Noc hrůzy

To, co jsem zažil dneska v noci, se nedá pokládat za klidný spánek. Poslední dobou nějak špatně spím. Někdy se v noci vzbudím, převaluju se, dojdu si na záchod, ale pak zase usnu. Dnešní noci jsem ale tak snadné neměl.

Večer jsme zlehka popili (jen lahvinka tequily ve čtyřech, nic divokého), pobavili se, a o půlnoci jsem blaženě usnul při Star Treku. Padla však čtvrtá hodina ranní a já zjistil, že jsem vzhůru, že je mi vedro, že se převaluju ze strany na stranu a nemůžu znovu zabrat. Spolubydlící dřímal spánkem spravedlivých a ačkoli nechrápal, tak pravidelné funění a pofukování, typické pro hluboký spánek, mi v tiché místnosti začalo lézt na nervy a už tuplem jsem nemohl usnout. Zapnul jsem počítač a pustil si do sluchátek Kačeří příběhy a Rychlou rotu. Při třetím dílu už jsem klimbal a byl téměř na druhé straně řeky vědomí, jenže v tu chvíli začali vstávat spolubydlící do práce – chození po schodech, tlumený hovor, šustění obilných lupínků sypaných do misky a zalívaných mlékem... a rozbitý zámek u vchodových dveří. Zámek nešel zacvaknout a dveře zavřít. Kluci se to pokoušeli opravit, pro rozebrání zámku použili kladivo (připomínám, že bylo pět ráno). Bohužel bezúspěšně, proto mě Vicka přišel vzbudit (jako by to bylo potřeba), aby mi oznámil, že nejdou zavřít dveře a ať to ráno opravím. Pak nastartoval motorku a odjel. Při odchodu bouchl dveřmi a narychlo složený zámek se hlučně rozložil na podlahu. Další odcházel Petr – zámek zase složil a při zavírání si dal pozor. Pak přišel Michalův čas, ten si při zavírání pozor nedal a když už jsem byl opět skoro usnutý, hlasitá rána zámku spadnuvšího na plovoucí podlahu mě opět probrala. Rychlá rota mě už nebavila, proto jsem si na mobilu pustil mp3 do sluchátek, abych neslyšel spolubydlovo dýchání, a při tiše znící metalové hudbě se snažil zase zabrat. Uprostřed příjemně uspávající balady od Metalliky mi do uší zaznělo hlasité zařvání DĚVKÓÓÓ!!! POSERU TI KÓÓÓZYYYY a ačkoliv žádné kozy nebyly zrovna k mání, stejně jsem se málem posral. To mi do sluchátek na plné volume zazněl úryvek songu od Morčat, jenž jsem si vybral jako tón pro příchozí SMS (Vicka mi pro jistotu ještě napsal o tom zámku). Po tomhle infarktovém intermezzu jsem vstal, vzal si deku, polštář, a šel si lehnout do obýváku na gauč. V tu chvíli už byla všechna ranní ptáčata v tahu, a to ticho, ten klid... pustil jsem si muziku a blaženě spal až asi do osmi, než přišel Tomáš z noční, potkal se s odcházejícím Davidem, probírali situaci ohledně zámku, David se jej pokoušel opravit a Tomáš si dělal v kuchyni snídani (cinkání nádobí). Na závěr bych měl asi upřesnit, že můj pokoj se jako jediný nachází v dolním patře domu, mezi schodištěm, předsíní, vchodovými dveřmi, kuchyní a obývákem.