The Elder Scrolls V: Skyrim, aneb krásná hra na zklamání

Na Skyrim jsem se dlouho, dlouho těšil, a nakonec se k němu dostal až dva roky po vydání. Když na podzim 2011 vyšel, já prožíval novozélandské jaro a videohry mi byly skoro tak daleké jako cesta na Mars. Krátkodobě jsem se k nim vrátil v létě 2012 při pobytu v Evropě, na Skyrim však nedošlo; po zkušenosti s Oblivionem, u kterého jsem se zasekl na celé dva měsíce, jsem si chtěl na nové Elder Scrolls udělat patřičný čas a klid. Jenže přišla osmiměsíční pařební abstinence a kýžené Skyrimování bylo opět v nedohlednu. Nakonec jsem si ho naplánoval na leden 2014, kdy jsem se měl vrátit ze sezónní práce v Dánsku s naditými kapsami a užívat si volno.

Omyl. Práce v Dánsku se nezdařila, místo sbírání jablek za pětset na hodinu jsem skončil u lopaty za sto na hodinu, a v říjnu mě čekal odjezd z ČR vstříc další dlouhé pařební abstinenci (tehdy jsem nevěděl, že skončím v Londýně). Jinými slovy, Skyrim jsem si mohl zahrát buď před odjezdem, nebo už nikdy. Volil jsem první možnost, praštil s prací a na pár týdnů se hermeticky uzavřel do fantasy světa Elder Scrolls. Dopadlo to přesně tak, jak jsem se obával - hru jsem dokončil na poslední chvíli, ve spěchu a stresu, a datadisky už vůbec nestihl.

Co se týče dojmů, mám plnou stránku komentářů. Předesílám, že se mi hra líbila, a to hodně, avšak negativ bylo tolik, že ve vzpomínkách budou převládat nad pozitivy, což asi pochopíte ze zbytku článku. Kupříkladu zaprvé, proč musím každou hru od Bethesdy dva dny modovat, aby byla použitelná? Nahrát takový interface, ze kterého se PCčkář nezblázní, použitelný inventář, malé fonty, lepší mapu, vychytat bugy, atd. atd. Zadruhé...

Zadruhé, každý nový díl Elder Scrolls se vzdaluje od geniálního Morrowindu, který sice měl spoustu chyb, ale dokázal člověka vtáhnout do hry tím, že všechno bylo unikátní. Nic se tam automaticky negenerovalo, nebyla tam GPS a místo teleportování po mapě musel člověk znát cestu a důmyslně využívat veřejnou dopravu.

Automatické generování lootu mě strašně zklamalo už v Oblivionu. Bylo zdrcující zjistit, že všechny dungeony mají generický loot, předměty a nepřátelé se v dungeonech po čase resetují a vlastně nemá vůbec žádný smysl pídit se a objevovat. Skyrim zašel ještě dál a do žádné z desítek jeskyní, ruin či věží jsem nešel, pokud mě tam neposílal quest. Ani Oblivion ani Skyrim nedokážou navodit ten pocit euforie, když po půl hodině bádání člověk najde tajný vchod do jeskyně s unikátním brněním, nebo na mořském dně objeví ruiny daedrické sochy a komplexní quest k tomu.

Další věc je teleportování po mapě. Pryč je hledání cíle podle instrukcí, žijeme v dobách GPS. Nad Skyrimem obíhá satelit a stačí pár kliknutí, aby se člověk dostal na místo. V Oblivionu to ještě šlo, tam se člověk mohl na instant travel vykašlat, chodit pěšky nebo jezdit na koni, a stále něco objevovat. Prostředí Skyrimu, byť vizuálně krásné, je naprosto sterilní. Spousta generických dungeonů s nulovou motivací tam lézt a minimum zajímavých náhodných objevů či setkání.

Tento neduh je ještě umocněn systémem zadávání questů. Šablona "pokecej, dostaň úkol, teleportuj se, vyčisti dungeon a teleportuj se pro odměnu" je tak hluboce zakořeněná do herního systému, že úplně vylučuje možnost náhodného setkání, nebo dělání questů obráceně, tedy najít kořist a pak hledat komu ji prodat.

Skyrim pokračuje v trendu zjednodušování série, jak trefně popisuje video "dumbing down Elder Scrolls" na Youtube. Začal s tím už Oblivion, ale Skyrim zašel mnohem dál. Pryč jsou minihry, pryč jsou provázané questy, které se vzájemně ovlivňují a mají dopad na další dění a vztahy s určitou frakcí. Pryč jsou důmyslně skryté questové předměty, alternativní způsoby řešení questů, lezení po střechách a bádání po mapě, atd. Místo toho je tu ještě zjednodušenější systém skillů, lineární dialogy, fádní úvodní menu a další a další okleštění toho, co činí hru zajímavou.

Asi je jasné, že ze Skyrimu úplně odvařený nejsem. Ačkoliv jsem zkažený a zlenivělý jednoduchostí dnešních her, u Elder Scrolls mi komplexnost pořádného RPG prostě chybí.

Byla by však chyba Skyrimu jen vytýkat to špatné. Navzdory neduhům je to skvělá a krásná hra, u které jsem strávil několik týdnů. Pravda, srdce nejvíc zaplesalo když se ozvala část soundtracku z Morrowindu, ale strašně se mi líbil také zasněžený sever a draky považuji za geniální nápad. Škoda jen, že i z nich se kvůli náhodnému generování brzy stane obtížný hmyz, kór když je postava na vysokém levelu dokáže zaplácnout jak mouchu. Líbí se mi návrat a rozšíření trpasličí tématiky a kvituji osvěžující změnu v podobě zrušení gild a zavedení kouzelnické akademie, klanu bojovníků a vtipné bardské školy. Skyrim má spoustu kladných vlastností a fakt jsem si ho užil, ale přesto, bohužel, převládá pocit zklamání z vědomí, v co se mění série Elder Scrolls.