Korea pěškobusem, aneb Baekdu-Daegan 2014, část šestá

Pan Jo Cheol mi uvařil guláš po korejsku. Vynikající!
Na tohle setkání hrozně rád vzpomínám.

Sobota, 17. května 2014
Dneškem jsem naprosto totálně a absolutně ohromen. Korejská štědrost a vstřícnost nezná mezí! Jsem naprosto unešen úžasnými lidmi této země. Ráno začalo obvyklým způsobem - odpočatý jsem se vyhrabal ze stanu a pomalu, velmi pomalu, se vydal na cestu. Naposled jsem toužebně hodil okem po hamace, která mi včera poskytla útočiště, otočil se a začal šlapat do kopce. Prvních pár hodin dnešní nenáročné etapy jsem strávil sám, ale už nějakou dobu jsem za sebou slyšel hlasy. Zrovna když jsem si svým švýcarským nožem vyráběl  novou chodeckou hůl, dohnal mě pán a plynnou angličtinou a dal se se mnou do řeči. Byl členem horského klubu, co si každou sobotu dává jednu etapu BD a má v plánu ji během dvou let dokončit. Pro zaneprázdněné Korejce běžný způsob, jak dostát své kulturní povinnosti.

Netrvalo to dlouho a spolu s několika dalšími členy jeho komanda jsme usedli na příjemné mýtině k obědu. O jídlo se automaticky podělili a ačkoliv jsem se taky snažil přispět, odmítli mě připravit o zásoby a naopak mě štědře pohostili. V průběhu dne jsem se dal do řeči s řadou z nich, příjemně si popovídal anglicky, strávil zábavnou tůru ve společnosti lidí a byl pravidelně naléván rýžovým vínem. Později jsem zjistil, že makgeolli (makali), jak se nápoj jmenuje, je nejlevnější alkohol (litrovka za 1000 wonů, asi 20 korun) a je to v podstatě rýžový burčák. Má 6%, láhev je plná kvasinek (před použitím protřepat) a když ji necháte na slunci, tak vybouchne. Pozor, nezaměnit se sake, to je japonský destilát.

Když jsme konečně dorazili do cíle, kde na 31-člennou grupu čekal autobus, byl jsem pozván do restaurace na společný oběd a na rozloučenou dostal tolik jídla, že nevím co si s ním počít. Rozbujelí alkoholem (vymakalení?), všichni výletníci vyžadovali mou pozornost a připíjeli (přimakalovali?) si na mou počest. Korejci jsou upřímně poctěni, když se cizinec vydá pěšky napříč jejich zemí, navíc po posvátné stezce Baekdu-Daegan.

Skupinka trekkerů, kteří mi celou sobotu
dělali společnost a náramně mě pohostili.

Největší pocty se mi dostalo od operní pěvkyně, která si se mnou nejdřív povídala italsky (anglicky totiž neumí), chtěla abych jí naučil správně česky vyslovovat slova z Rusalky, a pak mi tu Rusalku zazpívala! Nemám slov, místní lidi jsou prostě úžasní. Nakonec ještě trvali na tom, že mě svezou kousek autobusem, i když to bylo jen 100 metrů, a málem jsem si tam zapomněl krosnu. Při odjezdu jásali a mávali, cítil jsem se jak celebrita.

Stále ještě ohromen tím neskutečným zážitkem jsem se vydal hledat supermarket, avizovaný průvodcem, abych si nakoupil na příštích pár dní (většina jídla, které jsem dostal, bohužel podléhá zkáze). "Supermarket" je jen krámek se sušenkami a pár dalšími blbostmi; ta kniha mě v tomhle začíná docela srát. Šel jsem tedy zpátky do restaurace zeptat se kde seženu jídlo a hle, úžasný den pokračoval. Nejenže majitel umí výborně anglicky, ale ještě mi nabídl odvoz do města na nákup a zpět. Během cesty jsme se dali do řeči o tom i onom, ukázalo se, že před čtyřmi lety odešel z rušného Soulu a usadil se zde, v mírumilovném horském průsmyku, kde lišky dávají dobrou noc (jednu jsem dnes viděl). Dopadlo to tak, že mi nabídl nocleh, sprchu a ještě mě pohostil gulášem po korejsku (přestože jsem původně zval já jeho na drink). Stále ještě vstřebávám ty úžasné vjemy dnešního dne - tolik štědrosti, pozitivní energie a skvělých lidí jsem už hodně dlouho nezažil. Nechápu, jak mohl být včerejšek tak trudomyslný a negativní. Nechápu, jak jsem vůbec mohl pomyslet na to, že už tu cestu chci mít za sebou. Vždyť teď už by to ani nešlo - nemůžu a nechci zklamat důvěru tolika lidí, které jsem potkal, inspiroval a potěšil tím, že kráčím pěšky napříč jejich zemí. Nechci zklamat ani tu exoticky vyhlížející kost z dnešní skupiny, co vypadala na 26 a ve skutečnosti je jí 44!

Další díl / Předchozí díl / Na začátek / Fotky: 1. část / 2. část / 3. část