Portugalsko 2008 - Cabo da Roca, Sintra, Castel dos Mouros

To nejzajímavější ze své dovolené v Portugalsku jsem se dosud nedokopal sem napsat, tak to konečně napravím. Samozřejmě přidávám i patřičné fotky. TADY je pár fotek z předchozího dne v Lisabonu, tam není potřeba se nijak rozepisovat, jen ty zajímavější jsem doplnil popisky. O čem se dnes chci rozepsat je návštěva několika míst severně od Lisabonu, například ďáblova tlama a nejzápadnější bod Evropy. Jednoho rána jsme s Filipem nasedli do auta a vyrazili na sever. První zastávka bylo místo zvané Ďáblova tlama. Nic extravagantního, jen díra v útesech, vymletá oceánem takovým způsobem, že když se vlny vrhnou dovnitř a roztříští se, vypadá to jako ďáblova tlama prostě. Každopádně tam byl nad ránem naprosto uchvacující pohled na oceán, jak vidíte z fotek. A taky pěkná zima, jak fučel od moře vítr (jak vidíte z fotek). Netřeba se dlouze rozepisovat, stačí pohled na fotky (jak vidíte z fotek). Na fotkách ďáblovy tlamy je i důkaz mé nadlidské sily.

Jirko! Škyt! Vypni ten počítač!!!

Jednou (respektive "zase jednou") jsme se s Michalem dostali do stavu pokročilé opilostní euforie a oblíbený bar opustili až v pozdních (brzkých) nočních (ranních) hodinách. Musel být víkend nebo prázdniny, protože jsem druhý den nešel do školy, místo toho jsme byli očekáváni v Krtkově, zapadlém to prdelákově asi padesát kiláků od Prahy, kam se Michalova rodina přestěhovala (adresa Vidlákov, pátý kanál vlevo). Už si nevzpomínám proč, ale bylo důležité abychom dorazili ráno. Nevím jak, ale před spaním (při svítání) se mi povedlo správně nařídit budík, načež jsme oba upadli do lihového komatu. Ne na dlouho. Zničehonic se začalo pokojem rozléhat nelidsky uširvoucí bzučení a pískání, které nás oba velmi traumaticky vytrhlo ze spánku. Michal vyskočil jako zajíc střelený brokovnicí a v domnění, že jsem nechal zapnutý počítač, zavelel: "Jirko, vypni ten zasranej počítač!!!", načež jsme oba začali zoufale mačkat tlačítka na kompu a monitoru a když to nepomáhalo, jali jsme se zběsile rvát ze zásuvek všechno co mělo šňůru, včetně lampičky. Když se konečně rozhostilo ticho, s úlevou jsme opět upadli do komatu, probrali se o mnoho hodin později a nic zlého netuše se odebrali do hospody. Až tam, někde mezi prvním a posledním pivem, Michal nadhodil otázku: "Hele, a neměli jsme dneska jet k nám?". Nakonec jsme se shodli, že ten nespolehlivý budík co věčně nezvoní musím vyměnit.

Jak se míchá bílej rusák po domácku

Závěr minulého týdne byl velmi zajímavý. Akorát si ho nepamatuju. V pátek po práci jsme šli do hospody a ačkoliv jsem den předtím spal čtyři hodiny (neptejte se radši proč... ale moje vina to nebyla) a v hospodě si chtěl dát nanejvýš jedno pivo a jít domů, v jednu chvíli na stolku přistály dva džbány vodky a dva džbány džusu. Pro partu deseti lidí nic extra, ale nevím do jaké míry se kdo přičinil o pití, jelikož někteří z nás si pak už nic nepamatují. Rozhodně si nepamatuju to video, kde se s jedním kolegou držíme kolem ramen a zběsile paříme na nějaký tuc tuc. A jeden kolega z Ukrajiny (to jeho byl nápad s vodkou) se též přičinil o pořádné divadlo. No a fotka kde dělám s jedním Irem a s jedním Amíkem co vypadá jak James Hetfield hrozné ksichty, na tu si už vůbec nepamatuju. No to je jedno, to bylo v pátek. Pak jsem dorazil domů, vyspal se a druhý den, ještě se cítě opilý, jel nakupovat do obchoďáku.

Jak jsem spadl na beton. Z mostu.

Dlouho na blog nic nepřibylo, tak tady aspoň něco málo pro utišení hladových čteníchtivých očí. Bolestivá vzpomínka na začátek puberty. Stalo se to krátce po mých dvanáctých narozkách, shodou okolností zrovna dvanáctého srpna. Bydlel jsem tenkrát v Modřanech a Michal na Chodově, kde jsme trávili většinu času. Od metra vedl přes dálnici most pro pěší a já ho s oblibou přecházel po vnější straně, tj. držíce se zábradlí jsem lezl nad D1 (která se tehdy ještě dala za bílého dne přeběhnout). Jednoho dne už mi ale oblézání zábradlí nestačilo a rozhodl jsem se pro balancování přímo na něm. Asi ve třetině cesty, to už pode mnou hučela auta, Michal prohlásil že to je nuda a šel trhat špendlíky z nedalekého stromu. To zas nebavilo mě, místo na strom jsem tedy vylezl na jeden ze šikmých betonových pilířů mostu. Jenže ouha, při slézání...

