Alkoholismus nevzniká množstvím, ale pravidelností

Poslední část mých poznámek z parku. Informace je několik týdnů stará, ale jinak stále platná.
V práci se zformovala zajímavá partička. Před několika pátky jsme jako vždy zakotvili po šichtě rovnou v jedné z Uxbridgských krčem, kde zhruba patnáct testerů a jejich nadřízených vytvořilo solidní konzumaci. Jelikož britské hospody fungují jinak než ty naše, a sice tak že se vše objednává u baru a rovnou platí, vím přesně kolik jsem toho vypil – devět dvanáctek Carling a jeden srk čehosi nepoživatelného, barvou připomínající průjem a pachutí český Velvet. Ke konci došla hotovost a jelikož je minimální útrata kartou pět liber, musel jsem si vzít rovnou dvě piva. Nebavilo mě je však držet a nemoct tak gestikulovat, proto jsem to levé exnul. Pak už si vzpomínám jen na to, že mi bylo v metru špatně.

Naivní představu, že jsem se zase zmrskal jak ten Čech a udělal ostudu, jsem v sobě krmil až do pondělního rána, kdy jsem byl kolegy ujištěn, že nejsem zdaleka jediný kdo si část večera nepamatuje. Nikdo nebyl sto mi sdělit, v kolik hodin, po kolika končetinách a v jakém stavu jsem odešel. Někteří to nevěděli protože včas prchli, jiní (většina) marně patráli po indíciích o svém vlastním odchodu ze scény. Až po třech dnech jsem vydoloval ze šéfa, neopitelného Velšana, že já tam zůstal jako poslední a ještě se u zavřeného baru domáhal dalšího piva. Čili udělal jsem svému jménu i národnosti čest, jako vždy.
Hospody se šéfem jsou vůbec prospěšná věc. Člověk se třeba dozví, že ta domnělá antipatie je jen chování introvertního člověka, a že usnout u testované hry, což se mi stalo právě v pátek, je pro šéfa projev dobrého vkusu. Současný projekt mu totiž leží v žaludku stejně jako nám a tu hru považuje za naprostou slátaninu. Já svoje usnutí přikládám spíše faktu, že hrát jí popatnácté během jednoho měsíce je dosti jednotvárné. Svůj podíl ale má i ovládání Wii Remote, které mě svou genialitou naprosto uspalo. Narozdíl od normálního gamepadu, při jehož používání musíte mít ruce natažené a u sebe, lze Wii remote použít v téměř jakékoli poloze, třeba s rukama svěšenýma podél těla a líně mačkajíce čudlíky. To vás pak probere až rána, jak ovladač vyklouzne z ruky a spadne na zem.
A to je konec poznámek z parku, které jsem do notesu zanesl jednoho slunného a větrného podvečera. Když už mi byla zima, sbalil jsem si fidlátka, sedl na kolo a vrátil se domů. Před domem jsem pak při hledání klíčů uslyšel hlasité PSSSSSSSSSSSSSS... to jak se mi vyfoukla zadní pneumatika. Na tom kole jsem tři měsíce nejezdil... měl ho půjčené Michal a dneska prý do něj nějaký přitroblý motorista na silnici strčil, málem ho shodil a smykem se prodřela pneumatika. No nic.