The Last of Us - postapokalyptická úvaha o nelidském lidstvu

Dojmy bezprostředně po dohrání byly tak silné, že jsem nedokázal zplodit kloudnou myšlenku, jen ten nekoherentní blábol kterým je první odstavec. O pár dní později už jsem byl schopen objektivně napsat nějaké dojmy. Druhý odstavec je krátký seznam těch několika málo negativ, které jsem na hře zpozoroval, a následuje osobní úvaha o závěru a rozuzlení příběhu.

Pokud jste The Last of Us ještě nehráli a nechcete si zkazit zážitek,
tak ČLÁNEK NEČTĚTE, JE PLNÝ SPOILERŮ!

Neprodleně po dohrání nejsem schopen slov... Tak intenzivní, nekompromisní, drsný, brutální, silný a něžný zážitek zároveň, se dá nazvat jediným způsobem: emocionální bomba. Atomová. A ten konec, ten budu ještě hodně dlouho rozdejchávat. Tahle hra je extra třída, po všech stránkách - scénář, hratelnost, napětí, grafika, dialogy, prostě všechno. Kdyby hry dostávaly oskary, The Last of Us by jich měla celou skříň. Málokterý příběh ve mně dokázal vyvolat tak intenzivní pocity, tak silně mě vtáhnout, vycucnout a vyplivnout jak hroudu špatně sežvejkané parmské šunky. Podobný efekt mělo několik románů od Kinga, konkrétně si vybavuji To. Po dočtení jsem si musel dát od kingovek pauzu, a nedovedu si představit, že bych To četl ještě jednou, stejně jako mě děsí představa hrát podruhé The Last of Us (přestože platinová trofej vyžaduje nejmíň tři dohrání na vysokou obtížnost). Masakr. Mazec. Totál. Jsem hotovej. Příští hra musí být něco veselého.

Navzdory výše uvedenému jsem si to po dopsání toho příspěvku pustil znovu a pařil celý den nonstop. Býval bych to dojel na jeden zátah, jenže byl silvestr a já musel slavit... Nakonec jsem to dohrál na Survivor + a byla to nejenom moje poslední hra roku 2013, ale i první hra 2014.

S několikadenním odstupem bych se chtěl vyjádřit k těm několika málo negativům, které hra přeci jen má, byť nejsou tak závažná, abych nesouhlasil s absolutním hodnocením 10/10.

Nejkouzelnější moment? Žirafy.

- Dost často se designéři "hlavolamů" drželi hesla proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Bylo dost momentů, kdy jednoduché a logické řešení přímo bilo do očí (třeba přelézt plot), ale hra řekla ne, uděláš to hezky překombinovaně! Vybavují se mi dva typické příklady - na začátku hry, při procházení toho šikmého mrakodrapu, musí Joel chytit nějaký stůl či co a namáhavě ho po šikmé podlaze vytáhnout, aby mohly holky otevřít dveře, a zatímco on vší silou drží, Tess mu dveře zablokuje starou kopírkou. Přitom by stačilo ten stůl posunout doprava...

Já z tebe tu infekci vymlátím, hajzle!

-Další takové místo je úroveň s vodní elektrárnou. Proč jednoduše přejít po perfektně funkčním a snadno dostupném mostě, když může Joel skočit do ledové řeky, ze dna vytáhnout dvacet let starou (a vůbec ne shnilou) paletu, přeplavit s ní Ellie na druhou stranu, pak zase doplavat zpátky (protože on po té paletě nevyleze...) a přejít po stavidle.

- Když už jsme u toho plavání, chápu že na začátku Ellie neumí plavat (přestože umí jezdit na koni, řídit auto a střílet z pušky i z luku), ale za ten rok, co s Joelem stráví, by se to sakra mohla naučit!

- Joelovo zranění bylo jasně smrtelné. Vždyť mu rezatý kus oceli probodl břicho skrz na skrz. Asi zázrakem minul páteř, ale střeva či žaludek trefit musel, a to prý je velmi dlouhá a bolestivá smrt otravou, jak ze střev vytékají do těla jedy...

Finální úvaha o finále a osudu lidstva
Poslední výtku, nebo spíš osobní názor, mám k velmi kontroverznímu finále. Hodně těžko jsem rozdýchával fakt, že se jak lusknutím prstu sesype všechno, co hru táhne kupředu. Všechno, co pro Joela s Ellie představuje důvod žít a pokračovat v té strastiplné cestě plné utrpení, strachu a krveprolití, nakonec vyjde vniveč. Nemám rád příběhy se špatným koncem, protože nemám rád, když je všechna snaha něčeho dosáhnout nakonec zbytečná. Tím nechci říct, že by The Last of Us mělo mít šťastný konec, to vůbec ne. Hra je temná a drsná a lidstvo, tak jak je v ní vyobrazeno, si záchranu ani nezaslouží; avšak způsob jakým to autoři provedli mi naprosto nesedí. Vadí mi, že Joel začal zabíjet i "ty hodné", a že po všem co s Ellie prožili, potom co si k sobě konečně našli cestu, zradil její důvěru a lhal jí. Chápu sice jeho pohnutky a soucítím s ním, ale v mých očích se tím shodil. Mnohem lépe bych přijal, kdyby naběhl na operační sál a Ellie už byla mrtvá, nebo kdyby tehdy na to probodnuté břicho umřel a Ellie příběh dokončila sama. Nebo kdyby ho zabili při pokusu o její záchranu.

Běž pryč, já se s tebou nechci líbat!

Nabízí se úvaha, jak se lidi mění v tak vyhrocených podmínkách, jako je svět The Last of Us (dokonalá analogie se seriálem The Walking Dead, kde se z rozumného a váhavého šerifa stane magor bez skrupulí). Na obou příbězích mě děsí to, že když přežití lidstva visí na vlásku, lidi se nesemknou proti společné hrozbě, ale naopak se začnou likvidovat navzájem. Stanou se z nich sobecké vraždivé bestie, mnohem horší zrůdy, než nemyslící zombie či nakažení. The Last of Us vlastně vůbec není o postapokalyptickém světě, kde hrozí nákaza; to je jen kulisa pro skutečný horor - co se stane z lidí, kteří přežijí...