůže mít všechno) a číst si knížku. Je to v takovém parčíku za školou, s výhledem na depo metra, je tam klid, skoro nikdo tamtudy nechodí a ačkoliv je to pár kroků od hlavní silnice, mezi ní a mou oblíbenou lavičkou stojí vysoké baráky. Jedinou nevýhodu skýtá fakt, že když si sednu a přestanu makat, za dvacet minut mi začne být zima, takže to s tím zašíváním není zas tak horké.
čtvrtek 22. února 2007
Hovězí ráj
Chuťové receptory dneska zažily pozdní Vánoce, Chanuku, Ramadán a předčasné Velikonoce dohromady! Jedl jsem totiž hovězí steak!
Pondělí 29.1. Hovězí
Mám rád maso. Miluju hovězí. Zbožňuju hovězí steaky! Naposledy jsem je jedl... dávno. V září na dovolené v Itálii. A dneska. Víc jak půlkilový flák masa si pobyl na pánvi přesně tak dlouho jak měl, okořeněn přesně tak jak měl, načež se přemístil na talíř, nad nímž jsem seděl hladový já, v jedné ruce nůž, ve druhé vidličku. Kdybyste věděli jak se to lahodné, šťavnaté, voňavé a naprosto paradiziakální masíčko nádherně jemňoučce ukrajovalo, jak snadno a s jakou radostí se nechalo rozkousávat, uvolňujíce kvanta nepopsatelně orgastických impulzů pro moje chuťové buňky, a jak dobře k němu sedla ta měkoučká čerstvoučká bagetka, jak jsem s ní ještě vytřel talíř dosucha, aby ani kapička té lahodné šťávičky (z hovězího steaku) nepřišla nazmar, a jak mi teď tečou sliny když na to myslím, a to jsem před chvilkou dojedl... Já prostě miluju krávy!
Pondělí 29.1. Hovězí
Mám rád maso. Miluju hovězí. Zbožňuju hovězí steaky! Naposledy jsem je jedl... dávno. V září na dovolené v Itálii. A dneska. Víc jak půlkilový flák masa si pobyl na pánvi přesně tak dlouho jak měl, okořeněn přesně tak jak měl, načež se přemístil na talíř, nad nímž jsem seděl hladový já, v jedné ruce nůž, ve druhé vidličku. Kdybyste věděli jak se to lahodné, šťavnaté, voňavé a naprosto paradiziakální masíčko nádherně jemňoučce ukrajovalo, jak snadno a s jakou radostí se nechalo rozkousávat, uvolňujíce kvanta nepopsatelně orgastických impulzů pro moje chuťové buňky, a jak dobře k němu sedla ta měkoučká čerstvoučká bagetka, jak jsem s ní ještě vytřel talíř dosucha, aby ani kapička té lahodné šťávičky (z hovězího steaku) nepřišla nazmar, a jak mi teď tečou sliny když na to myslím, a to jsem před chvilkou dojedl... Já prostě miluju krávy!
středa 21. února 2007
Bravo - Láska, sex a něžnosti č.6
STRAŠNĚ MĚ TO VZRUŠUJE
Aneta, 17: Chtěla bych se na vás obrátit se dvěma problémy. chodím s chlapcem, kterému je jednadvacet let, máme se moc rádi, a proto se často milujeme. Chodíme spolu šest měsíců, ale při milování to má jednou vážnou chybu. Vůbec jsem ještě nedosáhla orgasmu. Nevím, jak je to možné a moc mě to trápí. Chlapec nic neříká, a tak ani nevím, jestli o tom ví. Zdá se mi trapné se s ním o tom bavit, i když vím, že je to normálně běžné. Asi se stydím a taky jsem asi hloupá. Nyní k tomu druhému problému. Dost dlouho jsem sportovala a ze všeho nejradši šplhala. Nyní když šplhám, tak na mně něco musí působit, protože mě to strašně vzrušuje. Připadá mi to jako při milování, i když to při milování neznám. Nejdřív šplhám pomalu a potom tempo zrychluji a začínám vzdychat. Až dojde k vyvrcholení. Mojí sestřenici je 16 let a má tento problém se šplháním taky. Dá se to nějak léčit? Chtěla bych strašně moc prožít krásné milování s něžnými slovy a se vším, co k tomu patří.
Při zahájení sexuálního života část žen skutečně vyvrcholení (orgasmus) nedosahuje, tato schopnost se rozvíjí postupně, v průběhu života se měnní, část žen nikdy orgasmus nedosáhne vůbec, což ale neznamená, že pohlavní styk pro ně není příjemný. Na druhé straně existuje malé procentot žen, pro něž je pohlavní styk nepříjemný, eventuelně i bolestivý. Vždy je na místě vyhledat sexuologa, který může poruchu vyléčit. V Tvém případě se domnívám, zvláště kvůli druhé části Tvého dopisu, že bude-li při pohlavním styku dostatečně intenzivně drážděn poštěváček (clitoris), pak orgasmu dosáhneš. Možná, že to nebude hned napoprvé. Zkušenost Tvá a Tvé sestřenice se šplháním je zcela běžná, není co léčit a ke krásnému milování samozřejmě něžná slova patří.
