Portugalsko 2008 - Sníh, mlha a déšť

Čas odjezdu se pomalu blíží a pobyt v Portugalsku se chýlí ke konci. Zítra touhle dobou už budu někde nad Českou Republikou, vychutnávat si místní turbulence. Po pravdě řečeno, docela se těším. Ačkoliv se mi dovolená líbí a viděl jsem spoustu zajímavých věcí, každá sranda jednou omrzí a tak se i mně už chce domů. Na druhou stranu, kdybych tu nebyl sám a tolik času se nemusel po památkách producírovat sám, možná by to bylo jiné, leč kamarád Filip pracuje a nemá vždycky čas. No co se dá dělat. Příští etapa je Praha, kde pobudu týden sice pracovně, ale rozhodně si to míním náležitě užít a samozřejmě oblažit svou přítomností rodinné příslušníky a kamarády. A hospody. Hlavně hospody. A pak hurá zase do Londýna, kam se po pravdě řečeno už taky těším - ne kvůli Anglii jako takové, místnímu jídlu, počasí, cenám a přelidněnosti, ale protože už mám docela brutální absťák a nemůžu se dočkat, až zase polaskám tlatíčka své PS3 a nějakým emzákům nakopu prdel, případně až se budu prohánět po prériích datadisku Gothic 3: Forsaken Gods. A taky už mi kámoš psal, že nová 32" HD televize dorazila. Hohó! Ještě pořád je ale spousta věcí, o kterých jsem ze svého portugalského neporeferoval, ba dokonce ani nedal k dobru těch pár fotek, tak to musím napravit. Bude to trochu na přeskáčku, přeci jen zážitek s vínem byl natolik silný, že jsem jej musel napsat hned, ještě začerstva, a přeskočit tak návštěvu arabského hradu z devátého století a pár dalších věcí. FOTKY ZDE
Copak on je v Portugalsku oceán?
Nejdřív se musím zmínit o velmi úsměvné historce související s mým koupáním se ve studeném Atlantiku. Na cestě do Porta mi volal kámoš a já mu povídám "koupal jsem se v oceánu vole" a on na mě udiveně vyjekl "cože? Oni maj v Portugalsku oceán?!?!", a já na to "no jasně, co by asi měli jinýho mít, v Portugalsku, na jihu Evropy, vedle Španělska?" a on, že prý si myslel že je tu jen moře...

Mlha, zima a sněhové kalamity
Po mém příletu do Lisabonu bylo krásně teplo, čistá obloha a tak. Druhý den chcalo jako tisíc protržených močáků, a byla pořádná zima. Všichni mě ujišťovali, že je tonaprosto ojedinělé, a že normálně je tu mnohem tepleji (potvrzuji, že ačkoliv tu v tomhle ročním období prší skoro pořád, nebo je aspoň pod mrakem, je teplo. Včera v noci bylo krásných 14°C. Nicméně když jsme vyrazili na náš minulovíkendový výlet, ve zprávách bylo povznesení ze sněhových kalamit, které odřízly spoustu vesnic a zablokovaly spoustu silnic. U pobřeží jsme nic takového nezaznamenali, ale když jsme se z Porta, vzdáleného tři sta kiláků severně od Lisabonu a jen sto kiláků od severní hranice, vydali do vnitrozemí, nestačili jsme se divit. Sever Portugalska je z velké části kopcovitý (leč ne hornatý), a vidět ty bíle zasněžené kopce v zemi obvykle ztotožňované s letními radovánkami a přiznivým počasím bylo poměrně unikátní. Filipova holka byla z toho sněhu úplně vykulená, a když jsme v noci přejížděli vysoké pohoří se zasněženou horskou cestou, mlhou že nebylo vidět na dva kroky, div nevystrkovala hlavu z okna, když radostně volala "jé sníh!" A to ani nebylo pod nulou, myslím že na vrcholu jsme zaznamenali 0,5°C. Přenocovali jsme v lázeňském letovisku Sao Pedro do Sul uprostřed údolí, kde po pravdě nebylo nic zajímavého a kouřící fontána vroucí vody smrděla jako kanál (než mě informovali, že de o pramen s vysokým obsahem síry, byl jsem si jist, že je to recyklovaná odpadní voda, protože páchla úplně stejně, jako když protáhnete ucpaný odpad zvonem). Druhý den jsme se vydali do vesnice Vila Nova de Paiva, kde bydlí Filipova babička, a to jsme si teprve užili sněhu. Nejdřív ale na horkou polívku, a to jsme se nestačili divit, když z kousků vařeného zelí začali vyplouvat malinkatí broučci. A hospodský nám tvrdil, že to je naprosto v pořádku, že ti v zelenině bydlí. No, možná jim byla venku zima tak se uchýlili do horké lázně, leč ta zůstala na stole nesnědená a my se radši bez placení přesunuli do jiné restaurace, kde se broučci nekoupou.
Posilněni broučky jsme se pak vydali na procházku sněhem. Já s Filipem, nevhodně obuti do tenisek (Anna měla takové módní holínky) jsme byli po dvouhodinové procházce zasněženým lesem, zasněženými poli a okolo zasněžené řeky durch od kotníků až k patě, ale stálo to za to. Čerstvý horský vzduch byl fantastický, Anna byla ze sněhu na větvi a někdo po cestě postavil obřího sněhuláka s flaškou od vína místo nosu. Zkrátka nic neobvyklého pro český venkov, ale pro nás vzácnost, paráda a skvělé zakončení výletu. A v Lisabonu nás druhý den čekalo sluníčko!