Česká ambasáda v Londýně - nová zkušenost

taxem byl dneska na cesky ambasade podat zadost o pas. podle ohlasu lidi co uz tam byli jsem cekal nejhorsi, ale kupodivu to bylo jen takovy podivny... dvere otevre dvoumetrovej cernoch se seznamem lidi na papiru, kdyz mu clovek rekne svoje jmeno a ze ma domluvenou schuzku a on najde jmeno na seznamu, tak se stejne jde este zeptat a clovek zatim venku mrzne (a na anglicky pomery teda dneska fakt mrzlo). pak vevnitr to vypada ze ty urednici tam maj naprosty leharo a behem patnacti minut (vcetne cekani venku) je vyrizena vec, kvuli ktery je potreba si sjednavat schuzku dva mesice dopredu. no to by jeden... a jeste mi rekli ze az pas prijde tak budu muset sjednat schuzku pro jeho vyzvednuti, tak doufam ze to nebudou dalsi dva mesice. na druhou stranu me prekvapilo, ze fotku vzali hned napoprvy, kamos mel za uchem stin a to bylo spatne. nastesti ve fotolabu uz to znaj a kdyz sem rek ze du na ceskou ambasadu tak si dali zalezet s fotkou a este mi poprali good luck :) nejvic me ale pobavil papir "urednici se vam snazi vyjit vstric, ale urazky a nadavky nebudou tolerovany." tim mi doslo ze za A) co tam asi chodi za obcany se kterejma se musej potykat (proto jsou mozna predem neprijemny a delaj vsechny ty obstrukce se schuzkama a maj tam toho cernocha), za B) lidi urednikum casto nadavaj protoze se chovaj jak hovada (ty urednici, ne lidi). docela to chabu v situacich, kdy clovek zaplati 15 liber za biometricky fotky a oni ho poslou pro novy. no kazdop. doba vyrizeni "priblizne dva mesice" byla doufam hodne nadnesena...

GTA4 - líbí se úplně každému?

Tak jsem se konečně dostal ke GTA4 a musím říct... nic moc. Tedy, přesněji řečeno, hra je to bezesporu pěkná, promakaná a nadmíru kvalitní, ale ani po desítce hodin hraní mě vůbec nechytla a spíše se u ní nudím. Vadí mi, že se grafika v dálce rozmazává. Vadí mi, že auta a postavy jsou větší, resp. jsou viděné z větší blízkosti než v předchozích dílech, tudíž mám při hraní menší rozhled po okolí. Vadí mi, že se město jmenuje Liberty City, protože původní Liberty City z GTA3 znám nazpaměť a tady bych bez mapy nenašel ani řeku. Mimochodem, vypnul jsem si navigaci, abych místo slepého ježdění podle mapy koukal na ulice a pořádně si město zapamatoval. Vadí mi, že se všechno odehrává v úzkých ulicích, že tu není taková volnost pohybu a rozhledu jako v předchozích dílech, zejména v San Andreas. Vadí mi, že je to celé takové serióznější, příliš reálné, jaksi upjaté. Ačkoliv vysoká míra realističnosti a dobré herecké výkony mají něco do sebe, hra úplně ztratila to, co mě na ní vždycky nejvíc bavilo - hravost, možnost jen tak blbnout, uvolnit se, dělat naprosté kraviny a vůbec to neřešit. V GTA4 dělám hlavní miste a vůbec nemám chuť pouštět se do hledání balíčků, akrobacií, nebo se jen tak vozit po městě. Cítím se frustrovaný a chci dělat jen to nejnutnější, tedy hlavní mise, abych to měl z krku. Když jsem zjistil, že si budu muset v internetové kavárně vybírat email a číst online noviny, málem mě jeblo - od toho mám přece sakra internet ne? Hra je od toho, abych mohl dělat to, co v normálním životě nemůžu - střílet po lidech, krást auta a vyskakovat z nich za jízdy, a ne si číst emaily!

Dopařené hry za čtvrtý kvartál 2008

Space Siege: zklamání větší než menší.

Je tady začátek nového roku a s ním i zakončení toho starého. Jako obvykle přináším čtvrtletní resumé mých dohraných her. Ačkoliv to tentokrát není žádná sláva, podstatné je, že došlo k jedné velmi radikální změně v mém pařebním směru - místo upgradu PC jsem si pořídil novou konzoli, a náležitě se jí poslední dva měsíce věnoval. Zařekl jsem se, že počítač upgradovat nepotřebuji, ale samozřejmě už si pomalu promýšlím komponenty a rozpočet... ty doomovky se s myší prstě hrajou líp, to se nedá srovnat, a her co si už na své současné sestavě nezahraju pořád přibývá. Ale to ještě chvíli potrvá... i když se čím dál víc těším na Fallouta a Far Cry 2, zatím mi má zásoba PS3 ještě vystačí. Ratchet and Clank rulez!