Přesně to jsem si říkal v první den na novém beatu.
Pondělí 29.1.
Po třech týdnech na Church Road jsem si tam docela zvykl, zjistil že v Harlesdenu žijí i slušní lidé (Poláci a angličtí důchodci) a nový beat pro mě byl šok. Ne, že by byl v něčem horší, spíš naopak, je daleko čistší (po týdnu bez údržby vypadá jako Church Road po jednom odpoledni), je tam klid a skýtá výjimečný výhled na hádejte co: Wembley (je to co by koštětem dohodil). Bohužel však není tak pěkně kompaktní, ulice jsou roztahané po okolí a chodníky postrádají Churchroadovskou dokonalost, tj. šířku přesně pro barrow, aby člověk nemusel kličkovat tři metry od zdi ke zdi když chce sebrat dva papírky. A právě barrow je tím největším kamenem úrazu, žádné barrow totiž není. Ačkoliv jsem ho za celou svou metařskou kariéru používal jen pár týdnů, hrozně jsem si na něj zvykl a byl to šok, být zase bez něj. V důsledku toho jsem celé pondělí jen znuděně chodil, tu a tam něco vypickeroval, naprosto ignoroval bordel vyžadující koště, a v 9:50 jsem měl hotovo. Bylo mi blbé odejít tak brzo, pročež jsem se ještě hodinu bezcílně producíroval po okolí a v 11 to zapíchl. Co naplat, že je nový beat kilometr od Wembley, když tam není barrow a jedu tam hodinu, takže musím ráno zase vstávat v pět.
Žádné komentáře:
Okomentovat