Středa, 21. května 2014
O mnoho set kilometrů dál, na opačném konci země, a opět na stezce. Včera jsem to v Samcheoku náramně vychytal s noclehem. Celou cestu jsem si dělal vrásky, že dorazím pozdě večer, za tmy, do neznámého města a budu se muset ubytovat v nějakém drahém hotelu, ale kousek od autobusáku jsem na úpatí zalesněného kopce našel velké prostranství - skládku suti nebo staveniště - a na konci tohoto prostranství plácek jako stvořený pro stanování. V klidu a nikým nerušen jsem se zadarmo vyspal, ráno došel zpět na autobusák, umyl a oholil se na veřejném WC a dal si tradiční korejskou snídani v místním bufetu: tofu polévku, pečenou rybu, rýži, kimchi a sadu příloh včetně, což mě jako ranní delikatesa překvapilo, nakládaného česneku.
Po snídani jsem dalším autobusem vyrazil k Hwanseongul Cave, místní oblíbené turistické destinaci a největší krasové jeskyni v zemi. Víc než krásy jeskyně mě potěšilo místní WC s vyhřívaným prkýnkem... Z hardcore trekkera se na pár hodin stal obyčejný turista, který si koupil zmrzlinu, svezl se lanovkou a prošel si nádhernou jeskyni, kde nebyl ani jeden krápník, zato spousta útvarů s chutnými názvy jako cave popcorn, bacon sheet, apod. Kam na to ti Korejci chodí... Cedule s přeškrtnutým fotoaparátem zřejmě korejsky znamená "prosíme foťte", protože všichni návštěvníci blikali svými pádlofoťákofony ostošest, tak jsem se přidal a hodinu a půl si hrál. Snad se nějaká ta fotka místního Golden Gate, Summit of Hope, Palace of Dreams či Bridge of Confession povedla, to zjistím až po vyvolání SD karty. Pozn.: povedla.
Po snídani jsem dalším autobusem vyrazil k Hwanseongul Cave, místní oblíbené turistické destinaci a největší krasové jeskyni v zemi. Víc než krásy jeskyně mě potěšilo místní WC s vyhřívaným prkýnkem... Z hardcore trekkera se na pár hodin stal obyčejný turista, který si koupil zmrzlinu, svezl se lanovkou a prošel si nádhernou jeskyni, kde nebyl ani jeden krápník, zato spousta útvarů s chutnými názvy jako cave popcorn, bacon sheet, apod. Kam na to ti Korejci chodí... Cedule s přeškrtnutým fotoaparátem zřejmě korejsky znamená "prosíme foťte", protože všichni návštěvníci blikali svými pádlofoťákofony ostošest, tak jsem se přidal a hodinu a půl si hrál. Snad se nějaká ta fotka místního Golden Gate, Summit of Hope, Palace of Dreams či Bridge of Confession povedla, to zjistím až po vyvolání SD karty. Pozn.: povedla.
Ďábelské osvětlení v jeskyni Hwanseongul, vtipná cedule a světlo na konci tunelu. Foceno bez trojnožky!
Po procházce podzemím nastal čas na návrat do drsné trekkerské reality - z úžasného a majestátního údolí jsem se musel vydrápat zpátky na hřeben. 500 metrů převýšení na ani ne dvou kilometrech mi zabralo přes dvě a půl hodiny, a celou dobu jsem nervózně pozoroval zvětšující se mraky zakrývající vršek hor. Na tomto místě mají být spektakulární výhledy, ale jestli se zatáhne, uvidím spektakulární hovno. Naštěstí byl samotný výstup spektakulární dost: po téměř svislé skále, obrovskou soutěskou pokrytou lesy, až se mi nechtělo věřit, že celé to impozantní pohoří má jen 1100 nadmořských metrů. To jsem pochopil až nahoře, kde se hřeben rozšířil v krásné prostorné sedlo porostlé mladými listnáči.