Aneta, 17: Chtěla bych se na vás obrátit se dvěma problémy. chodím s chlapcem, kterému je jednadvacet let, máme se moc rádi, a proto se často milujeme. Chodíme spolu šest měsíců, ale při milování to má jednou vážnou chybu. Vůbec jsem ještě nedosáhla orgasmu. Nevím, jak je to možné a moc mě to trápí. Chlapec nic neříká, a tak ani nevím, jestli o tom ví. Zdá se mi trapné se s ním o tom bavit, i když vím, že je to normálně běžné. Asi se stydím a taky jsem asi hloupá. Nyní k tomu druhému problému. Dost dlouho jsem sportovala a ze všeho nejradši šplhala. Nyní když šplhám, tak na mně něco musí působit, protože mě to strašně vzrušuje. Připadá mi to jako při milování, i když to při milování neznám. Nejdřív šplhám pomalu a potom tempo zrychluji a začínám vzdychat. Až dojde k vyvrcholení. Mojí sestřenici je 16 let a má tento problém se šplháním taky. Dá se to nějak léčit? Chtěla bych strašně moc prožít krásné milování s něžnými slovy a se vším, co k tomu patří.
Při zahájení sexuálního života část žen skutečně vyvrcholení (orgasmus) nedosahuje, tato schopnost se rozvíjí postupně, v průběhu života se měnní, část žen nikdy orgasmus nedosáhne vůbec, což ale neznamená, že pohlavní styk pro ně není příjemný. Na druhé straně existuje malé procentot žen, pro něž je pohlavní styk nepříjemný, eventuelně i bolestivý. Vždy je na místě vyhledat sexuologa, který může poruchu vyléčit. V Tvém případě se domnívám, zvláště kvůli druhé části Tvého dopisu, že bude-li při pohlavním styku dostatečně intenzivně drážděn poštěváček (clitoris), pak orgasmu dosáhneš. Možná, že to nebude hned napoprvé. Zkušenost Tvá a Tvé sestřenice se šplháním je zcela běžná, není co léčit a ke krásnému milování samozřejmě něžná slova patří.
úterý 20. února 2007
Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř
Přesně to jsem si říkal v první den na novém beatu.
Pondělí 29.1.
Po třech týdnech na Church Road jsem si tam docela zvykl, zjistil že v Harlesdenu žijí i slušní lidé (Poláci a angličtí důchodci) a nový beat pro mě byl šok. Ne, že by byl v něčem horší, spíš naopak, je daleko čistší (po týdnu bez údržby vypadá jako Church Road po jednom odpoledni), je tam klid a skýtá výjimečný výhled na hádejte co: Wembley (je to co by koštětem dohodil). Bohužel však není tak pěkně kompaktní, ulice jsou roztahané po okolí a chodníky postrádají Churchroadovskou dokonalost, tj. šířku přesně pro barrow, aby člověk nemusel kličkovat tři metry od zdi ke zdi když chce sebrat dva papírky. A právě barrow je tím největším kamenem úrazu, žádné barrow totiž není. Ačkoliv jsem ho za celou svou metařskou kariéru používal jen pár týdnů, hrozně jsem si na něj zvykl a byl to šok, být zase bez něj. V důsledku toho jsem celé pondělí jen znuděně chodil, tu a tam něco vypickeroval, naprosto ignoroval bordel vyžadující koště, a v 9:50 jsem měl hotovo. Bylo mi blbé odejít tak brzo, pročež jsem se ještě hodinu bezcílně producíroval po okolí a v 11 to zapíchl. Co naplat, že je nový beat kilometr od Wembley, když tam není barrow a jedu tam hodinu, takže musím ráno zase vstávat v pět.
Pondělí 29.1.
Po třech týdnech na Church Road jsem si tam docela zvykl, zjistil že v Harlesdenu žijí i slušní lidé (Poláci a angličtí důchodci) a nový beat pro mě byl šok. Ne, že by byl v něčem horší, spíš naopak, je daleko čistší (po týdnu bez údržby vypadá jako Church Road po jednom odpoledni), je tam klid a skýtá výjimečný výhled na hádejte co: Wembley (je to co by koštětem dohodil). Bohužel však není tak pěkně kompaktní, ulice jsou roztahané po okolí a chodníky postrádají Churchroadovskou dokonalost, tj. šířku přesně pro barrow, aby člověk nemusel kličkovat tři metry od zdi ke zdi když chce sebrat dva papírky. A právě barrow je tím největším kamenem úrazu, žádné barrow totiž není. Ačkoliv jsem ho za celou svou metařskou kariéru používal jen pár týdnů, hrozně jsem si na něj zvykl a byl to šok, být zase bez něj. V důsledku toho jsem celé pondělí jen znuděně chodil, tu a tam něco vypickeroval, naprosto ignoroval bordel vyžadující koště, a v 9:50 jsem měl hotovo. Bylo mi blbé odejít tak brzo, pročež jsem se ještě hodinu bezcílně producíroval po okolí a v 11 to zapíchl. Co naplat, že je nový beat kilometr od Wembley, když tam není barrow a jedu tam hodinu, takže musím ráno zase vstávat v pět.
neděle 18. února 2007
Doom 3: Resurrection of Evil - recenze
Tento článek původně vyšel v březnu 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se ho umístit na blog.
