Hrátky s Larou

Při komentování dohraných Tomb Raider titulů jsem byl poněkud výřečnější, proto jim věnuji samostatný článek. Kdo by odolal dvěma Laram... takže tady je komentář k TR: Underworld a TR 2013.

TOMB RAIDER: UNDERWORLD
Dopařeno 10.7.08 na Nintendu DS
Dopařeno 9.8.13, kdy byl napsán tento příspěvek.

TOMB RAIDER (2013)
Dopařeno 14.8.13 na PC. A pak ještě jednou.
Dopařeno 23.11.13 na PS3. A pak ještě několikrát.

Opominu-li levobočka série s názvem Lara Croft and The Guardian of Light, Underworld je vůbec první Tomb Raider hra, kterou jsem kdy dohrál, a ještě k tomu na dvou platformách. TR mi nikdy nesedl a žádný z pokusů proniknout do Lary nedopadl na úrodnou půdu. Kdysi dávno jsem flirtoval s prvním dílem, chvíli se kochal Lařinými jehlany, ale nedostal jsem se ani na třetí metu. Dvakrát jsem to zkoušel na dvojku (s trojkami), ale od první chvíle mě to nebavilo a nedostal jsem se ani za bílého tygra co na hráče vybafne těsně po startu. Pak přišly filmy; ty jsem sice viděl celé, ale můj názor na ně se nedá vyjádřit slušně. Jednou jsem spustil herní Angel of Darkness... abych zjistil jestli daná kopie funguje.

Největší naději jsem dával sedmému dílu Legends, když už mělo jít o ten next-gen. Vydržel jsem ho hrát několik hodin a dokonce se dostal z úvodní úrovně do nějakého podzemí a vyřešil pár hádanek. Tím to ale skončilo - hrozně mě to nebavilo, souboje byly trapné a poskakování po plošinkách frustrující (nic proti plošinkám, ale ne v TR). Zlom přišel až v roce 2008, kdy mi byl TR: Underworld přiřazen povinně v rámci tehdejšího zaměstnání game testera. Nejdřív jsem se prokousal velmi jednoduchou verzí pro Nintendo DS, což byl můj vůbec první dohraný Tomb Raider. Pak přišel na řadu Xbox360 a i když šlo tehdy jen o alfa verzi, motivovalo mě to dát Laře další šanci. Pak mi na disku pět let ležela plná verze, než jsem se k ni konečně v roce 2013 dostal. Musím uznat, že jsem byl příjemně potěšen. Čekal jsem stejný opruz jako Legends, leč po chvíli oťukávání jsem do Lary konečně, po letech marných pokusů, vnikl.

Bylo velmi osvěžující si po desítkách zběsilých koridorových akcí, kdy se jen ženete dopředu za rachotu zbraní, zahrát něco, u čeho je potřeba se co chvíli zastavit, prohlédnout si okolí a promyslet co dál. Možná zkusím i nového Tomb Raidera. A hle...uvnitř článku čeká pokračování.

Tak. Tohle. Byl. Nářez. Spuštění nového TR doprovázela myšlenka "to je drsný" následovaná myšlenkou "to je krásný" (a nebylo to myšleno jen na Lařino pozadí). Tomuhle říkám restart série. Sérii Tomb Raider jsem nikdy neholdoval, ale tímhle si mě naprosto získala. O tom, jak moc se mi hra líbila, svědčí fakt, že po dvou dohráních na PC jsem si ji koupil ještě na PS3 a dohrál asi čtyřikrát. To u mě, pařana s heslem "dopař a smaž", něco znamená.

Najděte dva rozdíly mezi touhle Larou...

Shodou náhod jsem krátce před TR2013 dohrál Underworld, svého prvního Tomb Raidera vůbec, a okusil tak tu původní sérii se spoustou hopkání, šplhání, puzzlů, a takovou řekl bych naivní až hloupoučkou hrdinkou s hláskem jak panenka. A do toho přijde tenhle nářez, kdy Lara dostane úplně brutální céres, je zubožená, zranitelná, polomrtvá, sotva se belhá a aby přežila, musí kuchat divou zvěř hrotem šípu. TR má neskutečně hustý nástup, atmosféru že by se dala krájet (hrotem šípu), hraničící se survival hororem. Později se Lara vzmůže a stane se z ní brutální amazonka, která by si mohla podat ruku s Johnem Rambem (o nepřehlédnutelném mementu ze stejnojmenného filmu se snad ani netřeba zmiňovat).

Hra brzy nabere svižné tempo, totálně vás vtáhne a když vás na konci divoké jízdy konečně vyflusne zpět do hlavního menu, obratem klikáte na New Game...

Kromě atmosféry a hratelnosti je nutno vzdát hold vizuální stránce. Málokdy se mi stane, že zůstanu zírat s ústy dokořán a v duchu si opakuji "ta hra je ale krásná". Každá grafická stylizace je něčím osobitá a evokuje určité dojmy, pocity a přirovnání. Grafika TR mi připadala jemná a strašně precizní. Nejvíc na mě zapůsobily úvodní lokace, hlavně ten les, s lístky na stromech jemně se pohupujícími ve větru, krásně zelenými barvami, klidně se procházejícími jeleny a hopkajícími zajíčky. Z hustého porostu vyčnívající polorozpadlé, mechem porostlé ruiny betonových bunkrů, sněžným popraškem pokryté starodávné japonské chatrče a paláce... a všudypřítomné mrtvoly zmasakrované na tisíc způsobů a v různých stádiích rozkladu.

... a touhle Larou.

Samostatný odstavec si pochopitelně zaslouží i hlavní hrdinka. Nebudu popírat, že za ty roky co Lara Croft v různých podobách existuje, jsem při pohledu na její stále méně hranaté vnady neměl nemravnou myšlenku. Až u nejnovějšího dílu jsem však zůstal užasle zírat na holku, která nemá ani přerostlé kozy ani super sexy šortky, ale která je prostě sama o sobě krásná. Už nejde o nějaké pubertální představy; dnešní technologie dokáže vytvořit naprosto reálně vypadajícího člověka, v tomto případě krásnou mladou holku, po které bych se ohlédl i na ulici. Co je hlavní, kromě vnější krásy ji vdechli skutečnou osobnost, emoce, duši. Prostě vytvořili skutečného člověka, akorát virtuálního.

Škoda jen té příšerně přehrávané britské angličtiny. Miluji britskou angličtinu, ale herečka, která dala Laře hlas, je děsná a její řeč uši rvoucí. Potkal jsem pár Angličanek, co mluví podobně, ale nikdy takhle extrémně. Během hraní jsem nabyl přesvědčení, že tohle nemohla dabovat Britka, že to je určitě nějaká Američanka co se britský přízvuk naučila a strašně ho přehrává. Nebyl jsem až tak daleko od pravdy; Lařina předloha, herečka Camilla Luddington, je sice původem z Velké Británie, ale chodila na American School in England, ať už to znamená cokoliv, a dokonce i server IMDB.com se pozastavuje nad jejím hybridním americkoanglickým akcentem. Viděl jsem s ní rozhovor v jedné americké talk show, a ona tak opravdu mluví! To jediné dělí Laru a nového Tomb Raidera od dokonalosti.

Asi je jasné, že nový Tomb Raider se mi opravdu líbil. Zakončím to vsuvkou o jedné z vedlejších postav. Zélandský obr Johno ma tričko All Bucks, vtipná narážka na zélandský ragbiový tým All Blacks.