Sobota = výlet do centra

Půllitrové kafe ze Starbucks Italovi fakt nechutnalo.

Konečně po dvou týdnech volno, čas vzít Saveria (kámoše z Itálie) do centra na obligátní prohlídku památek i nepamátek. Tady v rychlosti report dnešního odpoledne.
Dali jsme si London Eye, pak v hospodě u London Bridge biftek a dva Staráče, chtěl jsem ho vzít večer do Soho, ale bylo moc brzo, čekat se nám nechtělo a navíc jsme byli unavení, takže jsme jeli domů. Jak nerad jezdím do centra tak dneska mě to kupodivu bavilo, ale zpruzelý pesimistický Ital mi to docela zkazil. V jednom kuse nadával, ve Starbucksu že je kafe k zblití (aspoň vzal s humorem když mu ho dali do půlitrového hrnku), město že je odporné, smradlavé a plné lidí (nevím co čekal v centru Londýna, snad smrkový bor a prohánějící se srnky?). Pak vlezl do Národní Galerie, kam já jsem jít nechtěl, a vevnitř nadával jak jsou ty obrazy debilní a trapné; při zmínce o Harry Potterovi automaticky prohlásil že to je hnůj, ačkoliv přiznal že to nikdy nečetl ani neviděl; když jsme na jeho přání vlezli na London Eye (těch ł15 za vstupné bych dokázal investovat i jinak), tak většinu času zpruzele seděl a čuměl do země; když jsem mu cestou z Trafalgar Square k Buckinghamsému paláci vysvětloval že tudy jezdí královna a nedávno tu byla enormní přehlídka vojenské techniky, čítající kavalerii i tanky, jen znechuceně prohlásil "che schifo". Při procházce po nábřeží, kde je k vidění spousta zajímavých kejklířů (např. živé sochy) a kuriozit, třeba pilíře nedostavěného Blackfriar Bridge, bylo evidentní že ho to absolutně nezajímá, takže mi nenechal ani tu radost mu povyprávět to málo co vím o historii Londýna. Uvnitř St. Paul's Cathedral nedokázal říct ani blbé slovo obdivu, jen suše konstatoval že Milánský dóm by ten Londýnský strčil do kapsy... prostě mě neuvěřitelně sral a nebýt toho, že aspoň občas projevil zájem (u Big Benu a u předvádějících se skejťáků), jel bych domů. Trochu ožil v hospodě, za což vděčím bifteku (samozřejmě zkritizovanému, kdyby prý tu tak byl řezník z jeho vesnice), a dvěma pivům. Celou dobu vejral na krásnou španělskou servírku, snažil se jí sbalit přesně tím způsobem, jenž holku odpudí (psí oči a nemístné návrhy, ačkoliv myšlené jako vtip... teda, ne že já bych byl nějaký Casanova, tyhle věci mám vyčtené z knížky Jak sbalit ženu :D). No a nakonec jsme se sebrali a jeli domů, kde na moje prohlášení že v devět už se mi nikam nechce když jsme zrovna přijeli odvětil, že je přece sobota večer, že nebudeme doma... Takže když to shrnu, můžu říct že mě dnes výjimečně výlet do zalidněného centra bavil, i když mi to kazil zpruzelý kámoš. Ještě že ho znám a vím jaký je - dneska nevyspalý tudíž extrémně nepříjemný, navíc v cizím prostředí které není jeho živlem. Ale v kuchyni je nejlepší, takže mu to odpouštím a jdu večeřet :)