Je to tady! Očekávaný datadisk na loňskou pecku Doom 3 je na světě, z čehož se kromě pařanů radují zejména prodejci plenek. Dokáže nové dílko od Nerve Software, vyráběné pod záštitou ID Softu, konečně sjednotit zaryté odpůrce Dooma 3 a jejich protějšky, kteří by pro svého božského Carmacka srali ježky proti srsti, kdyby je o to požádal? To ukáže čas, ale na co se v Doom 3: Resurrection of Evil můžete těšit, to se dozvíte z naší exkluzivní recenze!
sobota 17. února 2007
Bravo - Láska, sex a něžnosti č.5
POTŘEBOVALA BYCH PORADIT, JAK TEN STRACH PŘEKONAT
Markéta, 16: Mám kluka. Oba dva se máme rádi. Jsme jako každá jiná dvojce, chodíme spolu už pěkně dlouho a prostě se normálně máme rádi a líbáme se. Ale ještě jsme spolu neměli pohlavní styk. Můj chlapec na mně už dávno naléhal, ale já to prostě nedokážu. Mám strach. Potřebovala bych poradit, jak ten strach překonat, nemít nepříjemný pocit, dokázat to, nebát se žádné bolesti.
Más přirozené reakce svého věku. Považuji za hloupé realizovat první pohlavní styk třeba právě proto, že všechny holky ze třídy "už to mají za sebou". Jednak to vždycky tak úplně nebývá pravda a jednak nesouložíme proto, abychom se vyrovnali ostatním. Že na Tebe Tvůj chlapec nalého, je normální a přirozené. Ale jen Ty musíš rozhodnout o tom, kdy k tomu dojde. Měla bys dopředu získat několik jistot. Že je Tvůj kluk zodpovědný, například, nepřivede Tě do jiného stavu, vyzná se v antikoncepci - a že to pro Tebe není partner na krátkodobou, ale naopak na dlouhodobou známost. Myslím, že když získáš jistoty, které jsou po mém soudu v partnerském vztahu nezbytné, pak Tvé tělo samo vyšle signál, že nastal ten vhodný okamžik a strach bude pryč.
Markéta, 16: Mám kluka. Oba dva se máme rádi. Jsme jako každá jiná dvojce, chodíme spolu už pěkně dlouho a prostě se normálně máme rádi a líbáme se. Ale ještě jsme spolu neměli pohlavní styk. Můj chlapec na mně už dávno naléhal, ale já to prostě nedokážu. Mám strach. Potřebovala bych poradit, jak ten strach překonat, nemít nepříjemný pocit, dokázat to, nebát se žádné bolesti.
Más přirozené reakce svého věku. Považuji za hloupé realizovat první pohlavní styk třeba právě proto, že všechny holky ze třídy "už to mají za sebou". Jednak to vždycky tak úplně nebývá pravda a jednak nesouložíme proto, abychom se vyrovnali ostatním. Že na Tebe Tvůj chlapec nalého, je normální a přirozené. Ale jen Ty musíš rozhodnout o tom, kdy k tomu dojde. Měla bys dopředu získat několik jistot. Že je Tvůj kluk zodpovědný, například, nepřivede Tě do jiného stavu, vyzná se v antikoncepci - a že to pro Tebe není partner na krátkodobou, ale naopak na dlouhodobou známost. Myslím, že když získáš jistoty, které jsou po mém soudu v partnerském vztahu nezbytné, pak Tvé tělo samo vyšle signál, že nastal ten vhodný okamžik a strach bude pryč.
pátek 16. února 2007
Fotomix
Pro jednou jsem si odpočinul od psaní a dal přednost kvantu vizuálních informací. Všehochuť fotek příhodně nazvaná Fotomix přináší pohled na Londýn, výlet do lesoparku Hampstead Heath, dvě podoby mého šíleného spolubydlícího a unikátní Pupíček collection (kterou za žádných okolností nesmí vidět Michal!) PS - proč Pupíček? Zeptejte se Ingrid. PPS - po přestěhování blogu se ty fotky trochu rozházely, což jim jistě neubírá na kvalitě.čtvrtek 15. února 2007
Horkýže Slíže - Live in London 10.2.07
V návaznosti na příspěvek ze soboty bych tento mohl pojmenovat VELKÁ ROCKOVÁ RADOST. Na koncert Horkýže Slíže jsem se dlouho těšil a rozhodně bylo proč! Nejenže jsem je v Praze propásl (zapomněl jsem tenkrát odejít z hospody), ale navíc jsem ještě nikdy nebyl na klubovém koncertě, kde pár stovek lidí paří jak smyslů zbavených. To je iné kafe než megakoncerty pro x desítek tisíc lidí...
