F.E.A.R. - recenze

Tento článek původně vyšel v říjnu 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog.

Báli jste se jako děti bubáka pod postelí, pána ve skříni, mumie číhající v záchodovém potrubí či vlastního tatínka, když se opilý namol vracel z hospody a chtěl po vás bukkake? Věřte, že to byl sladký čajíček oproti malé holčičce v červených šatičkách...

Žánr: doomovka
Výrobce: Monolith Productions
Vydavatel: Vivendi Universal
Angličtina: střední
Multiplayer: max. 16 hráčů
Web: www.whatisfear.com

HODNOCENÍ

• Hratelnost: 95%
• Zvuk: 100%
• Grafika: 93%
• Celkem: 94%

KLADY
Hororová atmosféra, příběh, grafika, zvuk, fyzikální model, umělá inteligence, komunikace mezi nepřáteli, efektivní cákance krve, zpomalení času a... no vlastně všechno.

ZÁPORY
Chudá stavba levelů, málo druhů nepřátel, špatné přechody z vody na hladinu

ANKETA
Soutěžní otázka o milión bezplatných nadechnutí: co znamená zkratka F.E.A.R.?

• Fernet Echerovka Absint Rum
• Franto Eště A Rychlejc!
• First Encounter Assault Recon
• Fičák Emotivně Aretující Reginu

Indián by řekl: sedí na bobku a krvácí.

Holčička však není to hlavní, ačkoliv jde o herního maskota a plenky si budete měnit hlavně kvůli ní. Je tu ještě Paxton Fettel, frajer velící komandu elitních vojenských klonů, s jejichž pomocí obsadil budovu společnosti Armacham a popravil většinu zaměstnanců neznámo proč. Tlupa výsadkářů Delta Force byla rozprášena jak náklad mouky v oku uragánu, proto nastupuje na scénu F.E.A.R, neboli First Encounter Assault Recon, a vy jakožto novopečený průzkumník máte za úkol zjistit, co a proč se vlastně stalo. Tolik k úvodní animaci, která vás naladí na příjemnou notu a vzápětí vrhne do hry. Ačkoliv to začíná nevinně, připravte se na polehounku potichounku šednoucí vlasy a zápletku neméně atraktivní, než obnažené tělo nejmodernější grafické karty s takovým párem větráků a zdířkou pro přídavné napájení, že lze jen ztěží odolat pokušení zasunout jí hned do slotu bez alespoň kratičkého pomazlení... Ehm, ke grafickým kartám se ještě vrátíme.

Sakra, kdo mi to tu ruší signál?

Nedá se říct, že by atmosféra a hratelnost byly největší devízou F.E.A.R.u, protože celý F.E.A.R. je jedna velká devíza, ale rozhodně patří mezi nejmarkantnější aspekty. Asi vás nepřekvapí, že se jedná o horor. To znamená, že panuje temná atmosféra plná strachu, podivných zvuků v povzdálí, čvachtajících kaluží krve a především nečekaných zjevení oné holčičky, o které jsme se zmínili na začátku. Nasnadě je tedy přirovnání k nejznámějšímu hororu poslední doby, Doomu 3, což ovšem nestačí. Doom je hlavně o strachu z absolutní tmy, neznámých zákoutí, stísněných prostor kde na vás může vybafnout ohyzdný démon, a obrovské nervozitě z toho všeho. Ve F.E.A.R. nebudete neuroticky nakukovat za každý roh, jestli tam náhodou nečíhá zombík, ani se nebudete pořád otáčet s pocitem, že vám každou chvíli něco skočí na krk. Ve F.E.A.R. jsou jasně daná pravidla strachu. Nepřátele budete potkávat nárazově a vždy v početnějších skupinkách, což zaručuje hutné přestřelky zaměřené na souboje s inteligentními a sehranými protivníky. Povolujícího řitního svěrače si do sytosti užijete během dlouhých pasáží, kdy budete procházet všemožnými prostory aniž byste potkali živáčka. Teprve opuštěné kanceláře, chodby, laboratoře, servisní tunely apod., na nichž je patrné jak zaměstnanci v rychlosti opouštěli svá pracoviště, ve vás evokují pocit osamělosti. Když se pak ve správný moment zjeví dětský přízrak, bude to teprve to pravé smradlavoučké ořechové. Navzdory hororovému pojetí se F.E.A.R. svým precizním zpracováním a systémem soubojů velice podobá dalšímu legendárnímu titulu – Half-Life 2, ačkoliv ten je mnohem techničtější. Právě geniální spojení Halfa a Dooma z něj dělá horkého kandidáta na nejlepší 3D akci roku.

Ranní rozcvička, aneb takhle jsem šel domů po dvou lahvích vodky.