Zde se ze spektakulární soutěsky staly obyčejné vesnické kopce, kde se traktory pracně snažily rozorat kamenitou půdu a stezka se z lesa přemístila na betonovou cestu. Naskytla se mi výjimečná šance z bezprostřední blízkosti pozorovat a fotit obří větrné elektrárny. Řeknu vám, že ty větrníky, co z dálnice vždycky vypadají tak nějak obyčejně, jsou zblízka impozantní. Vysoké snad třicet metrů, obvod základny dobrých deset a dovnitř vedou dveře. Určitě tam bude i výtah do rotorové strojovny, která vypadá jako gondola vzducholodi. Nedokážu si představit, kolik spoluobčanů by bylo zapotřebí, aby ty tuny mědi rozebrali a odnesli do sběru. Bohužel kvůli mlze nemám moc dobré fotky, ale zase, stát pod tím kolosem a vidět jen čouhající konce dvou lopatek bylo jak civět zespodu na Krakenův knír. Zbytek dne už tak zajímavý nebyl. Zbývalo jen pár kilometrů, ale nohy ne a ne poslouchat, krosna jak z olova (přísahám, že jsem si nenaložil ani kousek mědi!) a i na rovině jsem co pár metrů odpočíval. Nakonec jsem se do cíle - do sedla Daet-jae - došoural okolo šesté večer a za hluku dalekých hromů se utábořil vedle nějakého pódia. Vidina bouřky nebyla zrovna příjemná, ale říkal jsem si, že se mi to snad vyhne. A vyhlo. Nechápu místní metereologické pochody - nejdřív se to hnalo na sever a najednou hle, mraky se ženou zpět, jako by jim někdo dal na severu čelem vzad a se slovy "vemte si to zpátky, my to nechcem!" je poslal zpátky. Tak snad zítra nezmoknu. Jdu totiž na sever.
Tedy aspoň do chvíle, než začal další kopec a naskytl se mi pohled na západní stranu hor...
Zde se ze spektakulární soutěsky staly obyčejné vesnické kopce, kde se traktory pracně snažily rozorat kamenitou půdu a stezka se z lesa přemístila na betonovou cestu. Naskytla se mi výjimečná šance z bezprostřední blízkosti pozorovat a fotit obří větrné elektrárny. Řeknu vám, že ty větrníky, co z dálnice vždycky vypadají tak nějak obyčejně, jsou zblízka impozantní. Vysoké snad třicet metrů, obvod základny dobrých deset a dovnitř vedou dveře. Určitě tam bude i výtah do rotorové strojovny, která vypadá jako gondola vzducholodi. Nedokážu si představit, kolik spoluobčanů by bylo zapotřebí, aby ty tuny mědi rozebrali a odnesli do sběru. Bohužel kvůli mlze nemám moc dobré fotky, ale zase, stát pod tím kolosem a vidět jen čouhající konce dvou lopatek bylo jak civět zespodu na Krakenův knír. Zbytek dne už tak zajímavý nebyl. Zbývalo jen pár kilometrů, ale nohy ne a ne poslouchat, krosna jak z olova (přísahám, že jsem si nenaložil ani kousek mědi!) a i na rovině jsem co pár metrů odpočíval. Nakonec jsem se do cíle - do sedla Daet-jae - došoural okolo šesté večer a za hluku dalekých hromů se utábořil vedle nějakého pódia. Vidina bouřky nebyla zrovna příjemná, ale říkal jsem si, že se mi to snad vyhne. A vyhlo. Nechápu místní metereologické pochody - nejdřív se to hnalo na sever a najednou hle, mraky se ženou zpět, jako by jim někdo dal na severu čelem vzad a se slovy "vemte si to zpátky, my to nechcem!" je poslal zpátky. Tak snad zítra nezmoknu. Jdu totiž na sever.
Žádné komentáře:
Okomentovat