Workstation o třiceti dvou palcích

Před pár dny jsem si domů přinesl svou novou hračku a z jejích rozměrů mi jde hlava kolem. Ne, není to žádná narážka na sexuální pomůcky, je řeč o mé nové 32" HD televizi, dalšího přírůstku do malé Sony rodinky usídlené u mě v pokoji. Konečně si můžu Playstation 3 hry užít v plné parádě! Můj pět let starý 17" monitor (též od Sony) sice sloužil věrně a nedám na něj dopustit, jenže technologie za tu dobu pokročila a hrát na něm next-gen prostě není to pravé ořechové.

Když se mi na počítači v Motorstorm při jízdě do zatáčky rozmazával obraz, nebyl jsem si jistý, zda jde o grafický efekt, nebo zda to monitor či TV karta prostě nezvládají vykreslovat. Po zapojení PS3 do HDTV bylo jasno. O grafický efekt rozhodně nešlo. A ty barvy!

Vzhledem k prostorovým dispozicím svého pokoje mi nezbylo, než starou 17ku odpojit a nahradit novou 32kou (opět nejde o nic sexuálního, ani o pokus o věkový paradox), takže mám teď obří monitor. Z toho popravdě řečeno nejsem úplně nejnadšenější, protože vzdálenost mezi mnou a obrazovkou se nijak nezměnila; navzdory bezdrátové myši a klávesnici potřebuji při práci sedět u stolu. Na druhou stranu si teď můžu otevřít dva prohlížeče vedle sebe, a na filmy koukat z větší vzdálenosti (kdybych tak měl tohle před lety, když jsem ještě potřeboval číst titulky...). Zajímavé bylo pustit si obyčejný DVDrip a hned potom HDrip – rozdíl je opravdu znatelný. A přitom takový HDrip dvouhodinového filmu zabere dvě CD, stejně jako lepší DVDrip, a jedna epizoda seriálu nepřesáhne 400MB, což taky není nic hrozného. No, dost ale povídání, jdu si zahrát nové GTA. Jen poznámka na závěr: ne každý má z nové televize radost, spolubydlícímu to v pokoji nade mnou údajně ruší signál wifi routeru!