Nezbytnou součástí soubojů je kvalitní AI, tentokrát více než uspokojivá. Přestože v uzavřených prostorách nemá takovou šanci se projevit jako na otevřené pláni, rozhodně stojí za to. Autoři si bohužel hodně ušetřili práci tím, že do hry implementovali téměř výhradně jeden jediný druh nepřátel – klony - takže nemuseli řešit různé stupně inteligence a rozličné postupy. Vojáci dodržují určitou hierarchii, každý oddíl má svého vůdce který vydává rozkazy, průběžně hlásí ztráty, apod. Nepřátelé si všímají i rozsvícené baterky, hluku, atd., při soubojích se kryjí, vykukují zpoza rohu, vrhají granáty, přeskakují zábradlí, prostě se chovají jako skuteční protivníci. Když postřílíte skoro celý oddíl, přeživší se vás dokonce bojí. Přes to všechno je většina soubojů poměrně lehká, přeci jen jsou to lidé, a jako takoví se po dávce z kulometu nebo dobře mířeném headshotu prostě sesypou. Ve váš prospěch navíc mluví všudypřítomné, bohužel až přehnaně časté lékárničky, zbraně a kevlar. Další výhodou je zpomalení času, které stejně jako Maxu Paynovi umožňuje snadněji zamířit a vyhýbat se kulkám. Tato funkce je navíc děsně efektivní a přináší extatickou vizuální masáž, při které se deformuje obraz, silně se přiostří barvy a je zřetelně vidět, jak se zmetek zmítá pod náporem kulek a cákají z něj gejzíry krve. Často vás z orgastických jatek vytrhne až prázdný zásobník.

Mohli bychom tu založit masový hrob.

Rychlopalná flintička, to je naše písnička
Ve F.E.A.R. je flintiček hned devět, a k tomu ještě tři druhy výbušnin. Počínaje párem tradičních pistolí se přes běžný samopal přesouváme k samopalu neobyčejnému, přesnějšímu a silnějšímu, brokovnici a sniperce s pěkným zvukem posouvaného sklíčka při zamíření. Po krátkém intermezzu v podobě granátů, min a dálkově ovládaných náloží se dostáváme ke kvérům experimentálním a lehce futuristickým. První na řadě je takzvaný Penetrator alias hřebíkomet, od toho z Painkillera se lišící hlavně vysokou kadencí, a tedy počtem přibitých za jednotku času. Dále tu máme futuristickou plasmovou sniperku, ne nepodobnou railgunu, která udělá z nepřítele doslova škvarek. Závěrem večera je granátomet a lehký raketomet se třemi hlavněmi. Menší dilema skýtá přítomnost pouhých tří zbraňových slotů.

Monolithe, Monolithe, vaše audiovizuální požitkářství je pěkně vypečené
V souvislosti s Doom 3 se právem hovořilo o grafické revoluci. Řeč byla také o nelidských hardwarových nárocích, obavy z nich se však ukázaly být liché. Podobná situace se teď opakuje, a my vás s čistým svědomím ujišťujeme, že si zahrajete i na středně pomalé šunce. Nepotřebujete nabušenou grafickou kartu ani dvoujádrový procesor, bohatě postačí dnes běžně dostupné železo. Jen v případě nedostatku RAMky si připravte nějaké ty korunky na upgrade, protože i 512MB je jen tak tak, a ideální je mít 1GB. Jak jste jistě pochopili z recenze, grafika se nevyznačuje bohatostí světlých barev a veselých odstínů typu karneval v Rio De Janeiro. Je naopak laděná různými odstíny tmavě modré a šedé až po černou, což dokonale kontrastuje se sytě rudou krví, na které se rozhodně nešetřilo. Grafické nirvány pak dosáhnete v okamžiku, kdy aktivujete bullet-time a spustíte palbu... Okolí překypuje běžnými věcmi jako jsou pohozená lejstra, parkující auta, nábytek, popelníky, kancelářské sponky, hrnky od kafe a spousta dalších pečlivě vyvedených předmětů. Bohaté využití moderních technologií jako shaderů, mappingů, texturingů, anisotropingů a dalšíngů oblbingů zaručuje luxusní podívanou. Havok engine má zas na svědomí relativně reálnou fyziku, týkající se především zabitých protivníků. O krkolomné posmrtné pozice nebude nouze. K postavám je nutno ještě dodat, že vypadají vskutku parádně. Uniformované jednotky s plynovými maskami byste opravdu nechtěli potkat večer v podchodu.

Vylez zpoza toho koše zbabělče!

Zvuk většina recenzentů odbývá několika lakonickými větami, a to ještě z povinnosti, protože často prostě není o čem psát. V případě dnešní hororové dávky se dočkáme tradičně kvalitního dabingu, skvělých zvuků, z nichž nejvíce vyniká štěkání kulometů. Za zvláštní zmínku rozhodně stojí tajemná, doslova hororová a zároveň adrenalinová hudba, jež ve spojení s geniální hlasovou komunikací mezi nepřáteli obrovsky umocňuje atmosféru.

Závěr je jednoznačný: F.E.A.R. přináší příběh plný nečekaných překvapení, atmosféru hustou jako obsah staré močůvky (tedy hodně hustou), rychlou, dynamickou a ráznou hratelnost, skutečně chytré protivníky, slušnou herní dobu, to všechno v luxusním technickém provedení. Kvalitu trochu sráží chudá a stereotypní stavba levelů, ale díky skvělé hratelnosti vás přesto neomrzí. Další obrovskou výhodou je fakt, že i při nízkých detailech to nevypadá vůbec špatně, a kdyby ano, stejně se budete dobře bavit. Těšíme se také na jistě prvotřídní multiplayer, o jehož kvalitách se budeme moci přesvědčit, až se hra rozšíří mezi lidi.

Pakliže požitkářství je hřích, hraní F.E.A.R. vás dostane do těch nejrozpálenějších pekelných kotlů!