Bravo - Láska, sex a něžnosti č.4
ALE ZE VŠEHO NEJVÍC SE BOJÍM, ŽE VE SLABÉ CHVILCE ŘEKNU ANO
Soňa, 15: Před rokem jsem se seznámila s chlapcem. Mně bylo čtrnáct a jemu devatenáct let. Máme se oba moc rádi a život jeden bez druhého si nedovedeme představit. Ale to je asi představa a sen všech mladých dvojic. Nedávno na mně začal naléhat, abych se sním vyspala. Několikrát jsem mu už řekla, že ne, že bych nerada zklamala rodiče a hlavně mamku. Ale ze všeho nejvíc se bojím, e ve slabé chvilce řeknu ANO. Co mám dělat?
Umíš přemýšlet o svém životě, zraješ v rozumnou dívku, ale sama správně cítíš, že i rozum může mít své slabé chvilky. Nechci Tě informovat ani o antikoncepci, ani o následcích pohlavního styku. Tvůj problém je v tom, že máš poměrně "zralého" partnera. Jenže si uvědom, žes to Ty, která nakonec rozhodne, kdy se bude první pohlavní styk realizovat. Jestliže svého partnera nejen miluješ, ale také mu věříš a dobře ho znáš - pozor: Zvaž, zda jsi schopná tohle posoudit, a jestliže je přítomná i Tvoje tělesná touha po pohlavním styku, pak se asi ta chvíle, kdy řekneš ANO a podlehneš, přibližuje. Jentě je tu tvůj ohled na rodiče a hlavně na manku. Takže ta chvíle, po mém soudu, zase není tak bezprostředně blízko. Ostatně, v Tvých patnácti nemáš co zmeškat.
Soňa, 15: Před rokem jsem se seznámila s chlapcem. Mně bylo čtrnáct a jemu devatenáct let. Máme se oba moc rádi a život jeden bez druhého si nedovedeme představit. Ale to je asi představa a sen všech mladých dvojic. Nedávno na mně začal naléhat, abych se sním vyspala. Několikrát jsem mu už řekla, že ne, že bych nerada zklamala rodiče a hlavně mamku. Ale ze všeho nejvíc se bojím, e ve slabé chvilce řeknu ANO. Co mám dělat?
Umíš přemýšlet o svém životě, zraješ v rozumnou dívku, ale sama správně cítíš, že i rozum může mít své slabé chvilky. Nechci Tě informovat ani o antikoncepci, ani o následcích pohlavního styku. Tvůj problém je v tom, že máš poměrně "zralého" partnera. Jenže si uvědom, žes to Ty, která nakonec rozhodne, kdy se bude první pohlavní styk realizovat. Jestliže svého partnera nejen miluješ, ale také mu věříš a dobře ho znáš - pozor: Zvaž, zda jsi schopná tohle posoudit, a jestliže je přítomná i Tvoje tělesná touha po pohlavním styku, pak se asi ta chvíle, kdy řekneš ANO a podlehneš, přibližuje. Jentě je tu tvůj ohled na rodiče a hlavně na manku. Takže ta chvíle, po mém soudu, zase není tak bezprostředně blízko. Ostatně, v Tvých patnácti nemáš co zmeškat.
středa 14. února 2007
Bleskovky
Několik rychlých zpráv a poznatků z londýnského života.
- Hele Oktávka, hele Fábie, Hele Felície... Tak tuhle hlášku si tady říkám hodně často. Občas si dokonce řeknu "Hele Fáčko, hele Forman", i když to není tak často. Jenom jednou jsem si však řekl "Hele Oktávka v kombíku. Hele a pražská (2A5...).
- Množství kadeřnictví na počet obyvatel je vskutku pozoruhodný. Než od nás dojdu na metro, což je asi kilometr, mohl bych se nechat ostříhat víc než pětkrát. Michal to zdůvodňuje tím, že afra, dready a rasta copánky jsou hodně pracné.
- Hubnu? Škoda že se nemám kde zvážit, zajímalo by mě totiž, proč mi jsou džíny tak velké, když Milan očividně trvá dál a daří se mu dobře. Michal s Ingrid tvrdí, že ačkoliv mi pupek zůstal, zhubnul jsem v jiných partiích. Tak asi jo.
- Hele Oktávka, hele Fábie, Hele Felície... Tak tuhle hlášku si tady říkám hodně často. Občas si dokonce řeknu "Hele Fáčko, hele Forman", i když to není tak často. Jenom jednou jsem si však řekl "Hele Oktávka v kombíku. Hele a pražská (2A5...).
