Dispečerské bleskovky, část druhá

V následujících příhodách se dozvíte, co dokáže natropit sníh, špatné počasí či banda feťáků nebohým motoristům, a taky že Praha je v podstatě maloměsto. Za dobu mého dispečerování jsem se utvrdil v názoru, že svět je malý a Praha je maloměsto. I když, možná je to tím, že pracuji v tak veliké a renomované firmě, ačkoliv její dny slávy jsou nenávratně pápá. Několikrát se mi dovolali moji známí, příbuzní či bývalí spolužáci, a to se pak nestačili divit.
Pojišťovna: dobrý den, mám pro vás klienta, je to pan Martin XYZ, je to Slovák...
Já: a vsadím se, že má červenou Fiestu s pražskou SPZ a jeho telefon je 777....
Pojišťovna: jak to víte?
Já: je to můj budoucí švagr.

... Operátorka pojišťovny mi přepojuje hovor ...
Já (hodně nahlas): NAZDAR MARTINE, TY STARÁ VOJNO!!! Tak cos zase vyváděl že ti to nejede?
Klient: Eh? Prosím?
Já: To jsem já vole.
Klient: Jé nazdar...
Tato příhoda je zajímavá hlavně tím, že se to stalo o víkendu, kdy jsem vůbec neměl být v práci, ale vzal jsem směnu za kolegyni.
O pár let později mi pojišťovna v jednu v noci přepojila dopravní nehodu. Pečlivě jsem si vypsal údaje, vyzpovídal klienta a před ukončením hovoru se ho zeptal: "hele, a neznáte náhodou nějakýho XYZ ze školy?" a on "jasně že znám" a já "tak to jsem já vole, čau".
Možná si myslíte, že bezpečný sex obnáší navléknutí šprcgumy, zkontrolování občanského průkazu těsně před výkonem a tím to hasne, jenže jste pěkně na omylu. Mezi preventivní opatření se řadí i takové věci, jako řádné zatažení ruční brzdy, kontrola chladící kapaliny, proměření akumulátoru, a v neposlední řadě vyhledání vhodného místa, odkud se člověk bez problémů dostane zpátky na silnici. Bohužel málokdo si těchto pravidel hledí, pročež kromě doktora Uzla k jistým nehodám intervenujeme i my. Nutno podotknout, že během soulože nás lidi většinou nepotřebují, to spíš potom, když zjišťují že nemohou nastartovat, nebo že se ze zabahněné louky nevyhrabou, což se stává nejčastěji v blízkosti nějakého rybníku. Obzvlášť kuriózní jsou pak období, kdy člověk světa neznalý jen kroutí hlavou, proč ten mladý pár jel uprostřed zimy po totálně zasněžené polní cestě kamsi do neznáma... Dlužno podotknout, že v takových případech nás většinou volají ještě PŘED, protože při své netrpělivosti nedávají pozor na cestu.
Zrovna nedávno nějaký nešťastník zapadl s Mazdou 626 u Mladé Boleslavi a když mu odtahář sdělil, že těch 200 metrů po sněhu v žádném případě nepojede, protože nemíní taky zapadnout, byl velice nešťastný. S politováním jsem ho tedy poučil, že lakota se nevyplácí, pročež teď musí počkat do jara než roztaje sníh, a příště ať není škrt a obětuje pětistovku za penzion.
Sníh mi dobře poslouží k vysvětlení faktu, že někteří lidé jsou buď úplně blbí a slepí, nebo nemají šajnu o fyzikálních veličinách. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit tak častou protichůdnost tvrzení klientů a přivolaných odtahářů. Zde je jeden příklad:
Klient: jel jsem po neprohrabané silnici, je to v kopcích uprostřed lesa, ačkoliv jsem nejel víc než 30Km/h, dostal jsem smyk a lehoulince jsem to opřel o smrk.
Odtahář: pán je zabořenej čumákem do sněhu, zadek trčí ve vzduchu a je napasovanej mezi dva smrky. Bez motorovky ho nevytáhnu.
Ztráty a nálezy
Myslíte si, že když vám ukradnou auto a vy ho najdete tak máte vyhráno? Omyl. Záleží totiž, v jakém stavu bude. Fábie jedné nešťastnice posloužila coby noclehárna bandě feťáků, pročež ač byl vůz pojízdný, nechala ho radši sešrotovat. Nebo ho prodala to Áček? Už si nevzpomínám.
Jiná něšťastnice jednou ráno přišla tam, kde měla stát její světle modrá 206ka, našla však jen prázdné parkovací místo. Auto stálo o dva bloky dál, jenže ho asi tak třetina chyběla. Nepochopte to špatně, zloději vůbec nic nerozbili, zato však velice odborně demontovali celý předek, tj. kapotu, světlomety, nárazník, pravý blatník, chladič, motorové agregáty, dveře u spolujezdce, bezpečnostní pás a nějaké další drobnosti. Těžko říct, zda chtěl při opravě bouraného vozu ušetřit jeho majitel či autoservis...