Tak jsem po týdnu zase zpět a dokonce s českou klávesnicí. Už přesně nevím, o čem jsem posledně psal, takže shrnu posledních pár bodů a vrhnu se do popisování mých turistických dobrodružství. Sever Portugalska mám projetý křížem krážem (v rámci možností, pochopitelně), takže je o čem vyprávět.
Bratr bratru, město městu
Nemohu nepřipomenout fakt, že Lisabon a portugalská města celkově jsou neskutečně podobná Praze, a portugalské vesničky zase některým českým vesničkám. Dokonce v metru tu mají stejný gong jako na pražské trase A, a zhruba stejný počet stanic. Při procházení ulicemi na mě vyloženě dýchala atmosféra Smíchova, Újezda, Starého města a jiných čtvrtí, což by se v Londýně v životě nemohlo stát. Začíná to chodníky ze světlých kostek jako na Václaváku, ulicemi z kočičích hlav jako na Kozím plácku a posranými chodníky jako na Žižkově (ať ale Portugalcům nekřivdím, s tímhle jsem se setkal jen na pár místech).
Portugalština hadr
Jak jsem se zmińoval že portugalština je hrozně zvláštní řeč a vůbec jí nerozumím, tak musím konstatovat, že po týdnu je to o 100% lepší a už v tom zcela jasně slyším latinský původ a nesmírnou podobnost s italštinou. Navzdory totálně odlišné fonetice a gramatice jsem už objevil tolik zcela totožných nebo velmi podobných výrazů, že televizním zprávám zčásti rozumím, někdy i celé věty. A to po pouhém týdnu! Ačkoliv se příští rok chystám přesídlit do Španělska a nikoli do Portugalska, tahle zkušenost mi dodala hodně optimismu a naučit se pátý jazyk pro mě bude hračka.
Dost ale vychloubání, tady je něco z mých poznatků, hezky den za dnem co jsem tu dosud zažil.
Restaurační zařízení alá Portugal
Dopoledne jsme se s Filipem vypravili do města a hned na oběd. No, jak jinak než kulinářským zážitkem bych měl začít svoje povídání. V takové staré čtvrti nedaleko pobřeží, plné levných restauračinek pro dělníky, jsme se do jedné restauračinky usadili a já začal poznávat místní stravovací zvyklosti, které jsem během dalších dnů shledal pro Portugalsko zcela běžnými, asi jako když u nás sednete do hospody a automaticky vám přinesou pivo. Tady usednete ke stolu, obsluha ihned přistaví košík s pečivem a talířek s malými balíčky másla, tavených sýrů a pomazánek, abyste se mohli nastartovat před hlavním jídlem. Musím konstatovat, že v žádné z navštívených restaurací neměli tak výborně, v troubě předehřáté houstičky jako v té, kam jsme zavítali hned první den. Mňam.
Víno víno... víno červené... to je slast pro srdce mé...
Výraz "vin de casa", volně přeložený jako "víno pana domácího", jsem si nesmírně oblíbil a hojně jej využíval. Žádné složité vybírání značky, druhu či cenové kategorie z vinného lístku. Prostě číšnici řeknete "vin de casa" a ona vám přinese buďto džbán nebo neoznačenou láhev místního vína, u něhož nemusíte nic řešit a prostě si jen pochutnávat (jako kdybyste ukázali prstem k výčepu a uvedli počet). Takové víno je levné (sedmička max. za £2.50), velmi dobré a poměrně lehké, takže si bez problému dvě sklínky může dát i řidič. V mém případě padly dvě, ale lahvinky, a vůbec nic jsem po nich necítil.
No, ale abych se konečně dostal k tomu jídlu - Filipe měl takový normální mix grill, zato já využil blízkosti oceánu a poručil si smaženého lososa. A když říkám lososa, tak myslím pořádný flák růžového, šťavnatého, vynikajícího masa, a žádnou obranou páteř za deset liber jako v japonské restauraci v Londýně! To vám byla bašta, mňam. Navíc když kuchař a zároveň majitel malé rodinné restaurace (dcera dělala servírku) viděl, že jsem turista jak poleno, začal se předvádět a poslal nám naprosto úžasný škeblový vývar, brutálně nasolený, intenzivní a pro namáčení houstiček jako stvořený. Při placení se mi poněkud protočily panenky, ostatně jako i v dalších restauracích napříč Portugalskem, protože tak dobré a tak LEVNÉ žrádlo jsem ještě nežral. Za dvě velká jídla, džbán vína, škeblí polévku a hromadu pečiva jsme platili směšných dvacet euro!!! V Anglii bychom odešli tak o čtyřicet liber lehčí. A že prý měl kuchař narozky, ještě nám při odchodu nabídnul panáka whisky či jiné poživatiny dle našeho výběru. Zvolil jsem další sklenku vína. Oběd fakt excelentní - aniž bych se cítil jakkoli přežrán a nafouknut, byl jsem najeden do sytosti (u mě nemožné, já vím) a až do večera jsem na jídlo ani nepomyslel (u mě nemožné, já vím). Jedinou vadou na kráse celého zážitku byli dva švábi mávající nám tykadli na rozloučenou od pokladny...
Hm, tak jsem se o tom žrádle tak rozepsal, že to vydalo na celý příspěvek. Inu, zbytek dám do dalšího, ať se to neplete.
Žádné komentáře:
Okomentovat