- Množství kadeřnictví na počet obyvatel je vskutku pozoruhodný. Než od nás dojdu na metro, což je asi kilometr, mohl bych se nechat ostříhat víc než pětkrát. Michal to zdůvodňuje tím, že afra, dready a rasta copánky jsou hodně pracné.
- Hubnu? Škoda že se nemám kde zvážit, zajímalo by mě totiž, proč mi jsou džíny tak velké, když Milan očividně trvá dál a daří se mu dobře. Michal s Ingrid tvrdí, že ačkoliv mi pupek zůstal, zhubnul jsem v jiných partiích. Tak asi jo.
úterý 13. února 2007
The Punisher - kompletní návod
Tento článek původně vyšel v únoru 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se ho umístnit na blog. Nečekám, že tuhle šílenost, tenhle můj výstřelek, někdy někdo bude číst nebo snad v minulosti četl, ale jednou jsem ho napsal tak se k němu musím hlásit. Nemá ani smysl ho editovat, takže pokud se přeci jen chcete podívat, stáhněte si ho ve wordovském formátu tady .
Londýnská fauna
Docela jsem čuměl, co se v megapoli jako Londýn pohybuje za zvěř. Poprvé jsem to zpozoroval na Walthamstow, když jsem šel ve večerních hodinách po ulici a asi 30 metrů předemnou něco přebíhalo přes cestu. Říkal jsem si, že na kočku je to moc velké, na psa to má moc dlouhý ocas, a že to vypadá přesně jako liška. Ale lišky přece nejsou béžové, a co by dělaly ve městě? Byla to béžová liška, Londýn je jich plný, už dvakrát jsem je ráno odklízel ze silnice. Další příklad divokého londýnského života jsou veverky. Těch je tu ještě víc, jsou děsně srandovní, nebojí se lidí a někdy se chovají pěkně drze. Kolikrát jsem takhle stál tři metry od veverky, která předníma tlapičkama držela kus rohlíku a divoce do něj hryzala. Jakmile jsem se pohnul, vzala rohlík do tlamy a začala bleskurychle zdrhat, úplně se při tom vlnila, jak poskakovala na předních, pak na zadních, pak se zavlnil ocas, pak zase na předních... A za pět minut běžela zpátky s dalším rohlíkem. Michal dokonce říkal, že jednou si jeden drzý veverčák stoupnul na plot a asi pět minut na sebe koukali. Bohužel se zvíře nenechalo vyfotit. Taky se může stát, že parkové veverky, zvyklé být krmeny od lidí, po vás budou loudit jídlo a když jim ho nedáte, skočí vám do klína. Veverka šedivá sem prý připutovala z Ameriky, přemnožila se tu a úplně vytlačila původní druh, do hněda zbarvené a plaché veverky evropské.
pondělí 12. února 2007
The Punisher - recenze
Kriminálníci třeste se, Kat sestoupil z filmového plátna a jde rovnou k vám! Vzhledem k velmi nepovedené kinematografické předloze jsou naše očekávání všelijaká, především však pesimistická. Jak to nakonec dopadlo, a zda se v období herního sucha máme těšit alespoň na pár kapiček pařební vláhy, ukáže následující recenze.
sobota 10. února 2007
Malá rocková radost
Od rána poslouchám Rádio Beat, kde běží Víkend cover verzí, a kolem čtvrté odpoledne mě napadlo přihodit svou trošku do cover kotle. Napsal jsem jim tedy SMS s pozdravy z Londýna a žádostí o písničku Doctor Doctor od UFO, ovšem v podání Iron Maiden, případně The Number of The Beast v podání Sinergy, aby mezi těmi rockery zazněl taky ženský vokál. No a ani jsem se nenadál, hned po reklamě zazněli UFO, pak moderátor přečetl mojí SMS a pustil tam Irony. Inu, taková malá sobotní rocková radost :)
Špína v ulicích Harlesdenu.
Varování: tento příspěvek obsahuje nechutnosti, které by osobám se slabým žaludkem a silnou představivostí mohly způsobit vážné potíže, proto by jej neměly číst vůbec, nebo si aspoň připravit kýbl. Neměli by jej číst ani lidé přecitlivělí na téma rasismus, jelikož by jim text mohl připadat rasistický, což by se jim nelíbilo, a mě se nechce poslouchat nějaké námitky.
Pondělí 22.1.
Po zkušenosti s indickou čtvrtí Sudbury, kde jsem uklízel koncem prosince, jsem se mylně domníval, že tamní Indové jsou nečistí. Mýlil jsem se, oni jen odhazují dvakrát tolik odpadků než průměrní londýňané. Zato obyvatelé Harlesdenu, to je jiná třída.
pátek 9. února 2007
Burnout Dominator – preview
Název: Burnout Dominator // Platforma: Playstation 2, PSP // Vydavatel: Electronic Arts // Výrobce: EA UK // Žánr: arkádové závody
Zatímco studio Criterion vyvíjí nexgen pokračování série Burnout, EA se rozhodla vyždímat další dolary ze staré platformy, pro kterou připravuje Dominátora, aneb the best of Burnout. Půjde o spojení všech předchozích dílů, z nichž si Dominator vezme některé prvky, jiné naopak vypustí a navrch přidá pár inovací. Jsme upřímně zvědavi, jak si s tím britská pobočka Electronic Arts poradí, vzhledem k tomu že za sérií doposud stálo výše zmíněné studio Criterion.
