Filip šel do práce a já před sebou měl osamocený a hodně, opravdu moc deštivý den. Po krátké projížďce metrem jsme se rozešli na náměstí poblíž stanice Rossio a já si to namířil po příkrých schodech nahoru směrem k hradu.
FOTKY ZDE - Par opravdu zajimavych a tematicky naprosto nezapadajicich kousku na konci fotoalba, doporucuju.
Cesta to byla útrapná. Začalo lít jako z konve, nebylo kam zalézt a když jsem dorazil na takový plácek vysoko na kopci a schoval se pod strom, už i tam pršelo a blesky lítaly. Durch od hlavy k patě už mi to bylo jedno a hezky jsem si tam počkal (asi deset minut) na projíždějící tramvaj. Zpod stromu se totiž dalo parádně fotit. Pak jsem na zmíněou tramvaj nasedl s tím, že dojedu blíž k hradu, a po pár stanicích se ocitl zpátky v centru. Špatný směr je svině. No co, vyjel jsem zase na kopec a začal obcházet místními uličkami v marné naději, že najdu vchod do hradu. Ačkoliv není Castelo de Sao Jorge nijak extrovně opevněný, jeho síla musela spočívat v tom, že se dobyvatelé dřív unavili a odpadli, protože ten vchod je fakt nejdebilněji umístěný, jak jen to mohla nějaká chorá arabská mysl vymyslet. Každopádně po třetím obejití celého kopce jsem dorazil na správné místo, zaplatil pět euro a jal se obdivovat úchvatný, leč značně zamračený výhled na Lisabon.
Hrad sám o sobě se dá popsat celkem stručně - prostě zdi, pár věžiček a hradeb, kočka co mě kousla do prstu když jsem ji zkoušel pohladit, a úchvatný výhled do všech stran, včetně lisabonského Golden Gate mostu (už jsem se asi zmiňoval že tu mají nachlup stejný most jako v San Francisku, jen ho tady nazývají 25. Dubna na památku revoluce proti fašistické diktatuře v roce 1974.
Docela komická situace nastala, když jsem dorazil k dlouhatánskému schodišti, v domnění že vede k východu se po něm vypravil (směrem dolů) jen proto, abych zjistil, že je to slepá ulička končící na malé hradbě. Naštěstí ne všechno bylo nadarmo, v tu chvíli se totiž začaly trhat mraky nad Golden Gatem a to se to fotilo, to bylo panorámato...
Když jsem nahoře vydržel nevyflusnout plíce, po cestě k východu jsem objevil důvod, proč ve středověku nosili ty bitelné železné helmy - protože zedníci tehdy byli děsní lemplové a totálně zfušovali dveře, při jejichž průchodu se nepozorný člověk mohl snadno praštit o extrémně nízký překlad a přivodit si těžký otřes mozku.
No nic, to je z hradu asi tak všechno, pak už mě čekala jen cesta domů, sušení bot, dobrá večeře a nad ránem mrznutí v bytě bez ústředního topení (tohle fakt nepochopím, proč v celém Portugalsku nemají topení... prý to nepotřebují, prý tady nebývá taková zima, teď jde prý o výjimku. Hm, v Lisabonu a na jihu možná, ale co v těch kopcích na severu???). Ve fotoalbu ještě pár večerních snímků na osvětlené město a výloha jednoho moc zajímavého krámku...
Žádné komentáře:
Okomentovat