Dvojitá ztráta peněženky. Smůla nebo blbost?

K tomu soud a tykání váženému panu soudci.
Nejmenovaný kamarád v létě ztratil peněženku. Bylo to asi týden poté, co dostal pokutu za projetí na červenou těsně za policejní hlídkou na rušné křižovatce v centru Londýna na svém fichtlu o objemu 125cc. Poté, co ho ona policejní hlídka na dvě hodiny umístila do zadržovací cely, aby měla čas ověřit jeho totožnost, zajet si k němu domů zeptat se spolubydlících, jestli ho znají. Poté, co dostal £60 pokutu za parkování na chodníku, kam ho policie donutila odstavit motocykl, když ho zatýkala.
Ztratit peněženku, to je smůla a může to potkat každého. Největší opruz je s vyřizováním nových dokladů. Stornovat kreditku, čekat na novou a do té doby být odkázán na kamarády nebo otevírací dobu poboček. Nová kreditka dorazila celkem rychle, ale protože další nejmenovaný spolubydlící, který "určitě žádnou poštu nikam nedával", někam dal poštu z banky, ztratitel kteditky nabyl dojmu, že karta se ztratila v poštovním systému, vše stornoval a zažádal o novou. Den na to mu ten druhý spolubydlící, ten co neschovává poštu, podal obálku se slovy "hele, tady je ta tvoje kreditka cos hledal, já jí našel někde u sebe". Ten den v našem domě málem došlo k vraždě.

Nový řidičák, opravňující protagonistu příběhu řídit své motorové vozidlo, si Pavel nechal vystavit v Praze (letenka ho vyšla na pouhých 200 liber). Naštěstí úředníci umožnili, aby hotový řidičák vyzvedl Pavlův otec a následně ho po mých kamarádech, přijeduvších za mnou do Londýna, přivezli. Dva měsíce po ztrátě dokladů tak skončila každodenní dávka stresu způsobená jízdou bez řidičáku po Londýně.

Pavlovo nadšení z "hurá, konečně mám řidičák!" vydrželo přesně tři dny, než znovu ztratil šrajtofli. Druhý den ho stavěli policajti. Pavlova cesta z práce vypadala, dle jeho slov, následovně: "jedu normálně přes Cricklewood, v odpolední zácpě jako dycky, a na semaforu asi 15 policajtů, zábrany a odstavovali auta. Zpátky už jsem nemoh, to by vypadalo podezřele, tak jsem to střihnul do boční uličky a už jsem to pral pryč. Na konci tý uličky stáli policajti a mávali na mě. Rezignovaně jsem zastavil, sundal helmu, zeptal se co se děje, oni mi podali dotazník na vyplnění, že prej to je nějakej průzkum věrejnýho mínění nebo co, a poslali mě dál". Když jsem sen ten den na Pavla podíval, zjistil jsem, že infarkt ve 22ti letech je možný.

Předvolání k soudu za ten úplně původní přestupek, to je samostatná historka. K soudu měl Pavel poslat svůj řidičák. Jenže ho neměl. Místo toho si vytiskl dopis sdělující ztrátu řidičáku, který našel o pár týdnů později na dně batohu, když se vracel z Prahy, kde si byl zažádat o nový... modří už vědí...
K soudu Pavel přišel s tím, že má zaplatit £70 pokutu za řízení motorky s neplatným řidičákem (paradox, co? Když k tomuhle došlo, měl ještě ten svůj původní, jenže poldům nevoněl). Od soudu Pavel odcházel málem s urážkou soudu na krku (prý pokuta £2000). Nešlo o to, že přišel v džínách a žlutém třičku (za to ho státní žalobce jen napomenul), ale za to, že při odchodu ze sálu řekl soudci "Cheers mate", česky přeloženo jako "Díky kámo". Zachránily ho dvě věci: soudnost soudce a fakt, že není rodilý mluvčí angličtiny...
Jednání bylo z důvodu ztráty řidičáku odročeno.