Řezník řeže...
První a nejvýraznější amputace se týká Crash módu, známého z prvního Burnoutu a z Burnout Revenge, a Traffic checkingu, taktéž z nejnovějšího dílu. V prvním ze dvou jmenovaných prvků, jenž by se měl v plné síle vrátit na nextgen platformě, jste měli za úkol se rozjet, co nejšikovněji nabourat a zablokovat provoz tak, abyste způsobili masivní řetězovou havárii a zlikvidovali co nejvíce vozidel. Traffic check naopak spočíval v bezohledné jízdě hustým provozem a zničením co největšího počtu stejným směrem jedoucích aut.
čtvrtek 8. února 2007
Našel jsem Libru!
Úterý 16.1.
Řada kolegů sweeperů se chlubí tím, že při práci nachází všerůzné finanční obnosy. Tu osmdesát, tu třicet pět, tu padesát... jednou se prý dokonce někomu povedlo zakopnout o ruličku se sedmi sty Librami. I já potkávám peníze, proč ovšem troškařit s nějakými (pche) příležitostnými nálezy, když to mohou být nálezy každodenní. Tu najdu penci, tu dvoupenci, několikrát mi dokonce zkřížila cestu dvacetipence, a to už je co říct. Ovšem dneska, dneska štěstěna předčila všechna má očekávání, když mi na lopatu nametla celou Libru!
Update ze 26.1.
Dneska jsem trhnul rekord. Během dne mi v kapse přistály čtyři měďáky a když jsem šel ze šichty po chodníku, jenž jsem nestihl dodělat, jen tak zběžně jsem se koukal co kde zůstalo - támhle flaška, támhle pytlík od chipsů, támhle nějaká tři kolečka, co jsou vůbec zač...? Ty vole to je Libra! A támhleto hranatý je 50p! A ještě 10p jako bonus, no tak to mám dneska vyděláno. Poslední den na beatu mi přinesl pěkné rozloučení, jen co je pravda.
Řada kolegů sweeperů se chlubí tím, že při práci nachází všerůzné finanční obnosy. Tu osmdesát, tu třicet pět, tu padesát... jednou se prý dokonce někomu povedlo zakopnout o ruličku se sedmi sty Librami. I já potkávám peníze, proč ovšem troškařit s nějakými (pche) příležitostnými nálezy, když to mohou být nálezy každodenní. Tu najdu penci, tu dvoupenci, několikrát mi dokonce zkřížila cestu dvacetipence, a to už je co říct. Ovšem dneska, dneska štěstěna předčila všechna má očekávání, když mi na lopatu nametla celou Libru!
Update ze 26.1.
Dneska jsem trhnul rekord. Během dne mi v kapse přistály čtyři měďáky a když jsem šel ze šichty po chodníku, jenž jsem nestihl dodělat, jen tak zběžně jsem se koukal co kde zůstalo - támhle flaška, támhle pytlík od chipsů, támhle nějaká tři kolečka, co jsou vůbec zač...? Ty vole to je Libra! A támhleto hranatý je 50p! A ještě 10p jako bonus, no tak to mám dneska vyděláno. Poslední den na beatu mi přinesl pěkné rozloučení, jen co je pravda.
úterý 6. února 2007
Bravo - Láska, sex a něžnosti č.3
NEJSME "TEPLÝ"?
Jana 15, Dita 16: Obě rády čteme váš časopis, a proto jsme se rozhodly napsat právě do BRAVA. Trochu se bojíme, jestli nejsme tak trochu teplý. Abysme vám to vysvětlily na konkrétním příkladu. Byly jsme na diskotéce a obě jsme se beznadějně zamilovaly do dvou kluků. Oni o tom nejspíš neměli ani tušení. Čirou náhodou pro nás přišli tancovat. Když jsme dotancovali, šli jsme si sednout a oni nás vzali za ruce (to už s enám moc nelíbilo), ale při druhém ůloužáku nás začali osahávat. Tím se nám strašně zhnusili a podobné případy se nám staly už několikrát. Co máme dělat?
Nemyslím si, že to co uvádíte, zcela jednoznačně svědčí o vaší homosexualitě, zvláště když přihlédnu k Vašemu věku. Je pravda, že již v pubertě se homosexuální sklony mohou začít projevovat, spíše je ale člověk přitahován osobami stejného pohlaví, do kterých se i zamilovává, než aby na prvním místě byl takový odpor k osobám druhého pohlaví, o němž se zmiňujete. Soudím, že Váš problém bude v něčem jiném. Člověk, aby akceptoval sexuální, erotické chování druhého člověka, musí být sám náležitě eroticky vyladěn. Jestliže se setkají dva lidé, z nichž jeden je příznivě sexuálně vyladěný a druzhý ne, pak je na tom prvním, aby svým chováním a jednáním se pokusil toho druhého rovněž "vyladit". Samozřejmě, když se lidé znají, jsou si blízcí, tak takové vzájemné vyldaění nebývá složité. Jenže Vy jste ty kluky, o nichž píšete, neznaly a konec konců nejste ještě ve věku, kdy žu byste se mohly považovat za psychosexuálně zcela zralé. Navíc ti kluci na to šli příliš zhurta. Takže si myslím, že je předčasné dělat nějaké závěry, pokud je o Vaši homosexualitu.
Jana 15, Dita 16: Obě rády čteme váš časopis, a proto jsme se rozhodly napsat právě do BRAVA. Trochu se bojíme, jestli nejsme tak trochu teplý. Abysme vám to vysvětlily na konkrétním příkladu. Byly jsme na diskotéce a obě jsme se beznadějně zamilovaly do dvou kluků. Oni o tom nejspíš neměli ani tušení. Čirou náhodou pro nás přišli tancovat. Když jsme dotancovali, šli jsme si sednout a oni nás vzali za ruce (to už s enám moc nelíbilo), ale při druhém ůloužáku nás začali osahávat. Tím se nám strašně zhnusili a podobné případy se nám staly už několikrát. Co máme dělat?
Nemyslím si, že to co uvádíte, zcela jednoznačně svědčí o vaší homosexualitě, zvláště když přihlédnu k Vašemu věku. Je pravda, že již v pubertě se homosexuální sklony mohou začít projevovat, spíše je ale člověk přitahován osobami stejného pohlaví, do kterých se i zamilovává, než aby na prvním místě byl takový odpor k osobám druhého pohlaví, o němž se zmiňujete. Soudím, že Váš problém bude v něčem jiném. Člověk, aby akceptoval sexuální, erotické chování druhého člověka, musí být sám náležitě eroticky vyladěn. Jestliže se setkají dva lidé, z nichž jeden je příznivě sexuálně vyladěný a druzhý ne, pak je na tom prvním, aby svým chováním a jednáním se pokusil toho druhého rovněž "vyladit". Samozřejmě, když se lidé znají, jsou si blízcí, tak takové vzájemné vyldaění nebývá složité. Jenže Vy jste ty kluky, o nichž píšete, neznaly a konec konců nejste ještě ve věku, kdy žu byste se mohly považovat za psychosexuálně zcela zralé. Navíc ti kluci na to šli příliš zhurta. Takže si myslím, že je předčasné dělat nějaké závěry, pokud je o Vaši homosexualitu.
pondělí 5. února 2007
Fatal Inertia - preview
Název: Fatal Inertia // Platforma: Playstation 3, XBOX 360 // Vydavatel: KOEI // Výrobce: KOEI Canada // Žánr: sci-fi arkádové závody
Studio KOEI je známé spíše díky epickým drasťárnám typu Dynasty Warrirors, proto jsme zvědaví, jak dopadne jejich žánrová odbočka v podobě arkádových závodů se sci-fi raketkami, o které je řeč v našem preview. V titulech od KOEI jde především o blízký pohled na vnitřnosti stovek nebohých Japonců, je proto s podivem, jak prudce to nebozí Japonci... pardon, pánové z KOEI stočili do zcela jiné žánrové uličky. Ne, že by v jejich PS3 portfoliu chyběly drasťárny, stačí pomyslet na Bladestorm: The Hundred Years War, jenže oni se pustili i do simulátoru sci-fi závodů s futuristickými raketkami, a podle všeho pořádně našláplými!
Rychlost v=at, dráha s=½at2, moment síly M=Fr... = NEHODA
Hlavním tahákem Fatal Inertia má být pokročilý fyzikální model (k tomu dopomáhej Unreal 3 engine), na němž bude celá hra bazírovat a od nějž se bude odvíjet všechno, od vlivu prostředí a tvaru vozidla na letové schopnosti až po funkci zbraní. Podle autorů půjde o skutečnou simulaci, která bude na míle daleko od sáňkování alá Need for Speed či Burnout, takže se budete muset naučit mistrně ovládat své vozidlo a především využívat všeho, co vám prostředí nabídne ke zvýšení rychlosti a likvidace soupeřů. Autoři zmiňují výhodnost létání těsně nad či pod vodní hladinou, brázdění úzkých kaňonů či hazardování při pokusech o co nejdůvěrnější kontakt s ostrými skalními hřebeny. V prezentaci z loňské výstavy v Tokyu je vidět nádherný příklad likvidace protivníka skálou, k čemuž postačila dávka z kulometu do nejbližšího převisu, rázem se měnícího v déšť obřích balvanů, mezi nimiž se dá opravdu stěží kličkovat...
neděle 4. února 2007
Dva silvestrovské příspěvky
S měsíčním zpožděním vypadá tento příspěvek trochu podivně, ale chtěl jsem dodržet chronologický pořádek mého seriálu.
Neděle 31.12. - Podruhé trávím silvestra v zahraničí
Silvestra strávím doma a nejspíš to bude nuda. Původně byla v plánu cesta do Amsterdamu, jenže není dost financí. Druhá možnost byl Kettering, město kde Michal dřív pracoval a má tám známé. Jelikož má dnes Ingrid šichtu a Michala bolí zub, nic se nekoná. Na poslední chvíli jsem se domluvil s jedním Slovákem z práce, že budu kalit u něj, jenže on pro změnu odfrčel do Birminghamu. Jízda do centra města nepřichází v úvahu, jednou mi to stačilo, takže nezbývá než zůstat doma. Koupil jsem si tři flašky vína, z čehož dvě jsou nepoživatelné bez příměsi coly (jestli je TOHLE cabernet, tak ať mi praskne vřed) a třetí, o dost dražší a francouzského původu, jsem zatím neotevřel. Inu, wish me luck.
Pondělí 1.1. - Silvestrovská nostalgie
Silvestr stál za vyliž, celý večer jsme s Michalem strávili v pokoji posloucháním českých komiků, což byla sice sranda, ale představoval jsem si něco živějšího. Důležité však je, že ve chvíli zázračného osvícení jsme ukuli plán na návštěvu Prahy, prostě jen tak na víkend, když jsou ty letenky tak levné. Díky této spásné myšlence mě konečně přestaly trápit nostalgické vzpomínky na geniálního silvestra na Uniho chatě v Žilině a na mé Slovenské kamarády, po nichž se mi dost stýská, nejen proto že se s nimi tak skvěle kalí, ale prostě protože jsou skvělí. Stýská se mi i po lidech z Prahy, ale po Slovácích víc, za což může skupina Horkýže Slíže, která mi je neustále připomíná svými geniálními texty.
Jinými slovy, těším se na Velkého Milovníka Piva Uniho (protože o pivu mluví s láskou a vášní) a na hUkusovo LOLování a ROFLování. Nemůžu se dočkat, až si na letošním Unifestu sedneme, otevřeme flašku Johnyho Walkera, zapálíme drahý kubánský doutník a budeme vychutnávat absolutní pohodu.
Neděle 31.12. - Podruhé trávím silvestra v zahraničí
Silvestra strávím doma a nejspíš to bude nuda. Původně byla v plánu cesta do Amsterdamu, jenže není dost financí. Druhá možnost byl Kettering, město kde Michal dřív pracoval a má tám známé. Jelikož má dnes Ingrid šichtu a Michala bolí zub, nic se nekoná. Na poslední chvíli jsem se domluvil s jedním Slovákem z práce, že budu kalit u něj, jenže on pro změnu odfrčel do Birminghamu. Jízda do centra města nepřichází v úvahu, jednou mi to stačilo, takže nezbývá než zůstat doma. Koupil jsem si tři flašky vína, z čehož dvě jsou nepoživatelné bez příměsi coly (jestli je TOHLE cabernet, tak ať mi praskne vřed) a třetí, o dost dražší a francouzského původu, jsem zatím neotevřel. Inu, wish me luck.
Pondělí 1.1. - Silvestrovská nostalgie
Silvestr stál za vyliž, celý večer jsme s Michalem strávili v pokoji posloucháním českých komiků, což byla sice sranda, ale představoval jsem si něco živějšího. Důležité však je, že ve chvíli zázračného osvícení jsme ukuli plán na návštěvu Prahy, prostě jen tak na víkend, když jsou ty letenky tak levné. Díky této spásné myšlence mě konečně přestaly trápit nostalgické vzpomínky na geniálního silvestra na Uniho chatě v Žilině a na mé Slovenské kamarády, po nichž se mi dost stýská, nejen proto že se s nimi tak skvěle kalí, ale prostě protože jsou skvělí. Stýská se mi i po lidech z Prahy, ale po Slovácích víc, za což může skupina Horkýže Slíže, která mi je neustále připomíná svými geniálními texty.
Jinými slovy, těším se na Velkého Milovníka Piva Uniho (protože o pivu mluví s láskou a vášní) a na hUkusovo LOLování a ROFLování. Nemůžu se dočkat, až si na letošním Unifestu sedneme, otevřeme flašku Johnyho Walkera, zapálíme drahý kubánský doutník a budeme vychutnávat absolutní pohodu.
pátek 2. února 2007
Half-Life 2 - kompletní návod
Rise and shine mr. Freeman,
rise and shine...
Vidět hned po zadání nové hry tvář G-mana přes celou obrazovku, to nevěstí nic dobrého. Na druhou stranu, je to určitě promyšlený krok Valve, kteří chtěli hned a bez servítek ukázat schopnosti Source enginu. Zamachrovali velice efektivně a rozhodně to není planá chlouba.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)